Vzpomínky na Ameriku 3

Přátelé a kamarádi, o pokrevních bratrech nemluvě, včera byl ten slavný den, kde mi byl můj kufr dovezen. A nádavkem i krosna. 

O tuto radost se s vami musim podelit, jinak vas mohu uklidnit, ze takovy slovni prujem, jakym trpim v poslednich dnech, uz se asi opakovat nebude, protoze zrejme nebude tolik veci, o nichz bych vam psala. Dny v praci budou stale stejne, a dokud nebudu mit dalsi, asi nic zajimaveho ke cteni nevyplodim.

Dnes tedy jen strucne. Kufry mi doputovaly znicehonic vcera asi ve tri odpoledne, jedna ze spolubydlicich (ze skupiny Tana Rana Lena Dena, buhvi, ktera to byla) mi prisla rict, ze je vylozili u nas v baracku, tak jsem sem hned bezela ujistit se, ze jsou to opravdu ty moje. Byly. Takze jsme tu svorne juchali, vsichni se radovali se mnou, no, nejak tady zda se vsici prebiraji americkou emotivnost a vypadali, ze se raduji jeste vic nez ja...

Vecer jsem tedy stravila vybalovanim, vsechny veci prezily svuj divoky osud bez uhony, coz me docela prekvapilo, a nedovedete si predstavit, jak se clovek dovede radovat ze spodnich kalhotek.

Jinak hromadny dotaz na vsechny: Kdo z vas mi na dalku nejak poradi, jak si pripojit notebook k wi-fi? Myslela jsem, ze mi tam ta sit naskoci automaticky, kdyz tu mam na to ikonku, ale stale to hlasi, ze pocitac zadne nenalezl, at si zkontroluju, jestli mam zapnuty bezdratovy prepinac (ale kde ho najit, uz mi tam nenapise), a milion dalsich poucek, se kterymi si nevim rady. O pomoc tady bohuzel nemuzu nikoho poprosit, kdyz to tam mam vsechno v cestine. Takze dokud vam neprijde mail s diakritikou, je to znamka toho, ze stale pisu z naseho erarniho pc. Fakt me to stve. Maily sice psat muzu, ale fotky zatim poslat nelze a taky tim prichazim o vydelek v redakci, protoze nametu na clanky mam spoustu, ale posilat jim nediakriticky text jaksi nemuzu.

Co se tyce prace, jsem tam treti den a uz se opravdu silene nudim. Je to takova pohoda, az to jednoho stve. Radsi bych poradne kmitala, protoze to by ten cas aspon utikal, ale kdyz clovek cely den stoji treba u prevlekacich kabinek, je to des. Dneska jsem tam ale aspon mohla stitkovat tricka, tak to slo. Jeste horsi je byt “on floor”, tedy na cele plose obchodu jako jakasi univerzalni vypomoc, coz v praxi znamena, ze pokud zrovna neni fronta u pokladny a nepomaham balit igelitky, jenom tak lelkuju a obcas urovnam tricko na raminku a cas vubec neutika. Clovek se ale nesmi vubec zastavit, vsude jsou kamery, u kterych sice asi vzhledem k poctu zamestnancu (my studenti a pak Wade, Debbie a Tommy, kteri maji jine starosti) nikdo nesedi, ale jeden nikdy nevi, ze… Ja uz ze zoufalstvi rovnam hrnicky podle barev, musle podle velikosti a podobne.

Na druhou praci uz se opravdu tesim, nejlepe do nejake restaurace nebo baru, kde bude jiny typ cinnosti a moznost naucit se i trochu realny typ konverzace, ne jen slovicka typu raminko, vesak, police, krabice, zabalit, povesit a tak. Bohuzel zatim mam smulu, protoze dokud nas Wade neodveze do Elizabethtown, coz je nejblizsi velke mesto, kde je social office, aby nam vydali social security number, nikde nas neprijmou. A Wade je stale very busy, jak tvrdi, takze to asi jeste chvili potrva.

Nicmene dnes jsem dostala prvni vyplatu, za stredu a ctvrtek (vyplatni tyden se pocita od patku do ctvrtka), nejdriv mi dali paycheck, ale protoze prave kvuli absenci ssn jeste nemuzu zalozit ucet v bance, vymenili mi to za hotovost. Delalo to nejakych 111 dolaru, koukala jsem na tu stodolarovku jako na nejakou svatost…

Jinak se tu uz nic zajimaveho nedelo, akorat jsem si rano byla zabehat, doufam, ze mi to nadseni vydrzi, protoze uz v sedm rano bylo nesnesitelny vedro, ale nastesti aspon od oceanu fouka vitr. A take jsem trhla rekord v dobe cekani na prechod silnice, cestou z nakupu to delalo 22 minut. A celou tu dobu jsem drzela v kazde ruce galon o objemu 2,5 litru, protoze si clovek nemuze dovolit je polozit na zem, kdyz ma byt pripraven na nejakou bezpecnou skulinu v provozu.

Tak, moji mili, to je pro dnesek opravdu vse a slibuji, ze dokud se nestane neco zajimaveho, nebudu obtezovat, protoze bych vsechny za chvili akorat otravila. To neplati jen pro nekolik vzacnych vyjimek, ktere chteji byt informovany nejlepe nekolikrat denne. Nemusim jmenovat, sami vedi, o koho jde.

Vase K.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Kateřina Kozmová | pondělí 19.1.2009 9:00 | karma článku: 19,19 | přečteno: 2442x