Neměla byste tolik pít!
Chtěla jsem koupit jen pár věcí, zato objemnějších, vyzbrojila jsem se proto nákupním vozíkem a vyrazila. Děti, které slíbily, že nebudou žadonit, že něco nutně potřebují, se poslušně držely za mnou. Postupně jsem do vozíku naskládala mléko, pečivo a velké balení toaletního papíru. Protože děti nezačaly škemrat ani tehdy, když jsme míjeli sladkosti, přihodila jsem jim za odměnu do vozíku lentilky. Už jsme se chystali k pokladně, když jsem si uvědomila, že jsem zapomněla kočičí žrádlo. Nechtělo se mi znovu se vyhýbat s vozíkem v úzkých uličkách. Zaparkovala jsem jej proto poblíž pokladen, s tím, že děti u něj mají počkat, než se vrátím.
Když jsem se blížila k regálu s kočičími pamlsky, všimla jsem si vedle stojícího reklamního stojanu z tvrdého papírového kartonu, na němž bylo vystaveno asi dvě stě lahví tuzemáku v akci. Zaujalo mne, že ta papírová konstrukce takovou váhu udrží. Mohla bych si večer uvařit grog, napadlo mne při výběru vhodných kapsiček pro naši rozmazlenou šelmu. Zvedla jsem hlavu směrem ke stojanu s alkoholem, abych se podívala, kolik že to ten rum v akci vlastně stojí. Hm, 99, 90,-, asi jednu láhev vezmu, přemýšlím a právě v té chvíli za sebou zaslechnu naši Julinku hlasitě volat o pomoc. Otočím se a vidím Julku, jak stojí na stupátku nákupního vozíku, který se, poháněn Kristíkem, šílenou rychlostí řítí přímo na stojan s vystavenými lihovinami. Je mi jasné, že srážka je již neodvratná!
Během následujících dvou vteřin zpracoval můj mozek tolik informací, že superpočítač by před ním bledl závistí. Odhazuji kapsičky, které jsem držela v ruce, a s šíleným řevem „JÁ-VÁS-PŘE-RA-ZÍM!!“ se vrhám skokem plavmo alespoň částečně zmírnit následky blížící se katastrofy. Mé oči sledují padající láhve a já v duchu počítám.
Tři sta, pět set, osm set, tisíc… Pokouším se zhypnotizovat rozkmitaný stojan, těch dvacet tisíc vážně nemám. Za letu chytám po jedné láhvi do každé ruky, jednu padající lahev zachytil Kristian, jednu Julie. Přesně v momentě, kdy běžný cvrkot v obchodě přehluší mé „ZÍM!“, ozve se také rána, při níž se má páteř důvěrně seznámí s místní dlažbou. Nohama se při tom snažím udržet vozík v poloze, která by zabránila padání dalších lahví, přičemž několik lahví dopadá do vozíku na toaletní papír, tedy do měkkého a poslední dvě na mé břicho (také do měkkého).
Tak tu teď ležím na podlaze supermarketu se sukní vyhrnutou tak, že odkrývá i to, co by mělo zůstat skryto, a s lahví rumu v každé ruce a dalšími dvěma na břiše. Ačkoli se nám podařilo zachránit všechny lahve neporušené, nacházím se ve stavu těsně předinfarktovém. Se zavřenýma očima nadávám jako špaček a představuji si ta dvě neviňátka v drtičce papíru, když tu se nade mnou najednou ozve hlas mého bývalého žáka.
„Neměla byste tolik pít, paní učitelko! Není to pěkný, když se tu takhle za bílýho dne válíte po podlaze s chlastem v ruce!“
Nakonec jsem si v rozčilení ani ten rum nekoupila, tak jsem jim aspoň za trest snědla všechny lentilky.
Koutková Helena
První láska
Se na to můžu vykašlat, stejně to nikdo neocení, pomyslela si Bětka a s pohledem do slunce, které už začínalo nabírat na síle, zastavila sekačku. Už je zase na všechno sama.
Koutková Helena
Možná jim shořela láska
Stála tam s očima upřenýma k ohni, působila naprosto vyrovnaně. Jakoby se jí to všechno vzrušení kolem absolutně nedotýkalo, jako by ji pohled do plamene uklidňoval. Z její tváře nebylo krom klidu možné vyčíst vůbec nic.
Koutková Helena
Když já jsem toho ještě tolik slíbil
Hledím na zamračené nebe a nervózně přecházím tam a zpět. Stále se mi vrací neodbytná myšlenka, že bych si s tebou měla promluvit, ale ty tu nejsi. Mám nutkání zvednout telefon a alespoň ti zavolat, ale vím, že mi to nezvedneš.
Koutková Helena
Hele, svez mě na tom vozíku
Stává se vám někdy, že máte den, který stojí za starou belu, vy se mračíte, až jste protivní sami sobě, a najednou se stane něco vcelku obyčejného, ale vlastně je to natolik neobyčejné, že se pak nemůžete přestat usmívat?
Koutková Helena
A jak myslíš, že bude tahle nádhera vypadat, až jí bude pětatřicet?
Procházím úzkou uličkou obchodu a snažím se vzpomenout si, pro co že jsem to vlastně přišla, když tu najednou upoutá moji pozornost rytmický klapot podpatků. Zní to, jako by někdo stepoval.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
Emigrantovi v USA pomohl s důchodem archiv StB, našli v něm doklad o zaměstnání
Seniorovi žijícímu v USA pomohl s důchodem v ČR archiv Státní bezpečnost (StB). Právě v něm totiž...
U Prahy vykolejil v zatáčce osobní vlak. Jel 100 km/h, strojvedoucí v něm nebyl
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Poslanci budou jednat o zákoníku práce, ANO a SPD odmítají výpověď bez důvodu
Přímý přenos Poslanci mají začít projednávat úpravu zvyšování minimální mzdy. Novela zákoníku práce předpokládá...
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1782x