Literatura se návody na to, jak dosáhnout úspěchu, či vysvětleními, proč úspěchu nedosahujeme, jen hemží. Toto téma se nevyhýbá ani prostředí blogu, tak proč si také nepřisadit!?
Nedávno jsem se pod prvomájovým pamfletem jistého blogera, který zasvěceně řešil, proč se lidé nestávají úspěšnými, nechala vyprovokovat k diskusi na toto téma. Živě jsem si představovala autora, jak kroutí hlavou nad tím, jak si někdo, jako jsem já, vůbec může o sobě myslet, že je úspěšný.
Inu jednoduše! Vycházím totiž z toho, na co on jaksi pozapomněl, totiž z jakési obecné definice úspěchu. A podle té já úspěšná jsem. Možná úspěšnější než někteří, kteří si své miliony přehazují lopatou, nebo jiní, kteří stojí v čele velkých prosperujících podniků.
Všeobecně lze totiž úspěch definovat jako dosažení důležitého smysluplného cíle, který pro nás představuje naplnění našeho života.
Mohlo by se zdát, že z této definice vyplývá, že existují pouze dvě cesty, jimiž lze úspěchu dosáhnout:
1) Stanovovat si pouze takové cíle, které jsme schopni plnit.
2) Plnit cíle, které jsme si stanovili.
Přičemž první cesta se možná někomu jeví jako mírně alibistická. Ve skutečnosti tomu tak však není. Stanovit si cíl, který dokážu splnit, neznamená nutně stanovit si nízký cíl. Naopak, stanovím-li si cíl, který není v mých silách splnit, nemohu nikdy úspěchu dosáhnout, ani kdybych se při cestě za jeho splněním jevila všem ostatním jako nejúspěšnější tvor na celé planetě.
Pro úspěch je totiž důležitý vlastní pocit, nikoli to, jak jsme vnímáni okolím!
Což mne vede k myšlence, že ony dvě zmíněné cesty jsou ve skutečnosti pouze dvěma jednotlivými kroky na cestě jedné. A pokud tyto dva kroky splníme, pak budeme úspěšní.
Můžete namítnout, že pokud si budeme stanovovat jen takové cíle, o nichž víme nebo předpokládáme, že je dokážeme splnit, připravíme se o možnost růstu. Když si však uvědomíme, že za každým splněným cílem následuje cíl nový, je zřejmé, že tomu tak není.
Pokusím se o názorný příklad:
Nikdy jsem neběhala, přesto si stanovím cíl, že se stanu mistryní světa. Jaká je pravděpodobnost, že budu úspěšná? Pravděpodobně se shodneme na tom, že mizivá.
A nyní to zkusím s cílem, který dokážu splnit – začnu běhat. Úspěch se dostaví a máme tu cíl nový – zlepším si čas. Dalším cílem může být třeba – pokusím se kvalifikovat na nějaké závody. A kdo ví, třeba jednou budu i tou mistryní… Pokud ne, nic se neděje, protože i tak budu úspěšná.
Někdo poměřuje úspěch podle výše konta, někdo podle počtu titulů, jiný třeba počtem vychovaných dětí. Ale jakékoli poměřování nemá ve skutečnosti žádnou váhu. Úspěch totiž znamená, že žijeme život, který je plnohodnotný podle našeho vlastního názoru, nikoli podle názoru okolí.
Pokud je pro někoho úspěch založit a řídit vlastní firmu, pak bude úspěšný, pokud se mu to podaří.
Pokud je pro někoho úspěch vydělávat víc než soused, bude úspěšný, pokud toho dosáhne.
Pokud je pro někoho úspěch žít ve šťastném vztahu, ale nedaří se mu to, nebude úspěšný, ani kdyby vydělával majlant nebo byl majitelem velké nadnárodní společnosti!
A pokud už někdo chce poměřovat úspěch druhých financemi či služebním postupem, pak by mne zajímalo, jaká jsou podle něj kritéria úspěchu. Kolik musím vydělávat, abych podle něj byla úspěšná? 50 000? 100 000? Nebo třeba 500 000 měsíčně?
Pro mne je zkrátka důležité, že se úspěšná cítím, nikoli to, zda mne tak někdo vnímá. Vím moc dobře, jak těžké je žít vedle neúspěšného člověka – mám na mysli člověka, který svůj úspěch měří podle druhých. Takový člověk se totiž úspěšným nebude cítit nikdy, a tudíž nebude ani nikdy spokojený! Ani kdyby vydělával víc peněz než kdokoli, koho vy osobně znáte, ani kdyby měl skvělé auto, krásnou ženu a chytré děti. Vždy se totiž najde v okolí někdo, kdo má vyšší příjem, lepší auto, hezčí ženu, chytřejší děti…
