I kdybych třeba v hrobě shnila

Prázdnota s láskou věčně se střídá, ten meč mi visí nad hlavou. I pachuť noci směle se přidá a víčka padají únavou.  

Tak tedy čekám,

ač chybí mi síly,

teď nad životem přemítám.

Jen co se pohnu,

ti dole šílí,

po strmém srázu klopýtám.

 

Jsem poháněna Villonem

(básníci zas mým předklonem),

Tak i kdybych třeba v hrobě shnila,

Těžko by tvoje duše milá,

Smysl mých veršů pochopila.

 

Autor: Koutková Helena | úterý 16.7.2013 9:03 | karma článku: 13,88 | přečteno: 635x
  • Další články autora

Koutková Helena

První láska

18.7.2022 v 8:10 | Karma: 24,35

Koutková Helena

Možná jim shořela láska

3.6.2019 v 7:59 | Karma: 23,64

Koutková Helena

Hele, svez mě na tom vozíku

13.5.2017 v 8:15 | Karma: 33,83