Děvčátko s rozpláclým nosíkem

Nemám v úmyslu věnovat tento příspěvek žádné fyzické anomálii, ale obyčejné lidské bezohlednosti a nevychovanosti, jejichž následkem by po světě mohlo pobíhat mnoho nejen děvčátek s rozpláclým nosem či rozbitou hlavou.

Strávila jsem několik dní se svými dětmi na Jižní Moravě a mimo jiné jsem po letech navštívila Hlohovecké hody, které jsem měla moc ráda už jako malé dítě. Opět jsem obdivovala krojované mladíky, kteří se chovali jako praví džentlmeni, a dívky v krojích, které jim nejen ohromně slušely, ale zároveň jim propůjčovaly chování opravdových dam. Přiznávám, že jsem nezůstala do setmění, kdy už všichni byli výrazně posilněni tekutými plody moravské úrody, a možná i proto jsem další den Moravu opouštěla nejen odpočatá, ale také plná dojmů z toho, jak se k sobě lidé dokáží hezky chovat.

Vzhledem k tomu, že cesta z Jižní Moravy k nám na sever je docela dlouhá a cesta po známé D1 není právě nejpohodlnější, bylo zřejmé, že bude potřeba udělat několik zastávek. Záměrně jsem pro naše zastávky vybrala místa, na nichž je řetězec známý svým „baby friendly“ přístupem. Aspoň si děti budou moci v rámci nezáživné cesty protáhnout těla na prolézačkách a nebudou na obtíž ostatním.  Nikdo se tam totiž nepozastavuje nad tím, že děti běhají z venkovního hřiště na to vnitřní nebo jdou samy na toaletu. Jediným kamenem úrazu, a to téměř doslova, jsou zde relativně těžké dveře, které děti musejí otevřít.

V momentě, kdy se moji dva čertíci šinuli na vnitřní prolézačky a starší Kristian mladší sestře Julii málem pustil dveře na hlavu, jsem se rozčílila a uštědřila mu přednášku na téma, že muž má ženě vždy přidržet dveře, aby mohla projít, a přidala jsem pár dalších slov na téma slušného chování. Vedle u stolu seděla parta dospělých lidí, kteří se pohoršovali nad arogancí našich politiků napříč politickým spektrem a nad tím, jak se lidé neumějí chovat. O chvíli později se má malá dcerka vrací zpět oněmi dveřmi a bum. Teda téměř bum, mateřský instinkt zafungoval, a dveře jsem tudíž zachytila těsně před jejím nosíkem. Pustil jí je na hlavu jeden z těch rozhořčených mužů od vedlejšího stolu. O chvíli později se situace opakovala, jen se jednalo o jinou holčičku a jiného muže.

Kvůli lhostejnosti a nevychovanosti dospělých lidí tak mělo během necelé půlhodinky šest dětí málem rozpláclý nosík. Všechna ta mrňata se přitom chovala zcela slušně, nelítala, nepokřikovala, jen se snažila projít těžkými dveřmi, které bylo dospělým zatěžko na dvě vteřiny přidržet. Vrcholem arogance pro mne bylo, když se Julinka těsně před naším odchodem vracela z toalety a ze všech svých sil se snažila přidržet dveře mladé mamince nesoucí v náručí miminko. Za tou ženou šel totiž její muž, který nejenže tomu malému děvčátku nepomohl, ale prošel za ženou a sledoval, jak se těžké dveře řítí na mou dceru. „Málem měla rozpláclý nos,“ komentoval se smíchem muž situaci.

Myslím, že bychom neměli vše svádět na politiku a na politiky a neustále opakovat, jak je dnešní mládež špatná a nevychovaná! Je třeba začít u sebe samých, každý by si měl zamést před svým prahem a sáhnout do vlastního svědomí. Vždyť jak chceme žít lépe, pokud jsme přezíraví k dětem? Jak chceme žít ve slušné společnosti, pokud dětem dáváme špatný příklad?

Nikoli neustále okřikovat a napomínat, ale jít příkladem je totiž základem výchovy!