Zelenina z Marsu

Vzpomínám si na jednu dovolenou v jižní Evropě, stravování typu all inclusive. Můžete si brát a jíst, co hrdlo ráčí. Několik stolů s jižním ovocem, čerstvou zeleninou a zeleninovými a ovocnými saláty. Na co byla při každém obědě a večeři největší fronta? Na dozlatova vypečené hranolky ...

Vzpomněla jsem si právě teď na těch pár dní u moře, kde každý měl možnost svobodně volit mezi, jak se říká, flákem masa, hranolky s kečupem nebo jakousi majonézou a zeleninou a ovocem plným vitamínů. Dospělí i jejich potomci se vždy, když se otevřela jídelna, vrhli na hory masa s hranolky a plácali si ně pochutiny. Ovoce i zelenina zůstávaly téměř netknuté.

Proč se mi tahle dovolená vybavila nyní? Protože kdosi v Evropské unii přišel s nápadem, že tloustneme, zvláště děti, a tak je začneme povinně vykrmovat zeleninou, kterou bude stát zdarma dodávat do škol. Jedna z nejpozoruhodnějších utopií poslední doby. Spíše mi to připadá, že někde jsou velké přebytky, nebo někde mají pěstitelé problémy a tak vytáhenem miliony eur a dáme je někomu, kdo je v problémech. Což je jistě bohulibé, ale souhlasím s těmi, kteří tvrdí, že základ výživy je v rodině. Pohled na rodiče, kteří nakládají dítkám v oleji vymáčené hranolky, mne o tom přesvědčuje. Rodiče mohli dětem na talíře naložit zdravější jídlo, ale neudělali to.

Kam chodí nejedna rodina s ratolestmi za doměnu? Do "mekáče", do "káefcé" a podobných zařízení. Nemám osobně nic proti těmto zařízením. Neobviňuji je, že jejich zásluhou tloustnou naše dcery a synové v dětských letech.

Nechtějme pořád po státu, po škole, po úřadech, aby nám vychovávaly z dětí anděly, aby jim formovaly charakter, dělaly z nich sportovce, krásné lidi a kdoví co a koho ještě. A hlavně - nespoléhejme se na to, že to za nás "nějaký" stát, "nějaká" Evropská unie udělá. Každé ráno může na stole u snídaně ležet jablko, mrkev, nebo to, co zrovna je v obchodech čerstvé. Tím pro ty tloustnoucí generace uděláme víc, než když vyhodíme stamiliony oknem.

Zamysleme se, my dospělí, jaký dáváme vlastním stravováním a návyky příklad. Budou děti jíst zdravě, když vidí denně doma rodiče, jak se na večer přejídají, jak táta zapíjí párky pivem a na stole je mísa s knedlíky? Nic proti české klasice, ale hledejme cesty k nápravě i tady.

Zkusme spíš místo nářků se také zamyslet nad sortimentem v automatech na jídlo a pití ve školách. Přece z nich nemusejí padat jen nápoje plné cukrů a sladké energetické tyčinky. Vždyť tučné a sladké není synonynem pro chutné. Celé generace přežily školu bez bufetů, jen se svačinami z domova. Dnes často není v rodině tolik času, a tak někdy dítě odchází z domova s pokynem "Kup si něco". Ale ve školních bufetech a automatech si děti nemusejí kupovat jen párky v rohlíku a cukrovinky. Přesvědčila jsem se, že řada škol má nejméně jedno jídlo zeleninové - a tak si holka bere salát a věčně hladový kluk si musí prostě dát knedlík.

Názor, co si kupovat a co jíst, si děti nesou z domova. A tak mnohé robě by k jablku zadarmo ze štědrého lůna Evropské unie jistě beztak přikusovalo klobásu. Ostatně, všichni víme, že co je zadarmo, nemívá pro lidi žádnou cenu. Historické zkušenosti z celého světa dokazují, že chlebem a mlékem zadarmo se nakonec krmila prasata. A rajčata nebo pomeranče rozdávané zadarmo by se v lepším případě staly vítanou municí mnoha školních bitev.

Držme se zdravého rozumu a pamatujme, že tloušťka není jen věcí toho, co jíme, ale i toho, kolik energie vydáme. Snad u každé školy dnes máme hřiště i tělocvičnu. Budou-li děti více sportovat (a tu možnost dnes mají) neuškodí jim ani nějaký ten párek. Není pohyb také cesta ke zhubnutí? Ano je, to víme všichni, jen evropský byrokrat jaksi asi ne.

Co se doma děti naučí jíst, to pak jedí i jinde a posléze v životě často i vaří. Školy stravovací návyky nepředělají. A již vůbec ne úředník od zelené stolu v Bruselu. Hledejme zdravou životní rovnováhu především v rodině a ne v inženýrství. Na to se soustřeďme. Neutrácejme peníze jen proto, že je prostě máme v nějaké celoevropské pokladně.