Učni, řemeslo, zlato, jak se to rýmuje?
Ale trochu si sem tam zoufám, že nám jaksi potichu a během dvaceti let zmizeli učni. Kolikrát jsem už slýchala argumenty, že v řadě profesí nahradily naše zedníky, tesaře, zámečníky, soustružníky a další místa levnější Ukrajinci a Rusové a že se vlastně nic nezměnilo. Že profese nezmizely, jen je holt dělá někdo jiný.
Ono to tak docela není pravda. Jistě, nemá cenu štkát nad tím, že už nejsou dráteníci, voraři, ševci, ledaři a další řemeslníci. Však už taky nejezdí vory po řekách, máme ledničky a boty už desítky let kupujeme v obchodech a spíše řešíme dilema, jak vybírat z tak obrovského množství. Ani nemá význam vzpomínat zasněně na pseudohrdost dělnické třídy, jak ji vykresloval minulý režim.
Ale nedávno jsem si přečetla zajímavý článek o manželské dvojici, která obnovila výrobu nábytku. Po deseti letech podnikání, kdy nabízejí neběžné věci do bytů i kanceláří, si však posteskli, že – vedle podnikatelského vystřízlivění – jim schází určité naplnění jejich snažení. Chtěli by své dovednosti, svou šikovnost předávat dál. Mladším. Ale nezbývají jim síly, které věnují udržení živnosti.
Při čtení jejich vyprávění jsem si uvědomila, jak málo náš stát, a to bez ohledu na to, jsou-li u vesla modří, nebo oranžoví, málo za posledních dvacet let dbal na to, aby se nevytratila návaznost řady oborů. Nelze všechno přepočítat na makroekonomické údaje, na maximální a okamžitý zisk, co nejmenší státní dluh a další fráze. Myslím si, že některé profese, byť se mění nástroje, se kterými je vykonáváme, zůstávají. Zedníci, tesaři, už jsem se o nich zmiňovala. A hned mě napadají další a další. Už jim nestačí jen jedna širočina, už nestačí jen kladivo a pár hřebíků a lžíce na nahazování malty. Jsou jiné směsi, hodně práce lze dělat i v mrazech, to bývaly měsíce, kdy zedníci doma pletli košíky. Ale jsou práce, bez kterých se i v super moderních časech neobejdeme. Všechno za nás levně v Číně nevyrobí. Zvláště ne teď, když už ani starý papír a plastové láhve nechtějí.
Domnívám se, že vedle všech záchranných balíčků, které spíše směřují k záchraně neschopných bankéřů, vlád, jimž krachují ekonomiky a celé státy, místo pobídek, které mají spíše roztáčet další kola zbytečné spotřeby nepotřebných věcí, by naše země měla investovat do své opravdové budoucnosti. Do lidí, kteří umějí vzít za práci, jsou šikovní a bývají – už zase – vyvažováni zlatem. Elektrikáři, ale ne kladeči kabelů, instalatéři, ale ne vyměňovači celých baterií, ale schopni opravit jen kousek porouchaného vodovodu, automechanici, a ne napojovači kabelů řídících jednotek motorů na diagnostické počítače.
Myslím, že investovat peníze do výchovy učňů, ne manažerů, se vyplatí stejně, ne-li více. Protože šikovnosti je mezi našimi lidmi ještě moc a moc, ale bylo by škoda, kdyby postupně odumřela. Je hodně menších i větších podnikatelů, kteří by rádi předávali své znalosti, ale nemají dost prostředků držet si tři, čtyři roky pět, nebo dvacet učedníků, mistry, kteří by jen nedělali kšefty a melouchy, ale osm hodin denně učili jiné to, co se kdysi od svých mistrů sami naučili.
Nechtěla jsem něco řešit a vyřešit. Jen jsem toho názoru, že velkých slov o malých věcech je kolem nás hodně.
Marie Kousalíková
Národ ochablých ideálů a mdlého nadšení
Zamyšlení, které jsem se rozhodla napsat, souvisí s blížícími se volbami. Není ale motivované snahou pár dní před tím, než půjdeme vhodit svůj volební lístek do urny přesvědčit národ, že jsem tou nejlepší z nejlepších. Že vám zajistím světlé zítřky a blahobyt. Nevzpomněla jsem si na ty, mezi kterými žiji a kteří jsou shodou okolností v mnoha případech i voliči až teď a nechci je obrat o jejich hlasy proto, aby mi zajistily pohodlný život, stabilní příjem, pofiderní slávu či moc.
Marie Kousalíková
DEJVICE OBSADÍ BEZDOMOVCI?!
Středa odpoledne a mně zvoní telefon: „Paní starostko, hlavní město chce zřídit také v Dejvicích centrum pro bezdomovce, co si o tom myslíte?“, ptá se na druhém konci redaktorka. Tuším, že otevírám Pandořinu skříňku, ale i přesto odpovídám: „Že by v Dejvicích mělo být centrum pro bezdomovce, je šokující. Co se týče nájemného i cen bytů, je to nejdražší část v Praze, jsou tu školy, je to centrum Prahy 6. Nevím, jak to mohlo někoho napadnout“.
Marie Kousalíková
Parkování řeším! Rada hlavního města ale Prahu 6 vodí za nos!
Mnoho obyvatel Prahy 6 (včetně mne) se zlobí. Důvod je prostý, pochopitelný a pragmatický - v místě, kde bydlí se nedá zaparkovat. "Proč máme tahat nákupy, děti, tašky, když jedeme na víkend přes půl čtvrti. Proč strávíme více času, než samotnou cestou z bodu A do bodu B (nezávisle na tom, zda jedeme z Karlína, nebo Berouna) tím, že jak můry kroužíme po okolí a čekáme, než se nějaký nešťastný soused s těžkým srdcem musí vzdát svého vydobitého místa k parkování, obvykle velikosti koupelnové osušky, a svést souboj s dalšími řidiči na pokraji zhroucení, nebo záchvatu zuřivosti, abychom mohli schváceně odejít domů a druhý den toto martirium opakovat.
Marie Kousalíková
Kéž bychom měli více Thatcherových!
Bylo to před čtrnácti lety, v roce 1999, tehdy jsem v Diplomatickém servisu měla možnost se v Praze setkat s člověkem, který byl pro mne nedostižným vzorem a vzdálenou ikonou. Baronka Margaret Thatcherová byla jednou z pěti světových osobností – společně s Ronaldem Reaganem, Helmutem Kohlem, Michailem Gorbačovem a Janem Pavlem II., kteří se dokázali vypořádat s desetiletími studené války, porazit - jak se s oblibou říkalo – „nerozbornou jednotu“ sovětského bloku, a dát naší zemi šanci se svobodně nadechnout a vydat se samostatnou demokratickou cestou.
Marie Kousalíková
Marie – první Češka na večeři u Nobela?
Být tak ve společnosti vědce Jaroslava Heyrovského a básníka Jaroslava Seiferta, jediných dvou českých držitelů Nobelovy ceny v naší historii... Být tak vůbec první Češkou, která by lesk tak zvané „Nobelovy ceny za ekonomii“ dennodenně vystavovala ve slavnostní vitríně všem na obdiv! Marie Kousalíková – jedna z nejslavnějších, nejsledovanějších a nejdotazovanějších osobností v novodobých dějinách České republiky! Už vidím, jak ostatní ekonomové světa puknou závistí... Možná se úplně poprvé v životě na oslavu získání ocenění vykoupu ve vaně plné šampaňského? A k tomu všemu vedle medaile a diplomu ještě jako bonus osm milionů švédských korun!
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Měl jsem dát do stanov TOP 09 právo zakladatele ji rozpustit, píše Kalousek
Zakladatel TOP 09, exministr financí Miroslav Kalousek, tvrdě zkritizoval současné vedení strany...
Na Prachaticku se zřítil paraglidista, na louku spadl asi ze třiceti metrů
K nehodě paraglidisty vyjížděli v pondělí záchranáři k obci Kahov poblíž Prachatic. Muž se zřítil...
Strach před africkou diktaturou a boj o důchody. SOCDEM slavila Svátek práce
Zástupci sociální demokracie (SOCDEM) se v úterý společně s odboráři sešli na Střeleckém ostrově v...
Cimický u soudu opět nepřítomen. Jednání pokračuje výslechy poškozených žen
Obvodní soud pro Prahu 8 pokračuje v projednávání případu psychiatra Jana Cimického, který je...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2740x