Toho času v Barceloně začínám sérii reportáží z výletů, které jsem v poslední době podnikl. Je toho docela dost, takže se musím vrátit až k 9. březnu, kdy jsem se podíval do slunné Andalusie, konkrétně do slavné Granady. Výlet jsem absolvoval s Janou a Petrem z Univerzity Hradec Králové, kteří zde se mnou sdílejí mnohé osudy. Jim také vděčím za přiložené fotografie.
V rámci optimalizace doby výletu při nezameškání školy jsem vyrazil už v pátek dopoledne, zatímco ti dva měli přijet až později večer. Cesta autobusem s Alsou trvala i s půlhodinovou přestávkou na oběd 5 hodin a stála necelých 35€. Poprvé jsem měl možnost prohlédnout si vyprahlou španělskou krajinu s občasným políčkem, křovím či nepříliš hustým lesíkem. Zajímavé to bylo ihned po přejetí andaluské hranice. To jsme se ocitli v olivovém ráji. Kam oko dohlédlo, všude samé olivy. Skoro půl hodinu jízdy jsem z okna ani na jednu stranu neviděl nic než olivovníky. A to byla výborná, mnohakilometrová viditelnost. Byl jsem fascinován.
V Granadě jsem se s menšími obtížemi a notnou pomocí navigace v mobilu dostal do hostelu (jejich popis cesty na internetu ani ždibec neodpovídal skutečnosti, ale zase 9€ za noc jde) a poté vyrazil na průzkum města. Malé domky s bílou omítkou stejně jako palmy v zahradách jsou pro tenhle kout Španělska asi typické. Samozřejmě nechybí katedrály, fontány, náměstíčka a další zákoutí hodná zhlédnutí. Chvíli jsem se pobavil pozorováním bruslařské školy (bohužel neměli jeden pár pro mě na půjčení), ochutnal několik tapas, jimiž je Granada a vůbec celá Andalusie vyhlášená, abych se nakonec procházkou vrátil do hostelu. Jana s Petrem přijeli poměrně pozdě, tak jsme si dali jenom několik dalších tap a šli spát.
Celou sobotu si pro sebe vyhradil mohutný hrad Alhambra. Tato pevnost postavená Araby nakonec padla do rukou Reyes Católicos (Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský), čímž byla v roce 1492 ukončena osm století trvající reconquista. Pod křesťanskou správou nadále vzkvétala a dnes bývá zařazována na seznamy divů světa. Musím uznat, že je to opravdu hezké a především hodně rozlehlé. Za návštěvu (i 7€ které se nedají zaplatit kartou) to určitě stojí. Ale třeba takové Mayské pyramidy v Chichén Itzá mě zaujaly rozhodně víc.
V neděli brzy ráno odjeli Jana s Petrem ještě do Malagy a já jsem se naposledy prošel centrem města, podíval do skrytých zákoutí a chystal se na cestu zpět. Málem bych neodjel, ale naštěstí mi hodný kolemjdoucí prozradil, že na autobus čekám zbytečně, protože se chystá demonstrace a všechny linky jsou tedy odkloněny. Celkově jsem z Granady měl pozitivní dojem a výlet do tohoto města s výhledem na majestátní Sierra Nevadu doporučuju. Myslím, že víkend je tak akorát.
P.S.: Taky jsme byli svědky jakési zvláštní tradice, kdy 40 chlapů nese něco někam, jsou na to vystrojení, děsně se soustředí a další jim radí a čekají, až je budou moct vystřídat.
