Od blogování jsem si dal na nějaký čas pauzu. Ovšem rozhodně jsem nezahálel. Věnoval jsem se škole, cestování a příjemným návštěvám, které mi můj pobyt zpestřily. Abych dohnal, co jsem zmeškal, nastíním stručně, co se událo.
Byl jsem v Granadě, Segovii, Toledu a Escorialu. Ale o tom později. Byl jsem taky na Realu. Za 42€ to byl přiměřený zážitek. Utkání proti Malaze skončilo 1:1 a příliš vzrušení či fotbalové krásy bohužel nepřineslo. Odnesl jsem si tedy dva hlavní poznatky. Ronaldo se vůbec, ale opravdu vůbec nevrací a všichni Španělé do toho fotbalu neuvěřitelně kecají. Kam se hrabe okresní přebor.
Také jsem byl na flamengu. Poprvé za 8€ a nestálo to za nic. Říkal jsem si, že víckrát mě už nikdo na takovou věc nevytáhne. To jsem ale nedodržel a vyrazil ještě jednou. Tentokrát to stálo 32€, ale bylo to úžasné. Fantastické výkony všech účinkujících, výborná atmosféra. Tato španělská tradice si mě tedy nakonec přeci jen získala. Už se moc těším na koridu.
Taky jsem objevil hospodu, kde točí Prazdroj. Ale aby to nevypadalo, že se tu mám jako v ráji. Záhy jsem zjistil, že zrovna není a čekají, až přijdou nové zásoby. Žel bohu, čekají už skoro měsíc. Přes Velikonoce jsem měl 12 dní volno. Všechny moje plány – Maroko, jižní pobřeží, hory – bohužel ztroskotaly, a tak jsem zůstal doma. Nejprve jsem z toho byl smutný a chodil alespoň několik hodin denně hrát fotbal, nakonec se to ale ukázalo jako velká výhoda. Aktivně jsem se totiž podíval, jestli náhodou nemám dělat něco do školy.
A co čert nechtěl, měl jsem. Čtyři projekty – pochopitelně dle zadání práce na několik týdnů – jsem měl odevzdat do týdne. Začal jsem tedy usilovně programovat a snažit se spojit s kolegy z týmového projektu. Programování jsem zvládl a v úterý se mi ozvali i kolegové. Deadline byl sice ve čtvrtek, ale i to jsme zvládli. Potom jsem napsal několik testů a teď už jenom čekám na výsledky. Jsem vzorný žák.
Ve škole proběhla volba rektora. Toho zde volí akademičtí pracovníci, studenti a ostatní zaměstnanci (s váhou hlasů v tomto pořadí) a předvolební kampaň tedy probíhá ve velkém stylu. Byl jsem se podívat na projev jednoho z kandidátů, ale když to ani dvacet minut po plánovaném začátku nevypadalo, že už to začne, znechuceně jsem odešel. Nakonec vyhrál Carlos Conde (viz obrázek).
Dlouho jsem také chtěl napsat něco málo o nakupování. Rozdílný sortiment mě samozřejmě láká a proto si občas koupím něco, co ani neumím pojmenovat. Zklamáním je (téměř úplná) absence acidofilního mléka a bílých jogurtů bez příchutě. Ještě větším pak že jsem zatím neobjevil krám, kde by prodávali Plzeň. Líbí se mi naopak jejich marketing. Aktivně jsem si pořídil slevové kartičky do obchodů, kam chodím. Kromě nějakých běžných slev mi to poskytuje „speciální“ slevy podle toho, co nakoupím. Teď mám například poukaz na 20% slevu na pivo z dovozu. S tím jsem se doma nesetkal. (Ale možná to je taky tím, že mám jenom kartičku do Billy.)
Na závěr malou perličku. Včera jsem se zeptal jednoho Francouze, jestli půjde dnes volit prezidenta. Odpověděl, že ne, ale že za něj půjde volit jeho bratr. S překvapeným výrazem ve tváři jsem se ujistil, že mu dobře rozumím, a pak se divil dál. Zdá se, že ve Francii skutečně lze volit za někoho jiného. Nevím, proč tomu říkají demokracie.
(25.4.2012) P.S.: Ověřoval jsem si to a opravdu je to tak. Ve Francii lze volit za druhé.
