Není okupace jako okupace
Ale existuje tvrzení, že kdo se nepoučí z vlastní historie, těžko může rozhodovat o vlastní budoucnosti. I v tomto ohledu jsme asi zcela výjimečný národ. Nostalgicky se necháme unášet vzpomínkami, otevíráme mnohdy bolestné rány, či se utápíme myšlenkami, že se tu kdysi budoval demokratický stát.
Jak krásné a dojemné. Ale nějak se vyhýbáme dnešku. Oslavujeme hrdiny let minulých, ale myšlenka, že jejich odkaz mnohdy pošlapáváme, znehodnocujeme, či dokonce odvrhujeme je nám vzdálena. Hrdě hovoříme o dnech, kdy jsme získali samostatnost a demokracii, ale nemáme odvahu hovořit o tom, co nám z toho všeho zbylo.
Že třeba ta naše demokracie poněkud zapáchá. Nadšeně holdujeme samozvaným vůdcům neoplývajících zrovna intelektem a charakterem a zároveň odsuzujeme jim podobné z naší nedávné historie. Tleskáme křiklounům a vyvoláváme dojem, že jsme ochotni je následovat i do pekla. Krásný to pohled na ten „hrdý“ český národ. Může nás uspokojit jen fakt, že naši předkové nepovstanou z hrobů, aby nám natloukli palice.
Již ani nevíme, kdo nám vlastně vládne. Nemáme přehled, co z naší vlasti nám ještě patří. Necháme si diktovat od nadnárodních okupantů. V klidu nám diktují, co máme jíst, kolik za to musíme zaplatit. Nutí nás kupovat nepotřebné. Když se napijeme vody z českých potůčků, tak za to musíme platit cizincům. Ale v podstatě nám již diktují, co si máme myslet.
Kdysi nás nutili mluvit německy, po staletí jsme se bránili a mateřskou řeč zachránili. Dnes je nám to jedno, tváříme se, jako by nás spisovná čeština obtěžovala, ba přímo nám připadá k smíchu. Pochopila to třeba i naše veřejnoprávní ČT a zásobuje nás nejen nespisovnou češtinou, ale i vulgarismy a je celá nadšená jaký to má ohlas u občanstva. Mám strach, že jednoho dne právě třeba z Kavčích hor přijde návrh na zrušení výuky českého jazyka na všech školách.
Tragické na tom všem je, že se tomu dobrovolně podřizujeme. Jako bychom byli národem, který je z historického hlediska odsouzen k věčné okupaci. S radostí tuto roli přijímáme. S velkým nadšením jsme naše bohatství rozprodali, tedy spíše pod rukou darovali. Z pochybných existencí jsme uměle udělali miliardáře a ti se zmocnili všeho, co se jim pomocí přítelíčků nabídlo. Jsou beztrestní. Jak by ne, když hlavní organizátor stojí dodnes na podestu našeho obdivu.
Ano, to jsou mé asociace při všech těch historických vzpomínkách. Je mi studno. Je mi těžko hovořit o národní hrdosti, samostatnosti a kultuře. Jen pozoruji, jak tyto pojmy den ze dne pozbývají na významu. Ne, protektorát jsem nezažil. Jen rok 1968. Události roku 1989 jsem pozoroval zpovzdálí, ale byl jsem naplněn hrdostí a optimismem. Pohled z blízka mne však zklamal.
Mám dojem, že žiji v nějakém neviditelném protektorátu. Na ulicích nevidím cizí vojáky, ale mám pocit, že někde v zákulisí jich jsou tisíce. Nenosí uniformy, ale saka a kravaty. Mluví cizí řečí, česky se s nimi jeden nedomluví. Jenže nejsou sami, u jejich noh se plazí stovky českých poddaných, kteří žadoní být aktivní součástí toho velkého přerodu, kdy český národ nenávratně ztratí vše, na co byl v minulosti tak hrdý. Ano, není okupace jako okupace.
Michal Kotyk
Jeden nevyřčený novoroční projev
Hnán možná vlastní ješitností, ale i touhou slyšet novoroční projev, který by ve mne vzbudil touhu začít nový rok s myšlenkou naplněnou tolik nezbytným optimismem, jsem se rozhodl si napsat sám pár řádek, které by mne uspokojily.
Michal Kotyk
Je snad zdravý občan veřejným nepřítelem?
Ano, mám již takový pocit. Více méně nefiguruje ve všech těch statistikách, které se nám snaží občas mylně a tendenčně objasnit, jak to s námi vlastně je. Ke slovu se dostane málo, mnozí mají pocit, že by jen kalil vodu.
Michal Kotyk
EU: Plácati ženské po zadku se nesmí!
Nu tak nějak bych zevšeobecnil zákonodárné starosti našich velmi dobře placených, tedy spíše přeplacených, zástupců občanstva, kteří se občas dostali do této záviděníhodné pozice díky ne zrovna rozumné volbě lidu evropského.
Michal Kotyk
S USA na věčné časy!
Tak nějak vnímám propagandu mnohých obdivovatelů „amerického zázraku“. Kdysi tomu bylo jinak, ta věčnost ležela na východě. Ale časy a ideologie se mění, není to nic nového a asi to patří k lidským dějinám.
Michal Kotyk
Potřebujeme vůbec veřejnoprávní média?
Při pohledu na naši dnešní společnost je velmi snadné dospět k názoru, že ne. Když jeden pozoruje dění v mediálním prostoru, tak se dokonce může domnívat, že jsou spíše trnem v oku, tedy něčím bolestně obtěžujícím.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zkouška z češtiny? Proti dřívějšku to byla dávačka, hodnotí maturanti
Studenti posledních ročníků maturitních oborů v pátek ráno znovu usedli k písemné části společné...
Poslanci rozhodují o podmínkách prodeje některých lehčích drog
Přímý přenos Politici rozhodují o tom, zda umožní za pevně daných podmínek prodej některých lehčích drog jako je...
Poslanci kývli na zákaz prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...
Za zvuků techna házela nahá žena před dětmi hlínou. Vystoupení řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
- Počet článků 607
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1544x