Kinkongo 1.2

Druhej den ráno jsme se sešli v hale vily, já a Tonda a parta místních černochů, který jsou odněkud z Maroka a který “představujou” naše místní MSO, skupinu spravující system pro zákazníka. Slovo "představujou" je zcela na místě, protože jejich činnost víceméně spočívá v sedění na zadku za $1200 měsíčně.

Shipyard

 Pak jsme se vydali cestou k hlavní silnici chytit taxíky, který nás vezmou do práce. Cesta k hlavní silnici je po včerejším dešti blátivá a smrdutá a baráky kolem jen doplňujou kolorit. Z okna taxíku (za jízdu se platí pevná cena 1000 kinkongofskejch franků, což je asi $2, bez rozdílu destinace) jsem pozoroval okolní prostředí. Není pochyb o tom že všechno je tu daleko špinavější, zabordelenější, rozkopanější a celkově ubožejší než v Ugandě. Speciálně odpudivý jsou hromady odpadků, který jsou prostě všude, at’ už je to hlavní nebo vedlejší ulice.
Dorazili jsme do centra Brazzaville, do budovy Waridu, která je poměrně komfortní, dávaj tady zadara čaj a kafe, zkrátka se tu dá v pohodě existovat. Technický vybavení je na stejný úrovni jako v US nebo v Evropě. Pracujeme v místnosti pro dvacet lidí, každej ma svůj stůl, a v rohu stojí zaprášenej nazdobenej umělej vánoční stromek, zřejmě čekající na příští sezónu. Budova má klimatizaci, což je při zdejším počasí nezbytná věc. A lítaj tu komáři. Není jich moc, ale jsou tu. Všimnul jsem si že nejčastějc bydlej pod deskama stolů.
V poledne jsme se s Tondou vydali na procházku po okolí. Venku bylo vedro jak v peci, přesně jako bejvá v létě v NY, zkrátka vedro a vlhko. Namířili jsme směrem k řece a došli jsme až někam na shipyard, kde jsou spousty lodí a taky napůl potopených vraků lodí a vypadalo to tam jak v ňákým fantastickým filmu o konci světa. Prostě něco co člověk jen tak nevidí. Hodně vraků je obydlených poněvadž tam visí prádlo a občas jsou vidět zrezavělejma oknama lidské postavy a tváře. Některý vraky taky leží na břehu a zarůstaj svěží zelenou vegetací, v níž se prohání spousta nádherně vybarvenejch velkejch agam. Ve vodě hned pod vyvýšeným břehem plavou tuny odpadků, kus dál na ostrůvku je něco co vypadá jako malý čajový políčka, a po vodě plujou dlouhý úzký lodě, který jsou vydlabaný z jednoho kusu kmene stromu. "Kormidelníci" na nich stojí a odpichujou se bidlama. Na protější straně řeky jsou v dálce vidět budovy Kinshasy, hlavního města druhýho Konga. Když jsme prolezli shipyard a přilehlý okolí, tak jsme se vrátili do Waridu.
Projektovej manager, tj. člověk zodpovědnej za dokončení projektu pro Warid v Kongu je Bengt. Bengt je Švéd, je o pár let starší než já, je to protřelej válečník, kterej projel kus světa, pracoval pro bambilion companies na bambilion projektech, a má mladou girlfriend, která je z Barbadosu a která má v brzký době přijet do Konga. Bengt zamlada taky dělal pár let bedňáka na koncertech kapel jako Deep Purple a Supertramp. Nemá čas na ňáký rodinkaření, zahrádky, dětičky a podobný blbiny, Bengt prostě žije životem jakým má správnej chlap žít. Má poměrně holubičí povahu a rád se napije, což není vůbec překvapující u chlapa kterej je už pár měsíců izolovanej v takový shithole jako je Brazzaville. Za tu dobu dvakrát prodělal malárii, a jsem si víc než jistej že důvěrně zná většinu hookers, který se frekventně pohybujou v baru s příznačným názvem Boum Boum Africa…
Po práci jsme zajeli domů, umyli se a převlíkli, a pak jsme měli spicha s Bengtem v restauraci Mami Wata, která je hned u řeky Kongo a je to jeden z lepších podniků v okolí. A je to fakt hezkej podnik, čistej, sedí se tam venku pod střechou a za tmy je přes řeku vidět svítící budovy Kinshasy. Vypadá to úplně stejně jako když člověk sedí na downtown Manhattan v Battery Park a kouká přes řeku Hudson na New Jersey. Je to ale iluzorní představa, protože Kinshasa je prej ještě horší shithole než Brazzaville. V Mami Wata jsme po jídle vypili pár piv a docela se rozparádili, takže jsme samozřejmě skončili v Boum Boum Africa, páč Bengt ve mně našel part’áka, s kterým může normálně pokecat a dělat si ze všeho srandu. BB Africa je klasickej sklepní bar, kde už Bengta znaj, a kde za barem velí Edith, celkem příjemná dámička, o který mi Bengt mimo jiný během večera sdělil že je lesba, ale že s ní už spal. Edith taky v BBA očividně dohlíží na "hooker business".
Byl to hezkej večer, parádně jsme se s Bengtem zřídili a byla děsná sranda….
Druhej den ráno jsem myslel že bude po mně, venku bylo kolem 35 stupňů, slunce pálilo a bylo vlhko jak v sauně. Hodil jsem do sebe pár ibuprofenů a mazal do supermarketu, páč jsem dštil oheň a síru jak pohádkovej drak, tak jsem byl vyprahlej. Pak jsem zašel do banky vyměnit dolary za místní šmrdliky, ale řekli mi že dolary nekupujou, jen prodávaj (když už nechtěj $ ani v Africe, tak to už to má slavnej "greenback" nahnutý). Do toho jsem v tomhle stavu musel začít školit místní černoušky. Hlava mi moc nebrala, tak jsme to zabalili dřív a odfrčeli z práce domů. Šel jsem spát asi v deset, utahanej jak zvíře.
Výlety do BBA s Bengtem se stávaj obvyklým zakončením pracovního dne. Bengt se zmíní že bysme mohli na jedno skočit, aby si trošku užil než mu přijede girlfriend, a “jedno” se obvykle protáhne v prochlastanej večer. Jeden večer se na mě nalepí holka, je jí devatenáct, takovej malej něžnej čertík. Z baru pak se mnou jede domů do vily. Jednou to končí docela dramaticky, a to když se na Bengta nalepí holka s nádherným zadkem, vlastně je celá pěkná, oblečená v bílým, což prohlubuje kontrast její černý kůže s oblečením. Bengt je ožralej a nebrání se, prostě normálka zakončení. Problém nastává když se do Bengta namontuje další děvka. Chvíli potom co vyjdeme z podniku, tak se strhne řev a vzápětí nato rvačka. Holky se válej v prachu po zemi a rvou si vlasy. Okolo stojí houf čumilů a Edith se snaží roztrhnout zápasící. Říkám Bengtovi: “Dělej, berem tágo a mizíme. Jestli se objeví policajti, tak to slízneme my. Jsme tu jediný bílý….” Bengt sleduje zápas, napůl jak náměsíčník, napůl pobaveně, a pomalu pronese: ”I like when girls fight over me…” Odpovídám: ”They are not fighting over you, they are fighting over your money, you stupid! Let’s get the fuck out of here!” Bengt bere tágo, holka v bílým se k němu stačí ještě nacpat. Já beru další tágo. Malá sedá ke mně a padáme.
Brazzaville 21.03.2008