Jen co ulehneš do postele po náročném dni, sumarizuješ si v myšlenkách, co jsi všechno během dne stihla. A díky tomu si jednou za čas i uvědomíš, že věnuješ svůj čas všem a všemu, jen ne sobě. "Kde jsem já?"
K tomuto příspěvku mě inspirovala jedna z mých úžasných klientek. Překvapivě mi myšlenka, s tímto tématem související, přišla na mysl sama pár dní před naším sezením, a to i přesto, že já osobně nežiji tak časově náročný život jako většina mých vrstevnic. Jistě se jednalo o předzvěst tématu, kterému se budu na konzultaci, a jak vidím i mimo ni, věnovat.
Měly jsme spolu již pár sezení, avšak až na třetím z ní vypadlo, že se jako žena a ona sama ztrácí. Věřím, že ji k tomu uvědomění pomohlo to, co jsme právě na předchozích sezeních spolu otevřely. Jakmile se stanete důležitým článkem rodiny, tj. maminkou, váš život se změní tak rapidně, že si ani nestíháte uvědomovat, že se ztrácíte.
Pokud jste sama sebe pořádně neznala ani před započetím role matky, pak to ani nepostřehnete, svou rolí matky doslova žijete 24/7 a dá se říci, že se v ní cítíte šťastná a naplněná. Ty, co se dříve věnovaly samy sobě, svým zálibám a pečovaly o svůj vnitřní svět, si chtě nechtě tyto své potřeby upozadí právě kvůli své nové roli matky. Zpočátku - pár let - nemá žena energickou ani časovou kapacitu si uvědomit, že by to své pravé a původní já neměla upozaďovat. Jenomže sled okolností a život matky jako takový si žádá upřednostňovat právě ty druhé, tj. dítě a následně i manžela, který ve většině případů finančně a materiálně zabezpečuje rodinu. V takovém modu má žena tendenci fungovat do chvíle, než zjistí, že již nemá energii, náladu a zápal do ničeho. Ne vždy si však uvědomí, že ta její ztráta energie není důsledkem jen věcí zřejmých - potlačování svých fyziologických potřeb (spánek, pravidelná a zdravá strava, péče o tělo, intimita...), ale hlavně upozaďování sebe sama ve své vlastní podstatě.
I když já osobně matkou nejsem, dokážu si ten stav ztráty sebe sama představit. Připodobnila bych jej stavu, který jsem si prožila na vlastní kůži, jen v jiném kabátku. Jak už tak bývá, byla jsem v partnerském vztahu, na němž mi záleželo natolik, že jsem upřednostňovala potřeby a přání svého partnera nad svými. Děje se tak ve vztazích, kdy nejste coby žena sama v sobě pevně ukotvena a máte v jisté míře deficit v sebelásce, sebehodnotě a sebedůvěře. Vstoupila jsem do toho vztahu již v určité míře ztracená, resp. nenalezená...tajně jsem doufala, ba dokonce očekávala, že mi můj partner a náš vztah pomůže najít a dá mému životu směr, který se mně samotné nedařil najít. Velmi brzy jsem však zjistila, že jsem ve spoustě věcí nebyla sama sebou. Ve své podstatě ta žena, co byla ve vztahu s dotyčným mužem, jsem nebyla já. Cítila jsem, že mi něco chybělo. Byla jsem vnitřně roztěkaná a nemohla nalézt vnitřní klid ani ve chvílích, kdy jsem trávila čas sama se sebou. Podívám-li se dnes na své fotky z té doby, cítím ze nich tu svou vnitřní nepohodou a nevyrovnanost, i přestože se na nich usmívám.
Výše popsaný stav ztráty sama sebe se nám může stát ve vztahu s kýmkoliv, pokud jej upřednostňujeme před sebou, tzv. dáváme jej na pomyslný piedestal. Můžeme to zažívat i v oblastech našeho života, kterému dáme ve svém životě větší prioritu než sami sebe (tzn. práce, podnikání, projekty a aktivity, které se nám stanou povinností). To rozpoložení vnitřního neklidu je chvíle, kdy k vám vaše duše promlouvá a žádá si vaši pozornost. Sděluje vám, že je nespokojená... Vy ji však neslyšíte a nebo ji dokonce vědomky či nevědomky ignorujete.
Ve chvíli, kdy máte možnost se zastavit, být sama se sebou (tzv. spočinout v sobě), věnovat se vlastním zálibám, dostat se a být v tzv. flow, máte možnost svou duši lépe slyšet, naslouchat ji a vzít její promluvy vážně. Pak záleží na vás, zda se rozhodnete ke změně a začnete ji realizovat. Nebo volání své duše po vaší pozornosti znovu upozadíte a pokračujete v tom, co jste se nevědomky rozhodla žít. Svou duši neošálíte. Ona k vám bude stále promlouvat. Budete-li ji nadále úspěšně ignorovat, křik vaší duše dříve či později uposlechne vaše tělo, které vám teprve ukáže lekci...fyzicky se vám přitíží, onemocníte nebo se vám stane úraz. Jak říká moudro jednoho z mých oblíbených autorů A. Matthews ve své knize "Následujte své srdce", z něhož jsem si vytvořila vlastní verzi "Ignoruješ-li pohlavek, dostaneš facku. Ignoruješ-li facku, dostaneš cihlou do obličeje. Ignoruješ-li i cihlu, povalí tě buldozér." Až u projevů těla zdravotními problémy si většinou uvědomíte, že musíte něco ve svém životě změnit, jinak se nikdy neuzdravíte nebo se vám ještě přitíží.
"Když ignorujeme oblázky, zasáhne nás cihla. Když ignorujeme cihlu, zasáhne nás balvan." |
A tento zákon přírody funguje vždy a za každých okolností a životních situací. V každém případě je zásadní, se ve svých životech najít a neztratit se.
Ráda bych se vrátila k příkladu ženy, která je mimo jiné i matkou. Pro ni je zásadně důležité, aby si vyhranila čas sama pro sebe. Jsem si jistá, že důvody vám jsou zcela zřejmé, a to již z výše zmíněného. Navíc, aby mohla pečovat o své milované a nejbližší, potřebuje dbát primárně sama o sebe - tj. věnovat čas sama sobě, sebepoznávání, aktivně pracovat na posilování své sebelásky a sebehodnoty - k čemuž v dnešní době pomáhá spousta volnočasových služeb, zájmových skupin a komunit.
Přiznám se, že jsem si dříve plně neuvědomovala hlubší smysl mnohých služeb míst jako jsou kosmetické, kadeřnické, masérské a jiné typy salonů pro ženy. Pohlížela jsem na tyto služby z čistě praktického úhlu pohledu - za kadeřníkem si zajdu, když potřebuji ostříhat / obarvit vlasy, kosmetička mi vyčistí pleť, masér uvolní mé zatuhlé svaly apod. Smysl těchto míst a služeb pro ženy je však mnohem hlubší - poskytují odpočinek nejen tělu, ale i duši. [pozn. netvrdím, že pro muže nemají tyto služby smysl, avšak styl odpočinku mužů se od žen přece jenom liší.] Nejlepší je s člověkem, který o vás pečuje, nevést žádnou konverzaci, abyste si tu jeho péči mohla naplno užít. Dáváte tím prostor svému tělu, aby se prostřednictvím vaší pozornosti a mysli propojilo s vaší duší. Tímto propojením dojdete ke stavu odpočinku, spočinutí v sobě sama, který se dá přirovnat k meditativnímu stavu. Vaše vědomí se totiž nachází minimálně v zóně alfa, ne-li dokonce hlubší. A po čase stráveném v tomto rozpoložení se cítíte jako znovuzrozené, máte dobitou energii, lepší náladu, pozitivnější pohled na svět...
Ženy - maminky, dopřejte si čas samy pro sebe, věnujte se vlastním zálibám, svému osobnímu rozvoji a péči o své tělo a duši. Budete-li sebe opomíjet, stane se něco, co vás donutí se zastavit a uvědomíte si, že nežijete to, co chcete žít...že jste všechno (matka, manželka, dcera, sestra...) a zároveň nejste nic (žena - sama sebou ve své vlastní podstatě) a nemáte energii nejen pro sebe, ale ani pro ostatní. Zamyslete se nad tím, kým a co jste, když jsou vaše děti na táboře, manžel na služební cestě, o rodiče je postaráno v seniorském domově, přátelé jsou zaneprázdněni vlastními životy...
Cílem mého článku ani mou působností není ženy přesvědčovat o tom, proč by ženy měly o sebe pečovat a starat se o své duševní zdraví. Pokud si nejsou ještě vědomy, že jejich spokojenost a štěstí pramení z jejich vnitřního nastavení a vztahu k sobě samým, pak jim tento článek nic neřekne a já nepomůžu. Promlouvám a jsem tu pro ty ženy, které se probudily a neví, jak cestu sama k sobě pojmout, jak a kde ji začít...
