Vyrůstala jsem obklopena spíše ženami a tomu přičítám své snahy pochopit hlubiny mužského myšlení. Moje starší dcera vyrůstala obklopena bratry a přibližně od svých 17 let mi neustále opakuje: „Hledáš hlubiny tam, kde nejsou. Mužský fungujou jednoduše, odměna nebo trest. Odměna je jídlo a sex, případně možnost boje nebo jeho simulace.“ Smiřuji se s tímto faktem dost složitě.
Skoro 4 dny trávil jeden z mých mladších synů u počítače – simulací boje. V neděli jsem prohlásila, že si musíme pozvednout ducha alespoň procházkou v pražských sadech. Koukal na mě jak spadlý z višně: „Jak si tam chceš povznášet ducha? Tím, že se budeme v tom horku ploužit mezi stromy?“
Napadla mne motivace: „Dobře, vycházku zakončíme návštěvou steakové restaurace.“ To byl ochoten si odpoledne odploužit. Nakonec jsem měla dojem, že na procházce ožil a povídali jsme si, pravda ne o hlubinách duše, ale třeba o architektuře a o tom, jaký steak si objedná. Pak jsme zakotvili v restauraci provoněné přípravou lahodných steaků. A syn se z té vůně dostal zřejmě do změněného stavu vědomí a najednou blaženě pravil: „To byla krásná procházka, ty letní prdelky, to je nádhera.“ Ztuhla jsem a vytřeštila na něj oči. On pro změnu zrudnula zakoktal: „No, víš chtěl jsem říct, jak krásně se ty ženy dnes umí oblékat.“ a zabořil nos do steaku.
