Oko za oko a život za život?

Smrt jakéhokoliv člověka je vždy situací, která zasáhne velké množství lidí. Jeho rodinu, přátele, kolegy ze zaměstnání, spolužáky. Někdy je smrt politickým gestem, které vyjadřuje postoj mnoha. Jindy něčí smrt otevře lidem oči, přinese mnoho otázek a nadzvedne ze židle i takové, které jen tak něco nerozhází. Tak jako vražda patnáctileté Petry z Jihlavy.

Asi netřeba opakovat co se té noci z pátku na sobotu stalo. Ono se to ani z úcty k pozůstalým nehodí. Stačí jen, že vyhasl mladý život zvlášť krutým a bezcitným způsobem.

I když početná skupina z nás má trest smrti spjat s diskutabilními a mnohdy vykonstruovanými procesy vedenými za socialismu a tím pádem nám ve spojitosti s ním vyvolá pachuť v ústech, nelze se ubránit myšlence, zda v podobných případech neudělat „výjimku“. Oko za oko, zub za zub, život… Ale není smrt jako smrt. Dokážu si představit, že chudák mladá Petra by v těch inkriminovaných momentech dala cokoliv za to, aby její utrpení co nejrychleji skončilo. Pověsit ty hajzly na provaz by pro ně bylo moc snadné vysvobození. A protože týrat nikoho nemůžeme, pak bych v tomto mimořádně smutném a krutém případě trest smrti nebral jako dostatečný trest.

Nabízí se otázka co s nimi. V našich podmínkách a s naší justicí se obávám trestu dvaceti let v lázeňském zařízení, kterému jsme si zvykli říkat kriminál. Ten už bohužel dávno ztratil ten původní „glanc“ a pro taková zvířata už není postrachem, no mezi námi – klid, teplo, jídlo 3x denně, TV, sprcha, posilovna… a zadarmo… neberte to! V řeči nás slušných a pracujících se jedná o dovolenou. Za dvacet let vyleze odpočaté vypracované hovado, které se ještě lecčemu přiučí od těch ostatních neandrtálců, kterým tohle skvělé „ubytko“ všichni platíme.

Zavedl bych nucenou práci, dal jim krumpáč, lopatu a s brokovnicí v ruce je vyhnal do lomů, na stavby, opravy silnic. Každého takového. Chceš jíst? Tak si na to nejdříve vydělej! Nevyděláš? Umřeš hlady. V jednoduchosti je krása. A ať si mravokárci říkají co chtějí – se zvířetem se nesmí zacházet v rukavičkách.

Je mi líto téhle ztráty a doufám v co nejpřísnější postih pro všechny TŘI obžalované. A pokud naše justice selže (tak jako již několikrát v minulosti), pak v duchu tiše doufám, že se o ně někdo za mřížemi „pěkně postará“.