Anglický akronym „Not in my backyard“ charakterizuje názorně postoj, který je tak typický pro dnešní moderní společnost. V době, kdy roste potřeba veřejně prospěšných staveb, je jasné, že tyto stavby, jakkoliv jsou prospěšné, zatěžují své bezprostřední okolí. Dálniční obchvat tak může zlepšit život tisícům obyvatel města, ale zároveň zhorší bydlení těm, kteří jsou v blízkosti. Postoje lidí se většinou dělí do 3 kategorií. Ti, kteří podporují daný investiční záměr, ti, kteří jsou záměrem nějak dotčeni a nesouhlasí s ním, a poté zbývající většina, které se záměr přímo nedotýká a v zásadě je jim to jedno. Paradoxně nejhlasitější bývají odpůrci, kterých je sice nejméně, ale mají největší motivaci.
Jak z toho ven? Nejsem určitě zastáncem přístupu, že je potřeba za každou cenu ustupovat zájmu většiny a jsem proti zásahům do vlastnictví jedince jako takového. Vždy je třeba ale vycházet z konkrétní situace a pokusit se maximálně chránit zájmy občanů. To podle mě nesmí ale nikdy dojít do extrémů, které zablokují dané řešení. Uvedl bych krátce některé případy z různých úrovní, se kterými jsem se v poslední době setkal.
Příklad lokální
První problém je lokální a souvisí s plánem radnice městské části Brno-Černovice. Městská část se tam rozhodla postavit nástavbu nad současnou mateřskou školou a zvýšit tak kapacitu míst ve školkách o 20 míst. Proti záměrů se postavili obyvatelé okolních domů, kterým bude nová nástavba nad školkou (ta už sama o sobě svou velikostí se vymyká okolní zástavbě) stínit a zhorší jim komfort bydlení. Typický příklad, kde by člověk řekl, že školka má absolutní prioritu. A taková byla i argumentace. S jistou znalostí situace jsem ovšem jako zastupitel musel dát za pravdu spíše protestujícím: špatná komunikace ze strany radnice, zbytečně vysoká cena tohoto řešení, které je potřeba jen krátkodobě (nástavba ale bude trvalá), nehledání jiných alternativ.
Příklad regionální
Podobným problémem je stavba Amazonu v Brně. Je celkem pochopitelné, že vadila především obyvatelům Slatiny a Tuřan, kde již dnes je provoz nad únosnou hranicí. Ostatní Brňané jsou většinou spíše proti anebo (a těch je většina) jim to je úplně jedno. Není to na mém dvorku. Vláda přitom slíbila řešení dopravní situace a přístupu na dálnici. U nás bohužel slibům moc nevěříme a někdy se není, co divit.
Příklad nadregionální
Podobný problém, ale ve větším měřítku, je letiště ve Vodochodech. Proti výstavbě letiště jsou v oblasti velké protesty, a i když osobně mám letadla moc rád, tak je dokážu pochopit. Nicméně myslím, že právě v tomto případě stát jedná, dal letišti celkem 120 různých podmínek, které mají minimalizovat dopad na obyvatele oblasti. Součástí je vybudování přivaděče na dálnici D8 či omezení nočního létání. Navíc na příkladu některých menších letišť v zahraničí (Luton, Tilly) může tato investice regionu neskutečně pomoci. Přesto nyní ministerstvo zrušilo své vlastní posouzení vlivu na životní prostředí. Nejsme v Kocourkově?
Co s tím?
Investovat a neohrozit přitom dvorky obyvatel je čím dál tím složitější a často je nutné přesně odvažovat na miskách vah pro a proti jednotlivých řešení. Je třeba se ale zbavit obou extrémních přístupů. Jednoho, který říká, že veřejně-prospěšné stavby mají absolutní přednost, druhého, který za každou cenu chrání vlastní dvorek a často ten dvorek rozšiřuje daleko za hranice toho dvorku skutečného.
