Tataři nechtějí být v RF, Šojgu maluje v Sýrii ruské hranice

Tataři ( kazaňští Tataři a Krymští Tataři jsou dvě rozdílná etnika ) jsou druhým největším etnikem RF po Rusech, jejich jazyk patří do turkické skupiny, a jsou muslimové, takže Kreml jejich aktivisty přes FSB bedlivě sleduje, a za

jejich veřejnou kritiku RF je odsuzuje do vězení pod záminkou „ šíření mezietnické  nenávisti „.

Tatarstán  (50% kazaňských Tatarů + 43% Rusů), byl jednou z mála ruských oblastí, který podpořil ukrajinský euromajdan, a v 12/013, když zkorumpovaný Janukovyč zaútočil na aktivisty euromajdanu elitními jednotkami Berkut, v Kazani, v hlavním městě Tatarstánu, probíhaly na podporu ukrajinského euromajdanu demonstrace s transparenty : „ Také chceme žít v Evropě „ ( viz tatcenter.ru z 16.12.013), což Kreml považoval za zradu.

Euromajdan podpořil i tatarstánský prezident ekonom Rustam Minnichanov*1957, jenž zkritizoval Kreml za utiskování národnostních menšin, mj. pronesl, že Kreml  staví jen FSB monitorované mešity.

Rozdíly čečenského a tatarstánského separatismu

V 11/90 se v Grozném Čečenci a Inguši (Čečensko-Ingušsko)  na svém národním kongresu rozhodli vystoupit z RF ( i je Kreml v roce 44 deportoval do Střední Asie ), kdy se Džochar Dudajev, ex SU generál letectva, jenž  se chopil moci vojenským pučem legalizovaným v následných volbách v 10/91, zmocnil budovy Nejvyššího sovětu v Grozném.

V 11/91 se Jelcin poprvé neúspěšně pokusil gen. Dudajeva odstranit, poté se Kreml snažil Dudajeva izolovat tím, že jednal jen s jeho politickými konkurenty, mj. s premiérem  Mamodajevem, jenž  v 12/92 s Kremlem podepsal rámcovou smlouvu, kterou však Dudajev smetl se stolu jako „ soukromou záležitost Mamodajeva „ , a v 1/93 nepřijal kremelského vyjednávače Sergeje Šachraje.

V 1/94 Dudajev vyhlásil sekulární Čečenskou republiku Ičkérii, nicméně po ruské intervenci musel Dudajev projevovat alespoň vlažné nadšení pro své arabské sponzory, v 4/96 jej ( byl to již druhý pokus Kremlu ) zasáhla střela při telefonování ze satelitního telefonu ( mluvil s někým v Kremlu, dosvědčil svědek, jenž jej doprovázel + jeho manželka ), jeho rodině nebylo dovoleno jej pohřbít, aby se hrob nestal poutním místem.

V 2/91 tatarští aktivisté organizovali demonstrace, aby byly Tatarstánu navráceny oblasti, které Kreml nezákonně přičlenil k RF, někteří z nich nesli transparenty s nápisy „ Polovina území RF patří  Tatarům „ …

Celotatarský sjezd z 2/91 vyhlásil nezávislost Tatarstánské republiky a ustanovil nezávislý madžlis/Milli Mejlis, který se prohlásil za jediný zákonodárný orgán všech Tatarů v RF, a  současně zrušil všechna „ protitatarská „ zákonná nařízení, přijatá Kremlem.

V 10/91 se v Kazani konal tatarský „majdan“, kdy kazaňští Tataři  v den výročí dobytí Kazaně Ivanem IV Hrozným před kazaňským parlamentem demonstrovali proti setrvání Tatarské republiky v RF, a požadovali, aby parlament vyhlásil nezávislost Tatarstánu.

V této době šlo v drtivé většině o sekulární aktivisty, kteří požadovali vyhlášení sekulární Tatarstánské republiky po vzoru laické republiky Turecké, třebaže islám byl pojítkem, ale jen jako kulturní symbol.

Kreml nepotřeboval umírněné muslimy, potřeboval islámisty, aby měl záminku proti nim bojovat, proto umírněné muslimy stejně jako v Čečně likvidoval, a podporoval radikály z Islámské demokratické strany Tatarstánu.

Dva dny po nezdařeném bolševickém puči proti Gorbačovovi v 8/91 tatarstánský parlament přijal deklaraci, která vyhlásila nezávislost Tatarstánu s tím, že o povaze nezávislosti rozhodne referendum.

V 3/92, 4 měsíce po rozpadu SU, se referendum v Tatarstánu konalo, třebaže Jelcinova vláda se referendum snažila kriminalizovat - 81% lidí se vyslovilo pro nezávislost na RF.

V 11/92 tatarstánský parlament ratifikoval novou ústavu, která Tatarstán definovala jako samostatný mezinárodní subjekt, suverénní stát, který svým etnickým menšinám (Rusům) zaručoval rovnoprávnost.

Zatímco vůči Čečně Jelcin použil vojenskou sílu ( Čečna je ruským strategickým železničním, silničním a ropovodným uzlem ), s Tatarstánem diplomaticky vyjednával, a snažil se zajistit si loajalitu tatarstánského vedení nejprve jen ekonomickými ústupky.

Poté, co se Jelcinova moc po přijetí nové ruské ústavy v roce 93 stabilizovala, měl Kreml s Tatarstánem uzavřeno již několik smluv, čímž si Kreml uvolnil ruce vůči Čečně.

Asymetrická povaha RF

V 2/94 Jelcin s Kazaní podepsal první dohodu svého druhu mezi federální vládou a subjektem federace o dělbě moci.

Třebaže smlouva o dělbě moci s Kazaní měla být původně jedinou, k roku 98 Kreml podepsal s republikami a s oblastmi již 42 takovýchto smluv, které institucionalizovaly decentralizaci RF, někdy v rozporu s federálními zákony - např. smlouva s Baškortostánem charakterizovala Baškortostán jako „ suverénní stát v rámci RF „ , znění rovněž jediné svého druhu, zatímco např.  smlouva se Severní Osetií/SO charakterizuje SO jen jako „ subjekt RF „ , smlouva s republikou Udmurtija nazývá Udmurtiji republikou, jejíž vztahy s Kremlem určuje ruská ústava.

Decentralizované byly i ruské etnické oblasti, nejvíce samostatnosti získala ve smlouvě sverdlovská oblast - mohla odvolávat federální úředníky z funkcí, stanovit si náhradní civilní službu za vojenskou, a dokonce i suspendovat některé federální zákony, dostala tak mimoústavní pravomoci.

Tatarstánský prez. Šajmijev ( na rozdíl od Dudajeva zákonně zvolený i bez puče ) souhlasil ve smlouvě o dělbě moci se zněním, že Tatarstán, obklíčený RF, zůstává s RF „ spojený „ , nesouhlasil však s předchozím zněním -  „ přidružený k RF „ …

Výměnou za podepsání smlouvy o setrvání v RF získal Tatarstán jako jediný federální subjekt pravomoci, které ruská ústava rezervuje jen federální ruské vládě, zejména angažovat se v zahraničních a v mezinárodně ekonomických vztazích, rozhodovat o republikovém rozpočtu a daních, a zavést náhradní civilní službu místo povinné vojenské služby v ruské armádě …

Putin dnes pořádá hony nejen na Krymské Tatary, ale i na kazaňské.

Největší krymsko-tatarská tisková agentura QHA nedostala od ruských okupačních úřadů obnovenou licenci – informovala mj. o tom, jak ruské okupační úřady zastrašují členy Výboru pro lidská práva ( pro Putina typické, viz Čečna ).

28.12.014 úřady tatarstánského města Naběrežnyje Čelny zadržely tatarského  aktivistu Rafise Kašapova, šéfuje místnímu tatarskému Občanskému středisku, a na internetu veřejně odsoudil ruskou anexi Krymu. V 1/015 Kašapov držel hladovku na protest proti podmínkám vazby a proti porušování práv národnostních menšin v RF.

Během soudního procesu nesměli být přítomni jeho rodinní příslušníci, jen příslušníci FSB, a nemohl si vybrat advokáta, byl mu přidělen jen ex offo.

15.9.015 jej ( a nejen jeho ) Kreml odsoudil ke třem letům vězení nepodmíněně za propagaci separatismu – ten, kdo v RF odsoudí Putinovu krádež Krymu, dostane tři roky za schvalování separatismu …

????? ????????? ????????? ? ????? «????? ?? ???????» ? ????? /Šojgu hodlá dojít s ruskými jednotkami až k řece Eufrat (přehrada Asad z roku 73 prudce vysychá, vodu z ní plení Damašek i povstalci ), kde nakreslí červenou čáru, kterou nebudou smět překročit západní spojenci http://www.rbc.ru/politics/16/12/2015/56714d8b9a79475891a6cd5a