Tajné služby a dezintegrace států, putinovské dilema

Civilizované společnosti jsou v pasti skupin vyzbrojovaných tajnými službami, které je vydávají za separatistické, islámistické , palestinské, rasistické  či jiné skupiny. Občanské etnické a náboženské války v rozvojových zemích kompletně rozložily národní celky, viz mj. Kongo Kinshasa, Afghánistán, který se jako stát rozpadl po SU okupaci z 12/79.      

Virus afghánského syndromu/ dezintegrace státních struktur, vyživovaný tajnými službami, se mj. totálně rozšířil v Iráku, v Sýrii, v subsaharských zemích, postupuje na východní Ukrajině  – stát byl zbaven svého monopolu legitimního násilí, který nelegitimně převzaly nejrůznější ozbrojené skupiny, které stát vůči nelegitimnímu násilí ponechaly bezbranným, bez ohledu na to, zda vlastní či nevlastní arzenál jaderných zbraní.

Státy ani nemají s kým vyjednávat – skuteční šéfové těchto skupin, atˇ již islámistických, rasově motivovaných či separatistických, se nezviditelňují, sedí si v pohodlí za obrazovkou počítače s tučným platem od tajných služeb.

Mezinárodní bezpečnostní systém tak přestal fungovat - politické normy byly jako za dávných časů nahrazeny náboženskými a etnickými.

Tajné služby válčící za své státy skrze prostředníky/proxy války, tak definitivně ukončily éru neporušitelnosti státní suverenity, která se zrodila po podepsání vestfálského míru 1648, kterým skončila Třicetiletá válka.

Po 300 letech budování států nastává éra rychlé likvidace států, a budeme rádi, když se s ebolou a s Putinovým obskurantismem navrátíme pouze do středověku.

Spirála chaosu tajným službám, které řídí vlády svých států, vyhovuje, v chaosu jsou jako rybky ve vodě.

Na ruinách státních útvarů poté vybudují nový světový pořádek toho, kdo jim více zaplatí - diktátoři mají před sebou skvělou budoucnost.

Nikdo nemluvil o míru s takovou výřečností jako Stalin a Hitler, oba oslavovali mír a vydávali se za mírotvůrce, Putin dělá to samé – jen výřečnost nahrazuje úskoky ze školních lavic KGB.

Ve 20.stol. selhali nejen politici, kteří oba protagonisty bizarního míru ( Anschluss Rakouska, Protektorát Böhmen und Mähren ) nezastavili z naivity či chytračení (proxy války), ale i intelektuální a vědecké elity z naivity či pokrytectví.

Také dnes EU + US ustupují před vojenskými agresemi podplukovníka KGB, tak jak ustupovaly před vojenskými agresemi ruské armády za Jelcina ( mj. v moldavském  Podněstří, v gruzínské Abcházii, v Čečensku) .

EU by si však měla připomenout, že není Švýcarsko, ale že v první polovině 20.stol. na jejím území proběhly dvě světové války.

Dlouhodobě si to alespoň uvědomuje liberál Anders Fogh Rasmussen, bývalý DK premiér, kterého však k velké radosti Putina ve funkci gen. tajemníka NATO 1.10.014 vystřídá  „ krotký “ sociální demokrat Jens Stoltenberg, bývalý norský premiér.

NATO údajně rozmístí ve střední a východní Evropě  jednotky rychlého nasazení ( základny NATO na svém území vyžaduje nejen  PL a pobaltské státy, ale i Rumunsko ), jak prohlásil listu The Guardian ze dne 27.8.014 Rasmussen.

O základnách ve střední a východní Evropě ( ale i o vymezení role NATO vůči konfliktům v jihovýchodní Asii, do níž se přesunulo těžiště zájmu Washingtonu ) se bude jednat na summitu NATO v Cardiffu (4.-5.9.014).

Důležitá je rovněž Rasmussenova poznámka „ Přiznejme si, že pro Kreml, který se zmocnil Krymu vojenskou agresí, nejsme partneři, a postavme se této skutečnosti čelem „ …

Putin, jenž svými vojenskými agresemi evropské státy vystrašil,  na jeho prohlášení pohoršeně reagoval, že  „ nepřátelské akce NATO, které je očividně na viagře, nezůstanou bez odpovědi „ .

Je historickým paradoxem, že hlavní roli bude v budoucích vojenských záležitostech NATO hrát Německo, atˇ chce či nechce – větší vojenskou  angažovanost Berlína v rámci NATO požaduje ( prozatím osamocen) prezident Joachim Gauck, bývalý luteránský pastor z NDR, jehož otec, námořní kapitán, byl v roce 51 SU okupanty nařčen ze špionáže,  a deportován do sibiřského gulagu, ze kterého se jako těžký invalida vrátil v roce 55 v rámci repatriace německých válečných zajatců a civilistů , kterou vyjednal Konrád Adenauer při své návštěvě Kremlu.