Sovětský Hurvínek v Afghánistánu 1979 -1989

Sověti vtrhli do Afghánistánu 24.12.79, v době kdy západní vlády nebyly pro vánoční svátky schopné cokoliv podniknout ( dostat SU jednotky do Afghánistánu však bylo snadnější, než je dostat z Afghánistánu, navíc se důstojníci

z Afghánistánu vraceli do jiného SU, do kterého se jen těžce začleňovali ) .

SU výsadkáři + jednotky Specnaz se zmocnily Salangského tunelu ( Kreml pod Salangským průsmykem v roce 64  “nezištně”  vybudoval stejnojmenný strategický tunel ( 2.7 km ve skále  ), kterým se doba jízdy z Kábulu na sever ( pro kremelská vojska ) zkrátila ze tří dnů na několik hodin  ( stejný důvod měl Rokský tunel mezi  Severní a gruzínskou Jižní Osetií) …

Dále obsadily klíčová letiště a vládní telekomunikační uzly v Kábulu, a myslely si, že tím afghánský odpor skončil, ale neskončil – mudžáhedínové se přesunuli do hor.

Počátkem roku 1980 byla situace na afghánských sněhem zasypaných průsmycích pro SU vojska zoufalá ( dorazilo 50.000 SU vojáků ) , zejména mezi Kábulem a Termezem, a současně vyvrcholil odpor proti SU armádě u průsmyku Salang  (3.878 m, dle stejnojmenné řeky zde pramenící)  v pohoří Hindukúš, který spojuje severní Afghánistán s Kábulem, a tím i s jižním Afghánistánem a Pákistánem.

Nejstrategičtější je Chajbarský průsmyk z Kábulu a z Džalalabádu ( je zde prvotřídní letiště )  do Péšáváru.

Poté, co po invazi do Afghánistánu SU speciální komando ze Specnaz zavraždilo prezidenta Amína a jeho syna, Kreml do funkce prezidenta dosadil svoji loutku , a KGB + GRU vytvořily novou afghánskou tajnou službu Chad/Khad, kterou řídily. Do afghánské armády ruské jednotky po rozbombardování vesnic nahnaly všechny místní přežilé mladé muže, stejně se chovali mudžáhedínové, kteří muže nahnali do svých oddílů.

V Afghánistánu se bojovalo/stagnovalo pod taktovkou čtyř generálních tajemníků – Brežněva, Černěnka, Andropova a Gorbačova, za něhož došlo k nejkrvavějším střetnutím v letech 85-86.

V roce 85 Gorbačov ještě vojenské vítězství v Afghánistánu podpořil, záložní jednotky měl Kreml za řekou Amudarja ( řeky, které odvodňují pohoří Hindukúš, se bez užitku ztrácejí v poušti na íránsko-turkmenské hranici ) .

SU tisk nejprve přinášel obrázky usměvavých SU vojáků, kteří v Afghánistánu budují sirotčince.

K roku 83 Kreml připustil pouze 6 mrtvých vojáků, třebaže v té době měla SU 40. armáda již 6.262 mrtvých a 9.880 zraněných, viz G.F.Krivošenko Ztráty SU vojenských sil, MOW 1993 ( při potlačení madˇarského protiruského povstání v roce 56 Sověti přišli o 2.269 vojáků, při okupaci ČSSR o 96 vojáků ).

Před SU invazí do ČSSR 21.8.68 přijel “ zhodnotit “ případné možnosti pro kladení odporu čsl. armády gen. Alexej A. Jepišev, náčelník Hlavní politické správy SU armády spolu s několika SU generály – dobový snímek zachycuje SU ministra obrany maršála Andreje Grečko vedle čsl. ministra obrany Martina Dzúra a gen. Jepiševa na ministerstvu obrany v Praze noc před okupací 21.8.68, která začala již k ránu 20.8.68, kdy u budovy generálního štábu zastavila šestice vozů, z nichž vystoupilo dvacet vyšších SU důstojníků, kteří rychle a v tichosti zmizeli uvnitř budovy

viz Nejdelší (okupační) noc ministra obrany Dzúra - Aktuálně.cz

zpravy.aktualne.cz/domaci/nejdelsi-okupacni-noc.../r~i:article:788084/

Také před invazí do Afghánistánu přijel v 4/79 na “ přátelskou “ návštěvu do Kábulu gen. Jepišev s několika SU generály, mj. s generálem Ivanem G. Pavlovským, vrchním velitelem SU pozemních sil,  jenž 21.8.68 velel invazním jednotkám do ČSSR, a s 60 dalšími vysokými důstojníky, na několikatýdenní průzkumnou cestu po Afghánistánu …

Stejně jako Američané ve Vietnamu, i SU armáda nedostatek pozemních sil nahrazovala neefektivním bombardováním horských vesnic i hustě zalidněných oblastí, bombardováním Sověti začínali každou vojenskou akci – mrtvé Afghánce nikdo nepočítal.

SU jednotky byly nedostatečně doplňovány 2x do roka ( nelegálně ) branci z Turkestánského vojenského okruhu, kteří za sebou měli pouze 6měsíční základní výcvik. Jednotky v Afghánistánu měly trvalý podstav, branci, zejména z prominentních rodin, se svému odvodu snažili zabránit vyplácením vysokých úplatků.

Ve výcvikových střediscích bylo brancům řečeno, že jdou do spřáteleného Afghánistánu bojovat proti čínským a US žoldákům, po příjezdu do Afghánistánu však branci brzy zjistili, že jsou sami nenáviděnými okupanty v nehostinném terénu. Branci přišli bez bojové morálky, nebyli jakkoliv motivováni s mudžáhedíny bojovat, strach zaháněli drogami.

Drogy nakupovali  za svoji výzbroj a munici, jiní se stali násilnickými lupiči, a na kontrolních stanovištích olupovali a vraždili afghánské civilisty, zejména kupce, kteří u sebe měli větší finanční částky.

Důstojníkům se sice za každý rok v Afghánistánu počítali dva roky do důchodu, ale i oni byli demoralizovaní prostředím a jistotou, že jejich boj je marný, a nemá žádný smysl.

Polovina z nich se stala narkomany, další polovina “ řešila “ jen polní manželky, institut z 2.sv.v. ( účetní, sekretářky, zdravotní sestry ).

Těžké SU ztráty pramenily i z toho, že se občas nevhodně rozmístěné SU jednotky postřílely navzájem, zejména v noci.

Rádiová komunikace v horách nefungovala, jednotky nemohly komunikovat se svými veliteli, zatímco mudžáhedínové se i na velkou dálku dorozumívali dokonalým signálním systémem splývajícím s okolím.

Již ve Vietnamu bylo jasné, že gerilové “ skautské “ jednotky nelze v jejich domovském prostředí, v terénu, ve kterém se pohybují jako ryby ve vodě i v noci, porazit.

SU velitelé se spoléhali na letecký průzkum a informace zachycené z radiostanic, taktický průzkum v terénu neexistoval - hlavní vojenská slabina SU jednotek v Afghánistánu, jejich průzkum se zaměřoval jen na silnice, takže jejich vojáci se překvapivě ztráceli, či jednotky v průběhu mise nevycházely z údivu, a “ úzkoprofilové “ vrtulníky byly sestřelovány jako kachny při honu  ( až do roku 88, kdy mudžáhedíni dostali od US ručně odpalované protiletecké střely Stingers, vládly ruské bitevní vrtulníky Mi-24 HIND zdejším nebesům ) …

Shrneme-li,  bez taktického průzkumu Sověti objevovali mudžáhedíny, jen když tito chtěli být objeveni.

Nevysílání komand na taktický průzkum působilo těžké ztráty na mužích SU konvojům, viz mj. Lester W. Grau The Bear Went  Over The Mountain.

Zato mudžáhedínové se v taktickém průzkumu vyžívali, a byli vždy dobře informováni, využívali i pastevce s dětmi a karavany – Kreml nedokázal zabránit průchodu karavan, naložených zbraněmi, přes průsmyky z Pákistánu.

SU jednotky měly v Afghánistánu málo vrtulníků, velitelé jich požadovali více, ale jejich počty nešlo zvýšit nejen pro logistickou náročnost, ale i pro nedostatek hangárů a bezpečných leteckých základen.

SU velení preferovalo rozsáhlejší akce, čímž se vynulovala taktická účinnost spojení mechanizovaných jednotek s vrtulníky.

Tanky zde Kreml měl také, ale jejich použití v afghánském terénu bylo nemožné, Afghánistán byl válkou pro lehkou pěchotu, která se držela obrněných vozidel. SU pěšáci v horském terénu nesli výzbroj těžkou 16kg, se kterou minimálně pochodovali 3 km, a protože se Kreml soustředˇoval na palebnou sílu, nikoliv na přesnost, největší chudáci táhli ještě kulomet o váze 34 kg bez stojánku, granátomety AGS-17 o váze 30.4 kg, a zásobníky munice o váze 14.7 kg.

SU polní uniformy byly navrženy pro Evropu, nikoliv pro Afghánistán. SU vojenské boty byly tvrdé a hlučné, naprosto nevhodné k pochodům horským terénem – vojáci si proto nazouvali obyčejné tenisky.

SU spacáky nebyly nepromokavé, a navíc byly z bavlny, takže  po prosáknutí v deštivém počasí v horách se změnily v těžké koule – proto žádanou trofejí SU vojáků byly spacáky mudžáhedínů “ made in the West “ – byly nepromokavé, teplé a lehké.

Problémem SU jednotek v Afghánistánu byl dále heroin, opium, meningitida, malárie, žloutenka, tyfus, střevní průjem.

SU jednotky běžně nevykopávaly polní latríny, a vojáci močili a káleli všude kolem v hromadách odpadků, které vyprodukovali. Nejméně jedna třetina mužů byla v každé jednotce na marodce.

Chovali se takto, i když čekali v záloze na mudžahedíny, takže ti SU vojáky cítili již na dálku. Dokonce na svých pozicích i kouřili, přičemž ruský tabák byl rovněž cítit na kilometry daleko.

Příděly jídla dostávali v lesklých plechovkách odrážejících slunce, na horách je nebylo kam zakopat, pohazovali je kolem sebe, i na hlídkách. Vodka také působila, takže své spory řešili ručními granáty.

Postrádali základní polní disciplínu, nebyli vycvičeni pro boj v horách.

Za další protisovětské aktivity tajných služeb novinář Anton Baumgarten uvádí aktivity generálporučíka  Jurije G. Guseva ( šéf Turkestánského vojenského okruhu, mj. 20.3.86 gen. Jurij G. Gusev velel akci ke zničení velkého skladiště zbraní mudžáhedínů v kaňonu Xadighar, zhruba 85 km od letecké základny v Kandaháru )  a spol. v Afghánistánu, které po stažení SU vojsk z Afghánistánu vedly až k vytvoření rusko-americké společnosti FarWest LLC, která je dnes jediným nebezpečným soupeřem Putina.

Sergej "Petrov" Savčenko /francouzský občan Serge Rodin, do roku 93 armádní důstojník GRU se službou v Afghánistánu, zavražděný v 1/04 v Kapském Městě, uvedl, že s Far West LLC obchodovala i podivná skupina vlastníků dolů v luhanské a doněcké oblasti.

Podle Petrova důstojnická GRU kasta v Afghánistánu požívala speciální status, GRU důstojníci se otevřeně přátelili a obchodovali s mudžahedíny všeho druhu, nejen s velitelem Masúdem, ale i s Ismaílem Chánem (ISI), talibanci (ISI/CIA), a dokonce i s arabskými džihádisty ( saúdskoarabské tajné služby ve FarWest LLC) …

Procházelo jim to, protože jejich velitel gen. Leonid Leonidovič Kosjakov “Slon” se o kořist dělil se všemi ruskými veliteli …

Ukrajinský gen. Leonid Kosjakov byl v roce 85 jako šéf SU protidrogové a zpravodajské jednotky "N" se sídlem v Šindand ( jedním z jejích šéfů byl i gen. Gusev) přímým nadřízeným Filina, Surikova, Lichvinceva, Luněva a Saidova  (Far West LLC) – do této kasty spadal i ukrajinský generál Igor Smeško, ex šéf ukrajinské tajné služby.

V letech 90-93 výše jmenovaní zbohatli na nelegálním prodeji SU vojenské techniky z NDR kriminálním bandám kosovských Albánců, kontrolujících tranzit afghánského heroinu.

Rudý kardinál Michail Suslov, strážce ideologické čistoty sovětského režimu

Referát Michaila Suslova z roku 1961, kterým se doslova řídí Putin nejen v Gruzii a na Ukrajině :

" Zítra budou Gruzínci usilovat o nezávislost - boj proti Gruzínům je třeba začít v Abcházii.V rámci tohoto boje proti Gruzínům je třeba Mergélii a Svanetii udělit autonomii, abychom je mohli kontrolovat rozněcováním nacionalistických nálad, je nutno postavit proti sobě západní a východní Gruzii, a poté se postavit do role prostředníka " ...