Savčenková, procesem Putin porušil nejen mezinárodní právo

Ukrajinská pilotka Naděžda Savčenková držela na protest proti svému nezákonnému věznění několik hladovek, kdy pila jen vodu, takže ji lékaři museli podávat glukózu, aby vydržela do Putinova monstrprocesu.

Podobný monstrproces čeká další Ukrajince, kteří byli Putinovými komandy uneseni z Ukrajiny do ruských věznic.

Naděžda Savčenková *1981, poručík ukrajinské armády, výsadkář a pilot, je jedinou ženou v ukrajinské armádě, která pilotuje tryskový bitevní letoun ( získala výjimku na ministerstvu obrany), čímž se jí splnil dětský sen – vždy chtěla být vojákem ( otec byl architekt).

Vystudovala na prestižní letecké akademii v Charkově ( navigátor bitevního vrtulníku Mi-24) navzdory tomu, že ji jako ženu 2x odmítli.

V letech 04-08 byla jedinou ženou v ukrajinské jednotce působící v mírových sborech v Iráku, třebaže velitel této jednotky, aby se jí zbavil, jí řekl, že její přijetí bude záviset na tom, zda uběhne 15 km ve sněhu s 15kg batˇohem na zádech – uběhla.

V jednotce sloužila jako palubní střelec vrtulníku, byla první ženou v této pozici v ukrajinské armádě, po návratu z Iráku v rozhovoru pro TV uvedla :“ Já mám psychiku z ocele, zatímco muži, když mají v situacích vyšší moci improvizovat, propadají depresi - z těžkého zranění či smrti svých kamarádů pláčí, zvrací, podlamují se jim kolena, ženy jsou psychicky odolnější „ …

Putinův vězeň a hrdý ukrajinský voják

Savčenková, hrdý ukrajinský voják

1 fotografie

Savčenková v 6/014 v době ruského vpádu na východní Ukrajinu jeden den před zavražděním dvou ruských novinářů před obcí Metalist jako vojenský instruktor dobrovolnického luhanského praporu Ajdar se svojí o dva roky mladší sestrou Věrou, architektkou, pomáhala ukrajinským vojákům, kteří u obce Metalist padli do léčky (stejně jako ruští novináři ).

Na severu Luhanska u obce Metalist nedaleko města Ščastja byla 17.6.014 na území své ukrajinské vlasti v den zavraždění ruských novinářů unesena proruskými "separatisty"/teroristy krátce poté, co její sestra se zraněnými vojáky odjela - sestra se ještě týž večer pokusila vyjednat se „ separatisty“ její propuštění, byla rovněž zajata, v noci však utekla  ( třebaže Savčenková + ruská obžaloba + francouzské zdroje, Libération, Wikipédie , The Telegraph, The Guardian, BBC, US Today, tass.ru, uvádějí, že byla zadržená 17.6., některá jiná prominentní média mylně uvádějí 18.6. ).

Druhý den se na internetu objevilo video z výslechu Savčenkové, připoutané zápěstím ke kovové trubce – bylo vidět, že má nad svými vězniteli výraznou psychickou převahu.

22.6.014 byla odvezena do Doněcku, a 24.6.014 byla převezena a unesena do RF, třebaže dle oficiálního tvrzení FSB ji FSB zatkla „v převlečení uprchlíka „ až 30.6. , což u soudu popřela s tím, že byla FSB unesena již 24.6.014, a měla na sobě uniformu ukrajinského vojáka, z hlediska mezinárodního práva byla tudíž válečným zajatcem.

Byla unesena do Voroněže v koloně pěti vojenských aut poté, co ji proruští teroristé předali ruským speciálním silám.

8.7.014 proběhla ruskými médii informace, že byla vsazena do vazby ve Voroněži, což potvrdil mluvčí Putinova Vyšetřovacího výboru Vladimír Markin, jenž uvedl, že byla obžalována ze spolupachatelství na vraždě dvou ruských novinářů ze dne 17.6.014, třebaže tito novináři nebyli v Kyjevě akreditováni, a přešli ukrajinskou hranici ilegálně spolu s ruskými útočníky ( Putinův Vyšetřovací výbor ji chtěl ještě obvinit z podílu na smrti šesti dalších proruských teroristů, ale nemohl, protože šlo o ukrajinské občany )  …

Třebaže Putin lhal, že s válkou na Ukrajině nemá nic společného, uchýlil se k únosu a nelegálně převezl Savčenkou do ruské věznice číslo 6 Pečatniki, kde byla okamžitě obviněna, že „ ze svého mobilu naváděla ukrajinské odstřelovače na postavení ruských novinářů „ – tvrzení komické zejména proto, že fakta ( + lhaní o Savčenkové + bizarní popis jejich smrti ze strany kremelských médií ) nasvědčují tomu, že to byli proruští/ruští odstřelovači, kteří novináře pro účely kremelské propagandy odstřelili.

Savčenková v době jejich smrti již u praporu Ajdar nebyla, obhajoba zveřejnila GPS souřadnice z jejího mobilu, prokazující, že na místě zavraždění obou novinářů nebyla, protože ji proruští teroristé ráno unesli, a v 10.40 s ní dorazili do střediska proruského teroristického praporu Zarja v Luhansku, kterému velel svojí brutalitou pověstný Igor Plotnický, jenž vydal příkaz k jejímu únosu, zatímco novináři byli zavražděni až v 11.50 ( viz článek advokáta Savčenkové v listu The Guardian z 20.8.015).

Rozcupování obžaloby i videem, které bylo pořízeno 17.6.014 v 10.00 ráno ruským občanem Jegorem Ruskijem, starostou luhanské Lutiginy, na kterém je Savčenková ( hlas ženy potvrzuje, že jde o Savčenkovou)  v maskáčové bundě, modrobílém námořnickém tričku s hlavou obalenou žlutým šátkem v ukrajinských barvách a s nápisy Sebeobrana Majdanu, třebaže dle obžaloby měla zavolat informace o koordinaci palby veliteli praporu Ajdar Serhijovi Mělnyčukovi až kolem 12.00, však s Putinem vůbec nic neučinilo ( obžaloba jej nezpochybnila, ale tvrdila, že je rozmazané, a proto jako důkaz nespolehlivé, a soudce obhajobě neumožnil, aby toto tvrzení svými experty zpochybnila, navíc soudce bizarně prohlásil, že „ na přesném času nezáleží „ … ) , a soudce kafkovsky konal dál dle kremelských instrukcí s tím, že Savčenkovou z koordinace palby (v době, kdy byla želízky přivázána k topení ) zachytily satelitní snímky, a usvědčil ji i její deníček, který si při koordinaci palby psala.

Ukrajinský ministr zahraničí její únos FSB nazval státním terorismem, a 8.7.014 , kdy se rodina dozvěděla, že byla unesena do RF, Porošenko pověřil ukrajinskou prokuraturu, aby udělala všechno k jejímu propuštění, načež mluvčí Výboru pro vyšetřování Markin prohlásil, že „ pravděpodobnost, že bude propuštěna je stejná, jako že se Porošenko stane US prezidentem „ ( mluvčího Putinova Vyšetřovacího výboru Ivana Markina západní média přezdívají „Mr. Crazy „) .

 Ve vazební věznici ( byla i v moskevské vazební věznici ) ji drželi bez přístupu k advokátovi, a nesměla se spojit ani s rodinou, poprvé byla předvedena k soudu 2.7.014.

Po veřejném vyzrazení jejího pobytu ve voroněžské věznici 8.7.014 s ní v její cele uskutečnil 9.7.014 rozhovor reportér z TV LifeNews ( založena FSB kruhy ) – Savčenková mj. prohlásila : „ Mysleli si, že to budou mít se ženou snadné, ale při výslechu ze mne nedostali nic – nic, co by mohlo uškodit mé vlasti. Nabízeli mi za informace propuštění, ale vysmála jsem se jim, věděla jsem, že by mne propustili leda s kulkou mezi očima “ …

16.7.014 ji ve voroněžské věznici navštívil ukrajinský konzul.

Jejím právníkem je Mark Fejgin *1971, jeden ze tří právníků (3.3.012) zatčených členek Pussy Riot, bývalý poslanec Dumy a starosta města Samara, jenž působí v opozici proti Putinovi.

Fejgin obhajoval i člena opoziční Levé fronty Leonida Razvozžajeva, asistenta opozičního poslance Ilji Ponomareva – Razvozžajev byl FSB z Kyjeva, kde požádal o politický azyl, unesen v 10/012 ( představitelé EU i OSN požadovali jeho únos vyšetřit ).

Razvozžajev byl Putinovým Výborem pro vyšetřování obžalován z plánování svržení Putina, a 24.7.014 odsouzen ke 4,5 letům vězení za organizování protiputinovských demonstrací.

Bizarní smrt ruských novinářů ( viz mé články Ukrajina, Savčenková a bizarní smrt ruských novinářů + Jak Kreml získává důkazy o „ genocidě „ , páchané Kyjevem )

Igor Korněljuk, narozený na Ukrajině, kde i vyrůstal, zemřel 17.6.014 spolu se zvukařem Antonem Vološinem na kontrolním stanovišti proruských teroristů, alias „ separatistů „, u města Luhansk, kam je v dodávce, kterou řídil taxikář, jenž rovněž přežil, protože stál 50 m od nich, přivezlo 7 proruských teroristů, kteří je měli dovézt až do vesnice Metalist, kde byli postříleni ukrajinští vojáci, kteří zde padli do pasti, a v jejíž blízkosti byla zadržena Naděžda Savčenková, Putinem obviněná, že telefonicky naváděla příslušníky praporu Ajdar na postavení novinářů, kteří je zasypali palbou z minometů.

Sotvaže Korněljuk a Vološin vylezli z auta, něco je zasáhlo - co přesně není jasné, Vološin byl rozmetán na kusy, po útoku proruští teroristé bizarně tvrdili, že je „nezvěstný“, protože neměli jeho tělo, zbytky jeho těla byly v okolí nalezeny až druhý den večer, taxikář, stojící 50 m od výbuchu, uvedl, že po výbuchu kolem něho proletěl kus hadru z Vološinova obleku, ve kterém ještě byla střeva.

Z 90% popálený Korněljuk zemřel v nemocnici.

Kameraman Viktor Denisov vypověděl, že přežil, „ protože jsem se od nich vzdálil k autu na 100 m „ ( auto však stálo jen 10 metrů od nich ), a dále uvedl : „ Jakmile jsem se vzdálil, začala minometná palba, třebaže nám tvrdili, že budeme mimo dostřel „ , zatímco ruská média většinově psala, že byli zabiti „ při přestřelce mezi separatisty a ukrajinskou armádou „ ( před nimi byl zabit italský novinář a jeho místní pomocník ) …

Zdravotník, jenž Korněljuka do nemocnice přivezl, uvedl, že byl spálený na kost, a snubní prsten měl přiškvařený ke kosti, ale byl stále živý ( stejně vypadaly i děti z beslanské školy v 9/04 po útoku jednotek FSB na tělocvičnu plamenomety Šmel RPO-A + Z + raketomety RPG-25 +26, viz moje články o Beslanu ) – lékař před zdravotníkem  při příjmu řekl, že nemá šanci, zatímco novinářům tvrdil, že „zemřel na operačním sále“ …

( 29.6.014 byl podivně zabit kameraman Anatolij Klyjan při natáčení propagandistického dokumentu, dokonce i když byl smrtelně postřelen do břicha, stále natáčel, a natočil tak vlastní smrt – byl v autobusu plném žen, údajně matek ukrajinských vojáků, které vjely v Putinově autobusu na ukrajinskou vojenskou základnu v Doněcku, aby po vzoru bolševických žen požadovaly propuštění svých synů z ukrajinské armády.

Řidič vjel na vojenskou základnu bez povolení, v prudké palbě však autobus obrátil, a jel zpět – celé hejno ruských novinářů, které jelo v autech za autobusem, se poté na ruské kamery „ divilo „, proč začali ukrajinští vojáci na autobus, který vjel mírumilovně na jejich základnu, střílet …

Propagandistická TV LifeNews měla na místě několik reportérů, do autobusu vstoupil reportér Jevgenij Ljamin, jenž byl s Klyjanem až do jeho skonu, taktéž reportér Vitalij Chanin z REN TV.

Klyjan ještě v autobuse pronesl „ Byl jsem střelen“ , i v autě byl ještě při vědomí, a zajímal se jen o kameru - jeho poslední slova byla „ Kamera „ , jako by tím chtěl něco naznačit, poté upadl do bezvědomí, a v nemocnici se již neprobral. )

Nikolaj Varsegov z listu Komsomolskaja pravda, jenž byl se zavražděnými ruskými novináři ubytovaný ve stejném hotelu, uvedl, že mu Korneljuk nabídl, aby jel také, ale odmítl.

Varsegov se velmi divil, jak ukrajinští vojáci mohli přehlédnout, že jsou na kontrolním stanovišti novináři, protože kontrolní stanoviště měli jako na dlani.

Přispěvovatel do Russia Today, britský novinář Graham Phillips, jenž byl Ukrajinci 2x zadržen a propuštěn ( 25.7.014 po druhém zadržení jej ukrajinské úřady deportovaly do PL ), Korneljuka znal, a vyslovil se k jeho smrti, zatímco šéf FSB TV LifeNews Ašot Gabreljanov pohrozil, že „ ruské novináře neodstraší od jejich práce ani jejich vraždění „ , to samé zopakovala šéfredaktorka Russia Today, Margarita Simonjanová, která prohlásila, že „ruské TV budou na východní Ukrajinu vysílat další novináře, protože Kyjevu by se mediální ticho líbilo „ …

Od té doby Ukrajina, Světový ukrajinský Kongres, OSN a EU požadovali propuštění Savčenkové, 15.7.014 začal její únos řešit Evropský soud pro lidská práva, který zahájil řízení proti RF.

K požadavku za její propuštění se postavily i jiné mezinárodní organizace, včetně  bulharského Helsinského výboru.

27.8.014 byla Savčenková jako „ válečný zločinec“ podruhé postavena před ruský soud ve Voroněži – oblékla se do trička s ukrajinským státním symbolem (trojzubec), a mluvila pouze ukrajinsky, její žádosti, aby dostala tlumočníka, soud nevyhověl, ale sám si tlumočníka na ukrajinský jazyk přizval ( Savčenková promluvila rusky jen jednou, když otci a manželce Vološina vyjádřila lítost nad smrtí jejich blízkého s tím, že ona jej nezavraždila ) …

Savčenková mj. prohlásila, že „ shledává snadnějším zemřít pro Ukrajinu než žít v Rusku „, načež jí soud prodloužil pobyt ve vazbě o další 4 měsíce ( ruské „ právo“ umožňuje držet ve vazbě vězně, zejména politické, i několik let bez odsouzení, mnohdy přijdou ve vazební věznici o život, viz advokát Magnitský ), a na jeden měsíc ji proti její vůli poslal do nechvalně proslulého psychiatrického ústavu „Srbský institut „, kde politické vězně podrobují zločinným „ léčebným“ metodám …

V RF bylo v odvetu  během „ protiteroristické „ ofenzívy zatčeno zhruba 29 Ukrajinců, 24.8.014 Porošenko vyznamenal dva z nich – ukrajinského režiséra + Savčenkovou, která se v 10/014 stala za stranu Tymošenkové poslankyní ukrajinského parlamentu, její poslaneckou imunitu však Kreml, třebaže je RF členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy, z vysoka ignoroval.

Putin  na své tiskové konferenci 18.12.014 na dotaz novinářů „ inteligentně“ odpověděl :“ Nebude-li soudem uznána vinnou, bude propuštěna  „ ( zapomněl dodat, že soudcům diktuje rozsudky přes gen.KGB Alexandra Bastrykina či přes gen. prokurátora Jurije Čajkova, se kterým  nejvyšší státní zástupce ČR  Pavel Zeman v 10/01  podepsal dohodu o spolupráci.

26.7.012 Alexandr Navalnyj obvinil gen. KGB Bastrykina, že je dle Putinova zákona „ zahraničním agentem“ , protože od roku 00 spoluvlastní v ČR firmu Law Bohemia Co., a má v ČR povolení k trvalému pobytu, třebaže dle Putinova zákona jako státní úředník nesmí vlastnit ani firmu v zahraničí, ani mít v zahraničí povolení k trvalému pobytu ( o této jeho firmě psal list Moskovskij komsomolec v roce 08 + ruský online deník Pražský Telegraf v roce 010) .

Druhý den Bastrykin obvinil Navalného z krádeže a z padělání dokumentů, v 12/014 byl však Bastrykin ponížen Putinem, když tento vyhodil Bastrykinem jmenovaného hlavního vyšetřovatele Čečny Sergeje Bobrova, stoupence Medvěděva .

Na otázku, aby prozradil přesný počet do ruských věznic unesených Ukrajinců , Putin neodpověděl, ale na příkaz Bastrykina byla na ruské generální prokuratuře zřízena  ukrajinská sekce vedená gen. KGB Alexandrem Drymanovem, jenž již na zakázku Putina vyšetřoval Chodorkovského.

Bastrykin od 1/011 vede Putinův soukromý Vyšetřovací výbor, který na své webové stránce 13.1.015 oznámil, že zahájil vyšetřování „ genocidy páchané na Rusech v Donbasu ze strany kyjevské fašistické junty „ , mj. vyšetřovatel jednoho dne přinesl Savčenkové papír, který měla podepsat, na kterém stálo, že je svědkem, jak ukrajinské jednotky páchaly v Donbasu na ruských teroristech válečné zločiny, a protože nepodepsala, dostala 22 let vězení.

O jejím odmítnutí podepsat tento papír informoval její ruský advokát Nikolaj Polozov ( zastupoval i Pussy Riot ) v listu Le Monde z 21.1.015.

Nokolaj Polozov tvrdí, že všichni proruští uprchlíci, kteří se chtěli dostat z Donbasu do RF, museli podepsat prohlášení, že se ukrajinské jednotky vůči nim dopustily válečných zločinů …

Ruská prokuratura tak byla Putinem pověřena, aby připravila podklady pro nový norimberský tribunál ( zatím však Interpol hledá jen proruského Janukovyče pro zpronevěru státních fondů ).

23.1.015 Parlamentní shromáždění Rady Evropy/PSRE ve své rezoluci vyzvalo Kreml, aby Savčenkovou a ostatní ukrajinské válečné zajatce okamžitě propustil, a že jde o válečné zajatce potvrzují ruští vojáci bojující v řadách separatistů, třebaže na „ dovolené „, přičemž stačí jeden jediný ruský voják na východní Ukrajině, aby mohl být konflikt klasifikován jako vojenský konflikt mezi Ukrajinou a RF ( vojenské jednotky po počátečním lhaní veřejně přiznal i Putin).

I bez tohoto jediného vojáka by stačilo již jen to, že RF „separatisty“ nejen financuje a vyzbrojuje, ale i plánuje a řídí jejich vojenské akce.

Avšak z tohoto pohledu mezinárodního válečného konfliktu mezi RF a Ukrajinou by Savčenková jako válečný zajatec mohla být v RF, navzdory tomu, co požaduje rezoluce PSRE, zadržována bez jakýchkoliv právních záruk až do skončení válečného konfliktu  ( a to nejen do ukončení válečných akcí, ale i ukončení veškeré okupace, mj. Krymu ) dle článků 21 + 118 Třetí Ženevské úmluvy, a to i navzdory tvrzení ruské verze, že byla zadržena jako civilistka bez dokladů, protože Savčenková okamžitě po svém zadržení své únosce informovala, že je příslušnicí ukrajinské armády, čímž si zajistila status válečného zajatce ( i kdyby byla bez uniformy, která je nutná jen při zadržení v bojové akci či při její přípravě ).

Putin však Savčenkovou uvěznil jako civilistku, která se podílela na vraždě obecné kriminality dle článku 105 ruského TZ, což je pro Putina problematické ze dvou důvodů – a) Savčenková jako válečný zajatec může spáchat jen zločin v souvislosti s ozbrojeným konfliktem, válečný zločin, ale poté by dle MP musela být souzena stejnými soudy, pod které spadají ruští vojáci ( článek 102 Třetí Ženevské úmluvy ).

A to je druhý problém pro Putina - musela by být souzena ruským vojenským soudem, nikoliv civilním jako pachatel obecné kriminality, čímž RF v případě Savčenkové porušila mezinárodní právo válečné.

Ruský trestní zákoník popisuje válečný zločin v paragrafu 356, použití nepovolených metod válčení, ale ani obžalování Savčenkové z válečného zločinu by ji nepřipravilo o status válečného zajatce.

Savčenková 22.9.015 u soudu obvinila Kreml z pokrytectví a ze zavraždění vlastních novinářů, ve své závěrečné řeči ze dne 4.3.016 soud nazvala fraškou, Putina diktátorem a Rusko diktaturou, k soudu ji eskortovali kozáci, na střechách okolních domů byli odstřelovači.

Savčenková prohlásila, že se na Ukrajinu ,  „ do své vlasti, vrátí tak jako tak , živá či mrtvá „ …

9.3.016 Savčenková zpívala u soudu ukrajinskou hymnu, Federica Mogherini žádala Putina, aby Savčenkovou okamžitě a bezpodmínečně propustil z vězení.

Agentura AP 17.3.016 uvedla, že Obama během svého setkání s Putinem ze dne 14.3.016, poté, co Putin oznámil „ částečné stažení ruských sil ze Sýrie“ , požádal Putina, aby Savčenkou propustil z vězení.

18.3.016 se na český popud (Sobotka) summit EU zabýval kauzou Savčenkové.

21.3.016 přes 100 osob, požadujících v MOW propuštění Savčenkové, bylo rozehnáno policií.

V putinovském cynismu a surkovském absurdismu soudce Stěpaněnko ( jména přísedících jsou tajná, nesměli být fotografováni ani natáčeni ) při vynášení rozsudku 21.3.016 ji uznal vinnou nejen z podílu na vraždě ruských „ státních „ novinářů, kteří jezdili na východní Ukrajinu nezákonně s ruskými jednotkami, a dobrovolně se tak vystavovali nebezpečí, že přijdou o život ( byli však Kremlem, který je tam posílal, za své  „ objektivní „ reportáže štědře placeni ), ale uznal ji vinnou i z nezákonného překročení ruských hranic …

Kreml tvrdí, že ze střediska proruských teroristů Zarja utekla, před svým útěkem ještě stačila prohledat celé teroristické doupě, protože si dle Putina odnesla mobil a průkaz totožnosti, načež se v uniformě ukrajinského vojáka vmísila do „ davu ukrajinských uprchlíků, prchajících před kyjevskými fašisty do RF „ ( Putin dokáže vyrábět uprchlické krize, viz Sýrie ) …

Kafkovský proces v příhraničním ruském Doněcku ( stejné jméno má ukrajinské město) na hranicích ukrajinského Luhanska ( ruský Doněck v rostovské oblasti je tak vstupním bodem pro ruské jednotky na východní Ukrajinu ) pokračoval 22.3.016.

Kreml toto město 1000 km od MOW záměrně vybral, aby proces dostal z MOW, a znesnadnil tak přístup na něj novinářům a mezinárodním pozorovatelům, navíc je ruský Doněck , co by kamenem dohodil od hnízda proruských separatistů, nebezpečný i pro rodinu Savčenkové a její právníky.

Srandovní epizoda nastala, jak uvedly novinky.cz, když soudce Stěpaněnko povinně označil Savčenkovou za „ banderovku „ ( tj. za ukrajinskou vlastenku ), takže část ukrajinské delegace se začala smát, načež soudce prohlásil, že  „ Kdo se baví, může odejít,“ takže Savčenková bystře reagovala slovy :“ Já se bavím.“

Po přestávce nebyla část ukrajinské delegace již vpuštěna do jednacího sálu, a jak uvedl ukrajinský vyslanec prezidenta  Svjatoslav Ceholko, byla manipulativně nahrazena putinovským obecenstvem a dalším samopalníkem.

Savčenková, která dostala 22 let a 4 měsíce, a byla navíc za to, že ji ruské jednotky unesly do RF, odsouzena k pokutě 30.000 rublů  ( 450 dolarů ) za ilegální překročení ruských hranic, svoji vinu rázně odmítla jako vykonstruovanou lež, doslova řekla : „ Moje vina nebyla prokázána, a ani prokázána být nemůže, protože jsem nevinná „ ,  a pohrdavě prohlásila, že se odvolávat nebude.

Ve stejném kafkovském divadle dostal ukrajinský režisér Oleg Sencov v 8/015 20 let za vykonstruovaný „terorismus“, v němž tak vyniká samotný vládce RF.

Šéf nevládní organizace Human Rights Watch pro Evropu + Střední Asii, Hugh Williamson, prohlásil, že šlo o vysoce zpolitizovaný nespravedlivý proces  - odůvodnění rozsudku bylo nekvalifikované a nedostatečné, + viz důvody výše zmíněné .

Soudce nepovolil uznat souřadnice jejího mobilu, které vylučovaly, že by byla tam, kde Putin tvrdil, že byla, mobil měla v době zadržení u sebe, a soudce nepřipustil, aby byl jako svědek k soudu předvolán řidič ruského vojenského auta, ve kterém byla unesena do zahraničí, třebaže znala i jeho SPZ, a zásadní nesrovnalosti v tvrzeních obžaloby vždy označil za „ pouhou „ chybu.

Na procesu svědčilo několik „ separatistů“ , kteří tvrdili, že byla zajata až ve 14.00 odpoledne, a že se jim přiznala, že palbu naváděla,  soudce navzdory procesním pravidlům obhajobě nepovolil, aby mohla jejich křivé svědectví vyvrátit ( obžalovaný má právo vyjádřit se ke všem důkazům, k dokumentům, k posudkům znalců, i ke svědeckým výpovědím ).

Putinův prokurátor zašel až tak daleko, že tvrdil, že soucitní separatisté Savčenkovou jako ženu z lítosti propustili ( čemuž se Savčenková smála ), ale proradná Savčenková svého propuštění využila k ilegálnímu překročení ruských  hranic ( ilegálně překračovat hranice na Ukrajinu může jen ruská armáda ).

Williamson prohlásil, že je škoda, že nebyli souzeni praví viníci vraždy ruských novinářů, aby jejich duše došly klidu, zatímco jeho ruský protějšek Michail Fedotov pro agenturu Interfax uvedl, že doufá, že po právní moci rozsudku bude moci být Savčenková konečně vyměněna v rámci minských ujednání za ruské válečné zajatce.