Putinovy nejen etnické čistky na Krymu

Valerij Gergijev, *1953 , světoznámý dirigent z petrohradského Mariinského divadla, s angažmá v mnoha západních metropolích, s nejčerstvějším v Mnichově, je vřelým stoupencem Putina, taktéž jeho kolega dirigent Vladimir Spivakov.

Putin je dle jeho názoru „ jediný ruský politik, jenž dokáže dát RF novou zářnou  budoucnost “, prohlásil Gergijev  v rozhovoru pro list Süddeutsche Zeitung „ .

Gergijevovi je jedno, zda toho Putin dosáhne svržením atomovek na neruská velkoměsta, a taktéž je to jedno proputinovské komunitě v ČR, viz také  Zdeněk Fekar  o poslanci soudruhovi Alexandru Černém  Jak je možné, že parlamentní Výbor pro obranu má ve ... fekar.blog.idnes.cz/.../jak-je-mozne-ze-parlamentni-vybor-pro-obranu-m...

Již vojenská doktrína SU z 1/1960 počítala s tím, že ČSSR a jeho národy během nasazení SU taktických jaderných zbraní lehnou jaderným popelem pro větší slávu Kremlu. V roce 1966 během cvičení VLTAVA  si při válečných hrách obě strany vyměnily 252 jaderných úderů v celkové síle 59 megatun.

Bylo vypočítáno, že v Čechách by kromě 57 000 vojáků zahynulo 2,5 miliónu civilistů, a to jen v první fázi útoku bez následného umírání na ozáření, hlad a žízeň.

Od roku 45 se ani za Stalina ani za Chruščova nekonala v MOW 9.5. vojenská přehlídka, protože Kreml se cítil poražen – nedostal celou Evropu, jen její část, proto hned po kapitulaci BER osnoval plány na 3.sv.v., ve které by dohnal to, co zameškal ve 2.sv.v. – tento úkol přešel na Putina, který jej převzal dobrovolně, aby dokončil Stalinovo dílo.

Poté, co v roce 49  Stalin získal za dobrovolné i nedobrovolné spolupráce s Hitlerovými vědci atomovku, Stalin i Chruščov  prosazovali k větší slávě Strany rozpoutání jaderné války - Kreml jadernou válkou hrozil nejen za kubánské raketové krize, ale již za dřívější krize, pokud mu spojenci nedají celý Berlín, viz berlínská bolševická blokáda od 6/48-5/49 , kdy Kreml bezohledně přerušil do záp. BER nejen dodávky elektrického proudu, ale i veškeré zásobování  bez ohledu na obyvatele, blokádu nezrušil ani během zimy  – spojenci museli západní sektor zásobovat ze vzduchu leteckým mostem.

V roce 61 ( za druhé berlínské krize 58-61 )  po Chruščovovu ultimátu k vydání záp. BER proběhla další bolševická blokáda ( během níž byla postavena  „Ulbrichtova čínská zedˇ „ ) , v níž Kreml zjištˇoval reakci NATO na ohrožení poválečné rovnováhy, tak jako Putin sondoval totéž svým vpádem do Gruzie v 8/08 + záborem Krymu a rozvracením východní Ukrajiny.

Kremelský vojenský plán nařizoval provedení 131 jaderných úderů ve směru útoku samostatného Čsl. frontu ( Mnichov, Norimberk ).

103. pluk chemické ochrany měl provádět dekontaminaci jednotek ze Slovenska, které by na frontu pochodovaly přes území již jaderně zničených Čech a Moravy – vzhledem k poměru sil v neprospěch čsl. armády by se celé Čechy a Morava proměnily v radioaktivní pouštˇ do 60 minut …

Am 10. Dezember 2015 wurde in der Fusionsanlage Wendelstein 7-X im Max-Planck-Institut für Plasmaphysik in Greifswald das erste Helium-Plasma erzeugt. Der Experimentierbetrieb hat damit nach neun Jahren des Aufbaus und gut einem Jahr technischer Vorbereitungen und Tests planmäßig begonnen. 
Wendelstein 7-X soll zeigen, dass Fusionsanlagen vom Typ Stellarator kraftwerkstauglich sind. Ziel ist es, die Energieproduktion der Sonne nachzuahmen und ein Kraftwerk zu entwickeln, das aus der Verschmelzung

https://www.youtube.com/watch?v=F5_cD9Xm2uY

Fusion as Energy Source

http://www.ipp.mpg.de/14717/energiequelle

Putin , guru Gergijeva  a proputinovské komunity v ČR, pro slovenský a český národ nemá milosrdnější variantu, ale spálená a radioaktivitou zamořená neruská města a území Gergijevovi nevadí, důležitá je putinovská budoucnost VelkoRuska, kterou netušeně vykreslil spisovatel Ludvík Vaculík, v KSČ od roku 45, jenž 27.6.68 vydal v novinách manifest Dva tisíce slov, v němž mj. napsal :

 „ Komunistická strana, která měla po válce velikou důvěru lidí, jí postupně vyměňovala za úřady, až je dostala všechny, a nic jiného už neměla. Chybná linie vedení změnila stranu v mocenskou organizaci, jež nabyla velké přitažlivosti pro vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím. Volby neměly význam, zákony ztratily váhu. Osobní i kolektivní čest upadla, s poctivostí se nikam nedošlo.

Jménem lidu vládla zvlášť vychovaná vrstva funkcionářů stranického a státního aparátu, kteří fakticky zaujali místo svržené třídy a sami se stali novou vrchností.  Veliké znepokojení v poslední době pochází z možnosti, že by do našeho vývoje zasáhly zahraniční síly.“

V rozhovorech pro západní média Gergijev stále zdůrazňuje, že „ jeho přítel Putin je na rozdíl od Jelcina skutečný demokrat „ ( mj. CNN z roku 014 po okupaci Krymu ).

Putin jej ověnčil několika medailemi, založil mu tučné konto, zatímco Gergijev Putina veřejně podporuje v každých volbách, a tleská všem Putinovým cynickým prohlášením.

Na podporu Putinovy okupace Krymu podepsali chartu Za okupaci Krymu  nejen dirigenti Gergijev a Spivak, ale i mnozí další umělci a intelektuálové, např. Putinův zbožňovatel pianista Denis Macujev, jenž během obsazování Krymu v den závěrečné ceremonie hrál skladbu Sbohem Soči, na viděnou v Pchjongčchangu, dirigent Jurij Bašmet, sopranistka Hilda Gerzmava, či operní legenda Jelena Obrazcová.

Na Západě někteří milovníci kultury vracejí lístky na výše zmíněné Putinovy umělce, a proti prohlášením Gergijeva protestoval v 6/015 i Mnichov, mj. šéf poslanecké frakce strany Zelených Florian Roth prohlásil, že „ Gergijev jako šéfdirigent města Mnichova nevystupuje jen za sebe, ale i za město Mnichov, proto by neměl činit politická prohlášení ve prospěch Putina, jenž porušuje mezinárodní právo, a ještě se tím okázale chlubí ( v dokumentu Krym, návrat do vlasti se Putin vychloubá, že Krym připojil vojenskou silou, nikoliv anexí po zinscenovaném referendu ) – takový člověk se vůbec neměl stát šéfdirigentem Mnichova, a měl by být zbaven funkce, prohlásil Roth.

Kritizovat Putina je nevlastenecké a vlastizrádné, tvrdil Vjačeslav Volodin v roce 014 na zasedání Valdajského klubu. Nevládní organizace jsou již dlouho dle Putinova onálepkování  „ zahraničními vlastizrádnými agenty „ , zatímco veškerá opozice vůči Putinovi je Pátou kolonou, jak ji Putin cejchuje ve své dezinformační válce, kterou ruským občanům vymývá mozky.

Politilog Dmitrij Oreškin z e-deníku Ježedněvnyj žurnal/EJ prohlásil, že „ Putin rozdupal veřejné instituce natolik, že parlament, volby, strany již nemají žádnou váhu, jsou jen Putinovou dekorací – v ruském státě již neprobíhá boj o moc mezi politickými stranami, ale mezi kriminálními gangy, kterým rozřešení dává Putin.“

Putin ze sebe učinil hlavní „ hřebík „ , na kterém je zavěšena ruská budoucnost, tvrdil jinými slovy Putinův mluvčí Peskov na tiskovce z 31.3.015, věnované 15 letům prezidentování Putina ( prohození funkce s Medvěděvem v letech 08-012 nikdo nevěnoval pozornost).

„ Je jen jeden šéf, jeden Bůh, je jen jeden Putin “, shrnul sarkasticky v online deníku EJ, blokovaném Kremlem, Dmitrij Oreškin.

Tuto děsivou pravdu potvrdil Putinův mluvčí Peskov : “Dnešní generace mladých lidí již nezná SU, zajímá je jen tvořivá práce ve prospěch vlasti ve spolupráci s Putinem, ani v zahraničí již neznají žádného ruského politika než Putina. Putin je Rusko „ ( potvrzuje to sám Putin v dokumentu Krym, návrat do vlasti, v němž Putin vystupuje v téměř každém záběru s tvrzením „ Také toto jsem osobně zařídil, ano také tento zákrok jsem osobně nařídil, jen já jsem na tento aspekt pomyslil, osobně jsem se o to postaral,  - víte, kdo to zařídil ? Já … „  ) …

Putinova vertikála moci odkazuje na oficiální průzkumy veřejného mínění, na voliče, kteří nadšením hází po Putinovi květiny.

Bývalý Putinův ministr hospodářství liberál Alexej Kudrin prohlašuje, že Putinova popularita je pro blaho národa k ničemu, protože Putin o reformy nestojí. Kudrin požadoval nejen ekonomické reformy, ale i soudní, všechny Putin zamítl.

Alexej Kudrin se postavil proti anexi Krymu, a poukázal na vysokou cenu, kterou RF za anexi Krymu zaplatí (7 mld dolarů ročně, celkovou částku odhadl na 200 mld dolarů ), přičemž největší ranou pro ruskou ekonomiku je odliv zahraničního kapitálu.

Putin na Krymu, zcizeném Ukrajině,  v 3/015 dokončil etnické čistky vůči Krymským Tatarům/KT, protestovalo jen TR.

Podpluk. KGB Putin zaútočil proti Krymským Tatarům/KT ve třech rovinách –

a) nemilosrdně zlikvidoval jakéhokoliv vůdce či organizaci, který/která se Krymských Tatarů veřejně zastal/la, včetně jejich zastánců z ruského etnika

b) zlikvidoval krymskotatarský  madžlis, který, stejně jako OSN + EU, prohlásil zinscenované ruské referendum na Krymu z 3/014 za nezákonné, + Putin zlikvidoval KT média, tak jak zlikvidoval nezávislá média v RF.

c) zastrašováním lidskoprávních organizací stylem á la Čečna

Oběma vůdcům KT, Mustafu Džemilevovi (strana Batˇkivščyna Tymošenkové ) + Refatu Čubarovi ( Blok Petra Porošenka ), jenž Džemileva v roce 013 vystřídal v šéfování madžlisu,  Putin na 5 let zakázal vstup na Krym.

Refat Čubarov *1957 se narodil deportovaným ( v 5/44) rodičům v Uzbekistánu, Džemilev byl z Krymu v 5/44 deportován do Uzbekistánu s rodiči ve věku 6 měsíců, od svých 18 let bojoval za právo Krymských Tatarů na návrat do vlasti, 6x byl zatčen pro protiSU činnost a deportován do pracovních lágrů/postgulagů.

Refat Čubarov byl jedním z 8 statečných z RF ( ze 140 mil. lidí – v roce 92 měla RF 148 mil. obyv., v roce 015 130 mil. ), kteří 25.8.68 na moskevském Rudém nám. protestovali proti SU okupaci ČSSR z 21.8.68.

Dalším byl fyzik Pavel Litvinov *1940, vnuk Stalinova ministra zahraničí Maxima Litvinova /1876-1951/ ze zámožné židovské rodiny bankéřů, sociálního demokrata, kterého Stalin v 5/39 nahradil na slovo poslušným bolševikem Molotovem ( Litvinov, autor systému smluv o kolektivní bezpečnosti z roku 34, kdy SU vstoupilo do SN, proti Hitlerovi, by SU-německý pakt o neútočení nepodepsal – vnuk Stalinova vykonavatele Molotova je zarytým stoupencem Putina ) .

Pavel Litvinov pochopil zločinnost bolševického režimu až po smrti Stalina, kdy se rodinní přátelé vrátili z gulagů. Oženil se s dcerou disidentského spisovatele Lva Kopeleva Majou, za protest proti okupaci ČSSR byl v 10/68 odsouzen k 5 letům vyhnanství na Sibiř, po propuštění jej KGB zbavila SU občanství, odjel do US.

Jeho syn Dima Litvinov je aktivistou Greenpeace, v 9/013 byl jedním ze zadržených z lodi Arctic Sunrise, kterou Putinovi lidé přepadli a odtáhli do Murmansku, všech 30 lidí z lodi vsadili do vazební věznice s tím, že jsou obviněni z pirátství – mj. i ruského fotografa pracujícího pro zahraniční tisk Denise Siňakova ( fotografoval masakr v uzbeckém Andižanu ve Ferganské kotlině z 13.5.05, prozatím největší státní masakr 21.stol. nařízený k potlačení „ islámistického „ povstání z předchozího dne ), na jehož podporu 13.10.013 demonstrovali v Petrohradu novináři a fotoreportéři.

11 nositelů Nobelovy ceny za mír žádalo Putina, aby zadržené propustil, 21.10.013 se NL vláda, pod jejíž vlajkou lodˇ plula, obrátila na Mezinárodní soud pro námořní právo v Hamburku, zástupce RF se k jednání pohrdavě nedostavil, nakonec byli okázale propuštěni spolu s Chodorkovským a členkami Pussy Riot na Putinovu amnestii v 12/013 před zahájením OH v Soči.

24.8.015 bylo RF rozsudkem nařízeno, aby zaplatila NL vládě náhrady škody za protiprávní zadržování lodi – byla vrácena až v 6/014 v neudržovaném stavu. Přesnou částku určí Stálý arbitrážní soud v Haagu.

Putin se ale opět mezinárodnímu společenství vysmál, a 15.12.015 podepsal novelu zákona o Ústavním soudu, která RF umožňuje ignorovat rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a všech dalších mezinárodních soudů, pokud Ústavní soud shledá, že odporují ústavě, tj. pokud mezinárodní soudy budou Putinovi nařizovat, aby za své nezákonné či nemorální jednání zaplatil ( mj. Haagský arbitrážní soud Kreml odsoudil, aby akcionářům Chodorkovského Jukosu zaplatil 50 mld dolarů ) … Rusko bude moci ignorovat verdikty mezinárodních soudů ... zpravy.idnes.cz/rusko-bude...ignorovat...soudu...-/zahranicni.aspx?c...

( Putin si všechny své nezákonné akce zlegalizoval, viz zákon o bezpečnostních složkách po Beslanu, ve kterém Putin umožnil bezpečnostním složkám v rámci plnění jejich úkolů i nezákonné jednání ) …

Proti této novele hlasoval pouze opoziční poslanec a novinář Dmitrij Gudkov ze strany Spravedlivé Rusko *1980.

Jeho otec Gennadij Gudkov je bývalý ex podpluk. KGB jako Putin - do roku 01 byl členem FSB, za Dubrovky v 10/02 byl předsedou Dumy, a sloužil Putinovi v době vraždy Jandarbijeva v Kataru v 2/04 ( jeho auto explodovalo, když do něho po odchodu z mešity nastoupil se svým 15letým synem ), za útoku „ islámistů „ v ingušské Nazrani v 6/04, kdy tleskal následným Putinovým čistkám mezi armádními veliteli, i za Beslanu 1.9.04.

V té době byl Gennadij Gudkov v Lidové straně Gennadije Raikova ( v 4/02 Raikov spolu s Rogozinem prosazovali zákon o homosexualitě jako trestném činu , třebaže v Putinově okolí je mnoho mužů s odlišnou sexuální orientací, sám Putin ve svých palácích zaměstnává jen muže, ženy k němu přístup nemají, spekuluje se o Medvěděvovi a jeho příteli Vladimiru Reznikovi ze společné firmy Ilim Pulp Int., Reznik proti tomuto návrhu zákona protestoval, sám byl uveden na záhadném seznamu 15 známých homosexuálů ve státních funkcích, z nichž v roce 94 byl vyhozen z okna bytu, v němž tito pánové pořádali mejdan, Sergej Belenkov, zástupce Jelcinova tiskového mluvčího ).

Gudkov po krachu Lidové strany přešel do Putinovy strany Jednotné Rusko, v roce 07 přeběhl do populistické strany Spravedlivé Rusko, a začal Putina tvrdě kritizovat, že z RF znovu učinil vládu jedné strany.

Gudkov ostře odsoudil zákon, kterým Putin v 9/07 umožnil Gazpromu ,Transněftu a dalším korporacím, aby cvičily a vyzbrojovaly soukromé milice  .

Oba Gudkovové, společně s Iljou Ponomarjovem, stáli v roce 011/012 v čele protestů proti další Putinově protiústavní výměně funkcí s Medvěděvem, kdy se na oplátku Putin stal prezidentem a Medvěděv Jeho premiérem  ( v RF bylo tehdy velmi populární video s Gennadijem Gudkovem, ve kterém Gudkov vysvětloval, jak Putin falšuje volby, FSB na oplátku vyrobila audionahrávku, ve které se Gudkov s dalším prominentním účastníkem protiputinovských demonstrací s projelcinovským historikem a politickým liberálem Vladimírem Ryžkovem domlouvá na tom, jak rozštěpit opozici ( Ryžkov do Dumy vždy úspěšně  kandidoval jako nezávislý  - což mu Putin v roce 07 znemožnil zákonem, že každý kandidát musí být navržen politickou  (Putinovou) stranou, poté se Ryžkov, jenž napsal několik knih, zabýval novinařinou, psal články pro list Novaja gazeta, The Moscow Times, a měl politické talkshow v rádiu Echo Moskvy) …

V 6/012 v době protivládních demonstrací Gennadij a Dmitrij Gudkov + Ilja Ponomarjov měli v Dumě 11hodinový nonstop projev proti zákonu, který ukládá vysoké pokuty každému, kdo se zúčastní protivládní demonstrace s tím, že jen nenapravitelní optimisté mohou takový krok považovat za „ demokratický „ ( již v 12/08 Putin v Dumě prosadil rozsáhlé rozšíření pojmu vlastizrada, zatímco Medvěděv v 3/09 zvýšil volební práh do parlamentu na minimálních 7% ) …

Putin se pomstil Gudkovově bezpečnostní firmě Oskord, Gudkov přišel o 40% zakázek, a v 8/012 bylo proti Gudkovovi, stejně jako proti Alexeji Navalnému,  zahájeno řízení pro korupci a konflikt zájmů, za což byl vyhozen z parlamentu, křeslo z roku 07 si udržel jeho syn.

Gennadij Gudkov byl krátce i ve straně  Republikánská strana Ruska –Strana národní svobody/ RPR-PARNAS, jejímž prominentem od roku 012 je novinář Ilja Jašin *1983, bývalý člen liberálního bloku Javlinského Jabloko, jenž se výrazně protiputinovsky projevil v roce 05 kritikou Putinova mládežnického hnutí PutinJugend/ „ Naši“  ( Jašin je tradičně zatýkán spolu s Navalným + Sergejem Udalcovem, Konstantinemk Kosjakovem, a dříve s Borisem Němcovem ).

Putin své prozatím ještě žijící oponenty nazval „ zahraničními špehy, kteří chtějí vrátit Krym Ukrajině a RF pod nadvládu Washingtonu „ , skutkové podstaty, o které bude brzy rozšířen na Putinův návrh trestní zákoník RF …

Putin Straně Demokratická koalice, v níž je i Jašin a Navalnyj, “dovolil „, aby pro volby do místních zastupitelstev v 10/ 015 kandidovala v putinovském městě Kostroma, zhruba 400 km severovýchodně od MOW, kde Rusové vydělávají 4.000 Kč/měs., a kde je silnice bez děr jen na hlavní třídě jménem Sovětská Avenue - všude jinde jsou v silnicích a chodnících půl metru hluboké krátery.

Během volebních mítinků Strany Demokratické koalice Putinovi lidé roznášeli letáky informující, že Jašin a spol. jsou vlastizrádci a zahraniční agenti.

Jašin prohlásil, že Kreml lže, když tvrdí, že ve volbách Putin a jeho strana získávají absolutní podporu Rusů přes 90% - 11.9.015 Jašin zdůraznil, že v roce 013 získal Navalnyj ve volbách na moskevského starostu 27% hlasů, proto byl vzápětí jednak sám předveden k soudu, a jednak byl během své volební kampaně vydírán převedením svého protiprávně uvězněného bratra na samotku.

Jašin uvedl, že ve velkých městech je minimálně 30% lidí, kteří hlasují pro opozici, zatímco oficiální Putinovy průzkumy tvrdí, že to je jen 8% voličů.

Dalším z oněch Osmi statečných protestujících 25.8.68 na Rudém nám. v MOW proti SU okupaci ČSSR, byla ruská básnířka  Natálie Gorbaněvská /1936 MOW-2013 PAR/, kterou po demonstraci KGB na několik let zavřela na KGB psychiatrii s ostrahou – o KGB psychuškách Gorbaněvská napsala knihu  „ Bezplatná lékařská péče „ , v roce 75 byla propuštěna , zbavena SU občanství, dožila v PAR.

25.8.013 se účastnila 45. vzpomínkového výročí – vzpomínková akce byla stejně jako 25.8.68 rozehnána Putinem, 10 lidí bylo zadrženo, v 11/013 zemřela ve svém bytě v PAR.

Larisa Bogoraz-Bruchman/1926-2004/, další z Osmi statečných, byla provdaná za SU spisovatele disidenta Julije Markoviče Daniela /1925-1988/, jenž byl 1965 zatčen spolu se spisovatelem Andrejem Siňavským /1925-1997 PAR/, a odsouzen k 5 letům otrocké práce v postgulazích v Mordovia.

Fyzik Sacharov se za ně přimlouval u gen. KGB Jurije Andropova, autora invaze SU vojsk do ČSSR ( + spolu s Michalem Suslovem Stvořitelem Gorbačova ) – Andropov jako pravý KGB důstojník lživě odpověděl, že budou amnestováni, ale byla to lež, na politické vězně se amnestie nevztahovala .

Po svém propuštění Julij Daniel odmítl na přání KGB emigrovat, dožil ve městě Kaluga, 188 km jihozápadně od MOW.

Larisa, jeho žena, byla za protest proti SU okupaci ČSSR odsouzena ke 4 letům otrocké práce v sibiřském postgulagu ( v továrně na zpracování dřeva ), 1975 se znovu provdala za dalšího disidenta Anatolije Marčenkova /1938-1986/, jenž byl KGB zatčen v roce 1980, zemřel v KGB vězení v roce 86 ve 48 letech údajně na hladovku ( po propuštění disidenta fyzika Jurije Orlova *1924, kterého KGB v roce 86 zbavila občanství, emigroval do US, byl Marčenkov politickým vězněm číslo 1 ).

Gulagy tudíž neskončily se smrtí Stalina, až 1987 nařídil Michail Gorbačov propuštění politických vězňů …

Dalším z Osmi statečných byl filolog Viktor Izakovič Fainberg*1931, ukrajinský Žid, šéf disidentské kampaně proti zneužívání psychiatrie ze strany bolševického režimu ( přísně střežené psychušky byly především v MOW + v Leningradu ).

Po propuštění v roce 74 nuceně emigroval  do PAR.

Největší počet z těchto 8 statečných vyznamenal až slovenský prezident Andrej Kiska 27.10.014 ( Refat Čubarov, Pavel Litvinov, Natálie Gorbaněvská, Larisa Bogoraz-Bruchmnan, Vadim Delaunay*1947- zemřel údajně na infarkt ve svém bytě v PAR ve 35 letech, byl potomkem markýzů de Launay, Delaunay byl přítelem disidenta spisovatele  a neurofyziologa Vladimíra Bukovského *1942, jenž rovněž kritizoval bolševické zneužívání psychiatrie, strávil za to 12 let střídavě na psychiatrii a v postgulazích – 1976 byl bolševiky vyměněn za šéfa KS Chile učitele Luise Corvalana /1916-2010/, jenž podpořil okupaci Československa SU vojsky, vězněného Pinochetem.