Putin vyjednává s Rijádem o „ alternativní protiteroristické „ koalici

Dvěma zásadními událostmi v americko-íránských vztazích byl CIA režírovaný převrat ze 8/53, kterým CIA ( pověstní bratři Dullesovi) v Operaci Ajax za pomoci místních kriminálních band svrhla levicového premiéra Mohamada Mossadeka,

doktora politických věd  (Francie) a práv ( CH) 51-53, jenž vyhlásil pozemkovou reformu a znárodnil ropný průmysl, od roku 1913 pod kontrolou Britů.

Po jeho svržení následoval hon na čarodějnice – levicové intelektuály v rozsahu Pinochetova puče z 11.9.73.

Až do své smrti v 3/67 ( 85 let)  byl v domácím vězení, a na pozemku svého domu byl i pohřben, aby jeho pohřeb nevyvolal demonstrace.

Druhou zásadní událostí bylo obsazení US velvyslanectví v Teheránu 4.11.79.

Od počátku islámistického povstání proti Bašíru Asádovi v roce 011 byla spolupráce Putina a Obamy zcela zjevná, Obama např. odmítl letecké útoky proti syrským vládním jednotkám, třebaže údajně používaly chemické zbraně, které poté Asádovi „ zkonfiskoval „ Teherán, jak se dnes chlubí.

Režim ajatolláhů je dnes po 36 letech opět mírně populární nejen z důvodu podepsání dohody ve Vídni, ale i svými bojovnými prohlášeními vůči IS s tím, že vojensky zakročí, budou-li ohrožena posvátná šíitská  města Nadžaf a Karbalá v Iráku. Režim ajatolláhů také straší, že sunnitští salafisté  z teroristického IS se pokusí Írán destabilizovat, čemuž ajatolláhové/pazdaráni zabrání zejména tím, že pozavírají i reformátory.

Teherán s bohatými vojenskými frontovými zkušenostmi napravil neexistenci svého zpravodajství z dob irácko-íránské války ( všechny šáhovy zpravodajce popravil ) , a založil několik strategických institutů, mj. u vlády a zamini, které nejvyšší představitele země neustále udržují v obraze.

Část těchto strategických analýz je publikována ve vládním čtvrtletníku, kterému šéfoval současný prezident Ruhání /isrjournals.ir

Teherán by potřeboval modernizovat své rezivějící letectvo, z tohoto důvodu šilhá po US leteckých firmách, v US žije početná íránská diaspora, která s vlastí nikdy nepřerušila styky, navíc, paradoxně, v Íránu a v Izraeli US disponují silnou kulturní základnou, protože protiamerická propaganda v Íránu, až na pár tisíc ( z 80 mil. obyvatel) placených islámistických fundamentalistů, padla na neúrodnou půdu.

Teherán manévruje ve velmi riskantním prostředí, Pákistán (182 mil. obyvatel)  je ilegální vlastník atomové bomby, na jeho území se pohybují nejfanatičtější sunnitští islámisté, kteří pořádají pogromy proti šíitské menšině v Pákistánu, nemluvě o menšině křestˇanů aj. menšinách, kterým hrozí ze strany muslimů vyhubení.

Jedinou pákou vůči Pákistánu je jeho energetická závislost na Íránu, proto Pákistán v 3/013 s Teheránem podepsal dohodu o výstavbě plynovodu z Íránu přes Pákistán do Indie, která je politickým rivalem Teheránu v regionu, a která nakonec v roce 05 pod tlakem Washingtonu svoji účast na tomto projektu odmítla, ale Teherán počítá s tím, že Indie bez energetických zdrojů svůj názor změní.

V Afghánistánu Teherán vždy velmi dobře vycházel s vládou dosazenou Američany, protože talibance nemůže ani cítit.

Vzájemná obchodní výměna za proamerické vlády v Kábulu prudce vzrostla, íránské výrobky zaplavily Afghánistán.

V Iráku pád vlády Saddáma Husajna zbavil Teherán úhlavního nepřítele, a umožnil mu zaplnit politické vakuum, které vzniklo po odchodu baasistů z politické scény.

Zatímco Saddám Husajn paradoxně dobře vycházel s íránským šáhem ( US Saddáma za války vojensky podporovaly ), íránští ajatolláhové se mu od samého počátku vysmívali ( jejich média Saddáma označovala za „ negramotného šaška „ ), a podporovali proti Saddámovi irácké šíity (sdružené ve straně Dawa)  a irácké Kurdy ( proto byl na žádost Teheránu  do úřadu prezidenta dosazen Kurd  Džalal Talabání, z jehož iniciativy se poté konala tajná setkání  mezi US delegací a íránským vyjednávačem   ) …

Vztahy Teheránu s Ankarou jsou složitější, třebaže vzájemná obchodní výměna prudce vzrostla, a třebaže se po US sankcích íránské firmy, usazené v UAE, přemístily do TR. Dnes je nejvíce rozděluje občanská válka v Sýrii, ve které TR podporuje protivládní povstalce, stejně jako (na oko ) Obama ( na setkání v Camp David ve dnech 13.-14.3.015 Obama zahraniční koalici proti Asádovi slíbil, že ji vyzbrojí ) …

27.11.013 přiletěl na jednání do Teheránu TR ministr zahraničních věcí Ahmet  Davutoglu.

Nejledovější vztahy Teherán udržuje se Saúdskou Arábií, která  sponzorovala Saddáma Husajna v jeho válce proti Íránu, a v roce 87 saúdskoarabská policie postřílela íránské „ poutníky „ v Mekce.

Vztahy se Saúdskou Arábií se zlepšily až s pragmatickým prezidentem  Rafsandžáním 89-97 + reformátorem Chatámím 97-05.

Znovu se však zhoršily po US invazi do Iráku v 3/03, a po nástupu prezidenta - provokatéra  Ahmadinedžáda /05-013/, za kterého v 12/06 EU schválila sankce OSN vyhlášené proti Íránu .

Hezbolláh poté z odpovědnosti za atentáty proti US a francouzským zájmům obvinil Saúdskou Arábii …

Teherán v roce 013 zahájil operaci Šarm za zlepšení vztahů s arabskými monarchiemi v Zálivu, když v 12/013 Mohamad Džavád Zaríf , architekt dohody s Washingtonem, navštívil Omán, Kuvajt, Katar a UAE, ve kterých oznámil, že by Írán mohl mírně ustoupit ze své tvrdé pozice v kauze svrchovanosti nad třemi pustými ostrůvky v Perském zálivu ( Malý + Velký Tomb, + geograficky strategický Abú Músa, ležící uprostřed Perského/Arabského – pro obchodníky pro jistotu Persko-Arabského zálivu, který je po odchodu Britů v roce 71 rozdělený na dvě části, na arabskou/obyvatelé z UAE + íránskou, ležící blízko Hormuzského průlivu, nejstrategičtější úžině na světě  ), které anektoval šáh  v roce 68, a které si nárokují UAE.

Nejlepší vztahy Teherán tradičně udržuje s Katarem, který byl v době irácko-íránské války jedinou monarchií v Zálivu, která nepodporovala Saddáma Husajna, a v roce 06, kdy byl Katar nestálým členem RB OSN, nepodpořil sankce proti Íránu ...

Občanská válka v Sýrii však oba státy znesvářila, protože Katar poskytoval protivládním rebelům v Sýrii značnou finanční pomoc, a poskytl útočiště v Doze bývalému iráckému viceprezidentu Táriku Hášimímu, jenž byl v 9/012 v nepřítomnosti iráckým soudem spolu se svým zetěm odsouzen k trestu smrti za to, že velel eskadrám smrti, Katar, Rijád a TR , kde postupně žil, jej však nevydaly, protože byl odsouzen, jak tvrdily,  „  v politickém procesu vládnoucími šíity „ …

Třebaže Kreml Teherán  vyzval ke vstupu do BRICS, Írán , kromě ropného sektoru, žádný průmysl nemá, a ostatní členové BRICS mají proti Teheránu výhrady.

Za Ahmadinedžáda Teherán, stejně jako Kreml,  značně investoval do Venezuely Hugo Cháveze a Bolivie Evo Moralese, tolik, že tehdejší ministryně zahraničí Clintonová vyjádřila své znepokojení.

Vztahy Íránu s Evropou nebyly od svržení šáha (1979) dobré, a definitivně byl jakýkoliv dialog přerušen v 9/92 po zavraždění několika členů vedení Íránské demokratické strany Kurdistánu, včetně gen. tajemníka Sadeka Šarafkandiho, v Berlíně.

Kontakty byly navázány až po zvolení reformátora Chatámího v roce 97, ale po US intervenci v Iráku v 3/03, EU se po US nátlaku rozhodla zahájit s Teheránem jednání o jeho vojenském jaderném programu, při kterých Teherán souhlasil s menšími ústupky, ale Washington, ovládající Irák, chtěl více.

V 12/06 EU schválila rezoluci RB OSN č.1737 o prvních sankcích uvalených na Írán, a přijala své, ještě daleko přísnější, sankce.

V roce 012 uvalila embargo na vývoz íránské ropy, a zmrazila aktiva Íránské ústřední banky.

Některé evropské země však navzdory sankcím s Teheránem udržovaly obchodní vztahy, a zejména ropná společnost BP sankce obcházela, aby mohla s íránskou ropnou firmou investovat do projektu Šáh Deniz 2.

Od zvolení Rúháního prezidentem TV kanál BBC Fársí, v Íránu nejsledovanější ( kremelská Russia Today nemá v Íránu šanci ), poskytuje pozitivní obraz o Íránu, a Teherán se maximálně snaží využít nových regionálních ambic Londýna (BP) , zatímco Paříž se v očích Teheránu totálně zdiskreditovala svojí podporou Saddáma Husajna.

Oteplování ve vztazích Rijád-Kreml

Po nástupu nového saúdskoarabského krále Salmana se Rijád od Obamova poručnictví osvobodil, a vytvořil protisyrskou koalici, která svoje akce odstartovala ofenzívou proti šíitským Hutuům v Jemenu, trojském koni Íránu, o které král Salman Washington neinformoval.

Zatímco Rijád věnoval na přezbrojení 50 mld dolarů, Teherán ze svého rozpočtu věnoval armádě 5%, z toho největší částku na balistické střely.

Konflikt mezi Rijádem, který financoval Saddámovu válku proti Íránu, a Teheránem, může vypuknout kdykoliv.

18.6.015 dorazil do Petrohradu na setkání s Putinem saúdskoarabský ministr obrany Mohamad ben Salman, syn krále Salmana ( král Abdalláh zemřel v 1/015) , spolu se svoji družinou, po podepsání dohody s Teheránem ze 14.7.015 ve Vídni o íránském jaderném programu začaly příkazníci syrského konfliktu ( zhruba 300.000 mrtvých ), tahající za nitky prostřednictvím svých vojenských milic v terénu, Íránci, Američané, Rusové a Saúdové, jednat jako o závod.

3.8.015 v Doze se setkali Kerry, Lavrov + saúdskoarabský ministr zahraničí Adel al-Džubeir, kteří se ještě  ve stejném složení setkali 11.8.015 v MOW, kdy se Lavrov již neudržel, a saúdskoarabského ministra zahraničí v přímém přenosu nazval „ debilem „ .

Rusko a Írán využívají bezmocnosti Rijádu vůči IS, který od roku 014 rozšířil sebevražednické útoky i na saúdskoarabském území ( teroristickými útoky je zasaženo i TR, člen NATO, 27.7.015 byla na východě TR vyhozena do povětří část íránsko-tureckého plynovodu – TR média okamžitě autorství přisoudila Straně kurdských pracujících/PKK ).

Obamova politika „ dezangažování se na BV „ přenechala Putinovi volný prostor k „ angažování se „ .

Putinova pomsta je sladká – Putin Islámského státu využívá k tomu, aby se mohl postavit do čela „ protiteroristické koalice „ ( mj. by zahrnovala Sýrii, Jordánsko, Rijád, TR ), již druhé po 9/11, která mu rovněž pomohla dostat se z mezinárodní izolace, a vyhlášením protiteroristických zákonů mu „ mezinárodní boj proti terorismu „  pomohl nastolit dnešní policejně militaristický režim.

Protiteroristická koalice II, o které se zmínil Lavrov jako o „alternativní „ koalici ( Pákistán, Afghánistán, Kirgizstán, Tádžikistán. Uzbekistán,  Kazachstán )  ke spojenecké koalici s tím, jak tvrdil Lavrov, že jediným cílem IS je dobýt Saúdskou Arábii,  by Putinovi umožnila upevnit nejen ruské zájmy na BV ( včetně ovládnutí strategického přístavu ADEN ), ale i samoděržaví v RF, a to na věčné časy.

Žirinovský opět 10.8.015  hrozí Západu  „ Nedrážděte ruského medvěda ! http://ldpr.ru/events/russian_bear_1008_15/?is_print=1

Že to Putin s mezinárodní protiteroristickou koalicí proti IS, který pravděpodobně sám k tomuto účelu založil ( stejně jako US tajné služby „ al-Kajdu) ) myslí vážně, naznačuje tajná červencová návštěva v Rijádu  u saúdskoarabského ministra obrany, první svého druhu, šéfa Asádových bezpečnostních sil Aliho Mamluka, o které informoval dobře informovaný prosyrský libanonský deník Al-Akhbar.

Informaci poté potvrdil i panarabský deník Al-Hayat, který vlastní saúdskoarabská královská rodina.

6.8.015 v rámci tohoto diplomatického kanálu otevřeného Putinem 18.6.015 při setkání se saúdskoarabskou delegací v Petrohradu, odjel do Ománu Asádův ministr zahraničí Walíd Muallem.

Zda jde o rehabilitaci Asáda ( Asád 10.8.015 propustil z vězení bojovníka za lidská práva a známého novináře Mazena Darwiche, jenž byl zatčen v 2/012, a účastnil se pokojných protestů proti Asádovi v roce 011), či jednání o postupném odchodu jeho režimu v době přechodné fáze ( Západ údajně usiluje o jeho odchod do tří let, Putin do 5 let, a Teherán o přechodné fázi nechce ani slyšet ) ,  či jen o výměnu informací, které má Kreml o saúdskoarabských džihádistech v Sýrii v rámci něco za něco, se teprve uvidí.

Mezitím protivládní povstalci útočí na poslední (alávitské ) bašty Asádova režimu, planinu Ghab severně od města Hama, která je průchodem k pobřeží Středozemního moře s přístavy Tartus a Latakía, které si již za bolševiků Kreml pronajímal, a které pro potřeby ruského vojenského námořnictva nechal rozšířit Putin.

Na jižní předměstí města Hama, zejména u města Daraya, se povstalci dostali tunely, aby mohli zaútočit na přilehlou leteckou základnu Mezzeh, a obsadit strategickou dálnici spojující Damašek s Libanonem.

10.8.015 protivládní povstalci, podporovaní Rijádem a Katarem, zasypali šíitské vesnice Foua + Kafraja v severozápadní provincii Idlib raketami + minometnou palbou, protože tyto dvě vesnice + přilehlé letiště Abu Duhur jsou posledními stanovišti Asádových jednotek v provincii Idlib, které se zmocnily jednotky koalice skupin sdružených v islámistické frontě  Fronta al-Nosra, popisované médii jako „ syrská  al-Kajda „  ( o osudu těchto vesnic + o vesnici Zabadani, obklíčené pro změnu „ loajalisty „, Teherán vyjednával v TR ).