Pákistánská stopa I (9/11)

Britský vliv v Pákistánu a v Indii je silnější než americký, a je sporné, kdo s ISI manipuluje více, zda MI-6 (bývalá SIS,dnešní DI-6) či CIA …

Třebaže Pákistán měl velký vojenskostrategický význam ( v kontextu BV + poloha v blízkosti SU) , US zájem o Pákistán se projevil až během korejské války (50-53) v souvislosti s dravým počínáním MOW na Blízkém východě, a zejm. poté, co se dostal v 4/51  v Teheránu k moci premiér Mosaddek, jenž v 5/51  v Íránu znárodnil ropný průmysl, zrušil všechny licence západních firem a vyvlastnil jejich majetek … US ekonomické zájmy v Indii šly stranou, ropa byla důležitější.

JAK WASHINGTON  K PÁKISTÁNU PŘIŠEL

Za korejské války byl v roce 51 byl zavražděn pákistánský premiér a ministr obrany v jedné osobě , právník Liaqat Ali Khan, pravá ruka a dědic zakladatele pákistánského státu Muhamada Ali Jinnaha, šéfa Muslimské ligy a prvního gen. guvernéra Pákistánu, jenž zemřel rok po vyhlášení nezávislosti na TBC a rakovinu plic .

Liaqat Ali Khan byl zastřelen na veřejném mítinku Muslimské ligy nájemným vrahem z afghánského šíitského kmene Hazarů, kterého vzápětí po splnění úkolu zastřelila policie …

Lioqat Ali Khan byl proti tomu, aby se paštunské území, které pro Britskou Indii anektovali v roce 1893 Britové, vrátilo Afghánistánu …

Liaqat Ali Khan navštívil Trumana, MOW údajně pro jeho návštěvu nenalezla volné místo v diáři, třebaže Liaqat usiloval o zlepšení vztahů s Indií, o vyřešení sporu o Kašmír, setkal se s Mahátmou Gándhím , a 1950 podepsal Liaqat-Nehrú pakt o ochraně národnostních menšin.

V souvislosti s odchodem do důchodu britského generála Douglase Gracey,Liquat v 1/51 osudně jmenoval vrchním velitelem pák.armády ambiciózního gen.Ayuba Khana, vzápětí poté byl zmařen pokus o voj. puč ze strany náčelníka genštábu Akbara Khana, prominentního sociálního demokrata …Po zastřelení Liquata  se gen. Ayub Khan stal i ministrem obrany, zatímco do funkce gen. guvernéra byl jmenován byrokrat Ghulam Mohammad, člověk blízký Washingtonu …

Poté byl postup CIA klasický : vyvoláním národnostních či jiných nepokojů oslabit vládu, která se pak s prosíkem obrátí o pomoc k Washingtonu, jak to učinil  premiér Nazimuddin v roce 53, když vypukly rozsáhlé  sektářské nepokoje v provinci Paňdžáb, ve kterých islámisté napadali menšinovou sektu Ahmadinů   …

Washington na výzvu o pomoc nereagoval, zato jeho šedá eminence gen. guvernér Ghulam Mohammad  v 4/53 rozpustil „neschopnou“  vládu, a novým prémiérem jmenoval, světe nediv se, pák. velvyslance ve Washingtonu, Mohameda Ali Bogra, kterému pák. parlament, pouhá fasáda republiky, poslušně vyslovil důvěru … 

1953 indický premiér a ministr zahraničí (47-64) v jedné osobě Néhrú (zemřel 64(75), dcera Indíra Gándhíová) jako odpovědˇ na voj. sbližování Washingtonu s Pákistánem zrušil plánovaný plebiscit v Kašmíru, dohodnutý s Liquatem, zvýšil výdaje na zbrojení a prohloubil spolupráci s MOW …

Zatímco se Washington marně snažil přesvědčit pák. předáky o výhodách spolupráce s Indií, MOW úspěšně pronikala  do indických vládních a obchodních kruhů, takže Washington (Dwight Eisenhower, a zejm.JFK(61-63)), aby neztratil v Indii vliv,  ji zahrnoval svojí finanční přízní  … 

1954 došlo v Pák. k prvnímu převratu, byrokratickému, kdy gen. guvernér Ghulam Mohammad vyhlásil kvůli tomu, že politici ve Východním Pákistánu požadovali zrušit „arbitrážní“ pravomoce gen. guvernéra, kterými mohl rozpustit parlament, kdykoliv si zamanul,  vyjímečný stav, a převzal veškerou moc v zemi.

Po svém byrokratickém puči se obrátil na gen. Ayuba Khana s požadavkem, aby se armáda (v té době ještě vážená a nezkorumpovaná) „symbolicky“ chopila moci , a  Mohammadův byrokratický puč tak „legalizovala“ .

Když gen. Ayub odmítl, Mohammad musel činnost parlamentu v roce 55 obnovit … 

CIA převzala osvědčenou britskou taktiku využívat válečníky z jihovýchodní Indie na blízkovýchodní frontě , důsledkem byla  militarizace Pákistánu, jeho účast v paktu SEATO 1954 (vystoupil 72,pakt zanikl 77) , a 1955 v Bagdádském paktu, po vystoupení Iráku 59 se přejmenoval na CENTO,79 vystoupil Írán,TR a Pákistán, čímž se pakt de facto rozložil (východní Pákistán/Bangladéš tuto politiku Washingtonu odmítl, proto nedostal žádnou finanční pomoc) .  

S armádním rozpočtem prudce rostly polit. ambice gen.Ayuba Khana, koloniálního důstojníka vycepovaného z britské voj. akademie Sandhurst, jenž ještě v roce 47 pomáhal potlačovat britskému generálu Rees občanské nepokoje (třebaže spíše „administrativně“, boji se vyhýbal), a teprve po vyhlášení samostatnosti Východního a Západního Pákistánu, se oportunisticky přidal na stranu „pákistánské“  armády … 

1951, jako věrný psík Londýna, se stal „mimo služební pořadí“  generálem , a , na doporučení ministra obrany Iskandera Mirzi (pozdější gen. guvernér dominia, a první prez. Pákistánu od 3/56 ) , i vrchním velitelem pák. armády (v této funkci byl prvním Pákistáncem, pák. armádu stále,i po rozpadu britské Indie, vedli britští generálové), opět, nikoliv pro své bojové zásluhy, ale protože jako „bezvýznamný“ voják vyhovoval všem (pocházel z chudého obskurního paštunského kmene,a tvářil se , že je bez polit. ambicí … ) . 

Gen. Ayub Khan , když v roce 53 doprovázel gen. guvernéra do Washingtonu , prohlásil: „ Pákistánská armáda je vám zcela k dizpozici  … „  

1956, kdy se z britského dominia v rámci Commonwealth stala Pákistánská rep.,  gen. Khan dle instrukcí prez. Iskandera Mirzi, rozpustil parlament,zakázal politické strany (velmoce se obávaly, aby z voleb nevzešla promoskevská koalice), a vyhlásil vyjímečný stav, jehož administrátorem byl Mirzou jmenován … 

V rozhlasovém projevu k národu prohlásil :“ Demokracie v horkém podnebí nefunguje, demokracie funguje jen v takovém studeném podnebí jako má Británie … „, zatímco na prvém zasedání voj. vlády prohlásil:“ Pokud jde o nás, budeme se řídit pouze jednou ambásadou, a to ambasádou americkou …“

Gen. Ayub Khan se stal „miláčkem“ anglosaských médií, která jej skloňovala ve všech pádech, za všechny stačí uvést jeho rozhovor v New Statesman .  

Uprostřed jedné říjnové noci, tři měsíce před vypršením svého mandátu vrchního velitele pák. ozbrojených sil, gen. Ayb Khan poslal do ložnice svého mentora a stvořitele Iskandera Mirzy tři generály, kteří Mirzovi sbalili zavazadla a posadili jej na let do LON .

Za podpory Washingtonu se gen. Khan v roce 58 prohlásil polním maršálem a prezidentem, kterému z Washingtonu za jeho proamerický postoj ( US využívaly základnu v Badaber u Péšáváru k monitorování  komunikačních sítí sov. prostoru) proudily miliardy dolarů, které nastartovaly pák. ekonomiku.1962  veskrze sekularistický Ayub prosadil novou ústavu, která islám odkazovala do patřičných mezí (bezbřehou polygamii omezil na souhlas první manželky s druhou ženou, a manželku již nešlo jen tak lehce zapudit islámistickým zaklínadlem  „ talaq“ , proneseným 3x za sebou , a bylo třeba ji i s dětmi finančně zaopatřit …).

1965 , aby si v prvních „legalizujících“ volbách zajistil volební podporu i na venkově,  svlékl uniformu , oblékl se do tradičního muslimského hávu, a založil  Muslimskou ligu, do které proudili provládní kariéristé ( ti úředníci, co nebyli ochotni mu volební hlasy zajistit, museli odejít do předčasného důchodu, opoziční tisk měl již dávno náhubek, polit. oponenti tleli v žalářích )  …  Poslední (marnou) bitvu proti němu svedla v Pákistánu sestra zakladatele pák. státu (Mohammad Jinnah) , Fatima Jinnah, která svůj život zasvětila polit. boji po boku svého bratra .

„Sociální demokrat“ Ali Zulfikar Bhutto jako Aybův ministr zahraničí , prosazoval tvrdou konfrontační protiindickou politiku, a 1962 za čínsko-indické války, ve které byla indická vojska, bytˇsponzorovaná US, rychle poražena,  ostře zkritizoval Washington za to, že podpořil Indii, proti které  Bhutto 1963 uzavřel pakt s Čínou, kdy Pákistán svému čínskému „ochránci“ postoupil nemálou část svého Kašmíru …

V roce 1965 pohraniční boje v Kašmíru s převážně muslimským etnikem vyústily v 17denní pákistánsko-indickou válku, kdy pák. genštáb usoudil, že když mohla indickou armádu porazit Čína, dokáže to také Pákistán, viz taškentská jednání …

Spory o Kašmír, kde indická vojska jistí severní hranice Indie, trvají již od 1947 …

Pák. civilní jad. program dostal sice zelenou již  v roce 56, ale po vyhlášení vyjímečného stavu byl zmrazen, a gen. Ayub roce 65 odmítl znovuodstartovat pák. jad. program  s tím, že na to Pákistán nemá, a když bude jad. bombu potřebovat, koupí si ji na ilegálním trhu se zbraněmi …. Ayuba nepřesvědčila ani schůzka v LON, kterou zprostředkoval Ali Zulfikar Bhutto, s pák. jad. inženýrem Munir Ahmad Khanem . Gen. Ayub, přítel dr. Abduse Salama, zato rozjel, za pomoci NASA, pák. vesmírný program … 

LON a Washington se rozhodly dále legitimizovat Ayubovo  „sebezvolení“ jeho poskrovnu pravdivou autobiografií  Friends, Not Masters z roku 67, která  za potlesku anglosaského tisku vyšla v Oxfordu. V Pákistánu nejen zcela propadla, ale byla, hlavně na univerzitách, v tajných pamfletech zesměšňována …Ayub Khan v ní s vážnou tváří tvrdil, že „jeho životopis jako studijní materiál by si měli přečíst všichni Pákistánci ( v zemi, kde je 90% obyvatel negramotných) … „

1968, po 10 letech Khanovy „samovlády“ , demonstrující studenti požadovali obnovu „ demokracie“ , desítky z nich byly při střetu s policií zastřeleny, ale hlavním terčem policistů se staly stovky bezprizorních psů, kterým studenti nastříkali na hřbet jméno Ayub … 

V roce 69 gen. Ayub (zavražděn v roce 74 (67)), když se proti němu zvedla vlna muslimských nepokojů (a poté, co ze svých synů učinil miliardáře) , předal prezidentský úřad svému nejoddanějšímu služebníku a chronickému alkoholiku, který nevydržel 60 minut na suchu bez whisky, generálu Yahia Khanovi, vrchnímu armádnímu veliteli, jenž do roka a do dne uspořádal v Pákistánu první „svobodné“ všeobecné volby, ve kterých však, k jeho hrůze,  zvítězila východopákistánská (dnes Bangladéš) Awami League bengálských promoskevských nacionalistů, což západopákistánská elita , která s Východním Pákistánem nakládala jako se svojí kolonií, „nevydýchala“ .

Bhutto a jeho  „sociálnědemokratická“ Pákistánská lidová strana, která zvítězila v Západním Pákistánu, místo aby s vítězi jednal, předáky Awami League ,kteří prosazovali federaci, bojkotoval, a v 3/71  „požehnal“ generálu Yahija Khanovi, aby do Východního Pákistánu vyslal okupační armádu .

Vítězného předáka, muslimského bolševika  Mujibura  Rahmana, bývalého levicového studentského aktivistu, a celé vedení Awami League, gen. Yahija Khan nechal zatknout, a v pečlivě organizovaném masakru, za pomoci místních islámistických milic, vyvraždil levicové intelektuály, studenty a odboráře , podporované Indií a Moskvou, přičemž masakry (podle Dháky byly povražděny 3 milióny lidí)  provázelo masové znásilňování,které vojáci dostali rozkazem, aby vylepšili „muslimské“ geny teprve nedávno konvertovaných Bengálců, načež si Bhutto veřejně ulevil :“ Zaplatˇpánbů, Pákistán je zachráněn …

Předáci Awami League,kterým se podařilo uprchnout ke své kmotře Gándhiové , požádali  Indiru o voj. pomoc, která v obavě, aby desetitisíce hinduistických uprchlíků ( vražedné hony pořádali pák.  vojáci i na bengálské hinduisty) nedestabilizovaly situaci v indickém Západním Bengálsku ,vyslala  do Dháky svoji armádu, která během 14 dnů učinila z 90.000 pákistánských vojáků , navzdory protestu Nixona,Kissingera a Mao Ce-tunga, válečné zajatce …

Islámábád generálu Niazimu, který kapitulaci podepsal, nikdy nezapomněl, že  se místo svatým mučedníkem stal válečným zajatcem ...

V 12/71 se z Východního Pákistánu stal Bangladéš, Pákistán přišel o většinu svého obyvatelstva, a Bhutto se stal , po rezignaci Yahíji Khana, prezidentem (71-73, 73-77 premiérem)  …

Bhutto pod mez. tlakem musel v 1/72 propustit z vězení muslimského bolševika  Mujbura Rahmana, jenž  nejprve odletěl k premiéru Edwardu Heath do LON (z funkce poslance Heath odešel až ve svých 84 letech, poslancem byl přes 50 let …), a poté na palubě RAF do New Delhi, kde jej s ovacemi přivítala Indíra Gándhíová .

Poté se Rahman stal doživotním prezidentem nejchudšího státu analfabetů na světě, pustošeného cyklony(největší v roce 71) a hladomory (největší v roce 74, kdy zemřelo 1.5 mil. lidí, zatímco obezita Rahmana se zvětšovala) , státu bez pitné vody. 

Rahman problémy řešil vypjatým nacionalismem, nepotismem (dosazováním členů své rodiny do významných státních funkcí), socialismem (znárodněné továrny začali řídit analfabeti) a  oficiálně , kvůli moskevským sponzorům, povinným sekularismem ….

Ovšem s tím, jak po ropné energetické krizi v roce 73 začínala v Perském zálivu  renesance islámu , Rahman z pozice bolševika velmi brzy přešel na pozice bolševika - islámisty , začal vedle komunistických ctít i muslimské tradice (tím si proti sobě popudil jak komunisty, tak islámisty) , nechal znovuotevřít Islámskou akademii, v roce 72 zavřenou pro napomáhání Islámábádu, a  usiloval o členství v Organizaci islámské konference ,a v Islámské rozvojové bance, kvůli čemuž přijel v roce 74 i do Lahore na její zasedání, čímž významně vylepšil své styky s Islámábádem … 

V 8/75 byl zavražděn důstojníky z tankové jednotky, kteří povraždili celou jeho rodinu, unikly jen jeho dvě dcery, které v té době byly v BER, a poté se nesměly do Dháky vrátit . 

Ali Zulfikar Bhutto (71-77, zahájil pozemkovou reformu, což mu bohatí nikdy neodpustili, 5% boháčů vlastní 45% úrodné půdy)  se před volbami v roce 77 pustil do boje s islámistickou opozicí (Jamaat-e-Islami)  jejími vlastními zbraněmi : zakázal prodej alkoholu,pátek vyhlásil dnem klidu,a sektu Ahmediyya, kterou Jammat-e-Islami pohrdala, vyhlásil za nemuslimskou ( tím legalizoval „konfesní“ politiku) .

Bhutto měl velké šance volby v roce 77 vyhrát, ale udělal osudovou chybu, když náčelníkem genštábu jmenoval omezeného a všehoschopného islámistického horlivce Zijaúla Haqa, jenž svého času šéfoval výcvikové pákistánské misi v Jordánsku, a v této funkci vedl útok proti Palestincům (palestinské Černé září z roku 70) … 

Gen. Zijául Haq  nechal zatknout premiéra Zulfikara Ali Bhutta v 7/77, aby zabránil předvolební dohodě mezi Bhuttem a opozicí. Zijául Haq slíbil volby do šesti měsíců, a Bhutta po pár týdnech vězení propustil.  

Bhutto jako jeden z mála  vycházel s íránským šáhem Rézou Páhlávím (Bhutto pocházel z významné pák. šíitské rodiny, za manželku měl Íránku) , se kterým,  společně s Ankarou, uzavřel smlouvu o vzájemné voj. pomoci při napadení ( Páhláví Bhuttovi proti Hakovi nepomohl, třebaže tato bizarní smlouva byla namířena i proti „vnitřnímu“ nepříteli, o rok později stíhala Írán jedna stávka za druhou).

O rok později byl stále populární Bhutto Zijáúlem Haqem, který se v 9/78 prohlásil prezidentem, zatčen podruhé, tentokrát však byl obviněn z vraždy, a přes bouřlivé mez. protesty byl  v 4/79 oběšen  ( jeho manželka a nejstarší dítě , dcera Benazir (26), zůstaly v policejní vazbě ještě celý květen, oba Bhuttovi synové v té době studovali v zahraničí, starší  na Oxfordu, mladší ve Švýcarsku, kde organizovali mez. akce na podporu svého otce , Bhutto měl dvě dcery a dva syny)  …

Bhuttovu dceru Benazir držel Haq 6 let v domácím vězení, teprve v roce 84 ji , pod mez. tlakem, dovolil vycestovat do LON, kde se podrobila operaci a dostudovala. Její matka, trpící rakovinou, dostala povolení k odjezdu do zahraničí již v roce 82. Nejprve žila v Paříži, poté v US.1985 byl ve francouzském exilu v Nice zavražděn (otráven či předávkován ) bratr Bhuttové Shahnawaz Bhutto (27), nejmladší dítě Zulfikara Ali Bhutta , a protože se oba bratři ,které média gen. Haqa označovala za „drogové dealery“, v afghánském exilu (1980) oženili se dvěma sestrami, afghánskými princeznami, starší Murtaza Bhutto se se svoji ženou Fauziou,s níž měl 1 dceru Fatimu, rozvedl, protože Rehana Bhuttová, manželka Shahnawaze, strávila jako podezřelá nějakou dobu ve francouzské vazbě, francouzský soud ji však viny zprostil . Obě sestry, které v té době měly tříleté dcery, odjely poté do US, kde později žila i matka Bénazir Bhuttové se svoji druhou dcerou , „apolitickou“ Sanam (má dceru a syna s Násirem Husajnem) . 

V afghánském exilu bratři Bhuttové za podpory MOW založili levicovou teroristickou organizaci Al-Zulfikar, do které se zapojili v Afghánistánu exilovaní oponenti gen. Haqa + do ní přeběhli mladí radikálové  z PPP.V 3/81 jejich skupina unesla pák. civilní letadlo na lince Péšavár – Kábul, zastřelila jednoho pák. vojáka,o kterém se mylně domnívala, že je synem Haqova generála, načež Haq přistoupil na jejich požadavky a propustil z vězení jisté funkcionáře strany PPP . 

V 12/87 se Bhuttová provdala za pák. podnikatele a milionáře Azifa Zardaniho, se kterým měla syna (po její smrti v roce 07 převzal jako 19letý vedení strany PPP) , a dvě dcery .

Benazir Bhuttová se vrátila do Pákistánu po Haqově smrti v roce 88, převzala vedení PPP ( po popravě Bhutta stranu formálně vedla její matka, doživotní čestná předsedkyně ), v 9/88 porodila syna, a  v 12/88-8/90 se poprvé stala premiérkou … 

Za 10letého panování Haqa se „šibenice“ a veřejné bičování, zejména disidentských novinářů, stály normou.

V době, kdy se MOW drala k pobřeží Indického oceánu, což byl důvod, proč od 60.let v Afghánistánu sponzorovala jak „islámisty“ (viz KAL 007 I.),tak „komunisty“ , kteří později měli islámisty terorizované obyvatelstvo „osvobodit“, a v Teheránu byl svržen „US“ šáh, důležitost pák. armády gen. Haqa giganticky narůstala. Nebylo nic, co by jí Reagan, alias Bush Senior, odepřel. 

Zijául Haq, významně dotovaný i Saúdskou Arábií , „hýčkal“ vládní islámistickou stranu Hezbe Islami, třebaže v té době v žádné části země nezískala více než 5% hlasů …
Zatímco si její šéfové potřásali rukama se saúdskoarabskými princi, a za jejich peníze zakládali islámistické madrasy v celém afghánsko-pákistánském pohraničí, z nichž žáci chudých venkovanů byli po celých třídách posíláni do první linie bojů, a pronášeli demagogicky štvavé projevy v TV, studentské křídlo Hezbe Islami terorizovalo neislámistické studenty na pák. univerzitách … 

BRATRSKÁ LÁSKA MEZI MUSLIMY

Ani podpora sunnitských bratrů ve víře však neobrousila záštˇafghánských předáků vůči Islámábádu … 

Hlavním důvodem jejich nenávisti byla a je Durandova linie (táhnoucí se až k pákistánsko-čínské hranici), kterou LON (jednání vedl tajemník ministra zahraničí Durand) v roce 1893 jednostranně vyznačil pákistánsko-afghánskou hranici ( 2.640 km) .

Durandova linie uměle rozdělila místní paštunské kmeny, které ji, spolu s Kábulem, nikdy neuznaly, takže toto „pákistánské“ pomezí je dodnes územím, kde je autorita Islámábádu nulová, stejně tak jako zde byla vždy nulová autorita Britů … 

Spolu s převratem v Pákistánu došlo v roce 1977 k významnému politickému posunu v Afghánistánu . 

Zatímco otec afghánského prince Daúda byl velvyslancem v BER, kde byl 1933 zavražděn, Daúd vystudoval ve Francii.Daúd, paštunský nacionalista, usiloval o znovupřipojení paštunských kmenů (Paštunistánu) k Afghánistánu , které by Pákistán připravilo o rozsáhlé území, a které bylo v rozporu s předchozím plánem z 50.let, který počítal, podle hongkongského modelu, s konfederací …

S Daúdovým plánem znovupřipojit paštunská pohraniční území k Afghánistánu nesouhlasili ani nepaštunské národnosti, zejm. významná menšina Tádžiků … 

Ve funkci premiéra (53-63) Princ Mohamed Daúd Khan, bratranec a švagr afghánského krále Zahíra Šáha , přezdívaný Rudý princ,  v roce 53 nejprve požádal o finanční a voj.pomoc (dodávky zbraní proti Pákistánu) přes osobu tehdejšího vicepremiéra Richarda Nixona, jenž přijel do Kábulu na návštěvu, Washington.

Když Washington odmítl, a začal od roku 54 vyzbrojovat Islámábád, Daúd se upnul na MOW, která masové dodávky zbraní nejenže neodmítla, ale dodávala je Kábulu , i s voj. instruktory, hluboko pod cenou (každou noc na voj. letišti Baghram v Kábulu přistávaly sov. letadla  se zbraněmi)  … Daúd jimi vyzbrojoval pohraniční paštunské milice, na což Pákistán v roce 61 reagoval uzavřením hranic, takže se Kábul ještě více ocitl závislý na MOW …

1962 Daúd vyslal na společnou hranici afghánskou armádu, která však byla odražena lépe vycvičenou pák. armádou, a kterou nepodpořili ani místní islámističtí paštunští předáci (proti kterým laický Daúd paradoxně bojoval, a které se zároveň snažil „osvobodit“ od  Islámábádu) …

Islámábád vázal znovuotevření hranic na demisi prince Daúda z funkce premiéra, , čehož dosáhl (ovšem Daúd , vedle funkce premiéra zastával i funkci ministra obrany a plánování) .1964 král Zahír vyhlásil novou ústavu, která z Afghánistánu učinila ústavní monarchii,ve které nebylo dovoleno, aby se členové královské rodiny stávali ministry …

1965 Babrak Karmal, syn zámožného generála, založil, spolu s dalšími levicovými studenty z Kábulské univerzity pod patronací svých levicových profesorů, které v Kábulu , spolu s dodávkami zbraní, KGB již stačila „vychovat“ , bolševickou People´s Democratic Party/PDP, a v témže roce se stal poslancem (předtím byl za svoji „revoluční“ činnost vězněn, a právě ve vězení se setkal s levičáky Mir Akbar Khyberem, profesionálním důstojníkem, a Mir Farhangem ).

1967 se Karmalova bolševická strana uprostřed mafiánského boje o moc rozpadla na dvě skupiny, „umírněnou“ Parcham s Karmalem v čele (+ Nadjibullah) , oficiálně podporovanou Moskvou , a extrémistickou Khalq ( Hafizullah Amin, „marxista“ s US univerzitou), která měla za oficiální moskevskou frakci dělat veškerou špinavou práci , ale vymkla se Moskvě z rukou … 

Mohamed Daúd Khan v roce 73 palácovým převratem (za pomoci sov. voj. instruktorů přes Babraka Karmala, kterému poté nabídl funkci ve vládě, což Karmal na příkaz MOW odmítl), svého bratrance svrhl, vyhlásil 1. republiku v historii Afghánistánu, a sebe za prezidenta. Své oponenty uvrhl do vězení, mnohé z nich popravil, ve vězení krátce po převratu byl umučen i významný afghánský diplomat a bývalý premiér Mainwandwal .  

V 1/77 Daúdův „parlament“ vyhlásil politický systém jedné strany,vládní Národní revoluční strany/ NRS, což proti němu spojilo obě frakce afghánských bolševiků, kteří , pod vedením KGB rádců, již infiltrovali většinu ministerstev … 

Počátkem roku 77 v době renesance islámu, kdy se z OPEC stala „velmoc“, se Daúd pokusil svojí závislost na Moskvě setřást, a úspěšně navázal styky s íránským šáhem (jenž také islámisty opatřoval náhubkem). Réza Páhlaví, mluvčí Washingtonu, Daúdovi předložil zajímavý návrh : když Durandovu linii oficiálně uzná za afghánskou státní hranici, dostane od šáha/Washingtonu 3 miliardy dolarů …

Daúdova spolupráce s Bhuttem však paradoxně ztroskotala  : zatímco afghánští islámisté prchali před Daúdem do Pákistánu,Bhutto, který pákistánské islámisty „utlačoval“, afghánské vyzbrojil, a poslal zpět do Afghánistánu  …

Daúd navštívil i Indii,Egypt a Saúdskou Arábii , kde všude žádal o finanční výpomoc . 

Daúdovy kontakty s proamerickými zeměmi Moskvu nesmírně rozlítily, a když  v 4/77 Daúd navštívil MOW, Brežněv hrozil, aby Daúd do Kábulu neimportoval žádné vojenské poradce ze země NATO,aby jej nenapadlo poskytnout voj. základnu státům NATO v severním Afghánistánu k monitorování sov. území, a zdůraznil, že pro MOW je přijatelný jedině „neutrální“ statut Afghánistánu.

 Daúd na hrozby Brežněva zareagoval tak, že hned po svém příjezdu do Kábulu oznámil, že s MOW končí (stejným způsobem skoncoval s MOW v roce 74 Egypt) …

MOW a její tajné služby se pustily do práce :

V 4/78  byl zavražděn Mir Khyber, voj. vůdce frakce Parcham, z jehož smrti prez. Daúd obvinil  Hekmatjárovy islámistické oddíly Hezbi Islami, a  za PDP Nur Mohamed Taraki, Daúdova ministra vnitra antikomunistu Nuristaniho … Šéfové frakce Parcham však byli přesvědčeni, že Khybera dal zavraždit jeho konkurent, voj. velitel frakce Khalq, Hafizullah Amin , aby mělo KGB záminku pro svržení Daúda , ke kterému došlo o týden později  …  

Pohřeb Mira Khybera KGB zinscenovala jako vyzývavou rozsáhlou bolševickou provokaci proti Daúdově režimu, aby Daúda vyprovokovala k zásahu proti afghánským bolševikům :  předáci PDP jednohlasně vykřikovali protiamerická a protišáhovská hesla,  takže Daúd, překvapený „ drzostí“ afghánských stalinistů,  nařídil pozatýkání šéfů PDP ( zatčeni a do domácího vězení uvrženi byli jen Taraki a Amin, soudruha Kamrala KGB zavčas převezla do MOW).

Radikálové z frakce Khalq rozsáhlé zatýkání ve svých řadách využili k vojenskému palácovému převratu (revoluce  Saur z 4/78 ), se kterým , údajně,  „člověk Moskvy“,  Babrak Karmal, nesouhlasil, protože Afghánistán ještě nepovažoval na socialistickou revoluci „připravený“ …

 Uvězněný „revolucionář“ Hafizullah Amin a jeho sponzoři však byli jiného názoru, a bez vědomí politického vedení PDP (někteří tvrdí ,že i bez vědomí Kremlu) dali přes Aminova syna stoupencům bolševismu v armádě rozkaz v noci převrat provést : voj. puč sov. instruktorů proběhl hladce, jednotky loajální Daúdovi neměly v této hře žádnou šanci …

Šanci nedostal ani Daúd a členové jeho rodiny, kteří byli tu noc do jednoho postříleni, třebaže národu předáci PDP ráno v rozhlase oznámili, že prez. Daúd rezignoval ze zdravotních důvodů, a je v pořádku …. ( v roce 79 byl Taraki zavražděn Aminem, a vzápětí byl KGB zavražděn Amin, MOW dosadila na „trůn“ Kamrala, jenž poté, co již nebyl k použití, záhadně zemřel v MOW v 12/96 na rakovinu …) . Tělo Daúda a 17 členů jeho rodiny bylo nalezeno ve dvou hrobech až v roce 08 .

Kamral uprchl do MOW, kde později skončil i Nadžíbulláh, v té době velvyslanec v Teheránu … Amin zároveň všechny exilované parchamisty zbavil afghánského občanství . 

JAK VELMOCE PŘIHLÍŽELY K JADERNÝM HRÁTKÁM INDIE + PÁKISTÁNU 

Generál Haq a pák. armáda se pro Washington stala nepostradatelnou v době, kdy se MOW zmocnila Kábulu v 4/78 a Íránem otřásaly gen. stávky (proto CIA Haqa podpořila v jeho sebeproklamaci prezidentem v 9/78) ,završené převzetím Teheránu ajatolláhy (v 2/79), přičemž celá šáhova armáda, dekapitovaná shora a vyzbrojena US zbraněmi, přešla na stranu islámistů … 

Proto dal Washington Haqovi zelenou k popravě Bhutta (4/79), a proto zavíral oči nad  jaderným programem pák. armády, tak jako zavíral oči nad jad. programem Indie … 

Prez. Carter v roce 77 podepsal s indickým premiérem Desaiem (77-79),jenž se snažil snížit závislost Indie na MOW, deklaraci , v níž oba státy „přísahaly“ na západní demokratické hodnoty, načež Carterova vláda zrušila US zákaz prodeje uranu Indii , který podle US zákona Nonproliferation Act platil pro státy, které se  nechtěly podrobit bezpečnostním pravidlům MAAE … (Indie otestovala svoji první jad. zbraň v roce 74, ale připojit svůj podpis na smlouvu o nešíření jad. zbraní byla ochotna jen tehdy, podepíší-li smlouvu všechny státy, a jestliže se jad. zbraní zřeknou i velmoci ….To samé prohlašoval Pákistán ) .

V roce 1980 Desaie vystřídala Indira Gándhíová, která se opět přimkla k MOW, se kterou v 5/80 podepsala kontrakt na dodávky sov. zbraní ve výši 1.6 mld dolarů ,a ve společné deklaraci s Brežněvem, jenž do New Delhi přijel v 12/80, odsoudila US „vměšování se do vnitřních záležitostí Afghánistánu“   … 

V 4/79 Carterova vláda již nemohla k jaderné sebepropagaci Pákistánu jen přihlížet, a byla nucena zmrazit Islámábádu svoji voj. pomoc, kterou však s jásotem obnovila, jakmile Sověti překročili afghánskou hranici … (Některé zdroje tvrdí, že přes Aminovy provokace chtěla CIA MOW vyprovokovat k překročení afghánských hranic, proto Andropov hlasoval proti intervenci,). 

1986 rezoluce US Kongresu žádala na US ministerstvu zahraničí , aby budˇ potvrdilo, že Pákistán nevyvíjí jad. zbraně, anebo aby Washington přestal pák. jad. program sponzorovat …17.12.87 prez. Reagan před Kongresem „čestně“ potvrdil, že „Pákistán nevlastní jad. zbraň „, třebaže experti před ním vypověděli, že Islámábád má veškeré komponety potřebné k sestavení jad. zbraně, jakož i technické knowhow   …  

Situace se vyostřila v 5/98, kdy Indie prohlásila, že  na jaře uskutečnila 5 úspěšných podzemních jad. výbuchů, na což Pákistán odpověděl dvěma jad. podzemními výbuchy,které uskutečnil ještě do konce 5/98 … V 2/98 + 30.5.98 došlo na  severu Afghánistánu k zemětřesení 6,1 + 6,9 Richterovy stupnice …  

Washington již nemohl nečinně přihlížet a musel vyhlásit vůči oběma zemím přísné sankce, ale poté, co se Pákistán brzy ocitl na pokraji finančního krachu ,Clintonova vláda sankce obešla tím, že MMF povolila  jeho opětovnou pomoc Pákistánu , nicméně většina US sankcí proti Indii a Pákistánu platila až do 11.9.01 , několik dní po útocích  Washington v tichosti sankce zrušil …  mj. i takovýto dárek dostala Indie za svoji účast v koalici 9/11 … ). 

Boj za vypuzení MOW z Kábulu  CIA na doporučení poradce pro národní bezpečnost Zbigniewa Brzezinského  zahájila  financováním rozvrácení „marxistické“ strany PDP, což nebylo vůbec obtížné, protože bolševici vládli jenom v Kábulu, a vzápětí poté, co za ně KGB/GRU provedli palácový převrat, bylo po iluzorní jednotě, a jednotlivé frakce mezi sebou zahájily nemilosrdný boj o moc v prezidentském paláci …

Obě bolševické frakce se shodly jen na tom, že všichni jejich odpůrci musí být vyhlazeni ( a s nimi celé jejich rodné vesnice) . A odpůrců do roka a do dne přibylo,zejména v armádě, ve které se začaly bouřit nejrůznější voj. jednotky, přičemž v té době jejich spontánní vzpoury neměly nic společného s ISI/CIA … 

Moskevské Politbyro s intervencí váhalo, 2x hlasovalo proti intervenci, potřebovalo zásadní záminku, a ta se brzy dostavila :Jednoho zářijového dne roku 79, poté, co se prez. Taraki vrátil z MOW, byl druhý den zastřelen, údajně  premiérem Aminem, „agentem CIA“ , jenž se prohlásil za prezidenta   …„

Rozhořčené“ Politbyro s Brežněvem v čele okamžitě intervenci schválilo, až na Andropova, který hlasoval proti intervenci (proti byla i Čína, která v 2/79 vedla 18 denní pohraniční válku s Vietnamem, a začala Pákistánu pomáhat s  jad. programem )  … 

V 12/79, v době, kdy Teherán zadržoval US diplomaty v budově US velvyslanectví , se  sov. armáda valila do Afghánistánu.  

Zatímco  od 9/80 zuřila irácko-íránská válka, Afghánistán se stal ohniskem studené války,ve které přišlo o život kolem 1,5 mil. lidí, převážně civilistů, a další 4 milióny afghánských uprchlíků celé desetiletí živořilo v pák. uprchlických táborech, kde je do mudžáhedínských oddílů verbovaly tajné služby ISI/CIA/MI6, zatímco do Péšáváru se nastěhovaly rezidentury všech hlavních západních tajných služeb, včetně Mossadu … 

Afghánsko-pákistánské pomezí se stalo hlavní  „burzou“ pro obchod se zbraněmi a pro obchod s heroinem, na kterém nesmírně  zbohatla pák. armáda .

Zatímco v roce 77 bylo v Pákistánu registrováno několik stovek narkomanů, o 10 let později počet narkomanů vzrostl na několik miliónů … ( heroinem a opiem  se podařilo rozložit i sov. armádu ) . Hlavní bankou přes kterou heroinová mafie prala špinavé peníze byla nechvalně proslulá muslimská „charitativní“ banka BCCI … 

Šéf ISI do 3/87, Akhtar Abdur Rahman , kromě heroinu provozoval ještě další „podnikatelskou“ činnost , kdy část zbraní, které CIA obstarávala pro afghánské mudžáhedíny (CIA nakupovala zbraně pro afghánské mudžáhedíny na ilegálních trzích , a aby zmátla stopu, nakupovala zbraně sovětské výroby)  , prodával i jiným skupinám, a z výtěžku financoval tajný pák. jad. výzkum v Kahuta Reseach Laboratories, ve kterých dr. A.Q. Khan vyvíjel jad. bombu …

Narkoislámistický terorismus byl a je finacován i z obchodů s realitami, z burzovních spekulací, z padělání peněz a z únosů , ale hlavně z pěstování máku na afghánsko-pák. pomezí, ze kterého poté několik desítek zdejších moderních laboratoří, kontrolovaných válečnými lordy, vyrábí opium či heroin. 

Největší skladiště zbraní pro mudžáhedíny bylo v Ojiri u Rawalpindi (4.největší pák. město, sídlo pák. genštábu) , odkud se zbraně „kradly“ ve velkém, až to vyvolalo mediální rozruch : pár týdnů před tím, než toto  „ rabování “ měli přijet vyšetřit US inspektoři (jako „nezávislý“ audit), skladiště 10.4.88, 4 měsíce před smrtí Haqa, explodovalo …Exploze zabila 100 lidí a přes 1.000 jich zranila,škoda za 125 mil. dolarů.

Vláda Benazír Bhuttové, ustavená v 12/88, (v roce 90 odvolána pod záminkou korupce, ale odvolána byla, protože se postavila armádě) prohlásila, že šlo o „nehodu „ … , ale tehdejší šéf Inter-Services Intelligence/ ISI(od 3/87), gen. tankové jednotky a šéf pák. MI/Military Intelligence v jedné osobě , Hamid Gul, zpočátku oblíbenec Milta Beardena, šéfa pákistánské rezidentury CIA, a zdejšího US velvyslance, Arnie Raphela, kteří jej v 3/87  prez. Haqovi do funkce šéfa ISI doporučili, Bhuttové oponoval s tím, že skladiště někdo úmyslně vyhodil do povětří, aby zakryl krádeže zbraní ( v 5/89 jej Bhuttová s funkce šéfa ISI odvolala) …

Gen. Hamid Gul z pro-US postoje přešel k protiUS postoji, protože podle něho Washington (Bush Senior od 1/89) po odchodu sov. armády nechal talibance na holičkách, zatímco Gorbačov, gen. taj. KS do 8/91 , a do 12/91 prezident SU, nepřestal Nadžíbulláha podporovat  … 

Po nástupu Gorbačova v roce 85 bylo jasné, že MOW přijme porážku a z Afghánistánu se stáhne. Gorbačov vyjednával, a chtěl záruky, že jistí prosovětští Afghánci ve vysokých státních funkcích v tzv. národní vládě zůstanou i po stažení sov. jednotek …

Gorbačov proto nařídil sesadit „ s umírněnými mudžáheddíny vyjednávání neschopného“  Babraka  Kamrala, a v několika ofenzívách v letech 85-86 v Hérátu a v Kandaháru nejprve oslabit mudžáhedíny (Sověti rovněž bombardovali afghánské tábory talibanců při pák. hranicích) , aby ještě před stažením sov. jednotek posílilo postavení parchamisty Nadžíbulláha, který se z ateisty a horlivého bolševika mučitele( tento lékař proslul svou krutostí při mučení jak komunistů, tak mudžáhedínů, tj. kohokoliv, kdo komunistický režim zkritizoval, proto jej pro jeho horlivost  Gorbačev v 5/86 vybral za nového gen. taj. afgánnských bolševiků) měl stát dobrý muslimem, a vyjednat s umírněnými mudžáhedíny jejich vstup do Nadžíbulláhovy vlády …

Babrak Karmal byl ochoten pod tlakem MOW z úřadu prez. odstoupit až v 11/86 (údajně dostal infarkt a léčil se v MOW), poté žil do roku 96 v Afghánistánu, nakonec před dobytím Kábulu talibanci odjel do MOW, kde počátkem prosince 96 zemřel na rakovinu jater,ale ruská média se nedokázala sjednotit na přesném dnu jeho smrti …

Gorbačev o něm prohlásil:“ Sám nehne ani prstem, a spoléhá jen na to, že jej u moci budeme na věky držet my .“

V roce 86 Nadžíbulláh , aby přilákal umírněné mudžáheddíny, kteří váhali do jeho vlády vstoupit, přijal novou ústavu, která vyhlašovala polit. pluralitu a legalizovala islám … Nadžíbulláh spolupracoval s velitelem Masúdem ze Severní aliance, se kterým vyrůstal v jedné ulici v Kábulu … 20.7.87 MOW oznámila, že svá vojska stáhne z Afghánistánu  ….

Nadžíbulláh nabídl umírněným mudžáheddínům národní usmíření, 20 míst ve státní radě, 12 ministerstev , funkci premiéra, a přetvoření bolševické republiky do neutrálního islámského státu v Hnutí nezúčastněných zemí …

30.8.87 se parlamentem nechal zvolit prezidentem, premiérem se stal nestraník.V 6/88 Nadžíbullah v OSN  předložil svůj „mírový „ plán pro Afghánistán … 

Od 9/87 do 4/92, kdy mu MOW odmítla zajistit dodávky ropy, byl prez. Nadžíbulláh, v letech 80-86 šéf prosov. tajné služby KHAD (od 86 povýšila na ministerstvo WAD, bývalá AGSA 78-79,či KAM9.-12.79,v čele Amin z frakce Khalq)  …

KHAD za sov. okupace pracovala i jako tajná policie (dohlížela na ideologickou „výchovu“ ve školách, měla dozor nad sirotčinci, odkud verbovala mládež do bolševických milic), za občanské války (96,kdy talibanci dobyli Kábul - 01) se stala zpravodajskou službou Severní aliance, jejím šéfem byl člen Severní aliance/United Front, Mohamed Fahim, ministr obrany za první vlády Kárzáího …

Vicepremiér Bush Senior a jeho loutka Ronald Reagan byli ochotni „ jisté „ záruky za stažení sov. jednotek Gorbačovovi poskytnout, nikoliv však gen. Haq a jeho důstojnická suita, zejména šéf ISI Akhtar Rahman, který již spřádal plány, jak v Kábulu budou vládnout ti, co ideologicky povede ISI … 

Reagan a Bush Senior gen. Haqa veřejně kritizovali za jeho sbližování s Teheránem (Haq , na oplátku, veřejně zkritizoval Washington za sestřelení íránského civilního letadla ze dne 3.7.88 US křižníkem, 290 civilistů ) …  

Nejen podle zprávy MAAE, že dubajská sítˇ pák. jaderného týmu dr. Khana pomáhala od roku 87 Teheránu s voj. jad. výzkumem, ale také Benazír Bhuttová, žijící 9 let v Dubaji,  v 3/04 prohlásila, že gen. Haq nabídl Teheránu pomoc v oblasti voj. jad. programu.

Avšak gen. Haq byl sunnita a věrný poddaný Rijádu ( který Islámábádu vystavěl honosnou Faisalovu mešitu za desítky miliónů dolarů) , takže jeho nevraživost vůči šíitům byla „povinná“ ….Nebyl to tudíž Haq, jenž prosazoval sblížení s Teheránem .

V 3/87 Haq  (opět osudově) povýšil do funkce zástupce náčelníka genštábu Mirza Aslam Bega, mluvčího protiamericky laděného křídla v pák. armádě, které vystupovalo  proti proamerickému Rijádu , a propagovalo spolupráci s Teheránem, Kábulem, a případně s Ankarou … Rychlost, s jakou gen. Mirza Aslam Beg nastartoval vyjednávání o spolupráci s Teheránem ( výměnný obchod „ jad. technologii za ropu“ ) , vede k otázce, zda touto spoluprácí neměl spíše gen. Haqa zdiskreditovat …  

Problém s osobou Haqa byl vyřešen 17.8.88, když  tento odletěl s pěti nejvěrnějšími generály osobně sledovat testovací zkoušku nového US tanku Abrams M1/A1 na voj. základnu u Bahawalpur, které přihlížel i US velvyslanec Arnold Raphael a jeden US generál.

Po testování Haq nabídl oběma Američanům, že je sveze ve svém speciálně upraveném letounu C-130, které mělo „zapečetěnou“  kabinu, aby jej během cesty nemohl nikdo zavraždit .  Pár minut po vzletu se letoun zřítil do pouště, všichni na palubě zahynuli …

Třebaže zahynul US diplomat a generál, FBI nebyla po celý jeden rok k případu puštěna, Washington žádné důsledné vyšetřování neuskutečnil, pák. vyšetřovací zpráva ( komise Shafi ur Rehman ) „záhadné“ nehody  o 250 stránkách , která je uložena v US archívech, je dodnes přísně tajná, třebaže k žádnému závěru nedošla s tím, že armáda odmítla spolupracovat, a nedovolila svědkům před komisí ani vypovídat  …  

Zatímco experti z ISI prohlašovali, že Haqa zabila GRU, a samotní Pákistánci si šeptali, že jako obvykle to byla CIA, vdova a Haqův syn obvinili pák. armádu, konkrétně gen. Bega,že Haqa zavraždil, když tento v 8/88 zjistil, že Beg vyjednává s Teheránem (gen. Beg měl původně letět s Haqem, ale na poslední chvíli svůj pracovní plán změnil ) … Jiní si šeptali, že se mu pomstil Mir Murtaza Bhutto, za smrt svého otce. 

Po zavraždění Haqa se Mirza Aslam Beg stal náčelníkem genštábu (a funkci zástupce náčelníka raději zrušil) , a zůstal jím až do roku 91 , navzdory tomu, že se v roce 90 konaly všeobecné volby, po kterých vojáci museli moc předat Benazír Bhuttové .

Henry Rowen, bývalý náměstek ministra zahraničí tvrdí, že v 1/90 gen. Beg Washingtonu vyhrožoval, že „bude-li Islámábádu přerušena US voj. pomoc,podělí se s Teheránem o své jad. know-how.“ (na druhou stranu vyšetřovací tým FBI prohlásil, že US ministerstvo zahraničí jeho vyšetřování mařilo, a nakonec FBI přikázalo vyšetřování předčasně ukončit  … ). 

Teprve  prez. Ghulam Khan, pro Begovy rostoucí politické ambice,  Bega z funkce náčelníka genštábu odvolal, zejm. z důvodu, že gen. Beg odmítl v roce 90 vyslat na pomoc Rijádu pák. jednotky, když Saddám Husajn anektoval Kuvajt (v roce 94 ministr vnitra obvinil penziovaného gen. Bega, že spolu s šéfem ISI si za veřejné peníze  kupovali politiky, aby v roce 90 volby zmanipulovali, a Bhuttová nevyhrála ) . 

Gen. Beg se přátelil s bývalým šéfem ISI , gen. Hamidem Gulem, i po 9/11 velkým zastáncem Talibanu a UBL. Washington oba penziované generály prohlásil ze nepřátele Ameriky a za strůjce 9/11  ( oba generálové prohlásili  Washington za zrádce za to, jak naložil s UBL ) … .Gen. Mušarraf sloužil pod oběma generály, a podle vlastních slov, si jich vážil, ale po 9/11 s nimi zpřetrhal veškeré kontakty a prohlásil je za „pseudointelektuály“ …  

Po Haqovi se ve vládnutí po 10 let střídaly dvě miliardářské znepřátelené rodiny  : rodina Benazir Bhuttové (po jejím zavraždění se její manžel Asif Zardari  stal pák. prezidentem ) a rodina Nawaze Sharifa ( přesněji bratři Sharifové, ale mladší Šáhbáz se vždy podřídil rodinné disciplíně ,a stával se jen premiérem nejlidnatější pák. provincie a předsedou Muslimské ligy, křeslo národního premiéra musel přenechávat bratrovi) . 

Po odchodu sov. jednotek (89) , kdy došlo k vražedným bojům o moc v Kábulu mezi mudžahedíny, se Mohamad Nadžíbullah ještě za finanční a vojenské podpory MOW ( značná část sov. voj. techniky, stahovaná z vých. Evropy, skončila v Kábulu )  držel ve funkci prezidenta , jak bylo s Bushem Seniorem dohodnuto.

Z Kábulu k obraně Dželálábádu (235 km od Kábulu) Nadžíbulláh úspěšně používal sov. rakety středního doletu, zejm. Scud, afghánské letectvo si vyvinulo jistou taktiku pro minimalizaci účinku US raket Stinger, dokonce i dezerce z afghánské armády se v roce 90  snížila ( v roce 90 MOW poskytovala Kábulu pomoc ve výši tří mld dolarů) .

Zato mudžáhedíni , bez horoucí US podpory, kdy Bush řešil i  Saddámovo dobrodružství v Kuvajtu, projevili v letech 90-91  velkou politickou a voj. slabost, a nejednotu … 

Voj. obrat nastal koncem roku 91,kdy Nadžíbulláh se zhroucením SU zůstal v zimě bez peněz, potravin a bez pohonných hmot .

Po zběhnutí Nadžíbulláhova generála Abdula Rašída Dostoma (*1954, v Uzbekistánu) ,  z Nadžíbulláhovy armády dezertovaly celé jednotky.

Nadžíbulláhovi  nepomohly ani sliby „svobodných a demokratických „ voleb, ani jeho „spolupráce“ s velitelem Masúdem, podporovaného OSN.

18.3.92 , kdy byl v menšině i ve vlastní strańě, oznámil, že je ochoten podat demisi ve prospěch prozatímní vlády.16.4.92, poté, co mudžahedíni z Jamiat-i-Islam dobyli leteckou základnu Bagram, podal demisi, 17.4.92 do Kábulu vstoupily jednotky „umírněných“  mudžáhedínů . 

Nadžíbulláhovi v odjezdu do MOW zabránil gen. Dostom, proto se Nadžíbulláh musel uchýlit do budovy mise OSN , v níž virtuálně žil až do své smrti, protože  OSN se ani po 4 letech nepodařilo získat souhlas k odjezdu Nadžíbulláha z Afghánistánu ani prez. Rabbáního, ani ministra obrany Masúda, kteří proti sobě navzájem intrikovali, zatímco se k branám Kábulu blížili fanatičtí talibanci vyzbrojeni nejmodernějšími US zbraněmi … 

Den před příchodem talibanců do Kábulu skupinka mudžáhedínů, údajně poslaná Masúdem, vyzvala Nadžíbulláha, aby s nimi z již opuštěné budovy OSN odešel do hor, ale Nadžíbulláh odmítl, že nepůjde s nikým , koho nezná.

Místo toho vyslal rádiovou zprávu do kanceláře OSN v Islámábádu, aby jej s bratrem evakuovali ( Nadžíbulláhova manželka a jeho tři dcery odjely počátkem roku 92 do New Delhi ) .

Druhý den, 28.9.96, přijeli talibanci, Nadžíbulláha a jeho bratra a poradce Tochiho, pětičlenné speciální komando na rozkaz molla Abdula Razaka (a ISI) vyvleklo z budovy, na místě je zmlátilo téměř do bezvědomí, a hodilo je  na korbu nákladˇáku , aby je dopravilo do prezidentského paláce., kde byli před popravou mučeni (Nadžíbulláha s bratrem mj. vykastrovali), Nadžíbulláh musel podepsat papíry, které uznávaly Durandovu linii za oficiální hranici .

Nadžíbulláhova bratra uškrtili a Nadžíbulláha zastřelili .Oba je poté nechali několik dní s uřezanými pohlavními orgány v ústech viset na pouliční lampě před prezidentským palácem, odkud Nadžíbulláh mnohokrát kritizoval  pákistánskou pomoc mudžáhedínům . Nadžíbulláhův poradce Tochi a ještě jeden jeho spolupracovník komandu utekli, ale byli později v Kábulu chyceni , umučeni, a také pověšeni … (Viz Ahmed Rashid a jeho kniha o posledních dnech Nadžíbulláha L´ombre des Talibans) . 

STVOŘENÍ TALIBANU 

Mafiánská „národní“ vláda válečných lordů nefungovala, v Afghánistánu v důsledku rozpadu státu  (státní moc fungovala jen v Kábulu, za hranicemi Kábulu vládli váleční lordové) nebylo s kým jednat … 

Na jaře 89 ISI v čele s gen. Hamidem Gulem zamýšlela pákistánskou armádou  dobýt na sovětských pohrobcích Džalalabád, který by se zatímně stal hlavním městem propákistánské islámistické vlády,kterou by vedl Abdul Rasul Sayyaf, zatímco nechvalně proslulý řezník Gulbuddin Hekmátjár by byl jejím ministrem zahraničí …

Mnozí islámističtí afghánští velitelé s touto akcí pák. armády nesouhlasiĺi, a předpověděli její fiasko, ke kterému skutečně došlo.

Hamid Gul byl po nezdařeném tažení z funkce šéfa ISI Bhuttovou  v 5/89 odvolán (nejen proto : Hamid Gul v roce 88 založil proti PPP Bhuttové pravicovou stranu Islami Jamhoori Ittehad , a za spolupráce s Nawazem Sharifem a UBL, jenž odsoudil Islámábád za to, že má za premiéra ženu, proti ní spřádal i jiné pikle ).  

Za druhého „prémiérování“ Bhuttové (93-96,opět odvolána pod záminkou korupce), CIA/ISI a tehdejší ministr vnitra gen. Naserullah Babar vytvořili v roce 94 „talibance/studenty“, aby pro ISI/CIA vybojovali moc v Kábulu . 

Řadoví talibanci byli chudinští mladiství z ubíjejícího prostředí afghánských uprchlických táborů, kterým  pák. náboženské školy madrasy, se saúdskoarabským kapitálem horečně zakládané podél hranic s Afghánistánem , poskytly „vzdělání“ (pokud je nenaučili číst a psát,ideologicky jim vymyly mozky, naučili je předpisově se modlit a zacházet s puškami) .

Jedním z jejich velitelů byl zkušený mudžáhedím molla Omar, jehož frakce byla mezi náb. fanatiky nejvlivnější.

ISI měla všechny talibanské frakce pod kontrolou, včetně molla Omara, proto Islámábád nehnul ani brvou, když Omarovi náboženští šílenci v Kábulu vyrabovali i pák. velvyslanectví, a Omarova náboženská policie „ v nejlepším „  přerušila přátelský fotbalový zápas uspořádaný v Kábulu mezi Afghánistánem a Pákistánem, protože dlouhovlasí Pákistánci nastoupili jen v tričku a v trenýrkách, a před užaslými zraky diváků pákistánské hráče zmrskala důtkami a poslala je zpět do Pákistánu … 

Bývalý protiteroristický koordinátor Richard Clarke před Kongresem tvrdil, že ISI talibance, a jiné islámistické skupiny,které počátkem 90.let stvořila ze stoupenců UBL a ovládala (zejm. Markaz Dawa Al Irshad/MDI a její voj. frakci Lashkar-e-Toiba, či Harkat ul-Ansar/Harkat ul-Mujahedeen) , poté propojila s afghánskou sítí al-Qajdy, která tyto milice na afghánském pomezí cvičila (na protiteroristickou činnost dostává Islámábád od Washingtonu 2 mld dolarů ročně, a zlí jazykové tvrdí, že 34% z této pomoci jde na soukromé účty pák. generálů, 33% na financování terorismu v Kašmíru a 33 % na financování války proti NATO v Afghánistánu … ).  

ISI a ministr vnitra Nasrullah Babar je posílali na afghánské bojiště či do Kašmíru od roku 93. Prvních úspěchů ze strany „nových“ islámistických bojovníků se ISI dožila na jaře 94, jak u Talibanu, tak v Kašmíru.( Bhuttová v roce 96 prohlásila, že Mušarraf na ní v roce 93 požadoval svolení, aby mohl v Kašmíru rozpoutat islámistický teror, což mu povolila  „pro jistotu, aby nebyla „svržena“ jako v roce 90,kdy se armádnímu velení v tomto bodě postavila  …“ ). 

Talibance sponzorovali i dva významní pák. jaderní inženýři s doktorátem z University of Manchester (potvrzují tak článek Dvojí identita islámistických profesorů na západních univerzitách) , Sultan Bashiruddin Mahmood a Chaudiri Abdul Majeed, kteří po dlouholeté zářivé islámistické kariéře v pák. komisi pro atomovou energii byli nuceni v roce 99  odejít do předčasného důchodu, protože veřejně protestovali proti tomu, že premiér Nawaz Sharif projevil jistou ochotu podepsat smlouvu o nešíření jad. zbraní, když tyto jad. zbraně „tak urgentně potřebuje celá světová muslimská obec “ .Když talibancům nemohli opatřit jad. bombu, tak alespoň organizovali jejich sponzoring  přes charitativní nadaci pro rekonstrukci Afghánistánu Ummah Tameer-e-Nau/UTN, s pobočkou v Kábulu, v jejíž správní radě sedělo mnoho významných pák. politiků a podnikatelů, včetně generála Hamida Gula. 

Hamid Gul v rozhovoru pro Newsweek ze dne 14.9.01 tvrdil, že UBL není za útoky z 9/11 odpovědný, a že je provedli spiklenci z US letectva ve spolupráci s Mossadem …Hamid Gul 14.9.01 prohlásil :“ F16 zůstaly v nečinnosti i 18 minut po nárazu prvního letadla do věže,letadlo letící do Los Angeles se náhle obrátí na Washington a 45 minut jej všichni zodpovědní jen tiše pozorují , směšné …. „ .

V rozhovoru pro UPI z 26.9.01 Hamid Gul prohlásil :“ Útoky proti  WTC začaly v 8.45, byly uneseny a odkloněny ze svých přidělených letových koridorů 4 civilní letadla, a přesto ani jeden řídící letového provozu nezačal bít na poplach. Do 10.00 nevzlétla ani jedna stíhačka. Radary se zasekly, transpondéry selhaly, naivní pohádka . Kdyby se to stalo v Pákistánu, byla by již všechna  odkloněná letadla  dávno sestřelena … „  

Když se jej reportér z UPI zeptal, proč se domnívá, že UBL útoky nemohl provést, Hamid Gul odpověděl :“ Takovýto mimořádně složitý útok nemohl řídit nikdo z afghánské jeskyně, takovýto útok musel být řízen z velké blízkosti za součinnosti US letectva  přinejmenším … „ Hamid Gul dodal :“ Během 10 minut po nárazu do druhé věže CNN v předem připraveném prohlášení uvedla, že útok provedl UBL, čímž uvedla veřejné mínění do tranzu ….

Newsweek, UPI a Daily Telegraph z 23.9.01  shodně napsaly, že  slova Hamida Gula, bývalého šéfa ISI a stále vlivného pák. prominenta  v  „polodůchodu“ , nelze jen tak označit za  „ šílená „ . O to spíše, že  za „šílená“ tvrzení by se mohla označit i prohlášení CIA z 11/01, že „ v afghánském terénu plně spoléhá v oblasti voj. zpravodajství na pák. ISI „ ( tj. na Stvořitele  a poradce Talibanu , jak tvrdil nový afghánský ministr vnitra Yunus Qanooni a New Yorker Magazine z 1/02 …) .

Hamid Gul k těmto prohlášením CIA  v 11/01 uvedl, že „ jen hloupý velitel ve zpravodajství spoléhá na jiného, zejm. na toho, kdo jej v lásce moc nemá, a stále se paktuje s jeho nepřítelem … „ . Také agenti a analytici CIA se nad touto taktikou svých šéfů pozastavovali :“  Dovolujeme lidem, kteří se s talibanci za našimi zády  paktují,aby nám překládali a tlumočili. Talibanští kmotři jsou naším zrakem a sluchem …“ .

Ke komické honbě za UBL a šéfy Talibanu list Asia Times 13.12.01 poznamenal :“ Třebaže je veřejným tajemstvím, že ISI šéfy Talibanu ovládá,pák. armáda rozmístila kolem afghánsko-pákistánských hranic armádu, aby jim zabránila v útěku …“.„

Faux pas“  nastalo, když nová afghánská vláda snaživě dopadla jednoho ze dvou mluvčích Talibanu, Muhammada Hanifa, jenž tvrdil, že  Bushem hledaný  a CIA sponzorovaný molla Omar žije v pákistánské Quetta pod ochranou ISI … 

Hamid Gul se nepostavil jen Washingtonu, ale i Teheránu, když požadoval, aby Teherán vysvětlil muslimské obci svoji smlouvu s Indií o boji proti terorismu , protože , pokud Teherán bojuje proti islámistům v Kašmíru, určitě spolupracuje s Mossadem. 

Hamid Gul byl v 80.letech významným organizátorem protisov. odboje v Afghánistánu v žoldu CIA, a natolik „zásadový“, že vytrval v podpoře Talibanu  i poté, co CIA  svoji taktiku vůči Talibanu změnila, Gul uvádí „ i poté, co CIA Usámu a Taliban zradila …“  (Některé zdroje tvrdí, že Gul přešel na výplatní pásku MI6 , protože jednu polovinu mozku ISI ovládá MI6. druhou hemisféru CIA …, ISI byla v roce 48 stvořena Britem australského původu, který se poté stal šéfem tajných služeb Austrálie ) .

V současnosti Hamid Gul poskytuje „poradenské“ služby různým islámistickým hnutím .  

(Když se Mušarraf pokusil sesadit předsedu pák. Nejvyššího soudu, který, spolu s dalšími svými kolegy, odmítl potvrdit vyjímečný stav vyhlášený Mušarrafem a vyzval Pákistánce k povstání za obnovu ústavnosti, Iftikhara Muhamada Chaudhry , Hamid Gul se svojí dcerou Uzmou Gul, pák. podnikatelkou v dopravě , vyrazil v 3/07 do ulic mezi demonstranty. Uzma Gulová je první ženou v Pákistánu, která  již od roku 97 provozuje 75 autobusů,které převážejí ženy, a jak prohlásila, setkávala se jako žena nejen s nevraživostí státních úředníků, ale i s nevraživostí ze strany vlastních řidičů, kteří se cítili trapně, že mají za šéfa ženu … Uzma Gulová ,jež vystudovala v UK, dále uvedla :“ V muslimské společnosti může žena uspět jen tehdy, když jí podporuje mužská část rodiny. Bez této podpory nedokáže nic.“ ) 

Poté, co se vrátila z dubajského exilu Benazír Bhuttová, aby se svojí stranou vyhrála parlamentní volby v 1/08, došlo v 10/07 k bombovým útokům v Karáčí (asi 133 mrtvých), ze kterých Bhuttová ve svém dopise prez. Mušarrafovi obvinila Hamida Gula a další bývalé prominenty Haqova režimu.

 V rozhovoru pro Paris-Match prohlásila :“ Vím přesně, kdo mě chce zabít, a kdo zorganizoval tyto útoky. Hamid Gul, šéf zpravodajské sekce ISI Ijaz Shah, bývalý premiér Páňdžábu Chaudhry Elahi, a Arbab Ghulam Rahim.“ ( Mušarraf Gula zatkl v 11/07, zavraždit   Bhuttovou se povedlo až 27.12.07, následující  pák. prez. , manžel Bhuttové  Asif Zardari,  v 12/08 v čas. Newsweek nazval Gula „ ideologem teroru „, stejně tak Indie, která jej obvinila ze zorganizování atentátů v Bombaji ze 27.11.08, mj. proti dvěma luxusním hotelům ,174 mrtvých, protože, podle Indie, je Gul kmotrem Lashkar-e- Toyba, načež Gul pro Washington Post z 12/08 uvedl :“ Indie tvrdí, že vražedné útoky v Bombaji zorganizovali vesničtí výrostci vycvičení na zabijáky. Jak tomu někdo může uvěřit? Vesničtí kluci nevědí nic o pětihvězdičkových hotelích, v nichž by neuměli spláchnout ani záchod …“  ) . 

BUSH II LOVÍ JADERNÉ VĚDCE V ISLÁMÁBÁDU

V 10/01 , když nebyl k dizpozici samotný Hamid Gul (kterého ISI odmítla CIA vydat, protože jeho vydání by v pák. armádě,kde má stále mnoho příznivců jako „válečný hrdina“ z války proti Indii,  vyvolalo pobouření, navíc Hamid Gul „ví na ISI příliš mnoho „) , byl  na „osobní“ žádost Bushe Juniora, kterou Islámábádu tlumočil šéf CIA George Tenet,  v této době v Pákistánu přítomný, zatčen alespoň přítel Hamida Gula ,Mahmood,za to, že se několikrát setkal s UBL a mollou Omarem (za přítomnosti „patrona“ Nadace Hamida Gula) , a že s nimi údajně projednával „ výrobu jaderné bomby“ (UBL, údajně podle Bushe II, naznačil, že již sehnal jad. materiál).

Po svém zatčení „na příkaz Bushe II“  byl Mahmood  obviněn i z toho, že chtěl prodat  jad. knowhow pluk. Kaddáfímu.  

Během vyšetřování  Mahmood dostal dva infarkty, takže byl v 12/01  propuštěn do domácího vězení, třebaže tvrdil, že talibancům zprostředkovával jen  „ humanitární“ pomoc.

Jeho zatčení bylo  ze strany ISI/CIA  „post9/11 „ fraškou, protože bez svolení ISI by jad. vědec nemohl odjet ani do „spřáteleného“  Kábulu, neboť ISI monitoruje pohyb svých jad. vědců a inženýrů i poté, co odejdou do důchodu , uvedl Wall Street Journal z 12/01 . 

Pravým organizátorům 11.9.01 se oba radikální islámisté hodili , někdo zatčen být musel  :zatvrzelý islámista Mahmood napsal 15 knih, ve kterých mj. prosazuje, aby Islámábád technologii jad. bomby předal všem muslimským státům, aby se muslimové mohli chopit nadvlády nad světem … V roce 88 proti jeho tezím vystoupili někteří pák. prominentní vědci.Mahmood na jejich kritiku odpověděl, že „překroutili všechny jeho myšlenky, ale že jej to nepřekvapuje, protože z protiislámských zdrojů slušnost očekávat nelze …“ .

Na pravidelný přísun v Islámábádu zatčených islámistických jad. vědců z pák. komise pro atomovou energii, napojených na UTN ,kteří údajně spolupracovali s UBL na jaderné bombě,  např. Mirza Yusef Beg či Humayun Niaz, osobně dohlížel zde dlející šéf CIA , George Tenet . 

Islámábád však CIA vyšetřovatelům neumožnil výslech dvou jad. vědců , také napojených na UTN, kteří však pocházeli přímo z týmu dr. Khana, „otce“ pák. jad. bomby a skutečného jaderného proliferanta , Muhammada Ali Mukhtara , jad. fyzika, který pro pák. komisi pro atomovou energii pracoval jako zbrojní expert,a Sulejmána Asáda, jenž pracoval přímo v Kahuta Research laboratořích/KRL dr. Khana, v oddělení vývoje zbrojních systémů …

O ně se CIA měla zajímat nejvíce, ale oba údajně v této době pracovali  na přísně tajném projektu v Barmě, jejímž vojenským vůdcům krátce po 9/11 prez. Mušarraf telefonicky zavolal, a požádal je, zda by mohli těmto dvěma pák. jad. vědcům poskytnout polit. azyl …. ( New York Times z 9.12.01) .     

JAK BHUTTOVÁ PŘIŠLA O DRUHÉHO BRATRA 

V 9/96 byl před svým domem při přestřelce s policií zastřelen druhý bratr Bhuttové, Mir Murtaza, spolu s Aashiq Jatoi, provinčním šéfem frakce PPP/ Shaheed Bhutto Group ,jenž byl švagrem bývalého premiéra Jatoi . Tři další prominenti  Bhuttovy frakce byli postřeleni , rovněž tak tři policisté . Bylo to v době, kdy Bhuttová byla podruhé premiérkou 93- 11/96,  po tomto incidentu byla prezidentem opět předčasně z funkce odvolána … 

Murtaza Bhutto se nesnášel s manželem Bhuttové, a prohlašoval, že ve vedení strany PPP nemá Zardari co dělat (v čem mu jeho matka dala za pravdu, Bénazir se s ní usmířila až po smrti Murtazy, její matka přežila i ji samotnou) . Zardari, dnes prezident, jako samozvaný „dědic“ Bhuttovy dynastie nebyl oblíbený ani ve straně samotné .Když se Bhuttová postavila na stranu svého manžela, Murtaza (42) je oba obvinil z korupce, a jejího manžela veřejně urážel.

Pár dní před svojí smrtí Bhutto policii varoval, že až jej přijde zatknout, atˇmá řádný soudní příkaz k zatčení, jinak, že se bude bránit …

Verze policistů a verze přežilých prominentů frakce Murtazovy frakce se samozřejmě lišila .Policie jej údajně přišla zatknout, protože Murtazovi muži vnikli do dvou středisek CIA, aby osvobodili jednoho aktivistu Murtazovy frakce , o kterém se domnívali, že jej CIA vězní (to policisté tvrdili až po zastřelení Bhutta). Bhuttova ochranka začala střílet, a policisté střelbu opětovali.

Murtazovi prominenti naopak vypověděli, že se Murtaza vracel ve svém autě z volebního shromáždění, když před svým domem uviděl policejní auta a Rangers. Murtaza z auta vystoupil a šel se policejního důstojníka se zeptat, co se děje, ale policisté jej chladnokrevně rozstříleli … (Jiní uváděli, že Murtaza policii provokoval, atˇsi jej zkusí zatknout …) .

Poté vyskočili z auta jeho strážci a spustili palbu na policii, která střílela na každého, kdo chtěl Murtazovi ležícímu v kaluži krve, pomoci .

Přestřelka trvala půl hodiny, a když na místo dorazili první novináři, vysoce postavený policista je vykázal z místa činu, policie jim sebrala kamery a filmy .Přijela také Benazír Bhuttová.

V každém případě, nikdo nepochyboval, že vražda byla objednaná, protože když přijeli kriminalisté, nenašli na místě ani jednu stopu, vše bylo „uklizené“  jako po 11.9.01.

Murtaza zemřel v nemocnici během operace, jeho druhá žena (se kterou měl malého syna Zulfikara Aliho)  a dcera z 1.manželství, která u nich v té době žila , k němu nebyly vpuštěny.

Policie po nějakou dobu držela ve vazbě manžela Benazir Bhuttové  (dnešního prezidenta) jako podezřelého, ale nikdy jej oficiálně neobvinila.Bhuttové na pohřbu bratra  řadoví členové PPP hlasitě spílali, a v 11/96 byla prezidentem odvolána a obžalována , spolu se svým manželem, pro korupci .Tak začal její „dobrovolný“ devítiletý exil v Dubaji v luxusním rodinném paláci …  

JAK  SE PREMIÉR SHARIF ZBAVOVAL MUŠARRAFA

V roce 98 pák. premiér Nawaz Sharif (97-99) udělal stejnou chybu jako svého času Zulfikar Ali Bhutto, a jmenoval do funkce náčelníka genštábu gen. Mušarrafa , kterému dal přednost před mnohem starším gen. Ali Kuli Khanem, miliardářem  a velkým pozemkovým vlastníkem … 

Přepočítal se, jestliže se domníval, že s Mušarrafem bude moci více manipulovat, když pochází jen z nezámožných středních vrstev, a z rodiny, která se jako jeho přistěhovala v roce 1947 z Indie ( oba Mušarrafovi rodiče byli vysokoškoláci, obě Mušarrafovy děti vystudovaly v US)  ….

Na naléhání Clintona Nawaz Sharif, navzdory ISI a jejímu vydržování islámistických povstalců v Kašmíru (jejichž zdejší džihádistické eskapády pák. daňové poplatníky nic nestojí, protože jejich aktéři je provádějí z přesvědčení )  , zahájil proces sbližování s Indií, a vyjednal obchodní a turistické dohody, byly otevřeny hraniční přechody a obnoveny lety .

Mezitím se premiér Nawaz Sharif od Mušarrafa jen „mimochodem“ dozvěděl, že se v himalájských kopcích shromaždují pák. jednotky, protože šéf ISI tvrdil, že kašmírský ledovec Siačen protiprávně obsadily indické jednotky, zatímco Indie tvrdila, že jej obsadily pák. jednotky.

Odehrála se krvavá bitka, ve které za velkých lidských ztrát, nezvítězila ani jedna strana, nakonec bylo sjednáno příměří …

Bratři Sharifové tvrdili, že armáda jednala na vlastní pěstˇ, Mušarraf ve svých Pamětech uvádí,že premiér byl o akci informován v 1/ a v 2/ 99 .  

Krátce po této válce se Sharifova rodina rozhodla Mušarrafa zbavit.

Z ústavního hlediska premiér může odvolat náčelníka genštábu a jmenovat jiného, tak jako to provedl Zulfikar Bhutto, ale tehdy armáda byla slabá a rozhádáná, což nebyl případ armády z roku 99 (možná,že by se to Sharifovi i podařilo, kdyby nekul pikle s Clintonem,jenž prohlásil, že v Pákistánu žádný další voj. puč „nestrpí“ ,  a jednoduše Mušarrafa rovnou odvolal ) .

Sharifové si jako příštího náčelníka genštábu vybrali zkorumpovaného a neschopného gen. Ziauddina Butta, šéfa ISI (byl v této funkci jej jeden rok) a potají jej vyslali „ pro požehnání“ ke Clintonovi .

Další tragikomický běh událostí popisuje Mušarraf ve svých Pamětech .

Mušarraf se vracel se svojí ženou běžnou civilní linkou ze Srí Lanky, když pilot obdržel instrukce, že nemá v Karáčí přistávat.

Zatímco letadlo s Mušarrafem  kroužilo nad Karáčí a docházelo mu palivo, Nawaz Sharif spěšně před TV kamerami pasoval gen. Butta do funkce nového náčelníka genštábu . 

Mušarrafovi se na poslední chvíli podařilo navázat kontakt s velitelem posádky v Karáčí, která obsadila letiště, takže letadlo s Mušarrafem mohlo přistát.Krátce nato vojáci obklíčili rezidenci Nawaze Sharifa a jeho bratra v Islámábádu , a zatkli je .

Washington jim však zprostředkoval saúdskoarabský azyl , do vězení byl za spiknutí odsouzen jen gen. Butt.

Gen. Mušarraf tak voj, puč zorganizoval na palubě civilního letadla. 

Třetí voj. vládu v Pákistánu zpočátku mnoho lidí přivítalo, hlavně političtí konkurenti bratrů Sharifů, a i mnozí jejich kolegové. Za Mušarrafa  pák. média údajně požívala větší svobodu slova než za Sharifa … 

Mušarraf coby prezident se odmítl přestěhovat ze své útulné koloniální vilky v Rawalpindi do kýčovitého prezidentského paláce v Islámábádu se zlatým nábytkem (Islámábád byl postaven v 60.letech generálem Ayubem, daleko od davů, ale blízko armádního ústředí v Rawalpindi, 16 km od Islámábádu, kde dříve sídlila britská posádka) .

Mušarraf tak denně dojížděl v opancéřované limuzíně s radarem a protibombovým zařízením (limuzínu s vybavením dostal jako dárek od Pentagonu) do Islámábádu.

Nejhrozivější atentát na něj byl spáchán 14.12.03, kdy vybuchl most, po kterém denně projížděl.Další atentát přišel nečekaně brzy - na Štědrý den, kdy se k jeho autu přiblížili dva útočníci s bombami –  veškerý Mušarrafův doprovod zahynul, Mušarrafovo auto bylo zničené, ale Mušarrafovi se nic nestalo.

Protože jeho každodenní trasa byla státním tajemstvím, útočníci byli brzy odhaleni a mučeni, dokud nepřiznali, kdo je poslal … Jejich šéfové byli v tajném procesu odsouzeni a oběšeni, jen islámistický extrémista Amjad Farooqi byl zastřelen . 

Mušarraf ve svých Pamětech prohlašuje, že ze sebe musel udělat „ podřízeného „ Washingtonu ( jeho podpora Washingtonu po 9/11 mu vynesla přezdívku Busharraf), protože Richard Armitage vyhrožoval rozbombardováním Pákistánu , ale hlavní obavu Pákistánu Mušarraf ve své knize nezmiňuje : kdyby Pákistán odmítl propůjčit Washingtonu své území, Washington by využil základen v Indii … 

Mušarraf byl vzdělanější  než generálové Ayub a Haq , netajil se  svým „spíše“ laickým založením, ovšem vyrovnal se jim v počtu umučených a zmizelých politických aktivistů, jako obvykle nejvíce mizeli (600-1.200 ročně) nacionalisté z provincie Balúčistán a z provincie Sindh (Karáčí, Hajdarábád) .

Gen. Mušarraf jako Bhutto nasliboval pozemkovou reformu, poskytnutí státního vzdělání s angličtinou jako druhým povinným jazykem všem dětem ( v Pákistánu neexistuje  sítˇ státních škol, kterou nahrazují náboženské školy madrasy ),ale poté jen imitoval své předchůdce: svlékl voj. uniformu, stal se „politikem“ , tj. členem vládní strany Muslimské ligy, a „dělal“ politiku , tj. navštěvoval mítinky nejbohatších  pozemkových vlastníků v zemi ….

Mušarrafovi v jeho puči z paluby civilního letadla pomáhal gen. Mahmúd Ahmed, proto jej Mušarraf po převratu učinil šéfem ISI.Mušarraf učinil svým ministrem financí Shaukata Azíze, bývalého finančního poradce 8. nejbohatšího muže světa , saúdskoarabského prince al-Walida bin Talala. Shaukat Azíz, s technickou pomocí z Číny,  investoval hlavně do pák. jaderných vojenských a civilních zařízení, a pák. vesmírného programu, na kterém rovněž spolupracoval s Čínou … V roce 04 Mušarraf jmenoval Shaukata Azíze svým premiérem .