Není tsunami jako tsunami,aneb přemrštěná štědrost

Člověk nemá pomlouvat ruku , která dává , ale přesto : bezprecedentní šlechetnost ze strany vyspělých průmyslových zemí ve vztahu k jihovýchodní Ásii, po které se v roce 04 přehnaly vlny tsunami,  si zasluhuje zamyšlení.

Tuto štědrost nelze v žádném případě  přičítat na vrub tisíců vlastních utopených  turistů, či na ostrou sledovanost této turisticky atraktivní oblasti ze strany západní veřejnosti .

Západní konzumní společnosti, posedlé ziskem a individuálním zájmem, se překonaly.

Masová charita hned po 26. prosinci vypukla v nové formě – přes internet.

Byl však tento příliv darů z ekonomického hlediska ospravedlnitelný , nebyl zbytečně přehnaný ?

Částky poskytnuté postiženým oblastem ( 10 mld dolarů  celkem , částka představující sedminu celkové mezinárodní pomoci rozvojovým zemím ) vůbec neodpovídaly skutečným potřebám .

Samy postižené země dobře věděly, že  třebaže vlny tsunami byly humanitární i sanitární katastrofou , jejich ekonomické důsledky byly pro tyto státy, s vyjímkou Srí Lanky a Malediv, nepodstatné (prohlásil samotný prezident Asijské banky pro rozvoj Ifzal Ali ) …

Přemrštěná štědrost vůči Asii se nezbytně projevila nedostatečnou pomocí jinde, zejména v Africe ( ukázkový nezájem ze strany Západu byl Dárfúr)  …

Západní vlády, které bezprostředně po katastrofě byly nařčeny z lakomosti,  se vzápětí oddávaly masové charitě  neuvěřitelných rozměrů , stejně jako filmové hvězdy, které se předháněly, kdo z nich podepíše nejtučnější šek, např. Paul Mc Cartney , Brad Pitt či Leonardo DiCaprio.

USA, Austrálie, Japonsko, Francie a Německo začaly bedlivě sledovat, kolik kdo poskytne, jen aby v očích vlastního veřejného mínění nevypadaly jako škrti .

Šlo o charitu velmi vypočítavou, která vynáší …

Bush chtěl ukázat, že Spojené státy dokáží být přáteli muslimských zemí .

Blair  se chtěl předvést před svým úhlavním kritikem , který býval jeho oddaným  labouristickým přítelem – svým ministrem financí Gordonem Brownem …

Japonsko chtělo v době, kdy se dere do popředí čínský kolos, připomenout svoji důležitou úlohu v této oblasti.

Chirac chtěl zbytku planety dokázat , že Francie je z vyspěle-průmyslových zemí  jediným a nejupřímnějším přítelem chudých národů …

Politika darů jednotlivých států „ kdo víc dá “ očividně pro zlepšení image  nestačila, proto  ještě Pařížský klub bohatých zemí vznesl „ okamžité a bezpodmínečné „  moratorium na 91 mld dolarů  dluhů devíti hlavních obětí tsunami ( Indie , Indonésie,Srí Lanky, Thájska, Barmy, Malajsie, Malediv, Seychelly, a Somálska ), přičemž toto moratorium ani předběžně nekonzultoval s MMF, jak je běžné …

Francouzská vláda, která škudlí na každém franku,  šla ještě dále, a prohlásila, že „ kdykoliv nastane potřeba, podnikne ještě dodatečná finanční opatření „  …

Samy postižené země byly náhlým přívalem dobré vůle ze strany Západu značně zaskočené : jenom tři z nich projevily o moratorium na své dluhy zájem, a to Indonésie, Srí Lanka a Seychelly . Thajsko a Malajsie naopak oficiálně sdělily, že moratorium na své dluhy nepřijímají .

Obávaly se, že tento mimořádný postoj Západu k jejich dluhům by na finančních trzích negativně ovlivnil vztahy jiných zemí k nim …

Takováto okázalá štědrost by mohla zpomalit příliv zahraničního kapitálu do jejich zemí, což by se v konečné fázi negativně projevilo při odpisu jejich dluhu.

Pokud jde o Indii, ta již na samém počátku z  geopolitických důvodů jakoukoliv zahraniční pomoc v jakékoliv formě důrazně odmítla …

V Indii, Indonésii a v Thájsku  tsunami způsobily škody  jen ve venkovských oblastech, zatímco hustě obydlené a průmyslové oblasti zůstaly netknuté .

Bylo možné očekávat, že do Thájska přijede v roce 05 méně turistů, ale Bangkok učinil kompenzační ekonomická opatření, takže na hrubém národním produktu se důsledek tsunami neprojevil.

Rovněž Indonésie se vyjádřila ve své veřejné zprávě jasně – ekonomický důsledek tsunami pro hospodářství země bude nulový …

„Jde sice o chladnou ekonomickou úvahu, ale  katastrofa  naopak přispěje ve všech těchto státech z důvodu rekonstrukce postižených oblastí k oživení ekonomiky, a z dlouhodobějšího hlediska se projeví blahodárně , prohlásil tehdy prezident Asijské banky Ifzal Alí.

 „Navíc se vlády konečně budou muset zajímat i o pobřežní  neturistické zóny, které až doposud ignorovaly „ , dodal.

Třebaže tsunami uvrhlo do krajní chudoby dva milióny zdejších lidí, které připravilo o střechu nad hlavou či o rybářské čluny, bude to chudoba přechodná a nepřeruší zdejší jasný trend : vlivem globalizace zdejší životní úroveň roste , takže extrémní chudoba ( která, naopak, prudce narůstá v Africe ) zde vymizí …

Komu tedy poslouží těchto deset slíbených miliard ?  Thájsko není bohaté, ale  s ročním přijmem 2.000 dolarů na hlavu dvacetkrát převyšuje příjem na hlavu v Etiopii  …

Proto nebylo třeba veřejně  odsuzovat organizaci Lékaři bez hranic, kteří prohlásili, že jihovýchodní Asie již další pomoc nepotřebuje .

Jelikož tyto dary nemohou být použity k jiným účelům, jde o mrhání , protože Afriku postihují "tsunami" každý týden a nikdo jí nic nedá  …