Člověk nemá pomlouvat ruku , která dává , ale přesto : bezprecedentní šlechetnost ze strany vyspělých průmyslových zemí ve vztahu k jihovýchodní Ásii, po které se v roce 04 přehnaly vlny tsunami, si zasluhuje zamyšlení.
Tuto štědrost nelze v žádném případě přičítat na vrub tisíců vlastních utopených turistů, či na ostrou sledovanost této turisticky atraktivní oblasti ze strany západní veřejnosti .
Západní konzumní společnosti, posedlé ziskem a individuálním zájmem, se překonaly.
Masová charita hned po 26. prosinci vypukla v nové formě – přes internet.
Byl však tento příliv darů z ekonomického hlediska ospravedlnitelný , nebyl zbytečně přehnaný ?
Částky poskytnuté postiženým oblastem ( 10 mld dolarů celkem , částka představující sedminu celkové mezinárodní pomoci rozvojovým zemím ) vůbec neodpovídaly skutečným potřebám .
Samy postižené země dobře věděly, že třebaže vlny tsunami byly humanitární i sanitární katastrofou , jejich ekonomické důsledky byly pro tyto státy, s vyjímkou Srí Lanky a Malediv, nepodstatné (prohlásil samotný prezident Asijské banky pro rozvoj Ifzal Ali ) …
Přemrštěná štědrost vůči Asii se nezbytně projevila nedostatečnou pomocí jinde, zejména v Africe ( ukázkový nezájem ze strany Západu byl Dárfúr) …
Západní vlády, které bezprostředně po katastrofě byly nařčeny z lakomosti, se vzápětí oddávaly masové charitě neuvěřitelných rozměrů , stejně jako filmové hvězdy, které se předháněly, kdo z nich podepíše nejtučnější šek, např. Paul Mc Cartney , Brad Pitt či Leonardo DiCaprio.
USA, Austrálie, Japonsko, Francie a Německo začaly bedlivě sledovat, kolik kdo poskytne, jen aby v očích vlastního veřejného mínění nevypadaly jako škrti .
Šlo o charitu velmi vypočítavou, která vynáší …
Bush chtěl ukázat, že Spojené státy dokáží být přáteli muslimských zemí .
Blair se chtěl předvést před svým úhlavním kritikem , který býval jeho oddaným labouristickým přítelem – svým ministrem financí Gordonem Brownem …
Japonsko chtělo v době, kdy se dere do popředí čínský kolos, připomenout svoji důležitou úlohu v této oblasti.
Chirac chtěl zbytku planety dokázat , že Francie je z vyspěle-průmyslových zemí jediným a nejupřímnějším přítelem chudých národů …
Politika darů jednotlivých států „ kdo víc dá “ očividně pro zlepšení image nestačila, proto ještě Pařížský klub bohatých zemí vznesl „ okamžité a bezpodmínečné „ moratorium na 91 mld dolarů dluhů devíti hlavních obětí tsunami ( Indie , Indonésie,Srí Lanky, Thájska, Barmy, Malajsie, Malediv, Seychelly, a Somálska ), přičemž toto moratorium ani předběžně nekonzultoval s MMF, jak je běžné …
Francouzská vláda, která škudlí na každém franku, šla ještě dále, a prohlásila, že „ kdykoliv nastane potřeba, podnikne ještě dodatečná finanční opatření „ …
Samy postižené země byly náhlým přívalem dobré vůle ze strany Západu značně zaskočené : jenom tři z nich projevily o moratorium na své dluhy zájem, a to Indonésie, Srí Lanka a Seychelly . Thajsko a Malajsie naopak oficiálně sdělily, že moratorium na své dluhy nepřijímají .
Obávaly se, že tento mimořádný postoj Západu k jejich dluhům by na finančních trzích negativně ovlivnil vztahy jiných zemí k nim …
Takováto okázalá štědrost by mohla zpomalit příliv zahraničního kapitálu do jejich zemí, což by se v konečné fázi negativně projevilo při odpisu jejich dluhu.
Pokud jde o Indii, ta již na samém počátku z geopolitických důvodů jakoukoliv zahraniční pomoc v jakékoliv formě důrazně odmítla …
V Indii, Indonésii a v Thájsku tsunami způsobily škody jen ve venkovských oblastech, zatímco hustě obydlené a průmyslové oblasti zůstaly netknuté .
Bylo možné očekávat, že do Thájska přijede v roce 05 méně turistů, ale Bangkok učinil kompenzační ekonomická opatření, takže na hrubém národním produktu se důsledek tsunami neprojevil.
Rovněž Indonésie se vyjádřila ve své veřejné zprávě jasně – ekonomický důsledek tsunami pro hospodářství země bude nulový …
„Jde sice o chladnou ekonomickou úvahu, ale katastrofa naopak přispěje ve všech těchto státech z důvodu rekonstrukce postižených oblastí k oživení ekonomiky, a z dlouhodobějšího hlediska se projeví blahodárně , prohlásil tehdy prezident Asijské banky Ifzal Alí.
„Navíc se vlády konečně budou muset zajímat i o pobřežní neturistické zóny, které až doposud ignorovaly „ , dodal.
Třebaže tsunami uvrhlo do krajní chudoby dva milióny zdejších lidí, které připravilo o střechu nad hlavou či o rybářské čluny, bude to chudoba přechodná a nepřeruší zdejší jasný trend : vlivem globalizace zdejší životní úroveň roste , takže extrémní chudoba ( která, naopak, prudce narůstá v Africe ) zde vymizí …
Komu tedy poslouží těchto deset slíbených miliard ? Thájsko není bohaté, ale s ročním přijmem 2.000 dolarů na hlavu dvacetkrát převyšuje příjem na hlavu v Etiopii …
Proto nebylo třeba veřejně odsuzovat organizaci Lékaři bez hranic, kteří prohlásili, že jihovýchodní Asie již další pomoc nepotřebuje .
Jelikož tyto dary nemohou být použity k jiným účelům, jde o mrhání , protože Afriku postihují "tsunami" každý týden a nikdo jí nic nedá …
