Maxim Gorký II - Jak US Kongres vařil polévky pro chudé bolševiky

Lev Tolstoj /1828-1910/ si stěžoval A.P. Čechovovi :“ Nedokážu brát Gorkého upřímně, je to člověk se zlou duší.  Přišel bůhví odkud, jen pozoruje, všeho si všímá, a pak o tom referuje svému vlastnímu Bohu „.

Gorký ruské inteligenci oplácel stejnou mincí. V dopisech Repinovi pěl chválu na Člověka a Dobro, které zvítězí, a současně v dopisech své ženě psal o tom, jak „ ty lidi, bastardy, nenávidí „ …

Gorký v Itálii si dopisoval téměř s každým, proto měl bohatý archív, po kterém Stalin tak toužil. Dopisoval si mj. s Leninem, Čechovem, Buninem, Majakovským, s realisty, symbolisty, s knězi, bolševiky, sociálními demokraty, s revolucionáři, monarchisty, sionisty, antisemity, teroristy, akademiky i s kolchozníky.

V letech 1917-18 Gorký v listu Novaja žizň, dokud Lenin list, kritizující jeho puč, nezakázal, publikoval sérii protibolševických článků o Leninových bolševických bandách, řádících v ulicích, aniž by věděly, co vlastně chtějí, - dobrodruzi, zloději, nájemní vrazi – ti všichni vytvářeli historii Leninova bolševického puče.

„Lenin, Trocký a jejich přisluhovači jsou opilí mocí „, psal Gorký, „ leninisté ze sebe dělají Napoleony komunismu, ale dělníci by měli vědět, že je čeká anarchie, kolaps průmyslu, dopravy, hlad a ruský národ za krvavou bolševickou diktaturu zaplatí potoky krve. Je hanebné a zločinecké zastrašovat občany, kteří se nechtějí účastnit Leninova morbidního tance teroru a pogromů v rozvalinách Ruska „ .

Gorký 1921 ostře kritizoval Naděždu Krupskou /1869-1939/, Leninovu „ služebnici „ ze zchudlého šlechtického rodu ( viz můj článek Lenin a Krupská, sultán a jeho sekretářka  ), za to, že z knihoven nechala odstranit neproletářské spisovatele a myslitele, mj. Kanta, Lva Tolstého.

Gorký se nesnášel s Trockým již před revolucí ( po vraždě Gorkého Trocký napsal, že Gorký nebyl politikem, jen citlivým člověkem), ani s jeho sestrou Olgou Bronstein /1883-1941/, provdanou za Lva Kameněva, jenž byl v exilu na Západě jedním ze dvou Leninových zástupců.

Olga Bronstein po bolševickém puči dostala na starost divadlo na lidovém komisariátu pro osvětu, odkud jí vyhodil Lunačarský v 6/1919 ( zavražděn ve francouzském Menthonu ve vlaku v 12/1933, když začal Stalin navazovat styky s nacisty ) , když se snažila divadla znárodnit a zbolševizovat, poté přešla  do sekce žen v KS, kde vystupovala proti antikoncepci ( Kameněv měl v této době poměr s britskou sochařkou, později Olgu opustil a žil s další milenkou, se kterou měl syna Vladimira Glebova /1929-1994/.

V 2/1920 Trockého sestra Olga o Gorkém prohlásila, že chrání podvodníky jako je on sám, a že kdyby nebylo Lenina, byl by již dávno za mřížemi.

1921-28 byla Olga prominentní členkou Ústřední komise pro boj s následky hladomoru, a řídila propagandistickou kampaň v bolševickém tisku proti Nadaci US Kongresu na pomoc obětem hladomoru v Evropě ( Francie,Belgie, Polsko 1918-19 ) a v Rusku ( US Kongres 1921 uvolnil na pomoc hladovějícímu Rusku 20 mil. dolarů, vyvezl do Ruska xx mil. tun pšenice, potravin a léků na likvidaci epidemie tyfu ).

Dohoda s US Kongresem byla vyjednána náměstkem lidového komisaře zahraničí Čičerina Litvinovem ( po Leninově puči 1917 byl pro své kontakty u labouristů Leninovým neoficiálním „diplomatem“ v LON , kde se oženil s dcerou židovských emigrantů z Madˇarska, stejně jako Bruce Lockhart byl neoficiálním diplomatem Londýna v bolševickém Rusku ), a Leonidem Krasinem /1870-1926 LON/, komisařem pro obchod ( Krasin zemřel po záhadné transfúzi krve, kterou na něm provedl jeho přítel novinář a lékař Alexandr Bogdanov /1870-1928/, jenž transfúzi údajně provedl i na sobě, a rovněž po ní zemřel ( s transfúzemi začal experimentovat vzápětí po podivné Leninově smrti 1924, transfúzi provedl i na Leninově sestře ). Bolševik Bogdanov se s Leninem těžce nesnášel, a Lenin jej 1909 zahnal do exilu ke Gorkému na Capri.

Nadace US Kongresu v Rusku zaměstnávala přes 120.000 Rusů, a na denní bázi poskytovala jídlo 11miliónům Rusů, jejím ředitelem byl Herbert Hoover  ( v letech 1929 -33 US prezident)  …  Činnost ukončila k 6/1923, když zjistila, že bolševici za pokračujícícho hladomoru v zemi obnovili export obilí do zahraničí, aby získali tvrdou měnu.

Trockého sestra Olga v letech 1923-25 šéfovala Komisi pro zahraniční pomoc, která likvidovala zahraniční charity v Rusku ( jako Putin, imitující bolševiky : nejprve po svém nástupu zlikvidoval nezávislé soukromé TV, poté zrušil volby guvernérů v regionech, vraždami novinářů zastrašil tisk a vyhnal zahraniční nadace z RF ).

1926-28 Olga Kameněvová šéfovala Sovětské společnosti pro kulturní styky se zahraničními zeměmi, mj. osobně vítala zahraniční hosty, kteří přijeli do Moskvy, např. Le Corbusiera a Theodora Dreisera.

Poté, co na stranickém sjezdu v 12/1927 zvítězila Stalinova frakce, Olga Bronstein-Kameněvová zažila strmý pád.

V 7/1935 ji NKVD na 5 let vyhostila z Petrohradu a z Moskvy. Po popravě Kameněva v 8/1936 ( rozvedl se s ní 1927 ), byla uvězněna  – v 1/1938 byl popraven její 17letý syn Jurij, v 7/1939 byl popraven její 33letý syn Alexandr, letecký důstojník ( měl 1 syna Vitalije /1931-1966/). Také její bratr Trocký přišel o všechny děti, sám byl zavražděn v 8/1940 ( příbuzní se o uvěznění a popravách svých nejbližších dozvídali jen nepřímo z náhodných informací spoluvězňů, či, pokud přežili, až po návratu z gulagů, kdy zjistili, že jim soudruzi vyvraždili celou rodinu ).

Olga byla zastřelena mj. s Marií Spiridonovou, vůdkyní levých eserů ( Spiridonová spolu s Alexandrou Kollontajovou sehrála v ruské revoluci prominentní roli ), a s Kristiánem Rakovským při evakuaci věznice v Orlu –  bolševická  „evakuace“ před postupujícím Wehrmachtem proběhla tak, že všech 160 prominentních politických vězňů NKVD v 9/1941 postřílela v nedalekém Medvěděvově lese ( byl to jen jeden z mnoha podobných masakrů spáchaných NKVD na ruských občanech, po válce Kreml ze všech masakrů civilistů obvinil Wehrmacht ).

Pouze nejmladší syn Kameněva z manželství s Glebovou historik Vladimír Rosenfeld Glebov /1929-1994/ přežil Stalinův teror.