Jak přežít hladomor

Zatímco OSN vyhlašuje obezitu za globální zdravotní hrozbu, a občané v průmyslově vyspělých zemích utrácejí milióny, aby se vyhnuli nezdravým karbohydrátům, krutou realitou pro daleko větší počet lidí je zahnat pocit hladu , když do žaludku neseženou ani jedinou kalorii.

Údajně lze žít o hladu 40 dní.

100.000 súdánských uprchlíků v Čadu během několika měsíců z hladu očesalo všechny jedovaté bobule zdejších keřů  - nejdříve je několik dní máčeli, aby jedovaté toxiny odstranili, poté je sušili na slunci, a nakonec je rozdrtili na moučku bez jakékoli výživné hodnoty.

Jedění usušeného bahna či hlíny je dalším „obranným mechanismem“ – tělu , které i v dobrých časech nedostane nic než kukuřičné placky, údajně dodává minerály …

V Zambii se na ulicích prodávají bochníky z jedlé hlíny , v Angole se na studené jídlo sype tzv. černá sůl , druh hlíny, kterou nelze péci.

Ve slumech na Haiti se na slunci tradičně pečí koblihy, které vypadají vábně a  chutně, dokud nezjistíte, z čeho jsou : z margarínu, soli, pepře (tyto tři ingredience rozdávají jednou za měsíc Mezinárodní charitativní organizace ), vody a bahna, něco mezi svačinou a zoufalstvím.

V Malawi děti při silnicích prodávají další pochoutku – opečené myši.

V Mosambiku, když sarančata sežerou úrodu, lidé snědí sarančata, která prý chutnají jako ryby …

V Ghaně hladovějící zoufalci vykopávají mraveniště a termitiště, a snědí nejen mravence a termity, ale i bílá "zrnka", která tento hmyz nashromáždil – mnoho z nich vzápětí zemře na osudné alergické reakce.

V Libérii v roce 89 za občanské války lidé snědli všechna zvířata z národní ZOO, nechali jen jednookého lva. Během jednoho měsíce z ulic zmizeli všechny psi a kočky. Z jejich hlediska do sebe dostali alespoň čerstvé proteiny.

V Angole za občanské války byli humanitární pracovníci OSN svědky, jak lidé, aby přežili alespoň další dva dny, vyvařovali kožené potahy ze židlí a z pohovek. Vařili je 15 hodin, aby změkly …

Nic nového pod sluncem – již za Stalinem úmyslně vyvolaných hladomorů na Ukrajině rolníci jedli nábytek.

Hladomor á la Stalin úspěšně zrežíroval i Mao Ce-tung v rámci své politiky „velkého skoku“.

Ani scéna s Charlie Chaplinem, kdy ve Zlaté horečce snědl svoji botu , vyrobenou ve skutečnosti z lékořice , nebyla nerealistická .

Hladomor v Irsku svoji lhostejností způsobili i Britové ( viz Bramborový hladomor ).

V důsledku každoročních hladomorů v Etiopii, zejména  v její „provincii“ Eritreji, místní obyvatelstvo nabylo „know-how“, jak nad hladem zvítězit : kolem žaludku si přivazují ploché kameny,které pocit hladu údajně tlumí ….

Matky před dětmi vaří v kotlíku kameny, a tvrdí dětem, že polévka již brzy bude uvařená, dokud  děti z čekání zase neusnou.

Za pravidelných hladomorů v Severní Koreji lidé jedli jeden druhého, protože severokorejská vláda mezinárodním organizacím nedovolila, aby jim zaslaly dodávky potravin (i sovětští váleční zajatci byli Němci ponecháni kanibalství za ostnatým drátem na holém sněhu a vichru při mínus 60 stupňů Celsia v důsledku Stalinova psychického odporu k vlastním válečným zajatcům – ti, co nezemřeli při obraně svých pozic , pro něho neexistovali, proto pro ně s Mezinárodním Červeným křížem nevyjednal žádné dohody ).