Jak Bašír Asád neposlouchal ani Washington

Již po obsazení Bagdádu na jaře 03 Colin Powell varoval Teherán, Damašek a její satelit Libanon, že s pádem Saddámova režimu, který spolu s dalším baasistickým režimem v Damašku, byly posledními baštami proti vlně politického islámu sponzorovaného Rijádem ( čímž US tragikomicky napomohly pravým islámistům, „utiskovaným“ v maghribských státech, zpět do vládních funkcí na jaře 011 ), se podstatně změnila geostrategická situace na BV, takže by se výše zmíněné státy měly podle toho zařídit, a měly by na svých územích umlčet protiizraelský palestinský Hamas, Islámský džihád ( ústředí obou těchto islámistických organizací je v US , viz zde články k tomu), a Teheránem sponzorovaný Hezbolláh, namířený proti Rijádu  …

Když Bašír Asád, zvolený s požehnáním Madelaine Albrightové, připomenul, že již vydal příkaz k uzavření kanceláří těchto organizací na syrském území, Powell mu vzkázal, že nejde o formální uzavření kanceláří, ale o zákaz jakékoliv činnosti jejich příslušníků na území těchto států .

Bašír Asád měl Washingtonu co vysvětlovat i z jiného soudku :

Sýrie pro Saddáma mj. nakoupila dalekohledy pro noční vidění, taktéž ukrajinské protitankové střely, kterými Iráčané likvidovali US tanky Abrams, a jednak povolila arabským dobrovolníkům z celého BV volný průchod přes své hranice.

(Washington a Izrael mj. již v 4/91 varovaly i Prahu, aby přestala vyvážet do Íránu a Sýrie své tanky, tentýž požadavek vůči Praze zopakovaly v 1/92, kdy Praha, navzdory US varováním, vyvezla do Sýrie 24 tanků –  na BV však dodávají zbraně zejména všichni členové RB OSN ) …

Bašír Asád však nesplnil další požadavky Washingtonu, a to a) uvolnit ve prospěch nové irácké vlády bankovní konta bývalých iráckých politických prominentů,a b) vydat nové irácké vládě všechny uprchlé irácké papaláše, a zejména irácké vědce …

Vůči Zemi cedrů Libanonu Washington tradičně požadoval, aby podél svých jižních hranic s Izraelem rozmístil libanonskou armádu, která měla, jako mnohdy předtím, odtud vypudit vojenská ústředí výše zmíněných islámistických teroristických organizací, často fungujících ve zdejších palestinských „uprchlických“ táborech, které se přeměnily v „ raketové odpalovací základny“ a hlavní náborová střediska těchto organizací   …

Hlavním požadavkem Powella vůči Libanonu však byl odchod syrského kontingentu o počtu 20.000 syrských vojáků, kteří zde zůstali po svém vpádu do Libanonu, když již palestinské „ raketové odpalovací základny“ začaly ohrožovat i samotný režim v Damašku , třebaže oficiálně do Libanonu  vpadli pod záminkou „ ochrany palestinských uprchlických táborů „ , ve kterých de facto po červnovém vpádu v roce 82 Izraele do jižního Libanonu, pro který tyto arabské vojenské základny byly již rovněž neúnosné, Damašek likvidoval Arafatovy přívržence - při izraelském bombardování Bejrútu Arafat málem přišel o život, když jej Háfiz Asád odmítl evaakuovat s tím, že správní Arabové bojují proti Izraelcům do posledního muže , načež Arafat musel emigrovat do Tunisu, a v Sýrii se již nikdy neukázal (v roce 80 pouze Arafat a Háfiz Asád jednohlasně podpořili Teherán v jeho válce proti Bagdádu)  …