Hamás, řídí jej Izrael ?

Poradce izraelského premiéra Dov Weisglass prohlásil po volebním vítězství hnutí Hamas (1/06), že Izrael Palestincům „ finančně utáhne opasek, aby sice neumřeli, ale byli na dietě „, což evropský tisk komentoval pobouřenými komentáři, že Izrael Palestince trestá za to, že v demokratických  volbách vykonali své volební právo ( Palestinci si zvolili islámistické hnutí, jehož formálním cílem je vymazat Izrael z politické mapy světa) …

“ Papírové” dohody z Oslo Hamas neuznal, protože podle něho OOP, ve které rozhodovala Arafatova organizace al-Fatah, zradila, nebotˇ pod tlakem US a EU uznala právo Izraele na existenci, aniž by Izrael uznal právo Palestinců na vlastní stát ( Palestinci zapomínají, že OOP uznala Izrael ústy Arafata již 1974 na půdě VS OSN ) ...

Z ekonomického hlediska stojí Hamas na pravici, je pro ekonomický liberalismus, ze společenského hlediska je ultrakonzervativní, přisuzuje druhořadý status ženám, z politického hlediska dokáže být pragmatický, jak ukázal při volbách v roce 96, kdy se jich odmítl zúčastnit pod záminkou, že se odehrávají na základě dohod z Oslo –  v 1/06 se rovněž odehrály na základě dohod z Oslo, a přesto se jich zúčastnil.

Pragmaticky se projevil i při řízení hlavních palestinských měst, ve kterých v 12/ 05 získal drtivou volební převahu – při správě těchto měst dokázal navázat fungující spojenectví s jejich váženými občany bez ohledu na jejich politickou orientaci, a neváhal přijímat na své volební kandidátky i křestˇany …

Jen slepí byli překvapeni vítězstvím Hamasu.

Po světové energetické krizi z roku 73 se OPEC stala všemohoucí, své petrodolary monarchie Zálivu za souhlasného přihlížení Izraele investovaly do reislamizace BV států, aby tak čelily levicovému „ násirismu“ .

Již 1976 pár izraelských osobností varovalo před islamizací palestinské společnosti v souvislosti s radikalizací islámistů v Íránu ( šáha smetly generální stávky a studentské demonstrace z roku 78, z Teheránu odletěl v 1/79) …

Šimon Peres byl v té době ministrem obrany první vády Jicchaka Rabina, jenž 12.4.76 povolil uspořádat volby do obecních zastupitelstev v Předjordánsku, protože byl přesvědčen, že zvítězí projordánští kandidáti .

Jaké bylo jeho překvapení, když s drtivou převahou zvítězila promoskevská OOP a laická palestinská levice …

O několik dní později se s tím izraelská kontrarozvědka vyrovnala tak, že založila novou politickou sílu v Gaze – Islámskou společnost, kterou „formálně“ sponzorovalo egyptské Muslimské bratrstvo, která měla šířit islámské náboženství kulturními a sportovními akcemi – šéfoval jí šejk na invalidním vozíku Ahmad Jasín,jenž se z Egypta ze studií vrátil do Gazy v roce 71, a založil zde v roce 73 Islámské středisko, které „oficiálně“ koordinovalo místní charitativně-politickou činnost Muslimských bratří ...

Šejk Jasín byl oblíbeným cílem pravidelných  návštěv izraelských vojenských guvernérů, kteří prohlašovali :“ Lepší, když se Palestinci modlí, a nestarají se o politiku !“ , proto Ariel Šaron šejkovi Jasínovi v první polovině 70.let tajně financoval stavby mešit ...  

Zda izraelská kontrarozvědka šejka Jasína podcenila, je otázkou ...

V roce 81 po zavraždění prezidenta Anvara Sadata, egyptské úřady vypověděly ze země několik desítek palestinských studentů, islámistických extrémistů, kterým Ariel Šaron, ministr obrany, povolil, aby se znovu vrátili do Gazy - stali se z nich, pod izraelským dohledem, vůdci Hamásu a Islámského džihádu …

1982 však šejk Jasín z Muslimských bratří vystoupil, a založil palestinskou skupinu Sláva bojovníkům, předchůdce Hamasu.

1982 Izrael vystavěl honosné sídlo Islámské společnosti šejka Jasína, jejíž příslušníci poté pravidelně plenili kanceláře palestinského Červeného kříže, řízeného Hajdarem Šafim, jenž měl blízko ke Komunistické straně a k Fatahu …

Izraelské bezpečnostní složky dokonce usměrňovaly palestinskou opozici ve prospěch islámistů. Palestinští studenti, kteří se odvážili na veřejnosti kritizovat islámisty, skončili za mřížemi.

Jedním z předáků těchto uvězněných studentů v Gaze byl Mohamad Dahlan, budoucí šéf bezpečnostních služeb Arafatovy Palestinské samosprávy.

V té době byl v Gaze šéfem Šabiba, mládežnické organizace Fatahu, a byl zatčen jedenáctkrát.

Jeho protějškem v Předjordánsku byl student Marwan Barghouti, také častý návštěvník izraelských věznic.

1984, v době, kdy se sovětský/SU kolos řítil ke dnu a rudé nebezpečí se vytrácelo, izraelské bezpečnostní služby „náhle“ zažily ošklivé překvapení – islámisté nebyli jen neškodnými velebiteli Alláha : při prohlídce obydlí šejka Ahmada Jasína našly sklad útočných pušek, údajně, podle Izraelců, šejk Jasín začal zakládat vojenské buňky své organizace.

Šejk byl odsouzen na 13 let, ale v 5/85 byl propuštěn v rámci výměny zajatců mezi Izraelem a organizací Ahmada Džibrila – tuto dohodu vypracoval tehdejší izraelský ministr obrany Jicchak Rabin  …

Hamas ( v arabštině slovo znamenající „nadšení,elán “ ) bylo založeno v době 1. palestinské intifády v 12/87 z palestinské pobočky Muslimských bratří v Gaze (7.12.87) šesti příslušníky jordánského Muslimského bratrstva, kteří propagovali návrat k tradičním muslimským hodnotám, aby tak čelili „úpadku  muslimství“ .

Tím skončila mírumilovná éra palestinských Bratří, kteří se od roku 67 vyhýbali konfrontaci s Izraelci, a soustředili se na charitativní práci v terénu, kde pilně jako včeličky pracovali na islamizaci společnosti.

V 8/88 šejk Jasín vyhlásil Chartu hnutí Hamas, která si klade za cíl obnovit Palestinský stát v jeho historických hranicích ( před rokem 1948 ), tj. s vymazáním státu Izraele z politické mapy světa.

Skládá se ze 36 článků – hnutí se v ní prezentuje jako větev palestinských Muslimských bratří.

Její článek 8 říká :“ Alláh je naším cílem, Prorok naším vůdcem, Korán naší ústavou, džihád naší metodou, a zemřít ve jménu Alláha naším nejvroucnějším přáním.“

Charta vylučuje jakékoliv diplomatické řešení konfliktu, propaguje jen ozbrojený boj.

Její články 22 a 28 oplývají antisemitismem, a odkazují na takové protižidovské plátky jako jsou Protokoly mudrců ze Siónu.

Židé jsou prezentováni jako mafiánské lóže Svobodných zednářů, kteří iniciovali Francouzskou buržoazní revoluci, první a druhou světovou válku, vytvořili OSN a mezinárodní právo, „ aby mohli vládnout světu“ ...

Ozbrojené křídlo Hamasu bylo založeno 1989 jako Brigády Ezzedina Kasáma, a Hamas se tak vydal ve šlépějích Islámského džihádu, založeného pod vlivem íránské islámské revoluce v roce 1980 bývalým násirovcem Fathi Šikakim, jenž po zklamání z prohrané války Arabů s Izraelem v 6/67 přešel do Muslimského bratrstva.

Zatímco pro egyptské Muslimské bratry cesta k osvobození Palestiny vede přes reislamizaci společnosti, pro Islámský džihád je toto osvobození zásadní podmínkou pro reislamizaci zlaičtělé palestinské společnosti - Hamas oba tyto přístupy v sobě spojil ...

Hamas prosazuje politizaci islámu, ale zůstal jen národní/lokální náboženskou formací, což mu vyneslo pohrdání a zlobu ze strany salafistických džihádistů , kteří odmítají nacionalismus,  a bojují jako panislámisté proti všem nepřátelům islámu ve světě.

Zpráva US zahraničního výboru Senátu z 10/05 O mezinárodním terorismu k Hamasu uvádí :

 „ Hamas věnuje ročně na palestinskou sociální sítˇ 70 miliónů dolarů ,které dostává od Teheránu, a přes Muslimské bratry od Saúdské Arábie, ale i od dárců v US „ .

Staví kromě mešit náboženské školy, sirotčince, zdravotní střediska, vývařovny pro chudé, a sportovní ligy (ze všech těchto zařízení také čerpá své atentátníky, za poskytnutou péči musí odvést práci, šejk Jasín mladé atentátníky cynicky nazval „ palestinskými stíhačkami F16  „ – sportem se zabývá kvůli žádoucí fyzické zdatnosti mladých bojovníků, jeho sportovní kluby jsou minivýcvikové vojenské tábory).

90% aktivit jeho politického křídla spočívá v charitativní činnosti – orgány Palestinské samosprávy takovéto služby  neposkytují „ …

Právě pro tuto charitativní činnost se Francie dlouho zdráhala dát svůj hlas pro zapsání Hamasu na seznam teroristických organizací EU, zatímco BER prohlásil, že „ charitativní činnost Hamasu nelze posuzovat odděleně od jeho teroristické činnosti „ …

Nakonec k tomu Francie byla donucena hysterickým projevem Bushe na summitu EU-US v 6/03 ve Washingtonu, kdy Bush napadl EU ( která se v čele s Francií postavila negativně k jeho březnové  intervenci v Iráku ), že Hamas získává peníze z evropských fondů, a požadoval na EU, aby „odřezala „ Hamas od jeho zdroje financování a podpory.

EU se sice ohradila, že  „ žádné takové zdroje neexistovaly, ani neexistují „, ale nakonec se členské státy EU nechaly zastrašit, a tvrdě na Francii naléhaly, aby nevetovala evropské rozhodnutí ze 9/03 zanést Hamas na seznam teroristických organizací EU (jeho vojenská buňka Brigády Ezzedína Kassáma jsou na seznamu již od 11.9.01 ) …

Bush v té době, stejně jako Izrael, argumentoval, že není rozdíl mezi vojenským křídlem ( Brigády Azzedina Kassama) a politickým křídlem Hamasu ( Putinovo Rusko jej na seznam teroristických organizací nezařadilo, třebaže u Hamasu procházejí povinným vojenským výcvikem již chlapci od 15 let, Hamas od roku 02 v LON vydává čtrnáctideník pro děti Al Fateh/Dobyvatel, v němž oslavuje mučedníky, a rodiče, které posílají své děti na smrt se sloganem „ Toužíme po smrti jako vy po životě „ ...

Vojenské oddíly Hamasu jako své štíty používaly staré lidi, ženy a děti, mučily a zabíjely ty, které s jejich metodami nesouhlasili( včetně těhotných žen, viz Amnesty International), disidenty a pacifisty ...

V 12/87 vypuklo z iniciativy Hamasu 1.palestinské povstání, Izraelci se však soustředili na likvidaci lidových výborů alFatahu – Dahlan a Barghouti byli vypovězeni jako nebezpeční agitátoři do Jordánska, čímž Izraelci uvolnili v Gaze neomezené pole působnosti pro šejka Jasína ...

Teprve po únosu a zavraždění jednoho izraelského vojáka vojenským komandem Hamasu Azzedine Kassam byl šejk Jasín zatčen.

Jako první začaly metodu sebevražednických útoků praktikovat vojenské frakce proíránského libanonského Hezbolláhu, založeného Teheránem.

Jelikož jde o šííitské milice, mučednická smrt je pro ně běžným posláním – jejich ideologové atentátníky využívali na sebevražednické útoky proti izraelským vojákům v jižním Libanonu v pásu tzv. bezpečnostní zóny, kterou Izraelci 1982 vyhlásili po letech raketového ostřelování severních oblastí Izraele z palestinských  „ uprchlických“  táborů v jižním Libanonu.

A protože se Izrael z jižního Libanonu v 5/00 stáhl, ideologové Hezbolláhu prohlásili, že se stáhl díky sebevražednickým útokům …

První sebevražednický útok vojenské křídlo Hamasu spáchalo v 4/93 – o pět měsíců později Arafat a Jicchak Rabin ( zavražděn v 11/95 údajně židovským extrémistou) podepsali dohody z Oslo, izraelsko-palestinskou mírovou smlouvu, proti které Hamas ostře vystupoval.

Hamas odmítl jakékoliv vyjednávání s Izraelem, a začal do Izraele vysílat sebevražednická komanda, zejména v letech 95-96, kdy se Hamas odmítl zúčastnit prvních voleb do Palestinské samosprávy (96), a po zavraždění  izraelskou tajnou službou Jehíja Ajaše, hlavního pyrotechnika Hamasu, Hamas vyslal do Izraele dvě úspěšná sebevražednická komanda - masakry jimi spáchané , kdy během devíti dnů 4 bomby Hamasu zabily 60 lidí, hladce dopomohly k volebnímu vítězství izraelské pravici ( premiérem se stal Benjamin Netanjahu z bloku Likud, hlavní odpůrce dohod z Oslo), třebaže se předpokládalo, že zvítězí  labourista Šimon Péres, nástupce zavražděného premiéra Rabina....

Dalším důsledkem atentátů bylo, že izraelská armáda neprodyšně uzavřela území Palestinské samosprávy - pro obyčejného Palestince byl tudíž příchod k moci alFatahu spojen s nekonečným čekáním u izraelských kontrolních stanovištˇ, zatímco funkcionáři Fatahu si rozdělovali štědrou zahraniční pomoc - popularita Hamasu proto stoupala …

Od té doby Arafat a jeho OOP převzal administrativní kontrolu nad celým Předjordánskem a Gazou, a z tuniského exilu se vrátivší další představitelé OOP si v administrativě zabrali klíčové funkce, a rozdělili svým blízkým a známým další funkce a hospodářské podniky.

Marginalizovanému Hamasu však pomohl obrovský nezdar izraelské zpravodajské služby, který skončil veřejným skandálem – nezdařený pokus o atentát na představitele Hamasu v Jordánsku v roce 97 Chálida Mešala, kdy se izraelské úřady (vládl Likud ) musely jordánskému králi poníženě omluvit, a musely propustit na přání samotného jordánského krále šejka Jasína z vězení (nebo dobrá záminka k jeho propuštění, v roce 99 jordánské úřady Chálida Mešala stejně vyhostily, odjel do Damašku ) ...

28.9.00 se šéf Likudu Arien Šaron “ šel projít “ po jeruzalémské promenádě mezi mešitami, a urazil tak  “cítění”  Palestinců, kteří začali napadat izraelské civilisty – Hamas využil situace, a vyhlásil 2.palestinskou intifádu.

Izraelská vláda přešla k taktice oko za oko, zub za zub, hermeticky uzavřela palestinská města, zavedla zákaz nočního vycházení, zákaz svobodného pohybu.

V důsledku toho palestinská společnost čelila ekonomické a sociální krizi, kterou naposledy zažila v roce 1950 ...

Hamas tak svými teroristickými činy izraelské armádě umožnil, aby v odvetných akcích zlikvidovala samotnou Palestinskou samosprávu, která nebyla schopna čelit růstu vlivu Hamasu, a Arafat se tak ocitl až do své smrti v „rozbořeném domácím vězení „ v Ramalláhu ...

Intifádou, jejímž výsledkem bylo zničení infrastruktury Palestinské samosprávy, financované z 99% EU ( arabští bratranci ze států Perského zálivu, vydělávající přes tisíc miliard petrodolarů ročně, Palestinskou samosprávu financují kapkou z moře), a znovuobsazení Předjordánska a pásma Gazy izraelskou armádou, Hamas úspěšně dorazil skomírající OOP. 

Dalším výsledkem intifády bylo obehnání palestinských území vojenskými kontrolními stanovištˇmi, a pokles životní úrovně všeobecně nezaměstnaných  Palestinců, z nichž 70% žije pod prahem chudoby – o to spíše je nutno se ptát na oněch tisíc miliard petrodolarů jejich bratranců, a pokud jde o všeobecnou nezaměstnanost Palestinců, v Saúdské Arábii pracuje kolem sedmi miliónů nearabských zahraničních dělníků – proč  v Saúdské Arábii nepracují místo nich Palestinci : sedm miliónů Palestinců by Saúdskou Arábii politicky rozložilo, proto by jim v žádném případě pracovní povolení nevydala.

Koncem roku 01 izraelské letectvo zlikvidovalo řízenou střelou vojenského velitele Hamasu v Předjordánsku Mahmúda abú Hanúda, a v 7/02 zakladatele vojenského křídla Hamasu šejka Saláha Šeháda, jenž zemřel v troskách svého domu v Gaze, který rozbořily izraelské letouny.

Po zavraždění šejcha Jasína v 3/04 řízenou střelou, která jej zasáhla, když vycházel z mešity, nastoupil do čela Hamasu lékař Abdal Azíz Rantissi ( pár dní před smrtí prohlásil  :“ Nemůžeme žít s nepřítelem“ ), jehož džíp zasáhla řízená střela …

Od té doby Hamas pečlivě utajuje jméno svého vůdce – dnes je jeho vůdcem pravděpodobně Chálid Mešál, jenž Hamas řídí z Damašku.

29.3.02 po sérii teroristických útoků proti izraelským civilistům, izraelská armáda uskutečnila operaci Rempart, největší vojenskou operaci od roku 67, a znovuobsadila autonomní města Předjordánska ( v roce 02 zemřel v Kataru ve 42 letech nejstarší Abbásův syn, stavební podnikatel, údajně na infarkt, druhý Abbásův syn, rovněž podnikatel, má kanadské občanství, a podnikatelem je i třetí Abbásův syn, mají mj. monopol na US cigarety prodávané na územích Samosprávy, a získávají zakázky od USAID na stavbu škol a silnic pro Samosprávu) …

Velkou záhadou zásadní operace Rempart však je, proč se Izraelci ani tentokrát nezaměřili na islámistické teroristy z Hamasu, ale systematicky likvidovali jen bezpečnostní složky Fatahu, které tak Hamasu odklidili z cesty …

Nejpodivnější je, že Izraelci zlikvidovali i ústředí „bezpečnostní prevence“ Džibrila Radžuba, jednoho z mála palestinských bezpečnostních velitelů, jenž ještě s Palestinskou samosprávou spolupracoval, a nezúčastnil se druhého palestinského povstání …

Teprve poté, co Izrael rozbil infrastrukturu Palestinské samosprávy, a atentáty pokračovaly dále, pustil se i do hnutí Hamas (cílenými útoky zlikvidoval jeho hlavní představitele).

Je zdokumentována tato historka : izraelská kontrarozvědka dostala informaci, že celé vedení Hamasu bude jednat ve třetím patře v jedné budově v Gaze – od té chvíle se diskutovalo jen o velikosti nálože, která bude na tuto budovu svržena, byla odsouhlasena puma o váze 250 kg (již předtím Izrael zlikvidoval jednoho šéfa Hamasu, když na jeho dům svrhl pumu o váze jedné tuny, ale spolu s ním zabil i 17 civilistů, včetně 10 dětí, takže později se uchyloval jen k  tzv. cíleným útokům ) …

Letoun pumu svrhl, ale žádná schůze Hamasu se v budově nekonala –  komentář ministerstva obrany zněl : “ Cožpak jim nedošlo, že šejk Jasín nepojede na invalidním vozíku do třetího patra ?“

16.6.02 Izrael začal stavět z bezpečnostních důvodů Zedˇ, oddělující jej od Předjordánska.

Kdyby někdo řekl Šaronovi předtím, než nastoupil do funkce premiéra, že postaví zedˇ, která nechá na druhé straně 94% území Velkého Izraele, že v 12/03 nařídí jednostranné stažení z Gazy, a že palestinské volby vyhraje po smrti Arafata  islámistický  Hamas, a Šaron toto všechno nazve „vítězstvím“ , dočkal by se jistě odpovědi :“Vy jste se zbláznil!“ ...

Po intifádě byli Palestinci ponecháni sami sobě a korupci al-Fatahu, ze které EU vinila Arafata, izolovaného v jeho genštábu v Ramalláhu, kam jej Izraelci dali do politické karantény.

Zatímco byl Arafat v karanténě a jeho al-Fatah defraudovala finance EU, Hamas, usazený v Gaze, se ze všech sil snažil v terénu ...

Izrael jistěže neočekává, že se z Hamasu stane pokojnou evolucí čistě politické hnutí bez vojenských buněk –  jako výstrahu má odstrašující případ v sousedním libanonském Hezbolláhu, který si i po svém začlenění do libanonské vlády a po stažení izraelských jednotek z jižního Libanonu svoji vojenskou autonomii ponechal …

Arafat a po něm Mahmúd Abbás/abú Mazén byli tlačeni Washingtonem a EU, aby zatočili s Hamasem, takže tu a tam alFatah některého aktivistu Hamasu vsunul do vězení, ale vyvolat zásadní občanskou válku mezi Palestinci se Izraeli nepodařilo ...

9.3.03  palestinská Legislativní rada zvolila Mahmúda Abbáse za premiéra ...

4.6.03 se uskutečnilo tripartitní jednání v jordánské Akaba mezi Bushem, Arielem Šaronem, a Mahmúdem Abbásem ( kdyby se Izrael nestáhl z Gazy jednostranně, ale po domluvě s Abbásem, mohl být Abbás oslavován jako Osvoboditel vlasti, tím, že jednání s Izraelem ztroskotala, přišel al-Fatah o svoji roli vyjednavače, a stal se neužitečným ) ...

29.6.03 Hamás přistoupil na příměří, které však porušil 19.8.03 krvavým atentátem proti izraelským civilistům v Jeruzalémě.

V 9/04 RB OSN přijala rezoluci č. 1559 požadující odzbrojení Hamasu, kterého označila mj. za zdroj destabilizace Libanonu.

Tato rezoluce dále požadovala, aby Libanon pro větší bezpečnost Izraele na svých hranicích s Izraelem udržoval jen nevelké posádky ( Izrael brání bejrútské vládě ve využívání  vodních zdrojů na jihu Libanonu) …

Francie s Izraelem obnovila nejen vojenskou, ale i bezpečnostní spolupráci : v 12/05 izraelský ministr veřejné bezpečnosti Gideon Ezra, a šéf izraelské policie Moše Karadi pobývali na pozvání Sarkozyho 4 dny v Paříži, kde mu radili, jak má zvládat vlny převážně muslimského vandalismu na předměstích Paříže …

Větším problémem pro Izrael než Hamas byli radikální laičtí nacionalisté - vojenské buňky Fatahu Mučednické brigády al-Aksa, působící v Předjordánsku (jméno mají podle mešity al-Aksa v Jeruzalémě, kterou Izraelci nazývají „Temple Mount“  – v 9/00 zde vypukla tzv. Aksa intifáda poté, co Ariel Šaron  neváhal vystoupit po schodech této mešity ) …

Třebaže původně Brigády al-Aksa, v jejichž řadách působilo mnoho žen, prohlašovaly, že budou útočit jen na izraelské vojáky ( stříleli vojáky u zátarasů) a osadníky v Předjordánsku a Gaze, brzy po vzoru Hamasu a Islámského džihádu začali vysílat vražedná komanda i proti civilistům do Izraele, když popularita Arafatovy sekulární organizace al-Fatah začala upadat.

V roce 02 Brigády al-Aksá zabily více izraelských civilistů než vojenské křídlo Hamasu, takže Izrael odvolal jednání  o příměří s Arafatovou samosprávou.

Po útoku na kavárnu v Jeruzalémě v 3/02 ( 11 mrtvých,50 zraněných) v odvetu za zabití jejich vůdce Raeda Karmi v 1/02 při cíleném útoku izraelské kontrarozvědky, je izraelské ministerstvo zahraničí zapsalo na seznam teroristických organizací.

V 11/02 postříleli v kibucu v severním Izraeli pětičlennou rodinu, z toho dvě děti, sedm zranili.

O pár dní později palestinský odstřelovač u jednoho kontrolního stanoviště izraelské armády v Předjordánsku  metodicky odstřelil 101 Izraelců, včetně sedmi vojáků, a ještě se mu podařilo uprchnout, zatímco v 1/03 dva simultánní útoky sebevrahů v Tel Avivu zabily 23 lidí, přes 100 jich zranily …

Také u těchto Brigád je otázkou, kdo je skutečně řídil, nikoliv zda je kontroloval Arafat či Barghouti …

Poradci Arafata tvrdili, že je nekontroloval, Izraelci tvrdili, že členové těchto brigád byli na výplatních páskách Arafatovy Samosprávy, protože sloužili v Arafatových formálních bezpečnostních složkách …

Jednotliví šéfové těchto brigád si protiřečili, jedni tvrdili, že pracují pro Arafata ( USA Today 3/02, Maslama Thabet), jiní, že rozkazy Arafata neuznávají ( The NYC Times o pár dní později, Násir Badawi – který navíc prohlásil, že Arafat tyto brigády nikdy nekontaktoval, a nežádal je, aby se sebevražednickými útoky přestaly, jak tvrdil na veřejnosti - proto Bush v 6/02  žádal o Arafatovo odstranění z funkce předsedy Palestinské samosprávy) ...

Někteří arabští a arabofonní novináři tvrdí, že  „národní a sociální „ terorismus Hamasu  za „ spravedlnost „  je omluvitelnější než bezdůvodný terorismus band průmyslově vyspělých zemí 70.let 20 stol. ( italské Rudé brigády, francouzská Action directe, německá skupina Baader- Meinhoffová, či japonská Rudá armáda) …

V jejich pojetí irská IRA, a její sestřenice baskická ETA ( Irové a Baskové jsou dnes jediní žijící Keltové ), představují legální národní odboj ( v takovém případě by však jejich příslušníci museli nosit uniformy a dodržovat zákony války pozemní) …

Po vítězství Hamasu a zvolení Sadata do parlamentu  FPLP požadovala na Abbásovi, aby Sadata propustil z vězení v Jerichu.

Abbás, jenž se obával, že se Sadat po svém propuštění stane terčem cíleného útoku Izraelců, 7.3. 05 odpověděl, že tak učiní , jen když jej FPLP písemně zbaví odpovědnosti za Sadatův další osud.

HISTORICKÉ VÍTĚZSTVÍ  Hamasu

Po zvláštní smrti Arafata z 11.11.04 se Hamas v 3/05 zavázal zastavit sebevražednické atentáty za tacitního recipročního závazku ze strany izraelské armády, a ze všech palestinských ozbrojených skupin pouze Hamas dokázal zajistit, že jeho aktivisté roční příměří neporušili - Islámský džihád a ozbrojené frakce alFatahu své představitele neuposlechly, a zavázal se k účasti na volbách .

Izraelské úřady nejprve hrozily, že bude-li Hamas kandidovat, budou volby sabotovat, uzavřou silnice v Předjordánsku, a mezi Předjordánskem a pásmem Gazy, nakonec volby na nátlak US a EU nebojkotovaly, ale vyhradily si právo na zatýkání a cílenou likvidaci všech aktivistů Hamasu, „ včetně těch na volebních kandidátkách „, které má Izrael zapsané na seznamu teroristů ( tak, jak Hamas dopomohl k vítězství izraelské pravici, těsně před volbami 25.1.06 Hamas politicky vytěžil z frenetického zatýkání aktivistů a volebních kandidátů Hamasu ze strany izraelských úřadů )  ...

Hamas si vyzkoušel volby na nečisto v částečných volbách do obecních radnic, které probíhaly od 12/04 do 12/05 v Předjordánsku ( 50% nezaměstnanost) a v pásmu Gazy ( 80% nezaměstnanost ) ...

Již v nich se dobře naolejovaný mechanismus hnutí Hamas s rigidnější strukturou organizace než alFatah, pustil do pečlivě organizované volební bitvy.

V červencových obecních volbách z roku 05 Abbás hnutí Hamas  „ podrazil“ , když zrušil volební obvody v Gaze, ve kterých Hamas zvítězil, ale nebylo mu to nic platné, Hamas převzal radnice nejdůležitějších měst ...

Zatímco na volebních kandidátkách alFatahu se prolínaly vazby rodinné, vazby mezi klany a vojenskými skupinami, kandidátky Hamasu ohromovaly nejúctyhodnějšími jmény palestinské občanské společnosti, včetně z řad křestˇanů - kandidáti Hamasu z občanské společnosti, kteří s teroristickou činností Hamasu neměli nic společného, a často neměli nic společného ani se samotným Hamasem, byli hlavním volebním esem Hamasu ...

“ AlFatah nic na Izraelcích nezískal, je proto na čase, aby se podílel na moci s Hamasem. Kandidáti hnutí Hamas jsou všichni duchovní, čili slušní, nezkorumpovaní lidé - ti určitě mezinárodní pomoc spravedlivě rozdělí mezi lid, a ne mezi sebe“  ...

Volební program Hamasu obsahoval 19 bodů s islámským podtextem, protože  „ Historická Palestina je součástí arabské země a islámské komunity.

Právo na tuto palestinskou vlast je nezcizitelné – přetrvává jak po vojenské okupaci této vlasti, tak po právních krocích k odejmutí tohoto práva na základě dohod z Oslo.

Palestinci se z tohoto důvodu nemohou ani zřeknout jakékoliv části své vlasti, například Jeruzaléma.

Palestinský národ, třebaže žije v diasporách, je jednotný ve své arabské a islámské identitě.

Palestinský národ má legitimní právo ukončit okupaci svých území jakýmkoliv způsobem, a Hamas věnuje všechny své síly k tomu, aby ukončil izraelskou okupaci a vytvořil Palestinský stát s hlavním městem Jeruzalémem“ ...

Volebním heslem byl tudíž ozbrojený boj proti izraelské okupaci (ale kvůli zahraničněpolitickým „ohledům“ Hamas nezačlenil „zničení státu Izraele“ do své volební platformy ), a návrat palestinských uprchlíků, kteří stále žijí v uprchlických táborech po celém BV a Maghribu.

Vnitřní politika :

a) Hamas prohlašoval, že preferuje politickou pluralitu, respektování volebních výsledků, a národní jednotu na základě jednání bez prolévání palestinské krve

                            b) bude udržovat všemi způsoby (politicky, ekonomicky, sociální politikou ) palestinskou přítomnost v Jeruzalémě, aby se Izraeli nepodařilo Jeruzalém judaizovat. Proto bude Hamas chránit v Jeruzalémě svatostánky islámské i křestˇanské před jejich znesvěcením sionisty

                             c) reformu zkorumpovaných bezpečnostních složek, které budou chránit osobní svobody, a nedotknutelnost soukromého majetku

                              d) bude bojovat proti stavbě rasistické Zdi, která má obehnat Palestinskou samosprávu, a zavazuje se ochraňovat národnostní menšiny (např. křestˇany v kosmopolitním Ramalláhu, v němž křestˇané mají na radnici v rámci konfesních kvót povinně rezervováno jedno křeslo ) - islámisté již ve volbách do obecních zastupitelstev razantně podporovali křestˇany proti kandidátům alFatah ....

                               e) bude ochraňovat „odbojáře“  proti izraelským okupantům , aby mohli dokončit svoji posvátnou misi, bude poskytovat peníze rodinám mučedníků, a rodinám, jejichž příslušníci jsou vězněni v izraelských věznicích, či jejichž příslušníci byli v boji proti okupantům zraněni

                                f) bude bojovat proti korupci a defraudaci veřejných fondů

V zahraniční politice Hamas sliboval posilovat vztahy s arabsko-muslimským světem ve všech sférách, a přispívat ke zvýšení významu arabských zemí ve světě.

U mezinárodních organizací Hamas sliboval prosazovat názor, že izraelská okupace je tou nejhorší formou mezinárodního terorismu, a že palestinský lid má právo proti ní bojovat, a toto právo vyvěrá nejen ze zákonů náboženských , ale i z mezinárodního práva.

Postavení ženy : Hamas v předvolebním letáku vyhlašuje, že palestinské ženy se aktivně podílejí na džihádu, odboji a sociálním pokroku.

Hamas proto zaručuje práva žen : uzákoní zákony, které ještě více poislámští proces vzdělávání, takže ženy budou mít příležitost stát se dobrými muslimkami ( upřímný Hamas).

Hamas bude podporovat roli žen jak v občanské společnosti, tak ve státních službách.

Také zakáže ukazovat na veřejnosti jakékoliv části ženského těla, čin, který uráží důstojnost žen.

Jiné sociální a ekonomické aspekty : 1) Hamas zakáže konzumaci alkoholu a drog, bary, noční kluby, a hazard

                                                      2) Hamas vytvoří národní měnu ( Palestinci doposud používají izraelský šekel )

VOLBY

25.1.06 na BV proběhly nejotevřenější a nejméně předvídatelné volby.

Aby si Washington a EU nemohly na nic stěžovat, hnutí Hamas vyhrálo politicky korektně v demokraticky probíhajících volbách, které BV ještě nezažil (ve volebních místnostech se na sebe aktivisté Hamasu a Fatahu před zraky mezinárodních pozorovatelů zdvořile usmívali, jedni nosili arafatovský černobílý keffieh, druzí šátek zelený, venku se sice občas poprali, ale nic nevybočilo z mezí drobných šarvátek) …

Ve východním Jeruzalémě však jen 6.300 lidí ze 120.000 oprávněných palestinských voličů smělo volit v 5 volebních místnostech zřízených v okrajových částech východního Jeruzaléma, ostatní se museli vypravit za volbami do přilehlých vesnic Předjordánska, ležících při izraelských vojenských zátarasech či u bezpečnostní Zdi.

Aktivisté Hamasu a jiných palestinských organizací, které má Izrael na seznamu teroristů, nesměli ve volbách kandidovat, takže, kdo chtěl být na kandidátce ve východním Jeruzalémě, musel mít povolení od izraelských úřadů, což všichni kandidáti nerespektovali, takže byli na policii interpelováni, ale vzápětí propuštěni ...

Izrael totiž považuje Araby ve východním Jeruzalémě, obsazeném po šestidenní válce z roku 67, za obyvatele Izraele, takže organizace palestinských voleb zde představuje velké problémy, o to více, že zdejší skutečné hranice města daleko překračují hranice oficiální, a zabíhají do četných palestinských vesnic, které bezpečnostní Zedˇ anektovala ( mj. Bir Nabala, Beit Iksa), zatímco jiné, které jsou ve Východním Jeruzalémě oficiálně zaregistrované, z něho vyloučila ...

Palestinci Hamas nevolili pro talibanizaci své společnosti, ani pro fundamentalistické sny po íránsku , ale pro volební program Hamasu, který kladl důraz na základní potřeby lidí – bezpečnost, práce, spravedlnost, takže nikdo nemohl s jeho programem nesouhlasit ...

Jiní volili Hamas pro jeho sociální aktivity.

Hamas vytvořil rozsáhlou sociální sítˇ, mezi jejímiž příjemci čerpá atentátníky, a mnohdy je dost nepokrytě vydírá, takže jeho sociální sítˇ rozhodně není „zadarmo“, ale své sliby vůči rodinám atentátníků vždy plní ( pozůstalá rodina dostává 300 USD měsíčně – jak nábor funguje : aby mohl bratr vystudovat, sestra se stane atentátníkem, aby chudá či neprovdaná matka umožnila svým dětem vzdělání, stala se atentátníkem, a šejk Jasín poté zaplatil za vzdělání jejích dětí  ... ) ...

V kulturní oblasti Hamas zakládá nové mešity, které jsou ideologickými a organizačními buňkami každé islámské komunity, dále náboženské školy pro chudé děti, kde jim vymývají mozky, ale které pro chudé děti i organizují prázdninové a ozdravné pobyty u moře.

Hamas je silně zakořeněn nejen v chudinských čtvrtích, ale i na akademické půdě a v profesních svazech.

Pořádá i kurzy pro ženy a děti, profesní (šití,vaření,zdravověda), náboženské , či osvětové (hygiena a zdraví).

Hamas a islamizace

Hamas prohlásil, že bude spravovat a modelovat palestinskou společnost v souladu s islámem ( islám je státním náboženstvím na území Palestinské samosprávy, 85% palestinských muslimů a 60% palestinských křestˇanů tvrdí, že se denně modlí, ale palestinská společnost je vůči světu otevřená a modernistická, a to nejen díky své diaspoře v zahraničí, ale také díky svému 60 letému nechtěnému soužití s Izraelci ) …

Šaríja, jeden ze zdrojů palestinského práva, převládá v právu rodinném , a ustanovení žádného zákona nesmí být proti duchu islámu, což znamená, že i zde bitva  mezi občanským právem a šaríjou byla, jako v každé arabské zemi, již dopředu ztracena - žádná arabská země doposud nepřijala „občanský/civilní “ zákoník …

Polygamie je zákonná, dědické právo favorizuje muže, sňatky dojednávají rodiny, při rozvodu jsou starší děti svěřovány otci, a ani na základní škole neexistují smíšené třídy, kromě škol křestˇanských, a některých soukromých …

Pouze univerzity přijímají z finančních důvodů i dívky, kromě Islámské univerzity v Gaze, kde se ženy na veřejných prostranstvích již neobjevují, a kde islámističtí psychopaté v roce 07 zabili jednu dívku a mladíka, kteří se na veřejnosti drželi za ruku …

Třebaže radikálové z Hamasu doufali, že vytvoří islámský stát, a veškerá činnost ve státě se bude řídit Alláhem, Hamas, stejně jako libanonský Hezbollah, je pragmatickým hnutím, a třebaže využívá islám k politickým účelům, nikdy se nepouští do náboženských disputací.

Baštou islámistů je Nábulus, a jistý profesor zdejší univerzity prohlašuje :

“ Všichni zdejší islámisté mají TV se satelitní anténou ( v Íránu je to přestupek proti morálce) , a internet.

Polovina Palestinců Samosprávy, včetně islámistů, hlasovala, aby určila vítěze „Star Academy „ …

Pro jeho tvrzení svědčí to, jak dopadli islámisté z Hamasu ve městě Kalkilíja, kteří zde na podzim 05 drtivě vyhráli volby do obecních zastupitelstev :

 „ Jelikož okamžitě zrušili všechny kulturní akce, nebyl v tomto městě  v parlamentních volbách v 1/06 zvolen již ani jeden islámista “ …

( Nicméně již od první intifády byla z iniciativy islámistů zrušena většina kin, divadel a jiných zábavních míst – pouze v Ramalláhu ,“hlavním městě“ Palestinské samosprávy, v Betlémě a v Jerichu restaurace ještě servírují alkoholické nápoje , a i jinak si tato města udržela zdání kulturního života – po aféře s DK karikaturami Proroka byla uzavřena francouzská kulturní střediska v Gaze, v Nábulusu, a ve východním Jeruzalémě ) …

Hamas sice popírá, že by jeho cílem bylo vnucovat islámské hodnoty a morálku zbytku společnosti, ale v terénu v tomto aspektu boduje, ženy na palestinských územích začaly opět nosit hidžáb/šátek.

Hamas však nezaútočil se svými islámskými hodnotami frontálně, islámské hodnoty vnucoval nenápadně, mj. sponzoroval ty skupiny, které islámské hodnoty ctily …

Jednou z palestinských žen, zvolených za Hamas do parlamentu, je nejhorší matka v dějinách, která poslala svých šest synů spáchat sebevražedný útok proti Izraelcům, a prohlásila, že kdyby jich měla víc, tak je pošle také ( to samé činily sovětské/SU matky Hrdinky, které posílaly na frontu všechny své syny, aby padli za matičku Stranu a tatíčka Stalina).

Další členkou hnutí Hamas je vdova po vojenském vůdci Hamasu (kterého Izraelci zlikvidovali cíleným útokem) Raša Rantissi, která, třebaže vystupuje jako ortodoxní muslimka, vyvolala rozruch, když veřejně prohlásila, že by nechtěla, aby její děti skončily jako sebevražední atentátníci ...

Raša vede organizaci, která v Gaze pomáhá ženám, ve své kanceláři ženy zaměstnává.

List Le Monde za ní poslal fotografa AFP, aby ji pro Le Monde vyfotografoval, fotograf své pocity vylíčil takto : když stoupal po schodech do její kanceláře, hlídala před kanceláří jedna mladá žena, která okamžitě varovala svoji šéfku a ostatní ženy, že se blíží muž – proto si všechny přehodily přes hlavu a obličej hábity, a ještě si nasadily černé rukavice, aby jim nebyl vidět ani kousek kůže.

Tak se i nechala vyfotografovat Raša – byly na ní vidět jen oči s brýlemi.

V Gaze ženy většinou chodí v ponurých hábitech, které si přivezly ze států Zálivu, kde mnozí Palestinci pracují.

Raša Rantissi je údajně v hábitu spokojená – zakrývá všechny tvary, a podle ní vzbuzuje u mužů respekt.

Nevadí ji, že je její tělo kompletně zahalené, protože hlavní je, tvrdí, že se nebojí odhalit svoji duši.

Hamas po volbách dodržel dohodnutou kvótu pro ženské poslankyně do parlamentu.

Jedna univerzitně vzdělaná poslankyně za Hamas uvedla :

 “ Naším prvotním cílem není společnost islamizovat, protože vyhlášení islámského státu pod izraelskou okupací zatím nepřipadá v úvahu.

Budeme však hledět, aby žádný přijatý zákon neodporoval islámu, a budeme jako poslankyně podporovat polygamii, protože je lepší, když muž má legálně několik rovnoprávných manželek než milenek, a polygamie také přispívá k tomu, že po ulicích neběhají neprovdané ženy,“ pronesla univerzitní profesorka islámského práva …

Dále uvedla : “ V Palestině, jako ve všech ostatních arabských státech, je islámské právo hlavním zdrojem práva, ale nikoliv jediným.

Mezi Palestinci jsou i laici a křestˇané, a jsme obklopeni laickými arabskými státy.

V palestinské společnosti, otevřené světu, by ani šaríja nemohla být uzákoněna jako jediný zdroj práva, proto o to Hamas neusiluje.

Dokážeme v lidech utvrzovat správnou morálku i bez vyhlášení zákonů …

Nehodláme ani zakázat alkohol, protože bychom poškodili křestˇany, atˇsi křestˇané a laici žijí po svém.

Také nehodláme zakotvit islámské bankovnictví pod záminkou, že neislámské funguje na úrocích „ ...

Všudypřítomný je Hamas ( s požehnáním Damašku) v palestinských uprchlických „táborech“ v jižním Libanonu, nejvíce zdejších uprchlíků pochází z vlny z roku 48, a poté z 6/67.

V jednom „táboře“ žije až na 60.000 uprchlíků ( jeden z největších je Šatila na jižním předměstí Bejrútu) mezi tunami odpadků, jak je u Arabů zvykem ( lze vidět i v Británii, kde si kolem svého domku neuklidí vůbec nic) - jsou to městečka sbitá z plechu, cihel a hadrů s krámky, auty, motocykly, s dílnami , na jejichž branách visí velký transparent s nápisem : „Hamas je s Vámi a přeje Vám dobro! „ Všude kolem těchto „táborů“ vlají vlajky Hamasu a všude v nich visí portréty šejka Jasína ( před ním to byly fotografie Arafata) ...

Damašek měl k požehnání Hamasu pádný důvod – Hamas měl v táborech zastavit sílící vliv džihádistických salafistů, a navíc byl Hamas Háfizu Asádovi blízký i tím, že stejně jako Háfiz Asád odmítl dohody z Oslo ...

Mezi uprchlíky pracuje i mnoho prosyrských zpravodajských organizací, a má zde své sítě i prosyrský a proíránský libanonský Hezbolláh .

Ostrahu tábora vykonávají místní mladí „ milicionáři “  jako bezpečnostní složky „tábora“ , který má i svého vojenského velitele,  navíc jsou kolem těchto palestinských městeček i kontrolní stanoviště libanonských vojáků.

Palestinští uprchlíci vytýkají alFatahu, že přistoupil na vytvoření palestinského pseudostátu jen na územích okupovaných Izraelem v roce 67, a vyloučil tak z návratu uprchlíky z roku 48 z Palestiny, mandátního území Británie  (ti by se museli vrátit do Izraele)  ...

Ale ani „bratrský“ Libanon se k palestinským uprchlíkům nezachoval bratrsky : libanonské zákony je vylučují i z těch nejzákladnějších sociálních práv, za pracovní povolení musí draze zaplatit, výkon zhruba 70 profesí jim libanonské zákony zakazují, a nemohou se stát vlastníky nemovitostí ...

Izraelská armáda se po osmi letech z jižního Libanonu stáhla v roce 2000 (okupovala pásmo dlouhé 800 km).

V tomto roce mohli Palestinci dojet až na hranice s Izraelem, a z dálky se dívat na svá bývalá rodiště, pokud se nenarodili již v Libanonu.

Po izraelském stažení jim to Bejrút zakázal, protože si nepřál pohraniční incidenty s Izraelem.

Někteří uprchlíci prohlašují, že mohou uznat i palestinský stát v hranicích 1967 ( „Jeruzalém si však vzít nenechají „), ale jen výměnou za právo na návrat ..