Francois Mitterrand a genocida ve Rwandě

Během své volební kampaně 1981 Mitterrand/ FM prohlašoval, že zruší trest smrti – on, jenž za války v Alžírsku nechal jako ministr obrany ve vládě Guy Molleta popravit desítky alžírských vlastenců, a vyzýval k nelítostné válce proti stoupencům nezávislosti ( když se stal 1981 prezidentem, udělil v roce 82 milost pučistickým generálům z OAS z alžírské války ) …      

Když se v roce 81 stal FM s penězi nacisty Schuellera/Bettencourta prezidentem, vzal si do prezidentského paláce své přátele z ultrapravice či jejich děti, mj. Huberta Védrina (*1947), jenž šéfoval advokátní firmě Jeantet a spol. ( 2 bratři z AF + Cagoule, Gabriel spolupracoval s Canarisem proti Hitlerovi, Claude byl nacista dorriotista), s jehož otcem Jeanem Védrine/1914-2010/ byl v Komisi pro repatriaci válečných zajatců, a jenž rovněž dostal nejvyšší vichystické vyznamenání) .

FM Hubertu Védrine udělil vysoký post na ministerstvu zahraničních věcí, a jmenoval jej svým poradcem pro africké otázky (zůstal jím celých 14 let Mitterrandova vládnutí, za vlády bývalého trockisty Lionela Jospina byl ministrem zahraničí /97-02/, a taktéž za vlády Chiraka, údajně pro „Védrinovy velmi dobré kontakty s rodinou marockého krále „ ) ...

1979 žoldák práva Jacques Verges zastupoval rodinu zavražděného soudce Renauda z Lyonu, jenž projednával “citlivou předprezidentskou aféru”, a poté rodinu ministra Roberta Boulina /1920-1979/, jenž údajně „spáchal sebevraždu“  - to je zajímavý případ vedoucí k premiéru Raymondu Barrovi /1924-2007/, spolužáku Mitterranda a Vergese ( Barre se v prezidentských volbách umístil jako třetí), a k Chirakovi, jenž měl 1981 v prezidentských volbách kandidovat, a plánované jmenování Boulina premiérem ze strany d´Estainga, bylo vážnou překážkou pro Chirakovo zvolení ...

Robert Boulin byl gaullista s válečným křížem, dlouhodobý ministr práce ( déle sloužil jen ministr financí Colbert Ludvíka XIV ).

Když se spekulovalo, že se stane premiérem po Raymondu Barre, satirický týdeník Le Canard enchainé zveřejnil sériií článků o tom, jak výhodně kupoval nemovitosti na Francouzské Riviéře, včetně s kopiemi smluv.

V 10/79 byl Boulin nalezen utopený v rybníku v lese, v autě měl dopisy, ve kterém ze štvavé kampaně obvinil své druhy gaullisty, konkrétně ministra spravedlnosti Alaina Peyrefitte /1925-1999/.

Policie případ uzavřela jako sebevraždu.

V 10/90 vypukla aféra s dětskou pornografií, kdy tisk zveřejnil skutečnost, že v domě, kde bydlí Hubert Védrine, bývalí pronacističtí přátelé Jeana Védrine, pracující pro kruhy, které vydávaly časopisy s dětskou pornografií, provozují velkovýrobnu dětské pornografie ( fotografoval “páter” Glenncross, jenž fotky předával belgickému baptistickému exkomunikovanému homosexuálnímu knězi Josephu Doucé, bojovníku za „práva menšin pedofilů a masochistů“  ( po vypuknutí aféry byl Joseph Doucé unesen a uškrcen, údajně dvěma policisty z francouzských zpravodajských služeb /RG, kteří byli pověřeni jeho sledováním, vražda nebyla nikdy objasněna, Glenncross zemřel ve vazbě ), a spolu s pronacistickým vydavatelem měsíčníku pro homosexuály Michelem Caignetem a Bernardem Alapetitem*1951 z neonacistické sítě Zandvoort ( Alapetit byl zatčen pro zneužívání postižených dětí již 1982), je komercializovali...

Jacques Verges 1990 obhajoval pařížského policejního inspekora Jean Marc Dufourga v aféře Doucé – Dufourg jako hlavní podezřelý vinu popřel, z RG byl propuštěn .

Dufourg poukázal na manipulaci svých nadřízených s tím, že sledování kněze krátce před jeho smrtí si vymohl jeden známý průmyslový návrhář - jediný svědek únosu, společník kněze Guy Bondar, Dufourga nedokázal identifikovat, a Dufourg měl navíc alibi - případ byl proto odložen ad acta, ale měl zajímavé soudní epilogy : v 2/98 byli soudně stíháni bývalý pařížský policejní prefekt Pierre Verbrugghe, a bývalý ředitel RG Claude Bardon za ilegální odposlechy pastora Doucé ...

V 80.letech Verges obhajoval protagonisty aféry s nakaženou krví (Klaus “Kroissant” a spol.), 1984 teroristu Georgese Ibrahima Abdalláha z libanonské teroristické organizace Fractions Armées Révolutionnaires Libanaises (FARL), jenž byl zatčen 1984 v Lyonu, a odsouzen k doživotí za atentáty, které v Paříži spáchal proti izraelským a US diplomatům, a obhajoval teroristy z francouzské Action directe z Lyonu – Maxe Frérota a spol., jenž dostal doživotí za sérii bombových útoků v letech Mitterrandova panování 82-86 ( kdy se rovněž „rozhořela“ občanská válka vojenské junty proti „ islámistům“ v Alžírsku) , a hlavně 1987 Klause Barbieho z Lyonu, kdy při procesech s francouzskými nacisty v 80.letech „ včas“ zemřelo několik Mitterrandových přátel, zejména vichystický policejní ředitel René Bousquet, poválečný bankéř ( z nakradeného majetku zplyněných Židů) spolu s Evženem Schuellerem sponzorující po válce Mitterranda.

Bousquetovy zločiny proti lidskosti v roce 89 medializovali manželé Klarsfeldovi, a psychicky nemocný vrah Christian Didier*1947, jenž údajně 84letého Bousqueta v bytě v 6/93 zastřelil ( dostal 10 let, po 5 letech propuštěn), tak uchránil Francii/Mitterranda před „ procesem století“ ( Bousquetův podřízený válečný zločinec Paul Touvier „ nebezpečný“ nebyl, protože byl uvězněn, ve vězení zemřel v 7/96, FM v 1/96 ) ...

Jak Mitterranda nemoc koncem druhého mandátu zmáhala, vládlo za něj v letech 94-95 trio poradců Hubert Védrine, Michel Charasse*1941, a Anne Lauvergeon *1959, od roku 99 šéfka Cogema/Arevy.

Hubert Védrine byl zodpovědný za zhoubnou Mitterrandovu politiku v západní Africe, která vedla k totálnímu rozkladu zdejší státní moci, a k mnohaletým občanským válkám s prvky genocidy ...

Nevládní rwandské organizace dodnes požadují, aby byl Hubert Védrine obviněn u Mezinárodního trestního tribunálu z trestného činu odpovědnosti za genocidu, což požadují i některé francouzské nevládní organizace, které Védrine zažaloval.

V 6/013 však začalo v PAR vyšetřování kpt. Paula Barrila (viz níže) pro jeho účast na genocidě ve Rwandě (94) tím, že dodával francouzské zbraně bývalému prozatimnímu premiéru Jeanu Kambanda.

1994 Verges obhajoval známého francouzského žoldáka ve službách francouzské rozvědky ( ve službách francouzské rozvědky později působil i jako soukromý žoldnéř v genocidě ve Rwandě a v Kongu) kpt. Paula Barrila *1946, jenž o svých pro francouzský stát velmi choulostivých misích napsal několik knih ...

Jeho dráha dobrodruha začala, když se stal zástupcem velitele protiteroristické jednotky francouzského četnictva/Groupe d´intervention de la Gendarmérie nationale/GIGN v letech 74-82, a poté šéfem této jednotky, která “holýma rukama “ likvidovala teroristy a únosce.

Po atentátu v Paříži v ulici Marbeuf z 22.4.82 vytvořil se svým bývalým šéfem Christianem Prouteau na přání Mitterranda protiteroristickou buňku Elysejského paláce (jejímž šéfem se stal Prouteau), v níž byl zapleten do mnoha Mitterrandových skandálů, např. s odposlechy, či do prvního Mitterrandova  skandálu “ Irlandais de Vincennes”, kdy toto elitní komando v roce 82 zatklo tři Iry (jednu ženu) z Irish National Liberation Army /INLA/ve Vincennes, a předhodilo je veřejnosti jako “nebezpečné teroristy “, v jejichž bytě nalezlo zbraně a výbušniny.

1.2.83 list Le Monde však odhalil četné nezákonnosti při postupu komanda, navíc v 10/83 Bernard Jégat, “přítel” těchto Irů, jenž je 1982 policii udal, obvinil kpt. Barrila, že do jejich bytu zbraně a výbušniny donesl, s tím, že mu je “sám obstaral” ,takže soudní řízení proti Irům bylo v 10/83 zastaveno ...

Proto byl 1987 soudně stíhán šéf této jednotky Christian Prouteau*1944 ( FM jej pověřil ochranou své utajované dcery Mazarine Pingot ), a 1991 odsouzen ke 14 měsícům vězení podmíněně - paradoxně podpluk. Jean-Michel Beau, jenž jako první poukázal na nezákonosti akce, byl k  podobnému trestu odsouzen nepodmíněně ...

Bernard Jégat byl odsouzen k 15 měsícům nepodmíněně.

Když tito tři Irové podali v roce 92 na kpt. Barrila žalobu, 1995 podezřele zemřel 45letý Bernard Jégat, hlavní svědek, 2002 soud trestní stíhání kpt. Barrila zastavil ...

Mitterrandova kauza Francois de Grossouvre

Za zmínku stojí další přítel FM, Francois de Grossouvre, pocházející z královské rodiny větve Bourbonnů, otec bankéř, cagoulardista, za okupace krátce v SOL /Service d´ordre légionnaire  nacisty Josepha Darnanda, 1942 (24) se zapojil do jednoho z prvních odbojových hnutí armádní ORA, které po válce dosvědčilo, že „infiltroval“ SOL na její příkaz ...

1943 se oženil s dcerou bohatého velkokapitalisty, a téhož roku jej Pierre Mendes France povrchně seznámil s o dva roky starším FM.

Po válce sloužil jako šéf sítě NATO ve Francii “stay behind” /Arc-en-ciel v rámci operace GLADIO, a poté se věnoval aktivitám průmyslníka a honům, mj. 1953 sponzoroval vytvoření časopisu l´Express, a stal se většinovým vlastníkem dalších časopisů.

1959 (48) se spřátelil s FM na cestě do Číny, 1965 spolu s Charles Hernu a Soulierem založili triumvirát vedení Federace levicových socialistických demokratů ( na odchytávání levicových hlasů pro FM), které předsedal ultrapravicový FM, jenž v této době vyjednával i s komunisty ...

Grossouvre se stal  věrným stínem FM – v roce 74 se stal kmotrem jeho nemanželské dcery Mazarine Pingeot ( je novinářkou a spisovatelkou, má syna *2005 se svým druhem Maročanem, filmovým producentem ), kterou poté “střežil” spolu s tímto Mitterrandovým tajemstvím, dokonce si vedle jejich pařížského bytu zakoupil i svůj byt (s manželkou měl FM syny Jeana-Christopha *1946, jenž byl Mitterrandovým poradcem pro africké záležitosti, a Gilberta, poslanec )…

Jakmile se FM stal 1981 prezidentem, stal se Grossouvre jeho zmocněncem pro “ otázky bezpečnosti a choulostivé záležitosti ” (Libanon, Sýrie, Tunisko, Maroko, Gabun, Perský záliv, Pákistán, a obě Koreje) - pro tuto jeho funkci bylo významné jeho jmenování šéfem prezidentských lovů, na které zval zahraniční velvyslance a diplomaty k projednávání některých otázek, tuto funkci, ve které spojil „ zábavu“ s povinností, zastával až do své smrti. 

1984 FM před notářem uznal své otcovství k Mazarine, o které politické a novinářské kruhy víceméně věděly již od 1981, širší veřejnost se o ní dozvěděla v roce 94.

V 7/85  Grossouvre náhle ze dne na den z funkce prezidentova poradce odešel.

Do konce roku 86 byl mezinárodním poradcem letecké firmy Marcel Dassault, stále však měl kancelář v Elysejském paláci, kde přijímal důležité zahraniční návštěvy, a byt vedle Mazarine Pingeot, plat tajemníka placeného státem a plat osobního strážce placeného státem.

Jeho aktivity šedé eminence FM byly nekontrolovatelné, a proto byl terčem žárlivosti osob z Mitterrandova okolí, a neustále sledovaný ...

7.4.94, v době, kdy se veřejnost dozvěděla o Mazarine v článku Paris-Match, jej šofér a strážce našli zastřeleného (76) v jeho kanceláři v Elysejském paláci – pohřeb měl velkolepý s FM, libanonským prezidentem Amínem Džámáílem, s marockým a pákistánským konzulem ...

S kauzou „Mazarine“ je spojený i spisovatel a novinář Jean-Edem Hallier /1936-1997/, syn generála André Hallier, hrdiny z 1.sv.v.

Jean Hallier byl provokatér, enfant terrible francouzské mediální scény.

Účastnil se studentských bouří z 5/68 v PAR, založil satirický list Mezinárodní Idiot, který byl několikrát ročně francouzskými prominenty žalován pro urážku na cti a pomluvu, a pirátské Zelené Radio ekologicky laděné  ( za Pinochetova převratu z 11.9.73 Hallier odjel do Chile s penězi, které pro levicové povstalce vybral Régis Debray – Hallier se vrátil bez peněz, zato přinesl potvrzení, že za ně koupil 400.000 ha amazonského pralesa, aby jej uchránil před kácením ...) ...

Po nástupu FM Hallier pamflety útočil především na Mitterranda, na jeho vichystickou minulost ( „ na FM je levicová pouze je manželka“ ), naznačoval, že má nemanželskou dceru Mazarine Pingeot.

1982 byl Hallier krátce unesen, údajně se unesl sám, načež provedl protestní miniaturní atentát proti bytu Régise Debray ...

( V roce 91 zaútočil i na obchodníka Bernarda Tapis, jenž se obohatil bizarními privatizacemi, a „ proslavil se“ tím, že v roce 80 velmi levně odkoupil od středoafrického císaře/diktátora Jean-Bede Bokassa, vyhlášeného kanibala, jeho zámky ve Francii s tím, že mu je chce francouzská vláda zkonfiskovat – sotvaže je koupil, prodal je v NYC Sothebies, zisk věnoval UNICEF ...)

Hallier byl vášnivý cyklista, byl zavražděn do roka a do dne po smrti FM v 1/97, když se jako každé ráno projížděl na kole, vražda nebyla objasněna, jeho kancelář vrah obrátil naruby, zmizely některé dokumenty ...

Ani vyšetřování “sebevraždy” Grossouvra dodnes nikam nevedlo (sebevraždě neodpovídá vykloubené rameno, vykloubené  pravděpodobně v důsledku síly  pistole 357 Magnum), a o jeho smrti koluje několik verzí :

Dr. Gubler ve své knize Le grand secret tvrdí, že Grossouvre spáchal sebevraždu, protože podle svých kolegů  trpěl „stařeckými depresemi“, a nesnesl pocit, že byl „ mladým triem“ kolem FM odložen na vedlejší kolej - deprese však popřel jeho ošetřující lékař a jeho přátelé.

Pierre Péan ve své knize o FM tvrdí, že Grossouvre od roku 85, kdy je FM vyhodil z funkce poradce, dělal vše možné, aby FM škodil - dokonce v roce 88 přes prezidenta Omara Bonga nabídl své služby v prezidentských volbách Chirakovi, na což Chirak, zděšený takovou neloajálností, ani neodpověděl ...

Jean Montaldo v knize „FM et 40 voleurs“/zlodějských šibalů, tvrdí, že byl Grossouvre zavražděn, a taktéž kpt. Paul Barril.

Paul Barril ve své knize Guerres secretes á l´Elysée /Tajné války v Elysejském paláci ( za kterou byl odsouzen k vysoké finanční pokutě, protože poškozovala pověst Gillese Ménage, bývalého zástupce šéfa Mitterrandovy prezidentské kanceláře, a Michele Charasseho ), tvrdí, že sebevražda Grossouvra nebyla řádně vyšetřena, zejména 

 a) nebyly vyslechnuty osoby, které v té době v paláci byly,

b) zmizely všechny jeho archívy, a především Grossouvreho rukopis k Pamětem, které se chystal vydat

c) následovala série dalších “sebevražd “  - Mitterrandova premiéra Pierra Bérégovoy /1925-1993/, kpt. Guézou, a zetě Grossouvra 43letého Phillippe Brelota (zastřelil se brokovnicí v 7/97, krátce poté, co podle oficiální verze zastřelil svého přítele z dětství Henri Pignota ...), a nevysvětlených vražd (Hallier v 1/97) ...

Bérégovoy, Žid ukrajinského původu, byl nalezen s roztříštěnou lebkou od pistole velké ráže v kanálu, v té době RG /92-04/ šéfoval Yves Bertrand, později zapleten do aféry ClearStream 2.

Bérégovoy údajně hrozil, že zveřejní jisté informace.

d) v posledních měsících života Grossouvre přijímal ve své elysejské kanceláři jednoho novináře za druhým, a vyprávěl jim, co všechno o FM ví ,takže FM o něm říkal : ”Jen s ním nemluvte o žádném vážném tématu !” ...

Grossouvre psal Paměti, mj. o stycích Francie s frankofonními západoafrickými státy, zejm. o politice FM ve Rwandě (dodávání zbraní), rukopis po jeho vraždě zmizel z trezoru  ....

Boje mezi Huty a Tutsii propukly po sestřelení letadla s francouzskými piloty s rwandským  a burundským prezidentem na palubě 6.4.94, a již tehdy se spekulovalo o tom, že do atentátu byla zapletena Francie ( vyšetřovací zprávu zfalšovalo i ICAO, a OSN 10 let zadržovalo černou skříňku, viz můj článek OSN, falzifikátor letecké nehody z Rwandy), Grossouvre byl zastřelen den poté 7.4.94, a podle svědků se k atentátu vyjádřil slovy :” Do pr…..   , to snad neudělali !!! “ ...

Vyšetřování francouzského prominentního protiteroristického soudce Jean-Louis Brugiere, novináře Pierra Péana, a bývalého rwandského poručíka ozbrojeného křídla rwandské FPR J. Ruzibiza, vedlo k závěru, že si atentát objednalo povstalecké hnutí FPR Paula Kagamé ...

Oficiální zpráva o rwandské genocidě pod názvem Aucun témoin ne doit survivre/Žádný svědek nesmí přežít, na které se společně podílely Mezinárodní federace pro lidská práva a Human Rights Watch zmiňuje úlohu Grossouvreho dvakrát, a poukazuje na “náhodu”,  že zemřel hned druhý den poté.

Další verze : Grossouvre řídil i Constantina Melnika ( viz můj článek Okultní terorismus a tajné služby ), Grossouvre zemřel 7.4.94 - 9.7.94 byla Melnikem /tajnými službami rozpuštěna sekta Řádu Slunečního chrámu ( viz můj článek AngolaGate IV, Chirak vs Pasqua, Delon a Řád Slunečního chrámu ) ...

Strážník při vyšetřování tvrdil, že po výstřelu se osobní strážce Grossouvreho vrhl do kanceláře, kpt. Barril uvedl, že „ ve skutečnosti nikdo žádný výstřel neslyšel“ ...