Brexit, puč proti Británii

Britský/UK Nejvyšší soud přezkoumává odvolání UK vlády proti nařízení Vrchního soudu v LON ze 3.11.016 o tom, že výstup z EU podle článku 50 Lisabonské smlouvy musí vládě odsouhlasit parlament, protože se suverenitou parlamentu,

která je základním pilířem nepsané UK ústavy, si nesmí zahrávat ani Madam Brexitová, která lživě tvrdí, že má tzv. královský prerogativ (ústavní pravomoc delegovanou z vladaře na vládu ) zahájit dle článku 50 výstupní proceduru, tj. že má pravomoc měnit mezinárodní smlouvy odhlasované parlamentem, a oficiálně oznámit, že UK z EU vystupuje, čímž by začala běžet dvouletá výstupní lhůta, a Brexit by se stal neodvolatelný, bez ohledu na hlasování parlamentu či desítky dalších referend ( třebaže i o odvolatelnosti/neodvolatelnosti se v UK přou ).

Vrchní soud v LON rozhodl, že tuto ústavní pravomoc Mayová nemá, a že jen parlament může odhlasovat vystoupení z EU, tak, jak v roce 72 odhlasoval přistoupení k EU, s tím, že již po staletí platí, že Koruna ( dnes vláda ) zákon odhlasovaný v parlamentu nesmí měnit ( zato Putinova Duma Putinovi razítkuje zákony jako na běžícím pásu ).

Eurofobní pučisté se nad svými činy moc nezamýšlejí, protože před referendem jejich klíčovým heslem bylo : „ Vrátíme kontrolu nad Británií do rukou národního parlamentu „ , jehož pravomoci dnes protiústavně zpochybňují, a co je ještě srandovnější  - britský Nejvyšší soud by se mohl obrátit na Soudní dvůr EU, aby rozhodl, zda zahájení  procedury dle článku 50 je či není odvolatelné …

Pro Madam Brexitovou by to bylo velké pokoření, kdyby instituce, se kterou chce co nejdříve přerušit veškeré styky, měla rozhodnout britský ústavní spor.

Rozhodnutí Vrchního soudu tak rozpoutalo politickou bitvu o Brexitu, které mělo Cameronovo hloupé referendum zabránit, list Daily Telegraph vyšel s titulkem Soudci proti lidu. Jeden z demagogických strůjců Brexitu Nigel Farage ze strany UKIP hrozil soudcům „ hněvem lidu „ …

Bez ohledu na budoucí prosincové rozhodnutí Nejvyššího soudu by Británie zcela legálně mohla setrvat v EU i po referendu, které nemá žádnou právně relevantní povahu, je jen nezávaznou konzultativní institucí/konzultativní status, záleží jen na UK vládě, zda bude v proruském puči pokračovat.

Chce-li Británie zůstat parlamentní demokracií, ve které za parlament nemůže rozhodovat premiérka či výsledky referenda, k hlasování v parlamentu proti Brexitu dojde.

Britský proevropský parlament se však chová podezřele  -  třebaže 480 poslanců ze 650 hlasovalo pro setrvání v EU, ani jeden z nich se veřejně proti Brexitu nevyjádřil, třebaže hned po skončení hlasování média rozebírala devastující následky Brexitu pro Británii ( mj. na Brexit doplatí londýnská City, ztratí svůj finanční pas ).

Mayová navíc prosazuje tvrdý Brexit, odstřihnutí od EU se vším všudy, včetně zrušení volného oběhu zboží a osob ( 300.000 Francouzů, pracujících v UK, jsou po referendu z 23.6.016 verbálně napadáni, uvedla 25.10.016 ve Sněmovně  lordů francouzská velvyslankyně Sylvie Bermann, která se marně snažila dozvědět, jaký status budou mít po Brexitu v UK Evropané, zda si budou mj. moci v UK koupit nemovitost, či posílat své děti na UK univerzity, na kterých mají studenti ze zemí EU nižší zápisné.

Lord Iwor Richard*1932 cynicky prohlásil, že „ v dnešní situaci, kdy ani nejvyšší britští činitelé nic nevědí, jsou její dotazy asi tak jasné jako veškerá prohlášení britské vlády“) .

UK eurofobové - pučisté ostentativně, ale lživě, prohlašují, že kdo není pro Brexit, ten znevažuje britskou demokracii, proto dalším důvodem, proč odpůrci Brexitu z řad poslanců dnes raději mlčí, je pravděpodobně strach, aby nedopadli jako zastřelená poslankyně a odpůrkyně Brexitu Jo Coxová, vrah vykonavatel, neonacista, dostal doživotí, organizátor její vraždy zůstává neznámý.

Ve Sněmovně lordů toryové většinu nemají, v Dolní komoře mají jen o 4 poslanecká křesla více, přesto by jednoduché hlasování Brexit ano či ne Mayová mohla vyhrát, protože labourističtí poslanci, třebaže nesouhlasí s Brexitem, budou sotva hlasovat proti svým voličům, z nichž 70% hlasovalo pro Brexit.

Problémy pro Mayovou by vyvstaly, kdyby poslanci trvali na diskusi k jejímu návrhu pro hlasování, a pozměnili jej s tím, že např. chtějí přístup na trh EU, volný oběh zboží apod.

Vyjednávací pozice Mayové vůči Bruselu by byla podstatně oslabena, kdyby se její protiEU taktika veřejně probírala v parlamentu. Proto je možné, že, Mayová, která nastoupila do funkce jenom z důvodu, že Cameron po referendu rezignoval, nechá v případě, že Nejvyšší soud rozhodne v neprospěch vlády, vyhlásit předčasné volby, třebaže stále prohlašuje, že to neudělá.

Mohla by však změnit názor, protože levičák Corbyn, přítel zesnulé kremelské loutky Huga Chaveze,  svůj úkol splnil, a Labour Party úspěšně rozvrátil. Náboženství a politika jdou ruku v ruce, aneb levicový papež, jehož hlavním důvěrníkem pro Jižní Ameriku je Juan Grabois, obdivovatel Lenina, Maa  a  Che Guevary  //http://factormm.com/los-revolucionarios-suramericanos-que-llegaron-al-vaticano-1/

Zatímco mluvčí Labour Party pro Brexit Keir Starmer tvrdí, že „ mandát pro odchod z EU na základě referenda existuje“ , Corbynův rival Owen Smith požaduje druhé referendum.

Průzkumy veřejného mínění naznačují, že by volby drtivě vyhráli toryové.

Mayová by však  předčasné volby mohla vypsat jen ve dvou případech : kdyby s předčasnými volbami souhlasily tři pětiny poslanců ( tj. musela by souhlasit i opozice ), anebo by se s Brexitem ocitla v menšině.

Brexitový puč

Politicky nezpůsobilý David Cameron, jenž referendum uspěchaně zorganizoval, se k uznání jeho výsledků dobrovolně a hloupě zavázal, Mayová nic takového neučinila, proto její neústupný postoj bije do očí.

V setrvání v EU Mayová Camerona vlažně podpořila, ale druhý den ve funkci premiérky totálně obrátila, třebaže se premiérkou stala jen z vůle konzervativců, z nichž jen 138 hlasovalo pro Brexit.

Mayová konzervativce ukázkově obešla, a nahradila 5 Cameronových ministrů, odpůrců Brexitu, nejfanatičtějšími stoupenci britského odchodu z EU, přičemž šokem pro každého bylo jmenování putinovce Borise Johnsona, britského Trumpa,  ministrem zahraničí, což Frank-Walter Steinmeier nazval „ skandálním „ …

UK zahraniční politika se přes noc otočila o 180 stupňů, a Británii od té doby ovládá skupinka zavilých eurofobů, kteří proputinovský puč proti Británii sami potvrdili již tím, že po referendu jen zírali.

Vítězství vůbec neočekávali, takže si žádný plán výstupu z EU ani nepřipravili, třebaže výstupní proces zahrnuje velehory právních vnitrostátních i mezinárodních háčků a kliček, které Mayová a její eurofobové překonají nejdříve za 15 let, a kdoví jestli, protože ani mezi nimi není shoda o způsobu, jakým z EU vystoupit.

Theresa May zarputile trvá na Brexitu pod záminkou, že šlo o demokraticky vyjádřenou vůli „ lidu „, třebaže vůle lidu byla stejnoměrně rozložená 48.1% pro setrvání, 51.8% pro odchod, takže „vůli lidu „ britské referendum rozhodně nevyjádřilo …

Dle čas. The Economist 6% těch, co hlasovalo pro Brexit, svého činu vzápětí litovalo ( viz prohlášení Nigela Farage po hlasování, že to, co ve prospěch Brexitu jeho strana uváděla na populistických plakátech, „tak nemyslela „, takže přiznal, že tvrzení jeho strany o Brexitu byla lživá – k 1.7.016 jako šéf Strany nezávislosti, které ruské ambasády založily všude po světě, skončil ).

4% z těch , kteří hlasovali pro Brexit, dnes již neví, jak by hlasovali.