- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
která je základním pilířem nepsané UK ústavy, si nesmí zahrávat ani Madam Brexitová, která lživě tvrdí, že má tzv. královský prerogativ (ústavní pravomoc delegovanou z vladaře na vládu ) zahájit dle článku 50 výstupní proceduru, tj. že má pravomoc měnit mezinárodní smlouvy odhlasované parlamentem, a oficiálně oznámit, že UK z EU vystupuje, čímž by začala běžet dvouletá výstupní lhůta, a Brexit by se stal neodvolatelný, bez ohledu na hlasování parlamentu či desítky dalších referend ( třebaže i o odvolatelnosti/neodvolatelnosti se v UK přou ).
Vrchní soud v LON rozhodl, že tuto ústavní pravomoc Mayová nemá, a že jen parlament může odhlasovat vystoupení z EU, tak, jak v roce 72 odhlasoval přistoupení k EU, s tím, že již po staletí platí, že Koruna ( dnes vláda ) zákon odhlasovaný v parlamentu nesmí měnit ( zato Putinova Duma Putinovi razítkuje zákony jako na běžícím pásu ).
Eurofobní pučisté se nad svými činy moc nezamýšlejí, protože před referendem jejich klíčovým heslem bylo : „ Vrátíme kontrolu nad Británií do rukou národního parlamentu „ , jehož pravomoci dnes protiústavně zpochybňují, a co je ještě srandovnější - britský Nejvyšší soud by se mohl obrátit na Soudní dvůr EU, aby rozhodl, zda zahájení procedury dle článku 50 je či není odvolatelné …
Pro Madam Brexitovou by to bylo velké pokoření, kdyby instituce, se kterou chce co nejdříve přerušit veškeré styky, měla rozhodnout britský ústavní spor.
Rozhodnutí Vrchního soudu tak rozpoutalo politickou bitvu o Brexitu, které mělo Cameronovo hloupé referendum zabránit, list Daily Telegraph vyšel s titulkem Soudci proti lidu. Jeden z demagogických strůjců Brexitu Nigel Farage ze strany UKIP hrozil soudcům „ hněvem lidu „ …
Bez ohledu na budoucí prosincové rozhodnutí Nejvyššího soudu by Británie zcela legálně mohla setrvat v EU i po referendu, které nemá žádnou právně relevantní povahu, je jen nezávaznou konzultativní institucí/konzultativní status, záleží jen na UK vládě, zda bude v proruském puči pokračovat.
Chce-li Británie zůstat parlamentní demokracií, ve které za parlament nemůže rozhodovat premiérka či výsledky referenda, k hlasování v parlamentu proti Brexitu dojde.
Britský proevropský parlament se však chová podezřele - třebaže 480 poslanců ze 650 hlasovalo pro setrvání v EU, ani jeden z nich se veřejně proti Brexitu nevyjádřil, třebaže hned po skončení hlasování média rozebírala devastující následky Brexitu pro Británii ( mj. na Brexit doplatí londýnská City, ztratí svůj finanční pas ).
Mayová navíc prosazuje tvrdý Brexit, odstřihnutí od EU se vším všudy, včetně zrušení volného oběhu zboží a osob ( 300.000 Francouzů, pracujících v UK, jsou po referendu z 23.6.016 verbálně napadáni, uvedla 25.10.016 ve Sněmovně lordů francouzská velvyslankyně Sylvie Bermann, která se marně snažila dozvědět, jaký status budou mít po Brexitu v UK Evropané, zda si budou mj. moci v UK koupit nemovitost, či posílat své děti na UK univerzity, na kterých mají studenti ze zemí EU nižší zápisné.
Lord Iwor Richard*1932 cynicky prohlásil, že „ v dnešní situaci, kdy ani nejvyšší britští činitelé nic nevědí, jsou její dotazy asi tak jasné jako veškerá prohlášení britské vlády“) .
UK eurofobové - pučisté ostentativně, ale lživě, prohlašují, že kdo není pro Brexit, ten znevažuje britskou demokracii, proto dalším důvodem, proč odpůrci Brexitu z řad poslanců dnes raději mlčí, je pravděpodobně strach, aby nedopadli jako zastřelená poslankyně a odpůrkyně Brexitu Jo Coxová, vrah vykonavatel, neonacista, dostal doživotí, organizátor její vraždy zůstává neznámý.
Ve Sněmovně lordů toryové většinu nemají, v Dolní komoře mají jen o 4 poslanecká křesla více, přesto by jednoduché hlasování Brexit ano či ne Mayová mohla vyhrát, protože labourističtí poslanci, třebaže nesouhlasí s Brexitem, budou sotva hlasovat proti svým voličům, z nichž 70% hlasovalo pro Brexit.
Problémy pro Mayovou by vyvstaly, kdyby poslanci trvali na diskusi k jejímu návrhu pro hlasování, a pozměnili jej s tím, že např. chtějí přístup na trh EU, volný oběh zboží apod.
Vyjednávací pozice Mayové vůči Bruselu by byla podstatně oslabena, kdyby se její protiEU taktika veřejně probírala v parlamentu. Proto je možné, že, Mayová, která nastoupila do funkce jenom z důvodu, že Cameron po referendu rezignoval, nechá v případě, že Nejvyšší soud rozhodne v neprospěch vlády, vyhlásit předčasné volby, třebaže stále prohlašuje, že to neudělá.
Mohla by však změnit názor, protože levičák Corbyn, přítel zesnulé kremelské loutky Huga Chaveze, svůj úkol splnil, a Labour Party úspěšně rozvrátil. Náboženství a politika jdou ruku v ruce, aneb levicový papež, jehož hlavním důvěrníkem pro Jižní Ameriku je Juan Grabois, obdivovatel Lenina, Maa a Che Guevary //http://factormm.com/los-revolucionarios-suramericanos-que-llegaron-al-vaticano-1/
Zatímco mluvčí Labour Party pro Brexit Keir Starmer tvrdí, že „ mandát pro odchod z EU na základě referenda existuje“ , Corbynův rival Owen Smith požaduje druhé referendum.
Průzkumy veřejného mínění naznačují, že by volby drtivě vyhráli toryové.
Mayová by však předčasné volby mohla vypsat jen ve dvou případech : kdyby s předčasnými volbami souhlasily tři pětiny poslanců ( tj. musela by souhlasit i opozice ), anebo by se s Brexitem ocitla v menšině.
Brexitový puč
Politicky nezpůsobilý David Cameron, jenž referendum uspěchaně zorganizoval, se k uznání jeho výsledků dobrovolně a hloupě zavázal, Mayová nic takového neučinila, proto její neústupný postoj bije do očí.
V setrvání v EU Mayová Camerona vlažně podpořila, ale druhý den ve funkci premiérky totálně obrátila, třebaže se premiérkou stala jen z vůle konzervativců, z nichž jen 138 hlasovalo pro Brexit.
Mayová konzervativce ukázkově obešla, a nahradila 5 Cameronových ministrů, odpůrců Brexitu, nejfanatičtějšími stoupenci britského odchodu z EU, přičemž šokem pro každého bylo jmenování putinovce Borise Johnsona, britského Trumpa, ministrem zahraničí, což Frank-Walter Steinmeier nazval „ skandálním „ …
UK zahraniční politika se přes noc otočila o 180 stupňů, a Británii od té doby ovládá skupinka zavilých eurofobů, kteří proputinovský puč proti Británii sami potvrdili již tím, že po referendu jen zírali.
Vítězství vůbec neočekávali, takže si žádný plán výstupu z EU ani nepřipravili, třebaže výstupní proces zahrnuje velehory právních vnitrostátních i mezinárodních háčků a kliček, které Mayová a její eurofobové překonají nejdříve za 15 let, a kdoví jestli, protože ani mezi nimi není shoda o způsobu, jakým z EU vystoupit.
Theresa May zarputile trvá na Brexitu pod záminkou, že šlo o demokraticky vyjádřenou vůli „ lidu „, třebaže vůle lidu byla stejnoměrně rozložená 48.1% pro setrvání, 51.8% pro odchod, takže „vůli lidu „ britské referendum rozhodně nevyjádřilo …
Dle čas. The Economist 6% těch, co hlasovalo pro Brexit, svého činu vzápětí litovalo ( viz prohlášení Nigela Farage po hlasování, že to, co ve prospěch Brexitu jeho strana uváděla na populistických plakátech, „tak nemyslela „, takže přiznal, že tvrzení jeho strany o Brexitu byla lživá – k 1.7.016 jako šéf Strany nezávislosti, které ruské ambasády založily všude po světě, skončil ).
4% z těch , kteří hlasovali pro Brexit, dnes již neví, jak by hlasovali.
Další články autora |