Rudolf Battěk: ocenění a desatero

Rudolf Battěk obdržel cenu Prix Irene za celoživotní sbližování lidí z různých částí společnosti. Byl tak oceněn moudrý a statečný člověk, jehož komunisti zavřeli na 10 let. A kterého Paroubek vyloučil z ČSSD.

Rudolf Battěk patří neodmyslitelně k předním demokratickým politickým osobnostem poválečného Československa i polistopadové České republiky, k předním disidentům, kteří neváhali postavit se komunistům i za cenu vlastního těžkého strádání. Battěk si dohromady odseděl v nejhorších bolševických kriminálech skoro deset let. Rudolfa Battěka jsem poznal osobně během "revolučního kvasu" v listopadu 89. Do té doby jsem se nesetkal s člověkem, který několika vtipnými slovy dokáže zažehnat krizi mezi diskutéry. Komunisty ovšem svým proslaveným humorem po celý život dráždil. S bachaři dovedl komunikovat při stoji na hlavě, tedy šíršásanu, jak tomu říká jóga (kterou se Rudol celý život zabýval), na rakouskou ambasádu, hlídanou komunisty, se - jim pod nosem - dostal v ženském převlečení. A, již po listopadu 89, se jej komunisti za vtipné poznámky na jejich adresu snažili několikrát odvolat z vedení schůze Sněmovny lidu Federálního shromáždění. 

Největší polistopadové politické zklamání jej ale nejspíš čekalo od sociálně demokratických kolegů. Jak píše v laudatiu k udělení Prix Irene historik Petr Roubal: Po listopadu 89 prosazuje Battěk vizi sociální demokracie jako součásti Občanského fóra, a to proti snahám o formování samostatné strany klasického střihu. S touto snahou uvnitř sociální demokracie neuspěje a v červnu 1990 je ze strany vyloučen. V dokumentu nazvaném „Zjištění komise PÚVV k případu Rudolfa Battěka“, který se stal podkladem pro vyloučení ze strany, můžeme číst, že "Svých subjektivních pocitů a představ využila skupina R. Battěka k diskreditaci strany ve veřejnosti.", dále že se R. Battěk dopustil "vytváření druhého centra ve straně", vyzýval ke „svržení vedení strany“ a tak dále. Tvůrcem tohoto dokumentu byl jistý ing. Jiří Paroubek. Přes toto vyloučení se Rudolf Battěk stává po prvních svobodných volbách předsedou Sněmovny lidu a místopředsedou Federálního shromáždění, zatímco samostatně kandidující sociální demokracie zcela propadla. (Citace z laudatia Petra Roubala uvádím všude modře.)

Rudolfovi Battěkovi pogratulovali krom jiných i jeho přátelé z disentu Dana Němcová, Jan Litomiský (vlevo) a Jan Ruml.

V Rudolfově "papalášské kanceláři" v budově Federálního shromáždění jsem v roce 1990 poznal jeho přítele, básníka, písničkáře a vizionáře Karla Kryla. Ještě jsem se ani pořádně nepředstavil a Kryl povídá: "Tak co, děláte něco? Asi hovno, ne?" A Rudolf na to hned reagoval se svým typickým úsměvem: "Hovno právě pořádně neumějí."

Páteční předávání Prix Irene bylo však více dojímavou chvílí, než dnem plným humoru. Napřed přednesl Petr Roubal laudatio, která sám před tím skvěle sestavil, potom promluvil Rudolf Battěk. Ve své řeči mimo jiné přednesl "své soukromé desatero":

• 
  místo otrlosti laskavost
• 
  místo drzosti pokoru
• 
  místo nevěřícnosti důvěru
• 
  místo rozpaků vstřícnost životu
• 
  místo zla odpovědnost za dobro
• 
  místo heroismu ducha vůli ke svobodě
• 
  místo pomyslných hodnot hodnoty reálného sbližování
• 
  místo civilizačních předsudků radost ze samotného jsoucna 
• 
  raději být neúspěšným politikem než pominout morální horizont společenského působení a života obecně.
• 
  Nepřestávejme být hledači nových tvarů a symbolů konání a reálné činnosti. Chraňme se před vyprahlostí ducha. Važme si samoty, která dotváří náš často pokřivený horizont a profil spoluúčasti při tolik potřebné péči o potřeby všech.

Životní moudrost, dobré srdce, promyšlené konání, statečnost a vřelý vztah k lidem. Tyto a další vlastnosti jsou pro osobnost Battěkova formátu typické. Rudolfe Battěku, díky za to, jaký jsi!

Oficiálně se uvádí, že Prix Irene udělují Rafael Institut a Výbor pro Prix Irene, ale za tím se skrývají lidé jako psychoterapeutka Helena Klímová a další, často právě psychologové, terapeuti, ale i jiných profesí. Celý akt předávání ceny každý rok provází seminář na dané téma, které letos znělo: "Trauma a historie". Zajímavě o něm ve svých přednáškách hovořili teraputka Gaby Glassman z Londýna, rabín Karol Sidon a Jan Ruml. Po předání ceny vystoupil s přednáškou na toto téma doktor Earl Hopper z Londýna.

                                                 Cenu Rudolfovi Battěkovi předala Věra Roubalová z Rafael Institutu

Život Rufolfa Battěka, který zanedlouho oslaví 84 narozeniny, lemuje několik zásadních milníků: 

• "V roce 1939 Slovenský štát donutí Battěkovu rodinu odejít ze Slovenska a Rudolf Battěk se tak setkává s dalším ze svých budoucích témat, kterým je etnická tolerance a intolerance," píše v laudatiu k udělení Prix Irene jeho autor Petr Roubal.
• Na převzetí moci komunisty v roce 1948 reaguje po svém: v noci před pohřbem Jana Masaryka s dvěma přáteli přivazuje přes ústa sochy Jana Husa na Staroměstském náměstí rudý šátek na protest proti cenzuře a komunistické propagandě.
• V roce 1968 spoluzakládal Klub angažovaných nestraníků a za toto uskupení se stal i poslancem - samozřejmě do doby než k nám vtrhla okupační armáda a začala následná normalizace. "Po sepsání petice Deset bodů je Battěk zbaven poslanecké imunity, zatčen a obviněn z trestného činu podvracení republiky. Po třináctměsíční vazbě je propuštěn bez soudu jak z vězení, tak i ze zaměstnání a nastupuje na místo vrátného ve Státním statistickém úřadě, později na místo soustružníka a nakonec čističe výloh. Začíná se tak série politických perzekucí, při nichž Rudolf Battěk stráví více jak devět let za mřížemi nepočítaje v to neustálé výslechy, osmačtyřicítky, šestadevadesátky či nucené výlety do lesů v okolí Prahy."
• Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Nejznámější a také nejdelší věznění Rudolfa Battěka souviselo s jeho pozicí mluvčího Charty v roce 1980, kdy byl obviněn z napadení veřejného činitele, jinak známé také jako případ „facka pro podporučíka Vacka“. Rudolf Battěk byl obviněn podle policejního spisu „že dne 14.6.1980 na chodníku před MOVB Pha 8 – několikrát od sebe odstrčil příslušníka VB pp. Vacka a poté jej udeřil rukou do obličeje, protože jej pp. Vacek žádal, aby se vrátil zpět na MO VB, které po svém předvedení svévolně opustil, čímž spáchal trestný čin 1. útok na veřejného činitele... 2. výtržnictví“. Podle lékařského potvrzení utrpěl podporučík Vacek při této konfrontaci otřes mozku, byl týden hospitalizován a déle než dva týdny v pracovní neschopnosti. Obvinění bylo později rozšířeno o zločin podvracení republiky a Rudolf Battěk byl odsouzen na sedm a půl roku vězení, což bylo později zmírněno na pět a půl roku. Battěkovi nebyla poskytnuta nutná zdravotní péče při jeho astmatických záchvatech, ani povolena účast na pohřbu jeho otce. Že je situace skutečně vážná se dalo poznat z faktu, že jej během tohoto věznění načas opustil jeho humor, kterým bavil celé disidentské hnutí a otravoval život bezpečnostnímu aparátu.
• A v roce 1988 spoluzakládal první občanskou iniciativu s jasně definovanými politickými požadavky Hnutí za občanskou svobodu. Zakládající dokument nesl název Demokracie pro všechny. 
• Po listopadu 89 se stal předsedou Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum - Battěkova Asociace sociálních demokratů byla kolektivním členem OF.

Prix Irene nese jméno britské psychoanalytičky Irene Bloomfield (1918 - 2001) narozené v Německu, kde jako židovská dívka zažila nástup nacismu, a tato zkušenost vyburcovala její celoživotní snahu kultivovat lidské vztahy a léčit traumata vzniklá organizovaným násilím. Věnovala se pak přeživším holocaust i druhé generaci, uprchlíkům, znevýhodněným menšinám a obětem skupinového násilí obecně. Jako psychoterapeutka vedla a učila duchovní různých náboženství, psala články a mistrovské eseje, s několika rabíny založila Raphael Centre, službu poradenskou a psychoterapeutickou.

Posledních sedm let života pravidelně navštěvovala Prahu, kde vedla (spolu s Gaby Glassman) workshopy pro české psychoterapeuty, kteří se zabývají terapií traumatu holocaustu v rámci projektu "Rodiny po holocaustu" tehdy při občanském sdružení Tolerance a občanská společnost. Projekt byl později přejmenován na její počest na "Rafael Centrum". Irene Bloomfield vytvářela mosty mezi různými odlišnými či oponujícími skupinami. Zemřela v Londýně v roce 2001 uprostřed práce. S úmyslem zachovat a rozmnožit její odkaz, se psychoterapeuti českého Rafael Centra rozhodli založit PRIX IRENE, která má připomínat bohatství a ušlechtilost jejího úsilí o tvorbu hodnot humanismu, mravnosti, spirituality.

Seznam dosavadních laureátů Prix Irene:

• 
  Kumar Vishwanathan, terénní sociální pracovník, indický učitel, který se stará o ostravské Romy
• 
  Jana Hradilková, v občanském sdružení Berkat vede projekty v Čečensku)
• 
  Igor Blažević, zakladatel filmového festivalu Jeden svět
• 
  Milena Šimsová, historička 
• 
  Karel Holomek, předseda nevládní organizace Společenství Romů na Moravě

Foto: František Kostlán