Povídka: Reklama, sex a humor

Komunikovali jsme na poradě téma sexu v reklamě. Potom jsme prováděli reklamní sexuální výkon. Večer. Ve výloze obchodního domu. V osvětlené výloze.

Kolem chodili manipulouši, jak v naší hantýrce nazýváme příjemce reklamy.

Sem tam se na nás někdo mechanicky podíval, hodil okem, a šel drze a neuvědoměle zase dál, za svým, žít si po svém způsobu, bez nás, bez naší snahy upozornit ty dacany na něco nového, užitečného, důležitého.

„Asi provádíme sex málo odborně, figurante, řekla mi figurantka, jinak by se manipulouši zastavovali, zírali by nebo by byli pohoršeni a volali by strážníka. Nebo je tolik poznat, že to děláme bez vášně, jen čistě jako reklamní produkt?“ optala se sama sebe.

„Možná, že to prostě nebyl tak dobrý nápad, sexu mají dost ve filmech, občas dokonce i ve svých bytových jednotkách, proč by je měl zaujmout coby součást reklamy obchodního domu?“ odvětil jsem.

Nakonec nás zachránil pán s ramínkem v ramenech svého hubertusu.

Působil komicky.

Natolik, že jsme zapomněli i na honorář, který jsme za reklasex měli dostat. Nazí, v osvětlené výloze, smáli jsme se tomu pánovi, který se jako jediný u nás zastavil a rovnal si v odrazu výlohy ramínko dosud zastrčené v kabátě, aby mu tolik nepřekáželo. Hlavu podivně na stranu lomcoval s ramínkem a posunoval je na jednu a zas na druhou stranu, točil se dokola na jedné noze a sakroval při tom. Absurdnost situace nás zcela posunula od účelu naší práce a přivodila nám spontánní věc, totiž smích, což je v případě propagace neomluvitelné, pokud to tedy není přímo ve scénáři.

Příjemci reklamy se zastavovali, koukali na pána i na nás a smáli se s námi. Působilo to přirozeně plánovitě, jakoby to ve scénáři skutečně bylo. Trvalo to dobrou půlhodinu, což je pro živou reklamu na veřejnosti lhůta neuvěřitelně dlouhá.

Potom pán zmizel a manipulouši si opět šli - nekoordinovaně, neplánovaně, bez smyslu, který jsme jim reklamou dodávali - za svým.

Oblékli jsme se.

Vyšli jsme z výlohy dovnitř obchodního domu.

Přišel za námi náš bezprostřední šéf, jeden z nejnadanějších manipulátorů poslední doby. „Pomozte mi s tím ramínkem, nemůžu ho vyndat z toho zatraceného kabátu.“

Zůstali jsme udiveně stát.

„No co koukáte, snad si nemyslíte, že byste byli schopni tím svým ucouraným sexuálním maršem zaujmout příjemce reklamy? Prostě jsem vám neukázal celý scénář, aby lépe vynikly a skloubily se prvky neplánované spontaneity se spontaneitou plánovanou - to je v oboru poslední trend, jak víte. Nemusíte se ničeho bát, svoje prachy dostanete. Připravte se na zítra, bude se vraždit,“ zamnul potěšeně dlaněmi o sebe. „A hejbněte kostrou, za chvíli v televizi začíná hlavní reklamní blok, bohužel stále ještě přerušovaný filmem, chci jej stihnout od začátku,“ řekl onen manipulátorský talent, svlékl se donaha, šel do výlohy zapnout televizi a lehl si na pohovku.

Manipulouši kolem něj chodili, jakoby neexistoval.

Začalo poprchávat.

Šli jsme s figurantkou domů.

Pomalu, zmoženě.

„Pojď rychleji,“ řekla mi, „docela jsem po práci dostala chuť na dobrou večeři a pořádnou porci milování.“

„Ne, že zas budeš vzrušením ječet, až probudíš Ivánka,“ odvětil jsem a pohladil ji po vlasech.

„Kdyžtak mu pustíme reklamy,“ odpověděla mi, „víš přece, jak je zbožňuje, ty můj figurante,“ dala mi herdu do zad, rozeběhla se, a já za ní zamilovaně pospíchal.

Zastavili jsme se u výlohy nového, nadmíru rozlehlého supermarketu. Figurant si tam právě natahoval na penis kondom, figurantka mu pomáhala. Prostě obvyklá nuda, kdyby se ovšem před výlohou nezastavil automobil značky Dodge a z jeho okýnek nezačali na figuranty střílet gangsteři ze samopalů. Ostrými náboji.

Takový sběh příjemců reklamy nevyvolalo ani naše dnešní vystoupení. Zástup vtrhl do výlohy - jednotlivé součásti manipuloušské masy ohmatávaly obě mrtvoly, jestli jsou skutečně mrtvolami, a nadechovali se čerstvého pachu krve, který jim ani film při nejlepší vůli nabídnout nemůže.

„To by mě teda zajímalo, s čím zítra přijde ten náš manipulátorský talent,“ řekla žena a zvědavě se na mě usmála, „tak honem, honem, domov nás očekává,“ dodala a začala si notovat hlavní melodický motiv naší fušky:

"Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem podepřená, kdo do ní vejde... "