Izrael se brání - a opět hloupě

O izraelsko-palestinském konfliktu by šla napsat celá knihovna. Počínání obou stran bylo často lidsky pochopitelné, což neznamená, že bylo zároveň prozíravé či moudré. V posledních dvou konfliktech se tato námitka týká i Izraele.

Škodná jsou teroristi                                         

Napřed je třeba říci rozhodné slovo: Ten, kdo se dopouští v palestinsko-izraelském konfliktu  zabíjení nevinných lidí v době míru jsou palestinští a další islamističtí teroristi. Neexistuje doslova nic, co by toto vraždění ospravedlňovalo. Naopak obrana proti tomuto pohrdání člověčím životem je nejen pochopitelná, ale i oprávněná. Jestliže Hamás ostřeluje Izrael raketami a dalšími střelami, má Izrael právo, či spíše povinnost vůči vlastním občanům, tomu zamezit.

S teroristy je třeba rázně skoncovat vždy, kdy je to možné (Za terorismus nejméně doživotí). Potud vzato si Izrael počíná dobře či alespoň přijatelně. V poslední době je to ovšem horší s formou, kterou k prosazování své politiky používá. V posledních dvou válkách - v Libanonu i v Gaze - vystupuje Izrael v roli, kterou mu "na tělo ušily" teroristické organizace Hizballáh a Hamás.

Jak Izrael napomohl Hizballáhu                                         

Do Libanonu Izraelci vpadli kvůli tomu, že Hizballáh ohrožoval sever jejich státu. Záminkou k invazi byli dva vojáci (či tři - informace se různí), které zajala protistrana. Izrael nedosáhl ničeho, ani neodstranil nebezpečí útoků na severu země, ani neosvobodil své vojáky.

Nejvíce tristní na celé věci ovšem bylo něco jiného: Izraeli se během několika dnů podařilo dosáhnout cílů Hizballáhu, o které tato organizace po léta marně usilovala. Mnozí Libanonci, kteří původně s izraelskou politikou sympatizovali a byli jednoznačně proti teroristům, se během konflitu odklonili od Izraele, někteří z nich se dokonce veřejně přidali k Hizballáhu. A to napříč společností, počínaje některými libanonskými křesťany a konče umírněnými muslimy, kteří si přejí žít v klidu.

V tzv. Druhé libanonské válce v roce 2006 během 34 dnů zemřelo na obou stranách izraelsko-libanonské hranice více než 1200 lidí, převážně civilistů. Izraelští vojáci za sebou (nejen) v libanonské společnosti zanechali hlubokou brázdu nepochopení či rovnou zášti, vypěstovali si další nepřátele z lidí, kteří mohli být Izraeli nápomocni, čímž významně posílili teroristy. 

Jak Izrael napomáhá Hamásu                                       

Izraelské bomby během konfliktu zabíjejí i děti, ženy a další civilisty - vždy jde o reakci na násilí, kterého se dopouští druhá strana, Izrael je tedy v právu. Jenže to nestačí. V právu jsou i civilní obyvatelé v těchto zemích, přičemž jejich zájem v tomto případě pochopitelně není s izraelskými zájmy totožný. Jen velmi těžko si lze představit, že by někdo za svůj zájem vyhlásil zabití své osoby a svých bližních leteckou pumou.

Právě proto je důležitá politicko-vojenská taktika, kterou Izrael volí. Jestliže v Libanonu se Izrael alespoň snažil pozemním útokem snížit ztráty civilního obyvatelstva na minimum (i když se mu tato snaha nevydařila, upřít mu ji nelze), v Gaze jde (alespoň během prvních dnů) rovnou o alibistickou taktiku, známou již z řešení konfliktu v bývalé Jugoslávii. Bohorovné bombardování z letadel a ostřelování z děl a dalších zbraní není vyváženo nasazením pozemního vojska. To samozřejmě eliminuje nebezpečí smrti či zranění vlastních vojáků, zároveň ovšem strmě zvyšuje jistotu smrti a zranění civilistů. V takto vedené válce se prostě nedá mediálně vyhrát, kdyby se Izrael sebevíce snažil dostat světová média na svou stranu.

I proto je dosavadní výsledek konfliktu v Gaze opět tristní. Izraeli se i zde podařil opak deklarovaného: posílení mediálního obrazu teroristického Hamásu coby ochránce nevinných civilistů, dětí, žen a starců. A opět: O co Hamás marně usiluje již od svého vzniku, povedlo se nyní Izraeli během několika dnů. 

Alibismus nikomu body nepřidá                                       

Zatímco vpád do Libanonu v roce 2006 byl v momentu, kdy se uskutečnil, zbytečný a kontraproduktivní, protože nebral ohled na civilní obyvatele v dostatečné míře, vojenské řešení konfliktu s Palestinci v Gaze po pozemní operaci přímo volá, a to nejen kvůli civilnímu obyvatelstvu: deklaratorní izraelské cíle - zničení Hamásu, především jeho velitelů, lze jen velmi těžko naplnit shazováním pum z letadel, pokud vzápětí nenásleduje obsazení prostoru specialisty, kteří nepřítele v terénu vyhledávají. To si lehce uvědomí malé dítě, natož mediální analytici, kteří se tamní situací zabývají permanentně.

Související článek na mém blogu:

Za terorismus nejméně doživotí