Bourání mýtů: Romové kradou aneb Dějiny manipulace

Kdo řekne nebo napíše větu "Romové kradou," je lhář. Romové nekradou, kradou "někteří Romové" (právě tak jako někteří bílí), což je nebetyčný rozdíl. Kdo napíše větu, že podle statistiky krade víc Romů než bílých, lže. Žádná statistika o etnicitě zlodějů neexistuje. Možná by existovat měla, ale není tomu tak. A proč někteří lidé takto - vědomě, či nevědomě - lžou? Motivů je víc, nejčastější asi bude pocit, že většina je romskou menšinou utlačována. Tento pocit však nevychází z reality, ale z toho, že se nechali zmanipulovat či naopak manipulují druhými. A zde již nejde jen o protiromské nálady, ale o širší kontext, v němž se odehrává manipulace za pomoci ideologizace myšlení.

Chléb a hry 

Paušalizace  - tento výraz znamená házení všech do jednoho pytle a jeho smysl je z historického hlediska v módě již delší dobu. Jeho moderní varianty známe všichni:

• Židi (varianty: židobolševici, židozednáři) vládnou světu
• pouze árijci jsou čistou rasou, ostatní jsou méněcenní
• pouze dělnická diktatura zajistí blahobyt na zemi, kapitalisti jsou lumpové, statkáři jsou kulaci
• pouze národ je první a jedinou hodnotou, člověk jako individualita je druhořadý

Všechny tyto hloupé předsudky a stereotypy (a mnoho dalších) musejí být podány paušalizujícím způsobem, jinak by neměly zamýšlený účinek: Ukázat na momentálně největšího či nejvíc nebezpečného nepřítele, vnitřního či vnějšího. To je velká zbraň, kterou napříč dějinami užívají manipulátoři různých druhů a typů a jejich pomocníci, které bychom dnes mohli označit jako mediální vymývače mozků. Manipulátoři tu zbraň potřebují k tomu, aby se dostali k moci či aby si ji udrželi - aby předhozením vhodného žrádla dravcům zakryli selhání vlastních vizí, představ i skutků. Pomocníci (vědomí i nevědomí), kterých je pochopitelně mnohem více než manipulátorů, pomáhají buď za výhody, které jim manipulátoři po uchopení moci přihrají, nebo proto, že jsou již zmanipulovaní.

Ve starém Římě onomu zastírání skutečnosti a ohlupování občanů napomáhalo uvedení hesla "chléb a hry", do praxe: stadiony praskaly ve švech a pochoutky lahodily jazyku, zábava a žvanec zbavovaly lidi "bolestného a zbytečného přemýšlení"... Sakra, co mi to jen připomíná? Césarové dobře věděli, co lidi potřebují, aby drželi hubu a krok, věděli a vědí to dobře i dnešní soukmenovci, soudruzi i jim podobní, převlečení ovšem do demokratického hávu.

Smějící se bestie

Pomocná paušalizující hesla k těm zásadním potřebovali a potřebují manipulátoři a jejich pomocníci ke snadnější změně společenské atmosféry - i ta současná jsou dostatečně známa, naříklad:

• 
  Češi jsou Švejkové
• 
  Češi jsou smějící se bestie (Heydrich)
• 
  Nic než národ!
• 
  Romové kradou
• 
  homosexuálové jsou úchylní
• 
  ženy patří k plotně
• 
  cizinci nás ohrožují

Všechna tato a podobná primitivní hesla mají vést k pocitu, že skutečné národní hodnoty (tedy nikoli ty, které kašírují různí pokračovatelé předválečných českých fašistů a ultrakonzervativců) jsou k ničemu, že novoty nejsou vítány (například rovnost žen a mužů) a že všichni, kdo se pohybují na našem území, mají za povinnost žít ve všem všady stejně jako my. Zjednodušeně řečeno: proto bylo možné a společensky přijatelné svého času chtít na Židech, aby si poněmčili jména a asimilovali se (snaha o vytržení Židů z vlatní kultury a náboženství), či, později, zakázat Romům kočování a de facto jim vzít jejich způsob života, tradiční řemesla apod. 

Romy (všechny, kromě již do té doby úplně asimilovaných) se tak podařilo zcela vytrhnout z jejich kultury a zvyků, aniž by jim společnost nabídla cokoli jiného, kromě korumpování vlastního svědomí sociálními dávkami - ty komunistický stát vyplácel Romům, aniž by je naučil rybařit (jedna z židovských moudrostí praví, že nejlepší pomoc druhým nespočívá v tom, dát někomu rybu, ale naučit ho rybařit). A nyní, po několik generací trvající devastaci Romů a jejich kultury, začínají manipulátoři i zmanipulovaní volat po tom, aby se Romové ze dne na den změnili k obrazu našemu. Hned! Teď a tady! Úplně a bezpodmínečně!

Prastará metoda: Ideologizace myšlení zabrání přemýšlení

Pojďme si tu tisíciletími prověřenou metodu manipulace pro větší jasnost popsat na počínání Jiřího Čunka. Diskuse, jestli je Čunek rasista, či není, je jistě potřebná, nejde však sama o sobě příliš do hloubky, protože podstaty věci se týká okrajově. Lidem jako on - napříč dějinami - nešlo ani tak o nějakou ideologii, tu užívají jako prostředek ke zmanipulování "davu", ale o MOC. Čunek jen použil prastarý způsob manipulace: coby známý a viditelný člověk svými výroky i konáním společně s dalšími napomáhal a dál napomáhá k uvolnění toho, čemu se říká latentní xenofobie a rasismus. Mnoho normálních lidí, z nichž někteří mají skutečně s Romy špatnou zkušenost (i já jich mám pár, vedle těch pozitivních - ale o to tu nejde), mu na tuto vějičku skočilo. Jiní jsou však skutečnými rasisty a xenofoby i bez toho.

V každém případě se mu ovšem povedlo to, co mnoha jeho předchůdcům: vybuzením emocí posunout myšlení těchto lidí tak, že nejsou schopni se na věc dívat normálně, ale pouze prizmatem nějaké ideologie (v tom nejširším slova smyslu). Takto i jinak (v zájmu něčeho jiného) zmanipulované lidi můžeme - vedle manipulátorů samých - denně sledovat, jde o různé politiky, intelektuály, komentátory, publicisty, blogery i anonymní pseudodiskutéry pod články i blogy na internetu - říkejme všem, souhrnně, třeba psavci.

Obecně vzato

Asi většina z nás četla úvahy, v nichž se jejich autoři raději "mýlí se stranou, než by měli pravdu proti straně" (a je jedno, o kterou stranu či ideologii jde, manipulátoři i zmanipulovaní se táhnou napříč stranami i ideologiemi). Předkládají nám velmi zjednušené rovnice, které nemají se životem a realitou mnoho společného, ale zato se dají převzít bez dlouhého přemýšlení. Tito psavci řeknou či napíšou cokoli, aby "svoji" ideologii, stranu či politika zbožštili, dostali do popředí před ostatní, obhájili apod. - a to jakkoli. Nejběžnější metodou je denunciace protivníka (či dokonce jen domnělého protivníka), polopravdivé či zcela lživé útoky, nadávky, zveličování, zesměšňování, podpásovky toho nejhrubšího zrna, překrucování při obhajobě neobhajitelného - vše nejlépe v souladu se stranickým výkladem či tvrzením toho kterého adorovaného politika.

V protiromské rovině je to vidět ještě zřetelněji, protože Romové jsou většinou zřetelní na první pohled - jako lidé i jako "problém" (jak je zúženě, proto necelistvě chápou někteří bílí): Článek bývá uvozen třeba touto poměrně rozšířenou hláškou: "Znám mezi Romy i pár slušných lidí..." (podle toho se asi nejlépe pozná člověk, který svůj rasismus skrývá - možná i sám před sebou). A potom následuje jeden paušalizující výmysl za druhým, většinou tu a tam provázený pravdivým tvrzením - přesně tak se odedávna vyrábějí dezinformace. Tito psavci, manipulátoři i manipulovaní, potřebují ve společnosti navodit pocit, že VŠICHNI ROMOVÉ KRADOU, VŠICHNI JSOU ŠPATNÍ... aby byl co největší souhlas s požadavkem, ať se VŠICHNI ROMOVÉ NĚKAM VYSTĚHUJÍ!

Svoboda slova 

Manipulovat sebou pochopitelně nedá každý, dost lidí se tomu brání, někteří na to veřejně poukazují. S těmi je třeba něco udělat, nějak s nimi zamést - pokud jde o známé lidi, nastupuje snaha o jejich společenské znemožnění, ostatní jsou různými způsoby zaháněni do kouta. Známe to dobře z internetových pseudodiskusí, v nichž je každý, kdo neprojevuje dostatečně xenofobní názory okamžitě napaden anonymní smečkou, ukřičen, převálcován - a pokud tyto internetové diskuse bere vážně (a takových lidí je opravdu dost), tak i psychicky deptán a týrán. Jde opět o starou známou metodu denunciace, jak je popsána výše.

Tato smečka, která si jednotlivě i koordinovaně bere za úkol protixenofobní hlasy umlčovat, potřebuje pro své konání co největší prostor, který se snaží vynutit si nejčastěji napadáním druhých za to, že jim upírají svobodu slova, že nejsou demokratičtí, že jim upírají jejich lidská práva apod. Na toto téma by mohli napsat román editoři či administrátoři blogů. Jakékoli přesunutí rasitického, xenofobního, vulgárního či útočného článku z veřejného prostoru, či jeho vymazání, okamžitě provází soustředěný útok smečky v popsaném slova smyslu: berete nám svobodu slova.

Obrana proti manipulaci

Nejde ovšem o svobodu slova, ani obecně vzato, ani jinak. Z obecného pohledu je jasné, o co jde: určitá část lidí křičí o svobodě slova proto, aby ji mohla upřít druhým. Například neonacisti v Plzni chtěli a chtějí pochodovat za svobodu slova, o co jim jde ve skutečnosti je však dostatečně známo od třicátých let minulého století: dostat se k moci, svobodu slova zcela zrušit, a své odpůrce nahnat do koncentráků. Podobně se to má se xenofoby internetovými: oni chtějí ukřičet ostatní tak, že jim vezmou odvahu nebo je znechutí nebo jim alespoň hodně zúží prostor pro vyjádření. Svými projevy svobody slova chtějí druhým upřít jejich svobodu slova. Myšlenku, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, posunuje tato smečka do zcela falešné polohy.

Bránit se proti tomu dá různě. Začíná to pochopitelně u nás samých. Nenechme se oblbovat čímkoli - i když to říká jinak sympatický člověk, snažme se neustále hledat ke každému dění, ke každé věci další informace a přemýšlet o souvislostech. Člověk není svobodný tím, že opakuje lži a nesmysly, ale tím, že má nezávislé myšlení.

Ve veřejném prostoru je k obraně třeba všech slušných lidí. Média by neměla podléhat různým tlakům a ultraliberálním nadšencům, kteří vždy neomylně přiběhnout na pomoc těm nejhorším křiklounům. Nikde, v žádné Listině základních práv a svobod není napsáno, že darebák má mít pro svá vyjádření větší prostor než slušný člověk. Naopak: zákony nás před nimi mají chránit a většinou tak i činí.

Rasismus, xenofobii, vulgaritu a útočnost je třeba neustále z veřejného prostoru vytěsňovat, a na internetu, když to nejde jinak, i mazat. Mazání takových projevů není cenzura, ale projev odpovědnosti, která se ke svobodě neodmyslitelně váže. Jako pozitivní příklad uvádím jednání redakce idnes.cz, která pod některými články, většinou o Romech či Židech, uvádí toto: "Omlouváme se všem slušným čtenářům za to, že jsme zrušili diskusi pod článkem. Někteří jiní ji bohužel zneužívali k opakovaným rasistickým a vulgárním výpadům, které už nešlo mazat jednotlivě." Takto jednoznačně a nezbaběle by se k tomu měly stavět všechny redakce a slušní lidé by je k tomu měli tlačit.

Ani v případě různých demonstrací, pochodů a dalších veřejných projevů netolerance to nepůjde jinak, než společným odhodláním slušných lidí vždy, opět a znovu proti tomuto a dalšímu primitivismu vystupovat.

Vážené a milé, vážení a milí,
kdo se mnou chcete diskutovat doopravdy, k věci, neanonymně, slušně a bez urážek, napište mi, prosím, na e-mail:
[e-mail] Děkuji