Bourání mýtů: Konstruktivní kritika

Konstruktivní kritika je nesmysl. Tedy alespoň v běžném životě, kdy je namístě kritika konkrétní, přesná, srozumitelná a samozřejmě slušná a neútočná, nikoli však "konstruktivní". Tu přenechejme zákonodárcům. Parlamentní opozice by měla vědět, jak by v případě vládnutí postupovala ona. Pokud v rámci kritiky vlády tento postup alespoň nastíní, pak můžeme hovořit o konstruktivní kritice, která by mohla mít nějaký smysl, za předpokladu, že jde o zemi s vyvinutou politickou kulturou (ale o zahraničí teď opravdu psát nechci).

Nekonstruktivní konstruktivnost 

Poukazováním na nekonstruktivní kritiku komunističtí normalizátoři úspěšně umlčovali rušivé hlasy jednotlivců. Kritika marx-leninské filozofie (ve skutečnosti ideologie), kritika výsledků této ideologie v praxi a poměrů, které nastolovala totiž nikdy nebyla konstruktivní, protože ani být nemohla. Jediná oficiální ideologie byla "dokonalá" a na vše měli marx-leninští lumpenmachři protiargument zvící výšky a síly Stalinova štítu. Z "diskuse" nakonec vždy vyplynulo, že kdokoli s odlišnými názory kritizuje nekonstruktivně, marxismus-leninismus je mu cizí a má proto na svět nesprávný názor, vyznává špatnou filozofii. Nekonstruktivní kritika končívala kriminálem, vyhazovem ze školy, ze zaměstnání či menšími postihy, podle toho, do jaké míry dokázal udaný postižený být konstruktivní v odvolání kacířských bludů. Abychom se vyhrabali z bludného kruhu, seřaďme si to do bodů:

1. Žádná kritika mimo hlásanou ideologii nebyla za bolševika konstruktivní.
2. Nekonstruktivní kritika byla odsouzena (nadřízeným, pracovním kolektivem, stranickou či svazáckou buňkou, uličním výborem KSČ, domovním důvěrníkem apod.).
3. Nekonstruktivní kritik byl veřejně zostuzován a trestán za svoje názory až kriminálem (v padesátých letech ovšem i mučením, dlouholetým vezněním či rovnou provazem).  

Hommo sovieticus

Ovšem i dnes slýcháme cosi o tom, že ta a ta kritika není konstruktivní. Pravda, nejčastěji se tím ohánějí dříve kovaní marxisti nahonem přešaltovaní na kované odborníky na tržní ekonomiku (ekonomická nadstavba je jim stále modlou), tedy lidé, kteří nedokázali změnit svůj způsob uvažování a zůstali vpravdě člověkem sovětským. (Ovšem ne jen oni.) K tomu pojící se hlášky nám také zůstaly z oné předlistopadové doby: "Když chceš něco ve společnosti změnit, tak namísto té nekonstruktivní kritiky zvenku vstup do strany," říkali nám komunisti. Někteří nekomunisti nám dnes říkají: "Když chceš něco ve společnosti změnit, tak namísto té nekonstruktivní kritiky zvenku vstup do politiky." Jiná hláška zněla a zní: "Kritizuješ, ale sám bys to nedokázal." Nemusím ale přeci být hudební genius, dokonce ani hudebník, abych mohl kritizovat orchestr za to, že hrál falešně, k tomu mi stačí hudební sluch a případná konzultace se sousedem, jestli mne snad smysly nemámí.

Konstruktivní nekonstruktivnost

Součástí mé kritiky nemusí být nějaký protinápad nebo jakási vize, která dá návod, kudy se dát - jsem tady a z různých důvodů kritizuji. Co chvíli však narážím na nějakého adolescenta se zastydlou normalizátorskou pubertou, jenž hněvivě hřímá: "Dosud jsi nevyslovil nic konstruktivního." Jednomu takovému jsem po půlhodinové přednášce na téma "když kritika, tak konstruktivní," sdělil, že "aktivní blb je horší, než třídní nepřítel" (také hláška předlistopadová). Setřel mě, že jsem hrubý a nekonstruktivní a uložil mi za trest vypracovat domácí úkol z konstruktivní kritiky. Zde je: 

Vláda Středoafrické kapitalistické republiky po nekanibalské revoluci, díky níž ji teď obdivuje celá rovníková Afrika, odmítla dekanibalizaci společnosti. Pod názvem "Nejsme jako oni, třímejme kopí humanismu," uspořádala celokmenovou veselici. Připravovanou reportáž z technických důvodů neuveřejníme. Reportéra i fotografa snědl Ústřední výbor bývalé i současné vedoucí síly ve společnosti, Kanibalistické strany práce, k slavnostnímu obědu, u příležitosti prvního výročí revoluce.

Revoluci zdar!

Republiku si rozvracet nedáme!

Když  kritizovat, tak KONSTRUKTIVNĚ!

Vážené a milé, vážení a milí,
kdo se mnou chcete diskutovat doopravdy, k věci, neanonymně, slušně a bez urážek, napište mi, prosím, na e-mail:
[e-mail] Děkuji