Máky

Vzduch byl rozechvělý jemným šelestěním červených lístků a makovým polem kráčely něčí nohy. 

Byly bosé a našlapovaly zlehka. I když pár rudých máků poničili svou vahou, bylo znát, že zkáza květů není jejich cílem.

A těch pár padlých kvítků? Možná, že byly natolik okouzleny jemnou, do hněda opálenou kůží nohou, že nestačili ustoupit z pod jejich bosých šlapek. A nohy dál kráčely ke svému cíli hlazeny rudými kvítky máku.

A padlé květy jemně vzdychaly když z nich odcházel život. Vzdychaly ale tak jemně a tiše, že to nabylo vůbec slyšet.