Tři podoby jedné osoby? Havel, Klaus, Zeman.

Havel - Klaus - Zeman. Ježíšek – Santa Claus – děda Mráz. Kolik to bude stát Babiše, aby se stal příštím prezidentem?

Havel - Klaus - Zeman. Ježíšek – Santa Claus – děda Mráz. Vzpomínání na blízké, už nepřítomné a chybějící k vánočnímu času patří. Ani jeden ze jmenovaných mi nechybí, myšlenkám na ně jsem se ale neubránil.

Havla budu už asi vždy v duchu vidět, jak kráčí Vladislavským sálem složit jeho první prezidentskou přísahu. Plachý malý mužíček mezi tleskající elitou komunistických funkcionářů, kteří ho jednomyslně zvolili do čela státu. Rozpačitý úsměv a příliš krátké kalhoty nad kotníky se ztrácely pod přezíravými pohledy nabubřelých dlouholetých harcovníků. Vyhlížel tak neškodně, že se ho naprosto přehlíželi a už vůbec se nebáli, že by pro ně byl nějakým nebezpečím. Také nebyl. Stačilo mu lusknout prsty a KSČ by byla nebyla, ředitelé by se nestali majiteli a Babiš by se musel  parlamentu ohlížet po jiném spojenci, kterému by šel na ruku. Místo toho se Havel zarputile snažil spojit všechny se všemi a zlikvidoval náš zbrojní průmysl, který byl tehdy jediným konkurenceschopným ve světě. Ježíšek se svou pravdou a láskou přinesl frustraci.

Klaus cestovatel a hlavně sběratel titulů a doktorátů na velkých i obskurních univerzitách ve světě a hlavně USA. Jezdil a jezdí tam stále, přednáší za už mnohem menší peníze, neznámý před poloprázdnými auditorii. Byl v Americe stokrát, ale vytouženého pozvání prezidentem se nedočkal, ať byl v Bílém domě kdokoli. Zřejmě si pořád ještě někdo z administrativy a zpravodajských služeb uvědomuje, že jeho roční pobyt i s manželkou mu komunisté neumožnili jen tak. Bádáním v Prognostickém ústavu ÚV KSČ se jim moc neodměnil. Nevaroval je před koncem režimu, tak se alespoň jako ministr financí, předseda vlády a prezident snažil jim to všemožně ulehčit. Santa Claus z donucení a s dárky pro elitu.

Zeman obávaný, odstrkovaný a nesmrtelný. Kdo ho znal, ten se bál. Ani vyhnanství ho nezastavilo a škodit bude jistě jako Kostěj i ze záhrobí. Aby se nestal prezidentem, musela se proti němu postavit vlastní strana. Jako slon si počkal a pak nás rozmačkal. Mačkat a tlačit a pomalu sunout nás bude stále a stále více východním směrem, kde jsou pořád ještě buď jeho kompromitující materiály, nebo někdo komu je vděčný. Za přežití, vliv, přímluvu, peníze? Děda Mráz, který mráz přináší a čínské koledy zpívá.

Neměli jsme mnoho štěstí na prezidenty v novém státě. Nikdo je ale neroznáší a nedává nám je, protože jsme byli hodní. Dostali jsme jen to, co jsme si zasloužili. Každému, co mu náleží. Měli bychom si asi přát lepší dárečky. Nebo ještě spíše poučenější, moudřejší a prozíravější voliče. To je přání za všechny prachy. Kolik to bude stát Babiše, aby se stal příštím prezidentem?