Slepý a prázdný Jan Žižka

Jak jsem (ne)natáčel nejdražšího a nejhoršího Jana Žižku v historii filmu a proč se tak stalo a jestli se stane.

Je velká škoda, že včera v pátek večer nebylo v televizi nic lepšího než film Jan Žižka. Popravdě není divu, ono tam většinou opravdu není nic ani horšího. Nerad se dívám na filmy, ve kterých jsem hrál, protože na place, jak říkáme my z branže, je větší zábava, napětí a zdá se to dávat určitý smysl.

Ten film smysl nedává. Mohl se jmenovat Dva a půl bratra, Zmatek nebo Pád do vody a bylo by to jeho obsahu bližší. Stál 450 milionů a je nejdražším v dějinách u nás natočeným. Jákl o něm a sobě prohlašoval, že má mít americký "střih" a prorazit na západních trzích. Opravdu v USA vydělal více než u nás, ale i tak je ztráta 300 milionů korun také největší a to jediné, co po něm zbylo.

Nebylo všechno jen špatné. Třeba se mi podařilo o přestávce porazit pana Budaře. Není v boji ve skutečnosti tak dobrý jako před kamerou, protože já jsem dost špatný šachista. Také jsem byl na snídani s Magnusem Samuelsonem a příjemně jsme si popovídali o našich rolích, když jsme se usmáli a zvedli na sebe přes stůl palce. Jestli to z jeho strany nebyl hold kvalitě osmi volských ok se slaninou, které mimo jiné spořádal.

Režisér už o mě určitě od štábu měl informace z mých předchozích filmových rolí. Ještě před první kapkou mě nechal vytáhnout z komparzu a přidělil mi vlastní roli: mrtvola. Vyplýtvali na mě spoustu umělé krve a pravých děr do hadrů, ve kterých jsem byl oblečen a pak už si mě nikdo nevšiml. Celých pět natáčecích dní jsem se v předtuše propadáku filmu snažil úspěšně vyhnou kameře a dokonce jsem nebyl ani zavlečen na scénu.

Natáčení jsem trávil sbíráním zkušeností (lelkováním zpoza kamery), cvičení role (poleháváním na sluníčku nebo ve stanu) a testováním zajištění výroby (obcházením bohatě zásobeného a permanentního cateringu). Až poslední den a poslední scéna mě dostala. Zpíval jsem totiž hlavní part v poslední masové scéně a musely ožít i mrtvoly, aby nás bylo dost. Tam se bojovníci scházejí k nesené mrtvole filmu - nenene - ach ty asociace - jakési ženy v bílém. Ale ono se tam nakonec vlastně nezpívalo. Asi proto, že i když jsme se měli text chorálu Kdož ste boží bojovníci naučit, uměl jsem ho kromě prvního verše jen já a asistentka režie. Tak mě vystřihli.

Vydržel jsem už hodně a vydržel jsem se dívat až do konce. Možná že jednou mi pan Jákl dá více možností se projevit před kamerou. Já vám slibuji, že se vynasnažím, aby to bylo na kvalitě jeho příštího filmu znát. Koneckonců možná bych měl vzít i scénář, střih a režii. Jen jestli se najde dost hloupých investorů, aby mu někdo na ten film dal peníze. Ačkoli Státní fond kinematografie rád poskytne dotaci, když o to požádá s dostatečnou drzostí.

Ten catering bych nechal v každém případě na něm.