A pak že se u nás nic neděje. Děje a nemálo. Stačí jenom se koukat a naslouchat. Zkuste to také. Kolem vás může tepat skrytý život.
Vznášející se kolo
V Holešovicích se nad hlavami chodců vznáší bicykl. Vypadá jako klasický Favorit s berany. Náš dětský a nedostižný sen. Dnes pomůcka, kterou se jezdí po městě, aby vám ji nikdo nečmajznul. Toto kolo je zavěšeno zvenku na balkoně v pátém patře. Nad hlavami chodců visí bicykl a vypadá jako připraven k upevnění křídel a vrtule. Potom by stačilo posadit se, rozšlapat vrtuli do otáček a potom hurá přes Vltavu směrem k Trojskému zámečku. Nebo lze bicykl ponechat jen tak a šlapat jako na trenažeru. Na balkoně objevil se muž ve sportovním trenčkotu. Dlouze se zadíval přes údolí Vltavy, ladně se přehoupl přes zábradlí, aby dosedl do sedla bicyklu. Začal šlapat. Zpočátku hezky pomalu a posléze začal rozjíždět kola bicyklu, až svištěla vzduchem zvukem, který dopadal až na chodník a nesl se k řece Vltavě. Zaklesnutý do pedálů a skloněný nad berany urputně plní svou tréninkovou dávku. Jenom občas vysunul levou ruku přes zábradlí, uchopil džbán piva ze stolu na balkónu a hezky s chutí si přihnul. Občerstvení probíhalo, aniž by nohy přerušily pravidelný krouživý pohyb na pedálech. Byl to Závod Míru přenesený do volného prostoru a v čase. Dnes ten muž určitě jede na rekord. Jeho cílem může být překonání rekordu Bartoníčkova z roku sedmdesát děvět. Šlape kapky jeho potu skrápí dlažbu chodníku. Ne, to není začínající přeháňka, mladá paní, to nad vámi probíhá závod. Někteří chodci honem otvírají deštníky v očekávání deště. Jiní zaklání hlavu a dostávají spršku do obličeje, do oka a na vlasy. Rekordman na kole nebere ohledy. Když toužíte stát se vítězem, nesmíte se ohlížet na druhé. Tak to je. Chodci přidávají do kroku a zhnuseně se otírají. Někteří se opodál zastavují a fascinovaně hledí na toho sportsmena. V jejích očích je obdiv se závistí. Potom zas přidávají do kroku směrem ke stanici Metra, aby si otřeli obličej dezinfekcí, která sice páchne jako tisíc čertů, ale ochrání naše zdraví. Muž v pátém patře mezitím došlapal a měří si tep. Dokázal to. Je vítězem. Přehoupl se zas přes zábradlí a dlouhým lokem dopil pivo ze džbánu. Zajímavý zážitek z Holešovic.
Náplavku zcela ochromili komáři
Zpráva od dobře informovaného zdroje, žijícího poblíž Rašínova nábřeží. Náplavka u řeky Vltavy stala se v poslední době rejdištěm zábavy chtivých a někdy pochybných individuí, umělců a občanů všech národností. Zastupitelstvo Prahy dvě dostává stížnosti tam bydlících občanů a neví si s tím rady. Veškerá snaha o nápravu byla doposud marná. Ani koronavirus nedokázal odradit výskající a objímající se od jejich počínání. Až do večera ze středy na čtvrtek. Toho večera, v paprscích zapadajícího slunce, provedli strážníci městské policie zátah. Mezi strážníky byla jedna mladá žena, policistka. Nebo strážnice? Čert ví, jak se taková žena nazývá. Byla půvabná a voněla tak hebce, až přilákala početné hejno komárů, kteří se zabydleli v mělčinách protilehlého břehu Vltavy a nedalekého Slovanského ostrova. Komárů přibývalo geometrickou řadou. Návštěvníci náplavky už dávno byli v menšině a komáři v přesile. Komáří samičky lačné krve, vrhaly se střemhlav na odhalené části lidských těl, jako kdysi poblouznění Kamikadze na lodě protivníků. Situace stávala se nezvladatelnou. Dav nyní povykoval s ještě větší intenzitou, než když chlastal alkoholické nápoje a kouřil konopí. Zásah strážníků stával se kontraproduktivním. Prostě a jednoduše řečeno, strážníci šlápli vedle, trefili kozla, holt to pěkně podělali. Nastala panika. Lidi se zvedali k úprku z náplavky. Strážníci využili nastalého zmatku a zdekovali se. Tento výraz není tentokrát nadsazen. Přehodili přes svou mladou kolegyni deku a napůl ji vlekli a napůl odnášeli pryč z toho proklatého místa do služebního vozidla. Oné noci trvalo dlouho, než náplavka ztichla. A potom ztichla opravdu a dokonale. Hrobové ticho nad náplavkou, narušované pouze šploucháním vody ve Vltavě a vzdechy milenců, bylo až deprimující. Komáři se uklidili pryč, protože zmizela potrava. Obyvatelé z okolí otvírali okna a naslouchali tichu. Bylo jim nakonec smutno. Od onoho večera, od té noci si všichni uvědomili, jak je dobře udržovat na náplavce život a lidskou sounáležitost. A taky je dobré udržovat klid a rozumné chování, to aby komáři nezpozorněli a bydlící tam obyvatelstvo nebylo v opozici.
