Život parchant – výpomoc
Bylo mi třináct. Fotr nás opustil před necelými třemi lety a prázdnota, která po něm zůstala, leží v mým nitru dodnes. Fotr je už mrtvej a pořád se snažím mu odpustit. Nějak se mi to nedaří. Nedávno jsem cosi hledal a najednou jsem držel v ruce svoji fotografii z tý doby. Stojím tam s rozpačitým úsměvem v košili výrazné žluté barvy, kterou překrývá letní bunda v barvě petrol. Kdyby někdo na mne navlékl podobnou košili dnes, asi by dostal přes držku. Oživlé vzpomínky a džin z lahve dětství je zas na svobodě. Vzpomínám si jasně na ten den prvního června. Mezinárodní den dětí ve fabrice, kde mamina pracovala v účtárně. Děti zaměstnanců byly pozvaný na oslavu. Tenkrát se ještě neříkalo na párty, jak dneska. A při tý příležitosti nás taky fotil místní fotograf. Mamina někde splašila košili z druhý ruky. Dederonka bílé barvy to byla. Dederonka byla syntetická umělá košile snad z NDR. Pot nevsakovala, po vyprání rychle schla a nemusela se žehlit. Mamina usoudila, že bílá barva je pro kluka ve čtrnácti poněkud nudná. Zakoupila žlutou barvu značky Duha a košile dostala novou tvář. Vypadám na tý fotce jako buzna. A ty vlasy upravené tehdejším hitem, seřezávátkem. Seřezávátko vypadalo jako dva hřebínky proti sobě a mezi nimi žiletka. Prořezalo vám to vlasy nakrátko a při tom hezky prořídly. Takže výsledkem bylo oškubaný řídký háro. Vypadali jsme jako magoři. Tedy ne všichni. Můj o čtyři roky starší bratr poslouchal Beatles, vlasy měl na ramena s pěšinkou uprostřed a nikdy, nikdy by nepoužil seřezávátko. Už měl svůj rozum. A měl svůj rozum snad od narození. Byl vzpurnej a svým rodičům často dělal vrásky, jak se říká. Taky když se jednou vrátil v necelejch sedmnácti z čajů, to byla taneční zábava od pěti do devíti hodin, táhlo na jednu po půlnoci. Bratr mně potom líčil svůj návrat. „Dům byl ponořenej do tmy a už to vypadalo, že proklouznu. Našlapoval jsem jak Tekumseh na lovu. Vtom světlo a fotr ve dveřích do předsíně.“ „Kolik je hodin?“ zazněl fotrův učitelský hlas. „Asi tak půlnoc,“ špitnul bratr. „Jedna hodina po půlnoci chlapečku už odbyla a tys měl přijít kdy?“ hřměl fotr. „No, mohl jsem tam ještě chvilku zůstat,“ pokusil se bratr o odlehčení situace. „A náhle,“ povídal mi, “ležel jsem na zemi a moje tvář jako když patří k jinýmu tělu.“ Tenkrát snad poprvé a naposledy fotr porušil svou zásadu nepoužívat násilí a uplatnil svou dynamickou sílu svalů starýho Sokola. Jak bratr vzpomínal na tu noc, pokaždý bylo cejtit, že fotr u něj stoupl v ceně. „Člověče, to byla taková pecka, že jsem viděl hvězdičky ze všech stran. Naštěstí jsem to přežil.“ A tak v době, kdy bratr ploužil na parketu a držel holky za zadek, šel jsem já na oslavu mezinárodního dne dětí do fabriky plný soudružský sounáležitosti a kolegyň maminy. Ale jo, docela jsem byl zvědavej. Dobře jsem si pamatoval, jak jednou mamina přijela z práce domů a seděla s babi na dvoře. Byla to jedna z těch vzácných chvil mezi dnem a večerem. Povídaly si a najednou slyším:“Víš máti, a jak jsme se vracely s holkama z oběda, stála tam na nádvoří Věra z materiálový účtárny s kočárem. Je na mateřský. Vzala si šoféra vod nás z fabriky. Dlouho se jim nedařilo mít dítě a najednou byla v tom. Hrnuly jsme se všechny ke kočáru a bylo objímání, máme Věru rády. A v kočárku si to malý sedalo a byl to kluk. Máti, nevěřila jsem vlastním očím. Jak vykoukla hlava z kočárku, nasadit na ni klobouk, je to náš náměstek.“ „No neblbni,“ babi na to spíš s naoko hraným výrazem překvapivého pohoršení. A už se zas rozesmála tím svým potutelným smíchem, při kterým jí vykukovaly falešný zuby až k vypadnutí. „To ti povím holka,“ slyšel jsem babi, „už jsem si myslela, že lidi nejsou schopni si vypomoct. A možná se do ní náměstek jen zamiloval, kdo ví. Já bych ti mohla povídat takovejch historek od nás ze vsi“, mávla rukou a na chvíli se zasnila. „Můj brácha hospodskej a pan farář, ti ví všechno, co se ve vsi šustlo. Příběhy jak z červený knihovny, co ti mám povídat. Zrovna Mařka vedle kostela. Nikdy sis nevšimla toho jejího kluka? Vidím že ne. Tak si všimni a pořádně se zadívej na jeho pusu a bradu. A musíš si toho kluka představit v černým hábitu a s biretem na hlavě. Tady ve vsi jsou ty gény, nebo jak se to jmenuje, tak promíchaný, že by to stálo za výzkum. Ale k náměstkovi v kočáru ti povim, hlavně aby byl zdravej.“ „No máti,“ uslyšel jsem maminu, která při tom měla voči jak dva koláče,“ biret nosí farář při mši, ne?“ „Nosí holka a víc ti nebudu povídat. Musíš se koukat kolem sebe a leccos pochopíš sama.“ Byl jsem v tý době ještě mladej a míň sečtělej, takže ten rozhovor byl pro mne k zamyšlení. Pamatuju si dodnes to krátký ženský spiklenectví mezi máti a babičkou, ten jejich smích a takovýho cosi, co na chvíli viselo ve vzduchu. Prostě jsem tehdá zacejtil, že je tady náš svět, dědův, fotrův a pak je tady svět ženskejch, do kterýho nikdy nedokážeme úplně proniknout.
Miloš Korotvička
Zprávy z domova
<p>Zde si můžete přečíst zprávy z domova, které se šíří mezi lidem a proto na nich bude pravdy trochu. Nebo hodně. Pokud tyto zprávy napomohou k rozšíření vašich obzorů, jenom dobře. </p>
Miloš Korotvička
V Praze je prý smutno. Nevídáno. A proč?
Smutek. Jednoduché slovo nesoucí v sobě trochu ponurosti. Vyřčeno mladými ústy zní trochu nepatřičně. Co vyvolalo ten stav?
Miloš Korotvička
Premiér s mladým ministrem zahraničí zas kamsi odjeli . Za naše prachy. To se to jezdí.
Miliony slov a tuny slibů. Miliardy do jejich kapes. Do kapes čínských bolševiků a evropských politiků. Miliardy vydělané z práce obyčejných lidí. Těch, kteří nakonec chcípou pod atakem čínskýho vyslance. Nezapomeňte jít k volbám.
Miloš Korotvička
Co uděláme s tím Maďarem?
Kéž by byl pan Maďar vzorem Čecha. Kéž by se ten pan doktor stal vzorem mladých Čechů. Ti staří jsou otrlí a nebo už rezignovali. Po masáži soukmenovců vůdce ve Strakovce se není čemu divit. A jeho mladí nohsledi s ním drží basu.
Miloš Korotvička
Vzpomínkový sentiment obstarožního Blogera a poezie života
Poslední dobou samej virus a prachy. Estébáci u moci a žádná poezie života. Proto jsem se rozhodl zas napsat něco vzpomínek na dobu, kdy lidi věřili a ctili zásady.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Poslanci kývli na zákaz prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...
Byty za peníze z korupce. Vyšetřování na Ukrajině ukázalo na nemovitosti v Praze
Premium V tuzemské bezpečnostní komunitě se už dlouho spekuluje o tom, že část milionů z korupce kolem...
Status umělce nemá nic společného se socialismem, hájí se ministr Baxa
Vysíláme Vládou prošla novela zákona, která přichází s novým pojmem: status umělce. V Rozstřelu o návrhu...
Muž násilím vnikl do školy v Litvínově. Policie ho našla v obchodě, kde kradl
Několik policejních hlídek včetně psovoda a speciální pořádkové jednotky zasahuje u gymnázia v...
- Počet článků 130
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 551x