Život. Jak dokáže klamat a jak dokáže mile překvapit. Ani si kolikrát neuvědomujeme, jak důležité je o život bojovat.
Jste z porodnice doma. Chce to hezky vod začátku nastavit častý krmení. Ležíte, spíte a občas spánek jen předstíráte. A pak to chce náhle zařvat. Trénovaný plíce s hlasivkama dokážou úplný divy. Mamina vybalí dudlík a vy se nesmíte nechat strhnout. Nesmíte se přežrat. Dum dum a dost a zas spánek. A za chvilku zas řev. A tak pořád dokola. Zas musím upřesnit. Nedělejte to mamině, ta vás miluje a dala vám život a dala by za vás svůj život pokaždý, dyž to bude potřeba. S fotrem je to jiný. Ten vám dal život a furt je připravenej rozdávat životy jinde a jinejm. Až budete starší, pochopíte to. A tak vydržte pořád dokola spát a řvát. A dyž to dokážete i v noci, máte vyhráno a fotra máte vbrzku na lopatě. Napřed vás bude chtít uchlácholit. Začne se pitvořit a šišlat, jak to vidí u babi. A to na vás nesmí platit. A dyž se nenecháte zviklat, pak fotr začne vymejšlet úplný blbiny. Nakoupí cinkrlátka a pískadla a začne se před váma nakrucovat. Důležitý je furt odolávat. Předstírejte nezájem. Když nic nezabírá a fotr má po nějakým čase kruhy pod vočima a voči má krhavý od nevyspání, stanete se vítězové. To už fotr přestává mít zájem o pivo i o maminu. Pak je váš. Máte fotra pod kontrolou a v hrsti. Horší je možnost, že vás bude chtít fotr uškrtit. Pak doporučuju trochu ubrat. Vobčas jim dejte pauzu a sobě dopřejte hezkýho pospání. Mamina to ocení, i když v podstatě vydrží všechno a zdá se bejt neudolatelná. Jo, nezdolná je její láska k vám. Takže nakonec jedinej objekt, kterej je pro vás zajímavej v tý brzký době života, je váš fotr. A když vás už taky unavuje to napětí a vypětí, uberte trochu. Vono bejt pořád ve střehu a v pohotovosti taky vyčerpává. Udělejte změnu i ve vlastním zájmu. A pak hezky zvostra do toho. Mamina vás zas nakrmí a vy si dáte šlofíček. Pak je dobrý si zas hezky zařvat. Řvete jak pominutý, modráte zas a tentokrát se sápete směrem k fotrovi. „Umíš ho správně podržet?“ zeptá se rychle mamina fotra. „Víš, musíš mu hlavně podepřít hlavičku,“ dodá mamina. „No dovol, potěšenej fotr na to.“ A tak vás fotr dostane k pochování. Jak znám dospěláky, chytí vás pod prdelkou a vaši hlavu si vopře vo rameno. A to je ten váš čas. Chvíli ještě řvete a pak se začínáte zklidňovat. A pak nádech a .... Obsah vašeho malýho žaludku putuje hezky na fotrovo rameno a taky za krk do košile a jak to panečku voní. „Ježíši, to bylo krásný brknutí,“ volá nadšeně babi, která je náhodou zas u vás na návštěvě. „Teda zeťáku, jak ty to s těma dětma umíš,“ volá ještě babi a radši se zvedá a kráčí ke kuchyni. Fotr totiž chvíli čumí jako střelenej srnec a pak se určitě vzpamatuje. A to je pak dobře bejt radši dál vod něj. V tý vypjatý chvíli musí bejt mamina na dohled. Jinak vám hrozí minimálně úraz. Fotr zuří a dyž nebude poblíž mamina, tak vás vodhodí a je mu jedno kam. „Vezmi si to čuně,“ procedí fotr skrz zuby a strká vás s odporem směrem k mamině. A vod maminy byste měli dostat hubana na čílko. Mamina dokáže vocenit důležitost takovýho říhnutí po vydatný večeři. Fotr nevocení nic, to si pište. U maminy je bezpečí a dyž je tam babi, pak to nemá chybu. Ste hýčkaný a už je možný dát si dvacet. A to se vám pak zdají tak nádherný sny, panečku. A porád v pozadí těch růžovejch snů vy můžete slyšet fotrův hlas z koupelny, kde si čistí zbytky vaší večeře ze svýho těla a svršků. A tak váš čas už začíná kráčet rychlejma kroky.
