Vánoce na dluh?

Dluhy, dluhy, půjčky, půjčky , splácení, splácení a.....sebevražda. Je taková současnost? Možná ano a snad ne. Kdo ví. Nejsem si jist.. Čtěte. 

Už je to tak. Žijeme v době, kdy jsou věci pořizovány takzvaně „na dluh.“ Pro nás starší divná věc. Na hypoteční dluh bydlí hodně lidí. Na leasingový dluh jezdíme v autech. Na dluh půjčky si pořizujeme vybavení bytů a domů. A do toho zas jsou tu ty blbý vánoce. Sotva jsme splatili letní dovolenou, to v lepším případě, zas je potřeba vypůjčit si na vánoční dárky. Zasranej život. A přitom, co jsou ty vánoce zač? Přežitek od pohanů, kterej umně uchopila církev a už je to zažitý. My jsme z toho v dnešní době vyrobili komerci se vším všudy. Se záplavou dárků, pořizovaných mnohdy na dluh, se smrští líbivejch a neupřímnejch slov a slibů a s přetvářkou. Zní Vám to taky tak blbě jako mně? Nejhorší na věci je to, že to bývá podobně tak stále častěji. Nikdy nepochopím radost z dovolené u moře s pocitem, že budu splácet namísto dvaceti tisíc třeba třicet a nemám na to. Rezervy na splátky nikde, snad to nějak dopadne a tak hurá do moře. To samé o vánocích. Rozsvícený stromek a rozzářené oči obdarovaných. Ve vzduchu může viset splátka třebas na patnáct tisícovek. No a co? Betlémská hvězda tak překrásně a zářivě svítí do noci. Právě o letošních vánocích jsem se takto zamyslel. A proč? Taky jsem se zadlužil. Nikomu cizímu, nýbrž sám sobě dlužím. Propadl jsem se na úroveň lidí, nazývaných v literatuře nižší třídou, nebo pracující inteligencí. Tedy už nepatřím do střední třídy, ani do nižší střední třídy. Takový už je život, víte? Měl jsem na vybranou. Ignorovat ty pitomý svátky vánoční, nebo se tvářit a koupit dárky? Koupil jsem. Vánoce bytostně nesnáším už po desítky let. Asi od rozvodu mejch rodičů a to se odehrálo když mi bylo jedenáct. To to panečku letí. V poslední době mne úplně vytáčí komerce svátků vánočních. Komerce a přetvářka, neupřímnost a pokrytectví. Lidi si přejou a ještě nedávno by si vrazili kudlu do zad. Usmívají se a v duchu by vraždili. Hnus. Přejeme si štěstí a zdraví a jiný nesmysly. A obchodníci si mnou ruce. Kněží spínají ruce v motlitbě a většina žije na dluh. I já, debil, jsem se zadlužil. Sám sobě. Jedno je jisté. Nesplatím ten dluh. Mé příjmy nejsou schopny něco splácet. Je to k nasrání, co? Možná někdo namítne:“A co já? Dlužím bance.“ Zde nevím co poradit. Prostě si nepůjčujme. A na celý připitomnělý vánoce hoďme bojkot. Tak Vám přeju klidný svátky bez dluhů a v létě choďte k rybníku za městem, nebo za vsí.