Preventivní prohlídka u lékaře. Vřele doporučuji absolvovat.

Stav duše a těla jsou dvě spojité nádoby. Nepodceňujte to. Můžete mít svaly jako kámen a tělo jako z oceli a když vaše duše bude nalomena, podlehnete. Taková je pravda. 

Po zralé úvaze rozhodl jsem se navštívit svou milou paní doktorku. Na mé návštěvě jsem se chtěl dohodnout po telefonu.

Povídám:“Paní doktorko, rád bych Vás navštívil, ale na dýl. Potřebuju se svěřit a konzultovat.“

Chvíli bylo ticho. „Dobře, přijďte po páté odpoledne, aby bylo dost času,“ ozval se ten milý hlas.

Jednou z jistot mého života je to, že jsem před lety potkal správnou paní doktorku. Obvykle mívám před návštěvou ordinace trochu trému. Teď jsem se začal i trochu těšit. Svitla mi naděje na úlevu a možná i na dobrou radu.

Den D nastal. V čekárně už nikdo nebyl a sestřička už odešla domů.

„Pojďte dál,“ vyzvala mne paní doktorka s milým úsměvem. „Tak co vám schází?“ zeptala se mezi tím, co si mne otevřela v počítači.

Najednou jsem nevěděl jak začít. Náhle mi připadaly mé pocity z poslední doby jako cosi, pro druhé, nepochopitelné.

„Paní doktorko, žádám vás o trpělivost a naslouchejte bez přerušení. A potom si můžeme popovídat,“ navrhl jsem a začal.

„Víte, mívám časté návaly na zvracení při tiskových konferencích naší vlády.

A taky mnou lomcují návaly horka a zimnice při projevech našeho slovenského premiéra.

A ani Vám nedokážu popsat depresivní stavy beznaděje při vystoupeních prezidenta a jeho nohsledního mluvčího.

Náhle mne popadne nezvladatelná zuřivost při přenosu z naší poslanecké sněmovny. Nakonec jsem si řekl, že politikou se nenechám atakovat. Pouštěl jsem si intelektuálské diskuzní pořady Václava Moravce. Začal jsem trpět bolestmi hlavy a nespavostí. Osoba pana Václava v tom nebude hrát roli. Důležitá jsou témata a jejich beznadějná neřešitelnost.

A skoro nejhorší je beznadějný splín po otevření bankovního účtu po výplatě a pocit životního zmaru. Každý ráno, než opustím byt do zaměstnání, mám puštěnu TV 24. Ty příspěvky o seniorech, mezi které mne už zařazují. Splín a apatie.

Tlak v oblasti žaludku s pálením žáhy při představě mé beznadějné budoucnosti se nedá vydržet.

A už mně ani nedělá radost psaní do Blogu iDnes. Pořád stahují mé články, protože nesnáší taková slova jako prdel a hovno.

Mívám rozostřené vidění se ztrátou rovnováhy pokaždý, když si uvědomím svůj promarněnej život. Žil jsem podle pravidel svýho fotra Sokola a dostal jsem hezky po držce. Jsem připravenej do hrobu, zdá se,“ zakončil jsem monolog.

Paní doktorka se už trošku vrtěla a poposedávala na židli, ale vydržela mne nepřerušit. Zlatá žena.

„Košili dolů,“ pokynula mně a potom důkladně prošetřila stetoskopem mé plíce a srdce. Položil jsem se na lůžko a bylo mi naměřeno EKG.

Potom se paní doktorka už tolik nesmála, ale nebyla zasmušilá.

„Srdíčko si občas ťuká mimo rytmus, ale nevypadá to na nic vážného. Co s vámi?“ zakončila paní doktorka diagnózu.

Věděl bych, pomyslel jsem si. Potřebuju deset, dvacet melounů a jsem v pohodě. Pak bych dostal injekci životního elixíru. Je pozdě na všechno. Dnes si můžu jenom přát, aby se Zubatá smrtka zakecala jako ve hře Di JC Vizionář. 

Odcházel jsem z ordinace a najednou se mi udělalo líp. Asi pozitivní energie. Těch dvacet melounů však potřebuju.