Otevřený dopis premiérovi

Oslavy sedmnáctého listopadu byly poslední kapkou. Kdysi jsem se zařekl, že se nebudu zajímat o politiku. Husák byl nesmrtelný a bolševici představovali moc se kterou jsem nechtěl mít nic společného. Konečně zas jsem na tom  stejně

Pane premiére, není to jednoduchý rok, ten letošní. Před nedávnem jsme se rozloučili s Mistrem pěvcem popové hudby. Strašlivá mediální záplava emocí a babičky kupující všechen bulvár, aby se ještě něco nového dověděly o jejich idolu. Ještě doznívá národní smutek v povětří a už tu byl sedmnáctý listopad. Trošku jsem se děsil dopředu a potvrdilo se. Slavilo se a pískalo, však víte sám. Klobouk dolů před pískajícími. Nepískal jsem, nebyl jsem v Praze. Mnoho, mnoho, mnoho řečí bylo vyřčeno. Někteří možná mínili vyřčené i vážně a s nepředstíranou upřímností. Naštěstí nebyl zapomenut Jan Opletal, na počest kterého to vše vzniklo. Čest jeho památce. Avšak povětšinou se oslavoval sedmnáctý listopad před třiceti lety. Je docela pochopitelné, že nikdo z oficialit a pamětníků dnes nepřizná, že tenkrát možná byly zneužity ideály mládí. Že bylo využito času, ve kterém klesla důvěra v socialismus pod bod mrazu a v Kremlu seděl muž, od kterého se nedočkali podpory. Bylo lepší to zabalit, sebrat majetek, který sebrat šlo a skartovat archivní materiály o těch nejvýše postavených. A vy jste v té době stál na straně bolševické moci. Byl jste mladým a nadějným komunistou. A ZAJISTÉ, pokud jste cestoval po světě, jste podepsal. Zřejmě bylo cosi magického v předešlých listopadových dnech. Dokonce jste se nechal svými marketingovými poradci přesvědčit, aby ve vašem projevu padla věta o komunistické minulosti. Zřejmě je to stálo velké úsilí. Snad jste i prohlásil, že na to nejste hrdý, nebo tak něco. Víte, tato vaše prohlášení by bábuška z Mrazíka nevzala. Znáte Mrazíka, tu krásnou klasiku. Ivánek udělal vykalkulovaný „dobrý skutek“ a nestal se zpátky člověkem. Stejně tak by nepřijala vaše prohlášení, předepsané cizí rukou na papír a vámi přečtené. Vy ani nemůžete vědět co to znamená něčeho litovat. Nemáte takové pocity zakódovány. S tím se nedá nic dělat. Už dávno jste se mohl zachovat jako muž a prohlásit:“Ano, byl jsem komunistou a chtěl jsem se mít dobře. Chtěl jsem cestovat a být mezi bolševickou elitou. Proto jsem byl nucen podepsat.“ Asi všichni pamětníci by to pochopili. Nevzali by vás mezi slušné lidi, ale stal by jste se jenom jedním z mnoha. Vždyť i náš zesnulý Mistr byl vůdčím v podpisech pod antichartu. Jsme jenom lidi. Ne tak Vy. Ještě nedávno jste tvrdil, že soudní proces ve vaší domovině je fraška a spiknutí a úřad paměti národa lže. Trapnost a neúroveň u člověka, který dokázal vydělat miliardy a zmanipulovat národ Čechů. I když o jaký jde národ v posledních letech. Pan profesor Knížák to řekl celkem přesně a já mu za to děkuji. Porobený národ, který si ve své porobě libuje, volně inetrpretováno. Vy jste byl na návštěvě v Lucembursku a tam jste prohlašoval cosi o naší národní hrdosti a propojením s Lucemburskem. Měl jste pravdu. Jenom v tom jste se mýlil, že se nejedná o vaši národní hrdost. Vy totiž nejste Čechem. Možná jste vyženil české občanství, nikoli naši národnost. Ta se totiž dědí z generace na generaci. Měli jsme opravdu velké panovníky, kteří hýbali Starým kontinentem. Přemysl Otakar první i druhý a potom přišel Lucemburk, který přinesl do naší sedlácké kotliny rytířkost a vzdělanost i přes svého syna Karla. Nevím, kde se v té době nacházeli vaši předkové. Možná se náhle najde ve vašem rodokmenu některý prapraprapředek zpod hory Řípu. Koupit jde všechno. I původ. Uvažujte o tom. Zpátky k listopadovým oslavám. Ještě před vaším „upřímně – kajícným“ projevem vám novináři položili pár otázek, které k vám nebyly úplně loajální a byly trošičku „na tělo“. A zase jste manipuloval a říkal polopravdy. Váš otec možná někdy nebyl úplně prorežimní a byl útěkář. Ale potom se stal jedním z vyvolených, jak jsem se dočetl. Vyrostl jsem v té době. Nebylo jednoduché se dostat mezi rudou elitu. To jste musel podepsat a spolupracovat. Ti útěkáři, kteří odmítli, umírali v lágrech a uranových dolech, nebo následně po pár letech na rakovinu a nádory v těle. Znám příběh konkrétního člověka, který odmítal spolupracovat a zemřel ve vyhnanství s nádorem na mozku a rakovinou v plících. Jako MUKL rubal uranovou rudu v Jáchymově i v Bitýzi. Zpět k tomu rozhovoru. Ve vaší tváři se dalo číst jako v otevřené knize. Kdyby ti „všiváci“ novináři byli členy Agrofertu, letěli by na hodinu. A pane premiére, zajisté znáte ty příběhy, ve kterých se špion cizí země prozradil, když ve vypjatých chvílích přešel do své mateřštiny. I vy pokaždé, když má někdo jiný názor, hezky vás naštve a vy přejdete do komunikace ve svém rodném jazyce. A tím je slovenština. Jste Slovákem, nestyďte se za to. V posledních letech často uvažuji o tom, že vám prodám své češství. To když vidím vaše prezidenty a srovnám to s tím, co obývá náš Hrad. Pane premiére, nemusíte pořád dokola a halasně troubit doma i do světa „My Češi.“ I když pravým Čechem nejste, nemějte obavy z příštích voleb. Oni ti Češi vás stejně zase zvolí. Většinu našeho národa totiž reprezentují takoví, jakým je poslušný pejsek předseda sněmovny, nebo europoslankyně původem z Vysočiny, vaše pravolevá ruka, která sice nic pro nás neudělala a neudělá, ale dokáže to hezky okecat. Asi se jim to bohatě vyplácí, žít bez páteře. Stačí těm Čechům nasypat trochu obroku a jim je hned do skoku. A znovu mně zní v hlavě slova pana profesora Knížáka o porobeném národu. Pan Knížák jde proti proudu a vyjadřuje nahlas to, co si myslí. Obdivuhodné v dnešní době. Byl jste zvolen a i ten na Hradě byl zvolen. A budete zvolen opět. Sypete obroku na úkor budoucnosti. Co na tom, že za pár let, až nebude v české kotlině dobře, vy sbalíte své miliardy a dožijete kdekoli spokojený život. Následně pět generací po vás bude žít spokojeně. Ono utratit deset, nebo jedenáct nul není jednoduché ani pro pět generací. A národ Čechů možná bude vysvětlovat svým potomkům, cože to prováděli v těchto letech, koho že to volili, až promrhali prostředky na budoucnost a žili beze studu a morálky. Na závěr vás chci požádat. Nekrmte nás už zkazkami o sto tisících v kapse a poctivém rozjezdu podnikání firmy Agrofert. Nechte si od cesty vaše výlevy o národní hrdosti a čestnosti. Neměl jste se nikdy objevit ve veřejném životě. Sebral jste nám poslední zbytky ideálů a zabil jste v nás střípky naděje, která umřela jako poslední.