Kampárium, hospůdka v Praze. Ostrov pohody a klidu.

To není reklama. To je prožitek se zážitkem. To je radost a naděje, že se to může opakovat. To je naděje, že nakonec sami porazíme Číňana a Slováka taky. Porazí je naše víra v dobré pivko. 

Hospůdka Kampárium v ulici Říční. Nadohled Vltava. Kampa hned za rohem. Přijdete nenápadně a obsluha si vás i tak všimne. Nevtíravě nabídne a nechá vás vybrat si v klidu. Pro pivaře pivo, pro vinaře víno a pro gurmána baštu. Jsem pivař. Sedm druhů piva na výběr. Půllitr od třiceti osmi do čtyřiceti devíti korun. Pivko dobrý. Byl podzim s laskavou tváří podvečera v letním hávu. Stromy na Střeleckém ostrovu se koupaly v osvitu zapadajícího slunce, které se pomalu zasouvalo za vrch Petřína. Občas projde párek turistů a maminy se vracejí z parku s rozjívenými ratolestmi. Kolem žije obyčejný život Kampy. Kupodivu ještě. Ten zdánlivý poklid bez záplavy turistů nám nadělil Číňan. Poklid s bouří u nás i na celém světě. Chlápek zaparkoval dodávku v úzké ulici tak, aby se kolem dalo projet. Musel vtěsnat levý bok auta až ke zdi domu. Vysoukal se pravými dveřmi, otevřel zadní dveře do nákladového prostoru a začal vynášet do blízkého domu židle, dráty a jiný materiál. Dům jako z Nerudových povídek. A chlapík taky. Prohodil pár slov s vrchním a pokračuje hezky rozvážně v nošení. Kolemjdoucí paní si hezky povídá s pejskem a zdá se, že oba kráčí pravidelnou trasou venčení. Pejsek mne vzal na milost a s vrtěním ocasu olízl obě mé tváře a předloktí. Nakrátko jsme se stali kamarády. Zdejší dvanáctka Kampárium pivo už pomalu stoupá do hlavy a příjemno se rozlilo po těle. Chlapík mezi tím dokončil nošení věcí do domu a pokoušel se otevřít dveře do kabiny. Ani se nehly. Zámek dveří se zřejmě zasekl. Druhá strana auta, natěsno u zdi, otevření dveří znemožňovala. Chlápek přemýšlel. Pokuřující soused si jej začal dobírat v domnění, že chlapík stěží odjede bez cizí pomoci. Znáte to. Nejlepší humor je ten jízlivý, založený na problémech jiných. Beze slova se vzepřel a otevřeným okénkem se vsoukal do kabiny řidiče. Nebyla jiná možnost. Klobouk dolů, při jeho výšce a břiše pivního přeborníka. Výkon na olympiádu. Holt Kampa. Automobil zmizel za rohem. Pokuřující soused se na mne zadíval a řekl:“Věřil jsem mu. Je to bejvalej sportovec. Skákal do vejšky a byl dobrej. Jenom tehdá byl polovičního objemu.“ Dokouřil a zapadl za těžkými dubovými dveřmi domu. Tak taková je asi Kampa. Ještě budou hezké podzimní dny. Ještě bude čas si vychutnat vůni a poklid Kampy. Už se těším. A žádnej Prymula, ani Primula a taky Babiš mně nezabrání zajít si tam a zas se volně nadechnout.