Fašisti dnes a tady

Jsem přesvědčen o tom, že fašistou se musí člověk narodit. Může být přitom i historikem? Nevím. Vy ano?

Píše se osmý květen dvatisícedevatenáct. Státní svátek osvobození. V menším městě na Západní Moravě dějí se věci. Nedokážu posoudit vztah těch věcí k zákonu. Jenom vím, že se mi to celé jaksi nezamlouvá. Mírně řečeno. Co se tam děje? V tom městě se objevil chlapík, snad ze Severu Čech. Dnes je to maník tak středního věku. Zakoupil si motocykl značky Ural z Ukrajiny. Znáte tu historii. Je to kopie motorky BMW z doby druhé války. Je to válečná kořist Sovětského svazu po vyhrané Velké vlastenecké. Zakoupil ukrajinský motocykl, nalepil na nádrž znaky BMW a nastříkal plechy maskovacím nátěrem. Trochu šméčko, ale budiž. Na sajdkáru umístil repliku kulometu. Potom, po hezky dlouhou dobu, smradil spoluobčanům pod okny výfukovými plyny. Ladil ten starej motor a s výstřely do výfuku rachotil, kouřil a smrděl jak sedm čertů. Nakonec ten stroj nějak vyladil. Po naskočení motor už „jenom“ rachotí, kouří a smrdí bez toho otravnýho střílení. Když vyráží na projížďky, pokaždé má na hlavě kovovou helmu německýho Wehrmachtu z druhý světový. Když jde na pivo do místní hospody, nosí zelenej mundúr a na hlavě čepici horskejch myslivců. Prozatím nosil zelenou uniformu wehrmachtu s hodností snad Majora. Ale to nevím jistě. Vojáctví není mým koníčkem. Píšu naschvál vojáctví. Ti naši „hrdnové“ si totiž hrají na vojáky. Ono jim to vojáctví chlapáctví pozvedá sebevědomí. Když si přečtete Remarqua, napadne Vás asociace s třicátými roky v Německu. Taky se tam rojily bojůvky v hnědých košilích a stádnost jim dávala odvahu. A jak to vše dopadlo? Víme všichni. Zpátky k našemu „hrdinovi“. Přestříkal motocykl Ural - BMW načerno a na sajdkáru nakreslil lebku se zkříženejma hnátama. Přesedlal od Wehrachtu k SS. A tak povýšil na většího zabijáka s hodností možná Sturmbannführera. Určitě je členem nějakého uskupení, které se vydává za přátele vojenské historie. Často jezdí „bojovat“ o víkendech. Zpátky vpřed k osmému květnu tohoto roku. Náš esesmann vyšel z domu v parádní uniformě a vrhal pohledy jak fuhrer v dobách největší slávy. A za ním rázným krokem vykráčel chlap árijského typu v manšestrovém saku. Na rukávu toho saka se skvěla široká páska s hákovým křížem uprostřed. Na prsou toho chlapa, pod rozepnutým sakem, visel samopal. Podobně ustrojených fašistů – historiků se tam vyrojilo několik. Asi jeli někam oslavit osvobození. Při pohledu na hákové kříže Vás zamrazí. Není to náhodou propagace fašismu? Nedokážu si představit milovníka historie a vojenství, jak používá insignie lebky se zkříženými hnáty a nosí hákové kříže. Mám mít obavy žít v takové společnosti? Nebo se mýlím a mé obavy jsou zbytečné?