A opravdu tady lepší nebude?

Bude, nebude? Podle pohledu na současnou virovou situaci a stav naší politiky hned tak nebude. Jenom jestli si za to nemůžeme tak trochu sami. Tím, koho volíme, tím, jak se k sobě chováme. Chybí vzory. 

Nebude. Dokud si neuvědomíme, že existuje selský rozum, čest a důstojnost. Pokud půjdou k příštím volbám právě ti nejpostiženější z postižených koronavirem, který vítězí hlavně kvůli aroganci a sebestřednosti našeho slovenského premiéra, a budou tohoto znovu volit. Ano, přidal jim pár stovek k mizerným důchodům a svým chováním v čele vlády možná mnoho z nich připraví o život. A co nezvládl on a kandidát na vyznamenání, hypnotizér v čele zdravotnictví, o to se postarají mladí tohoto státu.

Proč si dovoluji otírat se o současného velitele zdravotnictví? Protože po celou dobu letních měsíců držel hubu a řešil si svou kariéru. Nakonec dostane nejvyšší řád, který mají dostat opravdové osobnosti. Ale taková je už realita posledních let s naším prezidentem v Lánech, nikoli na Hradě. Mladí chtějí cestovat a bavit se. Bez ohledu na starší generaci.

Když byly války, bylo tomu naopak. Umírali mladí. Dnes umírají staří a nemocní. Dnes ubývá sociálního soucitu a sounáležitosti mladých vůči starým. Nedivme se. Mne a bratra vychovala babička s dědou. Kdyby nám někdo sdělil, že jim něčím můžeme ublížit, tak to bylo pro nás jako přikázání Boží. Ochraňovali bychom je proti všemu. Dnešní mladí už společně se starými nežijí. Dnešní mládež bere ty staré jako cosi nadbytečně obtěžujícího a mentorujícího. Něco jako obtížný hmyz lidské společnosti. Ani netuší ve své mladické nadutosti, jak ten život uběhne. Docela jim to přeju, aby se po letech zamysleli, co mělo větší cenu. Dva týdny u moře, nebo dva mrtví staroušci, které po návratu domů nakazili. Jenže jim to nikdo nevysvětloval a nikdo se je nesnažil přesvědčit. A nikdo nevydal rázná nařízení. Naopak. Prymula nekonal, premiér se po svém holedbal a nechal se fotit v moři na Korsice. Hlavně vedl předvolební kampaň. Jeho mladí poradci mu to radili. Čert ať vezme tyto volby. Lidi tam neměli vůbec chodit a stát to neměl organizovat.

Lepší už bylo, říkávalo se. Snad zase bude. U nás poté, co se tato země zbaví morální zátěže bývalých. Naše generace se toho nedožije. Děti, vnuci a pravnuci této socialistické generace mají šanci. I když po této koronavirové zkušenosti jsem už vůči mladým opatrnější. Zdají se mi být bez sociálního povědomí, bezohlední a sobečtí. Uvěřili tomu, že je potřeba jít tvrdě za svým. Tak nakonec čert ví.

Proč jsem se zas tak blbě rozepsal? Protože jsem sledoval fokus Václava Moravce a začal přemýšlet o současnosti. Vyzývavá doba pro psychology a sociology. U ekonomů asi nuda. Prozatím svrab a neštovice. Až se to přežene, žraloci zas začnou žrát. A lidi zas začnou žít své vlastní normální životy. U Václava Moravce dnes seděli pánové nohsled Havlíček a pirát Bartoš. Demagog Havlíček se zpočátku pokoušel vyvléci a odváděl zdatně pozornost od pochybení vlády, ale nakonec ta diskuze docela ušla. Ničemu to nepomůže, ale tak moc to neuráží.

Na poslední půlhodinu nastoupili dva odborníci. Jedním z nich byl předseda sdružení praktických lékařů pan Petr Šonka. Obhajoval tam praktické lékaře. Nevím, jestli si někdy zašel „na zapřenou“ do ambulantních ordinací doktorů. To bych mu nepřál. Rychle by přestal obhajovat a složil by funkci. Tuhle jsme požádali paní doktorku, jestli může zůstat o chvíli déle. Trošku se protáhly rozbory krve.

„Paní doktorko, budeme mít rozbory asi za půl hodiny v půl jedné“.

„Já ordinuji do dvanácti a potom probíhá očkování,“ zněla striktní odpověď.

„Na závěr očkování by to nešlo?“ ptali jsme se.

„A vy si myslíte, že můžete přijít na úřad po pracovní době a někdo se vám bude věnovat?“ Srovnání ordinace s úřadem nás zaskočilo. Žádné poslání, úřad to je. Výsledky byly v půl jedné a ještě se očkovalo. Výsledky nebyly vůbec dobré. Hra na nervy pacienta. Čekali jsme a ťukali na dveře ordinace. Nic. V tom, tak za dest jedna, otevřely se boční dveře a kolem nás se přehnala doktorka. Ani nepozdravila, natož aby se pozeptala. My jsme stáli jako solné sloupy.

Na druhý den, po probdělé noci, zas na polikliniku. A zas přednášky o přeplněné čekárně. Seděli tam čtyři chlapi. Návštěvy u specialisty jsme kupodivu dosáhli. Docela se leknul. Vypadalo to, že tady dojde k nezvykle lidskému přístupu. Nedošlo. Na závěr sestra specialistova povídá:“Jak vás tak sleduju, nebude lepší se sbalit a zajít do lesa“? S jakým pohrdáním a ironií to vyslovila. Prostě pacient je především hypochondr. Když začne být nemocný, stane se otravným. Nejlepší je zdravý pacient, za kterého každý měsíc kapou příspěvky od zdravotních pojišťoven. Trh nic nevyřešil, pane Klausi. Trh dělá z lidí hovada, jdoucí jenom po zisku a po penězích. A to prostě někde nejde aplikovat.

A tak bych mohl pokračovat o paní, které zemřel manžel na rakovinu plic poté, co se marně celý rok snažil dostat se na vyšetření.

Takže panu Šonkovi vřele doporučuji, aby nehodnotil plošně a přestal propadat sebeuspokojení. Je to horší v našem ambulantním zdravotnictví, nežli stačí Šonka jenom pomyslet.A pozor, já nejsem tím pacientem. Jenom jsem byl, bohužel, u toho.