Zůstane po nás jen zdevastovaná krajina?

Ekologové v minulých týdnech vytipovali pět lokalit v ČR, kde by mohla být příroda ponechána nerušenému vývoji. Česká krajina je skrz naskrz kulturní a člověk do přírodních procesů zasahuje s výjimkou mizivého zlomku území všude.

Úřady se na myšlenku rozšíření divočiny zatím moc netváří, což je podle mě škoda.

Experti metodiku použitou pro vytipování vhodných lokalit důkladně popisují v analýze, kterou zveřejnilo Hnutí Duha. Posouzení konkrétních míst ale ponechme stranou, jde o téma, které vyžaduje jak důkladnou odbornou diskusi, tak nakonec i dobrou vůli politiků a souhlas obyvatel v okolí. Samotnou myšlenku rozšíření divočiny v české krajině je ale třeba hlasitě podpořit.

Do české krajiny se v posledních letech začaly vracet některé původní druhy zvířat, které zde v minulosti vinou člověka vyhynuly. Někdy je to zásluhou cílené reintrodukce, jindy si zvířata cestu k nám nacházejí sama.

V prvním případě mohu zmínit návrat zubra evropského, který se do volné přírody vrací díky iniciativě Česká krajina, již dlouhodobě podporuji. Nově také v ZOO Tábor zakládáme chov zubrů ze vzácné nížinné linie, která je pro návrat do divočiny nejvhodnější. V minulosti se podařila snaha o návrat rysa ostrovida, izolované populace se udržely dodnes.

Druhým případem je například vlk evropský, který se k nám po desítkách let ­postupně vrací ze sousedních zemí.

Smutné ovšem je, že i když se tyto ohrožené druhy do české přírody vrátí, jejich populace se jen stěží udržují. Problémem není jen ilegální odstřel jako v případě vlků či rysů, ale také nízká prostupnost krajiny, která neumožňuje přirozenou migraci, a rozmnožování těchto druhů. Prostě člověk je všude a pro ostatní živočichy již nezbývá místo.

Velcí savci přitom tvoří jen špičku ledovce. Kromě nich ochránci přírody evidují stovky druhů hmyzu, obojživelníků, ale i rostlin, kterým hrozí zánik.

Chránit biodiverzitu v naší zemi podle mě patří k morálním povinnostem, jimž musíme dostát už s ohledem na generace, které přijdou po nás. Naši předci vystříleli v podstatě všechny velké druhy, které nebylo možné prvoplánově hospodářsky využít – zubry, losy, vlky, medvědy, rysy a další. Nechtějme, aby nám potomci vyčítali, že jsme propásli příležitost tuto tristní situaci aspoň částečně napravit.