Trampolínu v práci nebrat. Raději prachy na hypotéku

V době, kdy nezaměstnanost klesá na nové rekordy a ekonomika (až na Popelku stavebnictví) utěšeně šlape, firmy stále častěji řeší, jak přilákat a udržet si nové talenty. A jsou přitom ochotny zajít do absurdních konců. 

S blížícím se koncem roku se benefitové šílenství ještě stupňuje.

Zdá se přitom, že u firemních výhod v poslední době platí, že čím šílenější, tím lepší. Začíná to už u vybavení pracoviště, především kanceláří. Už nestačí, aby zaměstnanec seděl na dobré židli u vhodného pracovního stolu a jeho počítač běžel, jak má, aby mohl dobře a co nejefektivněji odvést svou práci. Ke standardu vybavení kanceláří pomalu začínají patřit položky jako kulečník, šipky, bowlingové dráhy, trampolíny či dokonce skluzavka. Kdo si dnes nepořídí podobnou výstřednost, instaluje v rámci pracoviště alespoň nějaký ten „relaxační koutek“. Ten pak obvykle zeje prázdnotou, protože zaměstnanci buď nemají čas jej využít, nebo se jej využívat bojí. Vždyť, kdo by chtěl šéfovi a kolegům na očích předvádět, že zrovna nemá co na práci?

Podobně jsou na tom takové vysoce vyhraněné benefity jako stánek s fair-trade sladkostmi, firemní čajovna či spací kapsle. Co na tom, že po bonbónech se vám kazí zuby, než na čaj zajdete raději po práci na pivo a zavřít oko uprostřed kanceláře a hektického pracovního dne by se vám stejně nikdy nepodařilo? Váš štědrý zaměstnavatel vás přeci obdaroval a to, že benefit není zrovna podle vašeho gusta, je už jen váš problém.

Vymyslet se toho ale dá spousta i nad rámec pracoviště. Můžete jít společně se svými kolegy a šéfem třeba do kina – na film, který už jste viděli, nebo, na který by vás samotného nikdy nikdo nedonutil jít. A nejlépe třeba večer po pracovní době, kdy jste chtěli spíše než s kolegy tužit vztahy se svou rodinou, kterou jinak celý den nevidíte. Budovat vztahy s kolegy ale můžete třeba i o víkendu na nějakém pěkném teambuildingu. Vždyť co je lepšího než překonat svou panickou klaustrofobii při nějakém tom amatérském speleologickém průzkumu nebo si třeba společně zabubnovat na africké bubny. Po tom jste přece vždycky toužili! Nebo ne?

Všechny podobné snahy přitom, zdá se mi, zapomínají na jednu důležitou věc. Jejich příjemci totiž není parta dětí v předškolním věku, na které je třeba dohlížet a kterým je třeba vymýšlet program. Zaměstnanci jsou dospělí lidé s vlastním názorem a vlastními preferencemi. Do práce většinou nechodí proto, aby si zaskákali na trampolíně nebo si vypili šálek lahodného čaje. Práce je pro ně především zdrojem příjmu (a v lepším případě také seberealizace). Z krásného výhledu z jeho kanceláře se zaměstnancova rodina nenají a výhra v šipkách nad kolegy hypotéku nezaplatí.

A tak se vracíme ke starému známému moudru, že nejlepším benefitem je zaměstnance za jeho dobrou práci také především adekvátně dobře odměnit. V Ekospolu to tak děláme už od samého začátku. Záleží nám na tom, abychom v našem oboru byly firmou, která své lidi platí nejlépe. A že se taková strategie vyplácí, dokládají tisíce a tisíce uchazečů, kteří se hlásí na každé uvolněné místo u nás. Když totiž člověk lidi dobře zaplatí, oni sami už budou nejlépe vědět, jaké benefity si za své peníze pořídit. Třeba si koupí i tu trampolínu – domů pro své děti.